HN 3.4.2001

Václav Žák

Poslanecká sněmovna bude projednávat rozsáhlou novelu zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Zákon se na Ministerstvu kultury připravoval dlouhou dobu, na jeho přípravě se účastnili poslanci z mediální komise Parlamentu, připomínkovali ho experti Evropské unie. Na první pohled by se tedy zdálo, že Parlament bude projednávat dobře připravený zákon.

Bohužel, jenom na první pohled. O co v zákoně jde? Stručně řečeno, řeší dvě věci: Za prvé udělování licencí k využívání kmitočtového spektra, které se v civilizovaných zemích považuje za národní bohatství, nad nímž musí mít stát kontrolu také kvůli svým mezinárodním závazkům, a za druhé reguluje média obecnými principy mediální politiky příslušného státu.

Protože se mediální politiky v jednotlivých zemích podstatně lišily, EU přijala direktivu Televize bez hranic, která měla zajistit určitá minimální pravidla mediální politiky Evropské unie jako celku. Direktiva chrání evropskou kulturu před invazí americké produkce a zajišťuje možnost celoevropské výměny televizních programů tím, že se stanoví závazná pravidla pro zobrazování násilí, zejména v pořadech určených dětem, dále uvádění reklamy, sponzoringu, teleshoppingu, ovlivňování posluchačů/diváků podprahovou reklamou atd.

Mediální zákon se připravoval za velké pozornosti mediální lobby - nejen provozovatelů soukromých televizních a rozhlasových stanic, ale i veřejnoprávních médií, kterých se dotýká méně, neboť v jejich případě regulátora stanoví zvláštní zákon. Zájem se zhmotnil do poslanecké předlohy zákona, takže Parlamentem procházely dva sněmovní tisky. Vládní návrh byl novelizací zákona o rozhlasovém a televizním vysílání z roku 1991, poslanecký návrh zcela nový zákon.

Z hlediska přehlednosti je poslanecký návrh lepší, obsahuje však několik významných čertových kopýtek, kvůli nimž byl zřejmě napsán. (Mimochodem, bylo by velmi zajímavé vědět, kdo napsání zákona zaplatil, protože to není levné. Že by se na to složili podepsaní poslanci, není příliš pravděpodobné.)

Tím hlavním čertovým kopýtkem je tzv. prodloužení licence. V direktivě EU o takové možnosti není zmínky, v mediálních zákonech řady jiných zemí také ne. O co jde? Zákon radě nařizuje, že musí prodloužit licenci stávajícímu držiteli, pokud splňuje podmínky pro její udělení. Jinými slovy, současný držitel se vyhne soutěži s ostatními uchazeči o licenci. Tak si Ivan Langer (ODS) a ostatní "pravicoví" poslanci představují blahodárné účinky konkurence! Ani poslancům Buzkové, Kučerovi a dalším z ČSSD, kteří jsou pod návrhem podepsáni, čest nedělá. Je totiž zcela průhledné, že to je "lex" Železný, kterým si šéf Novy pojišťuje televizní licenci na dalších 12 let. Každý by si měl pečlivě zjistit, jak budou poslanci o prodloužení hlasovat. Uvidí seznam poslanců, které lze zalobbovat, aby vyhazovali státní peníze oknem. Málokdy je totiž lobbistický zájem tak průhledně v rozporu se zájmem obecným: Licence se musí přidělovat v soutěži, jinak na tom stát (= my všichni) prodělá.

Zákon však ukazuje ještě hlubší problém: Kompatibilita s právem EU nijak nezaručuje, že zákon bude dobrý. Mediální zákonodárství v jiných zemích bývá nesrovnatelně podrobnější, než je navrhovaný nový předpis, a dává rozsáhlé kompetence buď vládě (Dánsko), či regulátorovi (Velká Británie). Nejenže je anglický zákon o vysílání asi osmkrát delší než náš (iluze o stručném britském zákonodárství je dokladem čiré neznalosti), ale dává regulátorovi právo stanovovat pravidla. Jenom programový kodex Nezávislé televizní komise ITC, který musí všichni, i komerční provozovatelé vysílání dodržovat, je rozsáhlejší než celý český zákon! ITC kromě toho kontroluje technickou kvalitu, vlastnickou strukturu atd. Tomu v českém zákoně odpovídá pár paragrafů. Co z toho plyne? Že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání bude nadále bezzubá: Nedokázala by řešit konflikt s Lauderem, nebude schopná zajistit, že média budou vysílat přesné a nestranné zprávy, což britské zákony ITC ukládají.

Poučení? Právo EU stanoví minimální nutné podmínky, jejichž splnění zdaleka nepostačuje k efektivnímu zvládnutí dané oblasti. Vláda musí umět zformulovat státní politiku. Opisováním direktiv EU ji nenahradí. Jestli Parlament schválí zákon v navržené podobě, nestydatému zneužívání médií k sebepropagaci a propagandě nebude možné zabránit.


Autor je šéfredaktor dvouměsíčníku Listy
vaclav.zak@economia.cz