Samozřejmě ji cítím, ale cítím také odpovědnost za budoucnost ODS, což je důvod, proč kandiduji. Oznámit jsem to nechtěl dříve, než budu vědět, že je v pořádku moje žena a naše čtvrté dítě. Teprve čtyři týdny po narození miminka jsem to mohl udělat s klidným svědomím. Kromě toho se domnívám, že nabízet má smysl tam, kde je poptávka. Proto jsem svou kandidaturu oznámil teprve poté, co mě k tomu vyzvala řada místních, oblastních a regionálních sdružení.
* Vyzvali vás, takže kandidujete… Nemáte vlastní názor?
Vlastní názor samozřejmě mám, ale jistě chápete, že speciálně já si nemůžu dovolit vzbuzovat jakékoli falešné naděje, aby se pak řeklo, že Nečas zase uhnul… Proto jsem se po určitou dobu k možnosti své kandidatury vyjadřoval spíše negativně - do chvíle, než jsem si byl jistý, že když učiním nějaký příslib, tak ho také budu schopen splnit.
* Zřejmě narážíte na onu památnou epizodu z roku 1997, kdy jste nabízenou funkci ministra vnitra přijal jen na jeden den. Ale nepočínáte si v podstatě stejně i teď - pouze s tím rozdílem, že tenkrát jste napřed chtěl a pak ne, a dnes naopak? Nepřipustíte, že jste prostě váhavý střelec?
Jak víte, po celou dobu svého působení v politice se věnuji problematice, která se týká armády, bezpečnosti a zpravodajských služeb; jsem přesvědčen, že ti, kdo mé počínání v této oblasti dlouhodobě sledují, zjistili, že žádný váhavý střelec nejsem, že jsem naopak člověk rozhodný, s jasnými myšlenkami.
* Tehdy před pěti lety jste také dal přednost rodině… a nyní jste se jí věnoval do té míry, že jste - podle Václava Klause - od června do listopadu vůbec nefungoval ve vedení strany. Může si ODS dovolit natolik "rodinný typ" předsedy?
Za prvé musím říct, že ta slova pana předsedy se mne velmi dotkla, protože nejsou zcela pravdivá. V politickém grémiu jsem fungoval naprosto standardním způsobem až do začátku září, to lze dokumentovat zápisem docházky. Pak lékař nařídil mé ženě klid na lůžku, aby v pořádku donosila dítě, a já trvám na tom, že mé místo v té chvíli bylo po jejím boku. Čili: já jsem pracovitý člověk, jsem důsledný člověk, ale rodina je pro mne absolutním pilířem. V ODS to o mně všichni vědí, protože se tím nijak netajím. Nejsem konzervativec proto, že o konzervatismu dovedu, s prominutím, žvanit, ale proto, že je to můj životní postoj. Prostě takový jsem, nehodlám se v tom měnit a členská základna mě buďto takového vezme, nebo nevezme.
* O post šéfa strany s vámi budou soupeřit Jan Zahradil, Mirek Topolánek a Miroslava Němcová. Jste přesvědčen, že je porazíte?
Naše šance jsou naprosto vyrovnané, protože v této chvíli má každý z nás ve volební urně nula hlasů. Rozhodne se až na kongresu, a já vím, proč tvrdím, že kongres je nevyzpytatelný živočich; zažil jsem ho už desetkrát a velmi dobře znám jeho atmosféru, jeho vnitřní mechanismy… Subjektivně jsem samozřejmě přesvědčen, že jsem z té čtveřice nejlepší, jinak bych nekandidoval. Takže ano, věřím ve své vítězství.
* V čem jste lepší než ti tři?
Nechci mluvit o tom, co považuji za slabiny u svých soupeřů - pouze řeknu, že jsem v té nabídce kandidát s největší politickou zkušeností, že jsem byl viditelným stínovým ministrem, že jsem působil v různých exekutivních funkcích… a myslím, že má vystoupení na kongresech, na ideových konferencích i v médiích dokládají, že mám i schopnost vyjadřovat se k obecnějším politickým tématům.
* Už jste se zmínil o tom, že jste výrazný konzervativec, zatímco pan Zahradil je výrazný liberál; myslíte, že -
Promiňte, že vás přeruším, ale já se považuji za umírněného konzervativce; například jsem zásadní odpůrce trestu smrti a přestože umělé přerušení těhotenství je pro mne osobně těžko přijatelné, nedovedu si představit, že bych toto své vidění světa vnucoval svým spoluobčanům a požadoval jeho zákaz. Odmítám nosit masku bigotního konzervativce, kterou mi mnozí nasazují; nebráním se, když jsem označován za mluvčího konzervativního proudu v ODS, ale je třeba si uvědomit, že český konzervatismus devadesátých let minulého století a prvních deseti let tohoto století je jiný, než dejme tomu polský.
* Takže si nemyslíte, že pro delegáty kongresu, pokud se budou rozhodovat mezi vámi a panem Zahradilem, bude toto kritérium zásadní?
Bylo by zásadní, pokud by to bylo rozhodování mezi krajnostmi… a já například volání po legalizaci měkkých drog považuji za stejnou krajnost, jako volání po znovuzavedení trestu smrti. Myslím, že předseda ODS by neměl zaujímat extrémní pozice - měl by reprezentovat hlavní proud, oscilující mezi liberalismem a konzervatismem. Byl bych první, kdo by protestoval proti tomu, aby se z ODS stala čistě konzervativní strana; v českém historickém a kulturním kontextu silná všelidová strana vpravo od středu musí obsahovat oba tyto proudy, jak liberální, tak konzervativní. Jejich soužití ODS obohacuje a musí zůstat zachováno.
* Tohle přesvědčení jste názorně demonstroval, když jste za "ideálního prvního místopředsedu ODS" po svém boku označil liberála Pavla Béma. Nebyl to ale spíš klasický taktický manévr, kterak pacifikovat silného potenciálního rivala?
Jistě si to tak můžete vykládat, ale já skutečně vycházím ze základního postulátu, který hlásám celá léta, a možná nejhlasitěji ze všech: že ve vedení ODS mají být viditelně zastoupeny oba její proudy, liberální ikonzervativní - že to vedení v tomto ohledu rozhodně nemá být jednobarevné.
* Zdá se, že intelektuální kapacitu, která se u šéfa strany předpokládá, máte z té čtveřice uchazečů jen dva, vy a pan Zahradil -
Nechci hodnotit ostatní kandidáty, ale je skutečností, že k ideovému vybavení ODS jsme opravdu v posledních letech přispívali ve vedení nejvýrazněji já a kolega Zahradil. Samozřejmě vedle pana předsedy Klause.
* - a charisma, které se u něj předpokládá také, nevidím u žádného.
Pane redaktore, politický vůdce Klausova formátu, s jeho schopnostmi, klady i zápory, s jeho charismatem, se rodí jednou za generaci. Nejen v ODS a v české politice - vezměte si třeba Helmuta Kohla a jeho nástupkyni paní Merkelovou. Nebo Margaret Thatcherovou a její pokračovatele v britské Konzervativní straně. Takhle to prostě chodí… Když se podíváte na těch 13 let polistopadových let, tak v celé české politice, ve všech jejích proudech, najdete de facto jen tři skutečně charismatické osobnosti - Havla, Zemana a Klause. V porovnání s nimi jsme my všichni ostatní osobnostmi bez charismatu. Na druhé straně, politika není soutěž o Zlatého slavíka nebo o Nejzářivější úsměv - toto bych s charismatem nerad zaměňoval. Ono to totiž může být i tak, jak řekl jeden západoevropský politik, tuším, že to byl Thomas Degasperi: že v politice jste charismatický tehdy, když to o vás napíše pět novinářů!
* ODS ovšem právě na charismatu svého šéfa stavěla své volební kampaně…
Ano, a mělo to jak kladný, tak záporný efekt. Já jsem nikdy netvrdil, že chci napodobovat Václava Klause. Svým založením, svou povahou, svou sociální anamnézou jsem úplně jiný člověk než on.
* Prohlásil jste, že chcete být "plnohodnotným předsedou ODS, nikoli pouze jejím dočasným šéfem". Pan Zahradil k tomu před čtrnácti dny na této stránce podotkl, že kdo řekne A, měl by být schopen říci i B: chci se stát českým premiérem! Chcete se jím stát?
Jestliže kandiduji na předsedu nejsilnější opoziční strany, tak se samo sebou rozumí, že musím být ochoten a schopen dostát i této výzvě a odpovědnosti, to k tomu automaticky patří. Podle mého názoru by ten, kdo není ochoten na tuto výzvu plnohodnotně odpovědět, neměl na předsedu ODS kandidovat. Pro mne, už vzhledem k mému věku, ambice být ministerským předsedou nikdy nebyla něčím, s čím bych usínal a vstával, ale že bych se toho nebál, to říkám naprosto otevřeně.
* Řekl byste, že při vyrovnanosti šancí mezi Janem Zahradilem a vámi rozhodne o vítězi to, koho na kongresu podpoří Václav Klaus?
Myslím, že Václav Klaus jako bytostný vyznavač soutěže je rád, že nový předseda ODS si tu funkci bude muset vybojovat - že ji nedostane jako léno, jako se to stalo v případě sociální demokracie. Já jsem přesvědčen, že nikoho explicitně nepodpoří a spolehne se na úsudek delegátů kongresu.
* Pokud se stanete předsedou, nebudete Klausovou loutkou? Dokážete jít proti němu, když budete mít jiný názor?
Já jsem proti Václavu Klausovi šel již mnohokrát, například při prosazování naší koncepce profesionální armády, nebo když jsem na rozdíl od něj podpořil letecké údery NATO v Jugoslávii. Takto bych mohl vyjmenovat celou řadu věcí, kde jsme měli odlišné názory. Naše vztahy byly vždy pracovní a korektní, bližší vztah jsme nikdy neměli. Vždycky jsem k němu měl velký respekt a budu ho mít i nadále, ale budu-li já zvolen předsedou, tak ODS bude mít pouze jednoho předsedu. Ještě bych chtěl říci jednu věc: Jsem hluboce přesvědčen, že Václav Klaus o to, aby příští předseda ODS byl jeho loutkou, vůbec neusiluje - že je mu to pouze podsouváno.
* Bude ve směřování ODS nějaký podstatný rozdíl, když ji povedete vy a když ji povede pan Zahradil, nebo pan Topolánek?
Hlavní kurs podle mého názoru bude stejný, ale samozřejmě mohou být rozdílné akcenty, rozdílné časování některých kroků. Každý z nás je politicky vyprofilovanou osobností, lišíme se svým naturelem, svým politickým programem, svými přístupy… Já jsem například přesvědčen, že jsem mezi těmito kandidáty ten člověk, který by vedl ODS k největší otevřenosti, protože je to mé bytostné přesvědčení, alfa a omega mého politického myšlení. Vždy jsem tvrdil, že ODS je třeba programově budovat jako všelidovou stranu a ne jako úzce vymezenou pravicovou sektu, která se orientuje pouze na utvrzování přesvědčených. A po celá ta léta, co v té straně jsem, jsem se právě o toto velice snažil.
* Považujete se, pane místopředsedo, za pravicového Lenina?
Teď samozřejmě narážíte na mé Listopadové teze k budoucímu směřování ODS, které jsem společně se svou kandidaturou předložil k posouzení kongresu. Ano, tenhle vtípek s názvem, parafrázujícím Leninovy Dubnové teze, jsem si dovolil, protože si myslím, že do politiky patří i humor, schopnost nadsázky, ironie. A že slovo konzervativec není synonymem slova suchopárný.
* V tom materiálu navrhujete své straně řadu organizačních změn, které mě, přiznám se, ani tak moc nezajímají; ale zajímá mě, zda vezmete předsedování i v případě, že je kongres neschválí.
Především bych chtěl říci, že ty teze nejsou pouze o institucionálních změnách, ale i o programových inovacích a že tam také definuji dlouhodobou politickou strategii. Pokud jde o ty zásahy do organizační struktury: toto je má představa, kterou nabízím členské základně, ale nejsem tak naivní, abych si myslel, že ji mohu prosadit stoprocentně. Prostě, část z toho se uskuteční, část se neuskuteční. Samozřejmě se to nemůže obejít bez obsáhlé diskuse… a je klidně možné, že v jejím průběhu já sám uznám, že to či ono by bylo předčasné, nebo dokonce zbytečné. Dosavadní ohlasy jsou ale téměř vesměs příznivé; zdá se, že významnou část změn, které navrhuji - například zavedení celostátní konference krajských zastupitelů - členská základna jednoznačně vítá.
* Jako novináře mě pochopitelně zaujala myšlenka, že "je nejvyšší čas nastavit neproduktivní střety s významnou částí české mediální elity". Jak je chcete zastavit?
Tak, že si budeme počínat profesionálně. Já si mohu myslet o tom nebo onom médiu a o tom nebo onom novináři co chci, ale jsem politik a ten novinář, ať se mi to líbí nebo ne, je můj partner. Nemohu odmítat rozhovory, nemohu si dovolit novináře urážet, být vůči nim agresivní, mentorovat je… Tyto věci v každé demokratické zemi patří k abecedě chování politiků. Myslím, že já osobně, po celou dobu, co jsem v politice, takto k novinářům přistupuji: nebratříčkuju se s nimi, nechodím s nimi na pivo, ale mám s nimi korektní vztahy.
* Další věta z téhož soudku: "Musíme opět získat podporu pravicově orientovaných intelektuálů a opinion-makerů." (Opinion-maker - tvůrce veřejného mínění. Pozn. A. K.) Zase se ptám: jak?
Především jim musíme naslouchat. To, že oni nejsou součástí oficiálních struktur ODS a že řada z nich ODS třeba ani nemá ráda a nevolí ji, přece neznamená, že jejich názory nemáme pečlivě vnímat a případně i zapracovávat do naší politiky. Standardní západní pravicové strany to samozřejmě dělají - protože vědí, že to pro ně je rozum zadarmo.
* Intelektuálům, ať již levicovým nebo pravicovým, musely z podstaty vadit prvoplánové volební kampaně ODS, ve kterých byli protivníci líčeni jako čerti a občanům se vyhrožovalo, že pokud je zvolí, nastane hrůza a děs. Vy jste dal párkrát najevo, že vám tenhle styl zrovna moc nesedí - ale dělal jste proti tomu něco?
Víte, ono to není tak jednoznačné; ve volebních kampaních často prostě musíte použít zkratku, a ta zkratka se snadno může dostat až na pomezí vulgární generalizace. Ale máte pravdu v tom, že vyhraněnou agresivitu nemám rád a dokonce ji většinou považuji za kontraproduktivní. To souvisí s tím, co jsem zde už řekl: že podle mne nemá smysl, abychom se zaměřovali na utvrzování přesvědčených. Bohužel, právě to byl hlavní rys našich kampaní. My ale - pokud chceme být skutečně silnou lidovou stranou - musíme oslovit a získat na svou stranu také nevoliče, prvovoliče, nerozhodnuté a přelétavé voliče…. Proto jsem vždycky patřil spíš k těm, kteří nabádali k umírněnosti, a mohl bych tady dokladovat, jak vypadaly úplně první návrhy některých kontroverzních letáků a sloganů, které se mně a některým dalším kolegům podařilo přece jenom trošku změkčit.
* Takže ono to mohlo být ještě horší?! To je dost těžké si představit.
Mohu vás ujistit, že některá hesla a některé postoje byly původně podstatně brutálnější než to, co nakonec šlo ven.
* Kdo tenhle styl v ODS prosazoval?
Nechci tu rozpitvávat vnitřní poměry v grémiích a v institucích ODS…, ale je skutečností - a já jsem to otevřeně řekl na jedné z výkonných rad po volbách - že v ODS vždy existoval střet mezi legitimním, voleným vedením strany a určitou skupinou nikým nevolených lidí kolem pana předsedy. Skutečností je ito, že tito lidé, stojící mimo oficiální struktury ODS, obvykle zaujímali radikálnější postoje než někteří členové politického grémia.
* Změní se to za nového předsedy?
Myslím, že k určitému utlumení agresivity dojde, jakkoliv každý z kandidátů tam má nastavenou jinou míru; řekl bych, že v porovnání s kolegy Zahradilem a Topolánkem ji já mám nastavenu na nejnižší hodnotu.
* Co chcete jako předseda udělat pro to, aby se ODS zbavila image "pragmatické" - rozuměj bezzásadové - strany, jíž jde především o moc?
Víte, to je zajímavé: řada lidí nám vytýká, že jsme pragmatičtí ve smyslu účelovosti - a jiní naopak tvrdí, že jsme dogmatičtí. Takže pravda asi bude někde mezi tím. Pragmatismus v politice je někdy nezbytný, ale vždy by měl mít jisté hranice. Pro mne je příkladem legitimního účelového řešení uzavření opoziční smlouvy v roce 1998; za překročení meze přípustného pragmatismu považuji onen nedávný přemet v postoji ODS k přímé volbě prezidenta za situace, kdy tato věc nebyla prodiskutována ve straně.
* Mně zase připadá zajímavé, že kdykoli nějaký funkcionář vaší strany začne "odvážně" mluvit o potřebě změn, vždycky honem dodá, že samozřejmě nechce nic měnit na obsahu politiky ODS. Nejzřetelněji to asi vyjádřil pan Zahradil, když prohlásil, že "ODS potřebuje jen novou ambaláž". Opravdu si ani po tak výrazném vítězství levice v červnových volbách nejste ochotni připustit, že většině lidí v této zemi nevyhovují nejen vaše obaly, ale ani zboží, které je uvnitř?
Já si nemyslím, že ODS potřebuje jen nějaké kosmetické úpravy; v těch svých tezích jednoznačně říkám, že se už nemůžeme spokojovat jen s jednoduchými slogany typu menší přerozdělování, nižší daně, zdravé státní finance a podobně, ale že musíme nabídnout svou vizi společnosti s výraznými akcenty i v oblasti školství, sociální politiky, zdravotnictví… A že je naší chybou, že jsme české levici umožnili, aby nám ukradla taková výrazná pravicová témata, jako je téma rodiny, vzdělávání, téma sociální soudržnosti. Takže ano, my se musíme obohatit i programově - ale základní pilíře svého politického a ekonomického programu opravdu přebudovávat nebudeme!
* Znamená to, že i nadále budete zavírat oči před tím, že většina občanů České republiky požaduje sociální jistoty? Budete lidem, kteří nevědí, jak vyjít od výplaty k výplatě, do omrzení kázat o tom, že svobodní lidé musejí být samostatní a iniciativní?
Volání po sociálních jistotách je pochopitelné a normální. Nám jde o to, vybudovat takovou ekonomiku, aby ty jistoty nebyly kvazijistotami. A jde také o míru nastavení těch jistot. Jestli to má být pohodlné houpání se v síti sociálního systému, nebo určitý záchranný mechanismus, který zamezí tomu, aby někdo upadl do bídy. Ano, my si uvědomujeme, že mnohá řešení, s nimiž jako pravicová strana přicházíme, nejsou populární, ale protože je považujeme za správná, nemůžeme od nich ustupovat. Musíme prostě lidem svou politiku trpělivě vysvětlovat, poukazovat na to, k jakým výsledkům vede počínání nynější vlády. A zároveň jim musíme nabídnout svůj koncept sociální soudržnosti, sociální mobility, možností výstupu po příčkách sociálního žebříčku… ODS se nesmí stát stranou plné peněženky, to je mé bytostné přesvědčení. Já jednoznačně prohlašuji, že nechci společnost rozdělenou na kasty, společnost s umělými bariérami, které znemožňují, aby se i člověk z chudých poměrů vypracoval k dobré životní úrovni. Šanci musí dostat každý… a těm, kteří jí z různých důvodů nemohou využít, musí být nabídnuta pomocná ruka.
* Hmm… Tak pojďme k další z vašich tezí: "Měli bychom jasně deklarovat, že žádná forma spolupráce s ČSSD v tomto volebním období nepřipadá v úvahu." Znamená to, že od Nečasovy ODS se nemohou nadít žádné vstřícnosti ani ti sociální demokraté, kteří v souvislosti s prezidentskou kandidaturou Miloše Zemana uvažují o rozbití současné vládní koalice?
Za prvé, my rozhodně nemáme žádný důvod, abychom volili Miloše Zemana a potažmo Miroslava Šloufa na Pražský hrad. Za druhé, pokud se vládní koalice rozpadne, pak to, co ji vystřídá, bude otevřená spolupráce ČSSD s KSČM. Já nevěřím, že sociální demokraté zamíří směrem k ODS…, ale i kdyby k ní zamířili, ODS nemá sebemenší důvod, proč by na to měla reagovat vstřícně. Aranžmá opoziční smlouvy se v žádné podobě opakovat nebude, s touto politikou je konec. To je můj jasný postoj a chcete-li i politický program. Je to politika nulové tolerance vůči sociální demokracii a české levici.
* S kým se tedy chcete kamarádit? Poslední věta toho vašeho spisu zní: "ODS nesmí připustit, aby se dostala do pasti izolace." Ale tam už přece jste. Váš koaliční potenciál na centrální úrovni je nulový a váš prezidentský kandidát se může spolehnout jen na podporu vlastní strany. Jak se z té izolace chcete dostat?
ODS v této chvíli není v politické izolaci - to, že nejsme ve vládě, je dáno prostě volebním výsledkem, a to jak naším, tak výsledkem lidovců a Unie svobody. Ty dvě strany by svou odmítavou rétoriku vůči nám určitě velice zmírnily, kdybychom volby vyhráli my a ne sociální demokraté, o tom jsem přesvědčen. Volby ale dopadly, jak dopadly, a za dané situace prostě nemá smysl diskutovat o našem koaličním potenciálu. Pokud jde o volbu prezidenta: Václav Klaus není v o nic větší izolaci než kterýkoli jiný kandidát. Žádný kandidát nemá větší šance než on, a pokud si to někdo myslí, tak si to jen namlouvá. Přání je otcem myšlenky.
* Kdo kromě poslanců ODS by podle vás mohl Klause volit? Komunisté?
My s komunisty nejednáme. Ale o tom, že Václav Klaus dostane více hlasů, než je počet poslanců a senátorů ODS, vůbec nepochybuji. Proč? Prostě proto, že je to nejkvalitnější kandidát. Když dovolíte, vrátím se ještě k té izolaci ODS. Naší politickou strategií musí být dosažení volebního výsledku přesahujícího 30 procent a obnovení komunikace s nesocialistickými stranami. Jaké nesocialistické strany tady budou v roce 2006, to v tuto chvíli nikdo z nás nedokáže říci. Některé do té doby patrně zaniknou, jiné možná vzniknou, některé se sloučí, ale stále bude platit, že ty komunikační kanály musí být profouknuty. Všimněte si, že úmyslně nemluvím o pravicových stranách. Chceme-li postavit alternativu levicovému vládnutí, které tady trvá již druhé volební období, musí to být na bázi spolupráce nesocialistických stran.
* Jak chcete dosáhnout, aby ODS byla pro ty strany přijatelnějším partnerem?
Rozhodně lepší komunikací, oproštěnou od všech osobních averzí. O mně je, myslím, známo, že to dokážu. Nikdy jsem v politice neměl potřebu někoho urazit nebo pokořit… a vždycky jsem tvrdil, že své politické soupeře máme porážet, ale nikdy se nemáme pokoušet zadupávat je do země.
