Šance pro Špidlu

Projevy samotných kandidátů jsou zde.

SLOUPEK, Právo 25.1.2003

Nevím, jak vypadá aktuální tabulka nejrizikovějších profesí, zda vedou horníci, pyrotechnici, piloti tryskáčů či novináři. Jednu profesi je tam určitě třeba rychle přidat - prezidentského kandidáta sociální demokracie. Zrazený Jaroslav Bureš si ještě nestačil vylízat po první volbě rány, a už i Miloš Zeman, ač stranou oficiálně navržen na Hrad, opustil zklamán Hrad, když nejspíš sami sociální demokraté ho nepustili do druhého kola. Kdo by teď chtěl ještě někdy kandidovat za proradnou ČSSD, kdo bude v budoucnu tím princem Bajajou či hloupým Honzou?

Až se Zeman na Vysočině znovu pohrouží do svých knih a oddá se konečně tolikrát slibovanému odpočinku, snad ve stínu dubů pochopí, že na včerejším volebním propadáku se podepsal i on sám těsně před volbou, když neporučil svému naturelu. Zatímco "polepšený" Václav Klaus rozdával v posledních dnech úsměvy, pokoru, vstřícnost, skromnost (i když u toho musel trpět jako zvíře), Miloš Zeman se neovládl.

V projevu k zákonodárcům si neměl dovolit sebemenší útok na novináře, neboť je to ubohé a zástupné. V rozhovoru pro naše páteční noviny se pak opět "odkopal" nerudnými narážkami na inteligenci toho, kdo mu kladl nepříjemné otázky. S kým se asi při čtení ztotožnili poslanci a senátoři, s důsledným novinářem, nebo s nedůtklivým, nafoukaným "géniem"?

Osudovou figurou neúspěšné druhé volby však nebyli Moserová, Klaus a Zeman. Je jí Vladimír Špidla, neboť pro něho je krach druhé volby velkou, řekl bych poslední příležitostí zmocnit se volantu událostí. Zemanovi věrní v ČSSD jsou momentálně paralyzováni. Gross a jeho věrní dostali jasný signál, koho mají v Lidovém domě s konečnou platností podpořit. Špidla teď má jedinou možnost: zapomenout na veškeré podceňování, jemuž byl v poslední době vystaven, oznámit poslaneckému klubu, že dosavadní kandidát je pro příště neprůchodný, a vyzvat zákonodárce včetně svých vnitřních odpůrců k jednotě.

To znamená ode dneška hledat ve shodě s lidovci a unionisty pro třetí volbu koaličního kandidáta, případně ho schválit mimořádným jednáním ÚVV a začít jednat o jeho podpoře s komunisty. To znamená zapomenout na Miloše Zemana coby prezidenta. Kdo by tak přicházel v úvahu - Otakar Motejl, který ostatně skončil třetí v anketě ČSSD? Každopádně je jisté, že jestliže teď Vladimír Špidla nedokáže vzít vládu věcí svých do svých rukou, nemá snad v předsednické funkci co dělat.

PAVEL VERNER

Psí kousky

Glosy, Právo 25.1.2003

Starého psa novým kouskům nenaučíš, řekl Miloš Zeman v poslaneckém klubu KDU-ČSL před včerejší volbou. Je tomu tak vždy? Tuto otázku vyvolávalo vystupování Václava Klause v těchto dnech dělal vše pro to, aby se představil jako jiný člověk.

V předvolební řeči se snažil zmírnit dojem svých slov, pronesených po neúspěšné volbě před týdnem, kdy žertem vyzval poslance a senátory, aby se polepšili a v druhé volbě mu dali svůj hlas. S úsilím polepšit se začal prý sám u sebe, kontroval nyní Klaus sám sebe.

Je to prý velmi těžké, ale za pokus to stojí. Většinu parlamentu tím pobavil, u mnohých získal sympatie, někoho snad přesvědčil, že lidová moudrost nemusí platit vždy.

Zemanovi se sebekritičnosti, kterou osvědčil Klaus, zřejmě nedostává. Jinak by se pokusil překonat sám sebe a zpochybnit přísloví o psích kouscích. Na kontinuitě svých způsobů trvá a považoval za vhodné je dát na odiv i včera v předvolební řeči. Zmínil se v ní o teorii ostrůvků pozitivní deviace, kdy parlament a českou společnost ubezpečil, že ji někteří novináři nechápou - při inteligenci, která je jim vlastní. Za Milošem Zemanem zůstává velký kus práce, spousta dobrých výsledků, ale i nedobrý styl - životní, pracovní a politický - a to chce Špidlova ČSSD demokraticky překonat.

K hodnocení jeho zásluh, které jsou nepopiratelné, ale i nedostatků a chyb se budeme ještě dlouho vracet. Urážka, kterou si neodpustil ani v předvolební řeči před parlamentem, možná přispěla k tomu, že dostal ještě méně hlasů, než musel a že se proto rozhodl opustit Pražský hrad potají.

Petr Uhl

Vyhoďme ho z kola ven

Není pochyb: pod křišťálovými lustry Španělského sálu se včera těžiště dramatické volby prezidenta přesunulo už do prvního dějství - do nečekaného propadu Miloše Zemana hned v prvním kole. Ti, kdo se domnívají, že život národa je strukturován podle vlastností jeho jazyka, jsou na koni: čeština přece klade důraz na první slabiku. Nic, co se včera stalo po šokujícím prvním kole a Zemanově rychlém, tajném a nepříliš zdvořilém odchodu ze světel ramp, už kupodivu nebylo tak politicky významné.

Stojí za jistou pozornost, že scénu zase rétoricky ovládl Václav Klaus. Když v minulosti o sobě tvrdil, že si nečte jen v ekonomických grafech, nýbrž s oblibou i v dobré beletrii, vyvolával povýtce úšklebky. Ale nejlepší řečník ze všech kandidátů z obou voleb nemohl získat své rétorické figury z potištěných hald národohospodářské sušiny. Klaus znovu vyvolal uvolněný smích auditoria. K verbální úkloně směrem k Václavu Havlovi, kterou vysekl před týdnem, přidal teď sebereflexi o polepšení se: "Zkusil jsem začít sám u sebe..." Slíbil být prezidentem všech občanů a o svých minulých konfrontacích řekl, že jsou "věcí minulosti". Falešný, falešný Klaus?

K tomuhle nestačí jen řečnická dovednost, k tomu už je třeba i myslet. Mít inspicientský talent, kterého z Hradu odcházející dramatik, uvízlý v operetním "hradněstrážním" pozlátku, nikdy nedosáhl. Kdoví, kolika napjatým váhavcům těmito triky a takto široce rozevřenou náručí rozpustil Klaus poslední zbytky předzjednané volitelské vůle. Miloš Zeman propadl mimo jiné i svou řečí. Přednáška o tom, co by nikoliv monarcha, nýbrž prezident "měl a neměl", studila jak ryba za košilí. Chlapácké bylo odmítnutí amnestie - široké, úzké, velké, malé a jakékoli. Chlapáckost jistě populární, řekl bych, antlovská. Ale na člověka, nejen na vězně, které Zeman s gustem - tak to řekl - nepotěšil, šlo z ní najednou úzko. A vzpomněl si na četná varování před "trestním státem". I na to, že počet vězňů v USA už překročil dva milióny. Žádná sebereflexe se nekonala.

Miloš Zeman neučinil své někdejší konfrontace "věcí minulosti". Naopak, jednu ještě připomněl - tu s novináři a "inteligencí jim vlastní". Něco jsme se zase dozvěděli o stavu naší politické kultury. Prodrala-li se do druhého kola Jaroslava Moserová s výkřikem "Já nelžu!", potom tu máme divné poměry. S nimi asi nic nenadělá ani žena, která se - tak ujistila zákonodárce dokáže vzmužit. Samozřejmě že o řečnické figury včera nešlo ani za mák. Šlo o porovnání síly zákulisně rozdaných karet. Šlo také - a zejména - o falešná esa v rukávech sociální demokracie, která zjevně svému kandidátovi (bohužel nejlepšímu, jakého nyní má) neuměla a nechtěla k prezidentské funkci posloužit jako trampolína. Agentury a politologové se nemýlí, když za Zemanovým propadem vidí "hlubokou roztržku v sociální demokracii".

A konkrétně nejspíš pomstu Špidlových lidí zemanovcům, kteří v první volbě pochopitelně vyšachovali Jaroslava Bureše a vzpurně (proti předsedově vůli!) Petra Pitharta. Uslyšíme teď jásot vítězů, že se jednou provždy zbavili objímače stromů a kaliče mediálních žump? Nemyslím. Čeká je totiž podrobné a těžké vysvětlování (nejpozději na březnovém sjezdu ČSSD), jak a proč nakonec možná vpustí na Hrad pravicového prezidenta. Debata pak může klidně přerůst v diskusi, jak a proč vlastně si libují v koaliční vládě s partnery, kteří si z nemála pilířů sociálního státu dělají legraci. Možná se nepůjde po krku jen Špidlovi, který "za všechno může". Možná se - konečně! - rozproudí debata o dalším směřování sociální demokracie.

Jde o to, zda to všechno ještě bude zajímat voliče. Svár uvnitř ČSSD si rozumně a "po selsku" vysvětlit nedovedou. Asi zapomněli, že oficiální překlad názvu slavné knihy Milošem Formanem slavně zfilmované jako Přelet nad kukaččím hnízdem - zněl v řeči, která klade důraz na první slabiku, docela jinak: Vyhoďme ho z kola ven. A že příběh se neodehrával ve Španělském sále Pražského hradu, nýbrž v nefalšovaném blázinci.

Martin Hekrdla, Právo 25.1.2003

Projevy samotných kandidátů jsou zde.