Pravicové politiky ani tahle rána nepřinutí podívat se pravdě do očí.

2 298 898 voličů přišlo jednoznačně podpořit levici.
3 342 860 voličů se vůbec k volbám nedostavilo.

	ČSSD	ČSSD	ČSSD	ODS	ODS	ODS	KSČM	KSČM	KSČM
Kraje	1998	2002	%	1998	2002	%	1998	2002	%
Hl. m. Praha	23,5	25,9	110	42,4	33,8	80	7,0	11,1	159
Jihočeský	31,0	30,3	98	29,0	26,0	90	11,3	18,3	162
Jihomoravský	31,1	29,9	96	23,8	20,9	88	12,6	19,8	157
Karlovarský	34,6	29,3	85	27,3	24,7	90	11,4	22,0	193
Vysočina	32,4	32,0	99	21,4	19,3	90	13,2	19,7	149
Královehradecký	28,7	27,5	96	29,9	26,6	89	9,5	16,1	169
Liberecký	31,8	27,1	85	29,6	27,4	93	9,0	17,2	191
Moravskoslezský	41,1	36,4	89	22,1	19,4	88	11,4	21,1	185
Olomoucký	36,6	31,9	87	23,3	20,3	87	12,1	21,0	174
Pardubický	31,3	29,5	94	25,9	22,9	88	10,3	17,4	169
Plzeňský	31,8	30,3	95	28,0	25,5	91	11,9	19,6	165
Středosčeský	32,7	31,5	96	29,9	26,8	90	11,5	18,7	163
Ústecký	35,6	29,2	82	24,9	24,2	97	14,1	25,1	178
Zlínský	32,1	29,1	91	24,2	21,5	89	10,2	16,6	163

Volby 1998, 2002 a o kolik si ta která strana polepšila. Takže komunisté v Praze například o 59 procent a v Libereckém kraji o 93 procent oproti minulým volbám. Ostatní jsou v červených číslech.

Jenže pravicové politiky (a zřejmě nejen je) ani tahle rána nepřinutí podívat se pravdě do očí, živí v sobě, v nás již zřejmě nikoliv, dále pravicové báje, pověsti a mythologii.

Marvanová těsně po totálním debaklu prohlásí, že ho mají na svědomí ti, kteří volby vypustili. A není sama, tvrdí to i jiní. Nositelka idejí (nejen) Velkého Demokrata Petra Cibulky (Pravý blok – 0,56%)navíc ovšem se vztyčenou hlavou, se zaťatými pěstmi rozpažených rukou před virtuální popravčí četou u virtuální zdi Pére la Chaise, volá své poslední „Merde !“ – tedy „Ani s náznakem tiché podpory komunistů !“. Jenže silné jádro komunistů, ukázněně kráčející k volbám, to je 120 000 lidí – členů strany, ale k volbám přišlo 874 984 voličů a vhodilo lístek no. 23. Na neúčasti vydělala nemálo samotná ODS. A vůbec, zaslechla někdy Marvanová větu: „K volbám nepůjdu, protože bych stejně musel volit komunisty!“

Antonín Devátý, intelekt tyčící se nad zblblým národem jako Nostradamus a Leonardo da Vinci nad středověkem,aktualizuje svou větu „Lidé už zapomněli jak stáli fronty na banány“ do prorocké polohy Lidé už zapomněli úplně na všechno! („Nedokážu to pochopit - je to absolutní ztráta paměti“) Ty banány nemůže brát myslitel Devátý jinak, než jako pravicovou intelektuální rozcvičku – zvednu cenu, fronta se zkrátí, zvedna cenu ještě víc– fronta zmizne. Jenomže lidi zapomněli, či si vlastně nemohou vzpomenout, že by nějaký komunistický gauleiter vyprodal z fabriky stroje aby si mohl postavit haciendu a pořídit stáj bavoráků. Nemůžeme si tak nějak vzpomenout na investory, kteří tak dlouho restrukturalizovali podle svých představ výrobní podnik až nakonec odjeli v jaguárech od zplanýrovaného pozemku.

Chór mnichů bojovného řádu v modrých kutnách, zatímco velmistr mlčel, zapěl sborem žalm o černém nevděku národa, kterému drželi nad vodou, s pomocí opoziční smlouvy, jeho milované socany. Popohnat k odpovědnosti lumpy není kriminalizace úspěšných a státotvornost nebyla skutečnou motivací slavné smlouvy. Šlo o to udržet se v blízkosti mocných, zvláště když to vypadalo, že si populární piják becherovky opravdu začne hrát na komisaře Cataniho.

Ivan Gabal, člen tajemné lóže nejmoudřejších, jasnozřívých a povětšině zazobaných ze svatyně Amélie napsal v temné předtuše nástupu nové éry:

Postkomunistická transformace v českých zemích skončila. Byla obtížná, nákladná až rozmařilá. Klíčové instituce demokratického a právního státu a otevřeného trhu jsou však již na místě, čas kdy vůdčí politici svou improvizací nahrazovali správní, justiční, parlamentní nebo tržní mechanismy, je pryč. Cílem je zvýšení výkonnosti, efektivnosti a modernizace státu i systému. Amélie. Mimochodem. Kdopak z tohoto uskupení zednářů-demokratů asi tak, svého času, nakukal hloubavému presidentovi, že jsou v této zemi dva miliony poctivých podnikatelů?

V tomto případě však pan konduktér Gabal žel pravděpodobně nepostřehl, že 5 651 758 občanů zatáhlo za záchranou brzdu a lehkonohou Marvanovou, tentokrát se svým občanským „merde“, předběhlo.

Všimněme si jednoho titulku v HN ze dne 21.6.2002: „Americké protimonopolní orgány šetří čtyři světové firmy, které jsou v podezření, že vytvořily cenový kartel.“ Co se za tím skrývá? Mekka tržního konzervativního liberalizmu, zřejmě toto není pro naši pravici vzor „slabého státu“ má , jak lze z názvu vytušit, celou strukturu institucí (a velmi nákladných institucí), které dokáží, musí a chtějí chránit občana(amerického) i trh (americký) před zvůlí lokálních i globalizovaných vlastníků.

To hlasité zvolání českých občanů při volbách 2002 tedy znamená, že občané pochopili jedno.

Postkomunistická transformace v českých zemích vlastně vůbec nezačala. To co bylo obtížně, nákladně až rozmařila provedeno, bylo pouhé přerozdělení majetku bez pozitivního dopadu na výkonnost národní ekonomiky a život většiny. Klíčové instituce demokratického a právního státu a otevřeného trhu dostaly své nálepky a mosazné cedule, nikoliv však obsah, čas kdy vůdčí politici svou improvizací nahrazují správní, justiční, parlamentní nebo tržní mechanismy, musí už konečně skončit. Cílem je zvýšení výkonnosti, efektivnosti a modernizace státu i systému.

Mohla by to být pouze věc názoru, jak je vidět pouhé formulace, nebýt, zatraceně, těch paradoxních komunistů. Jakou oni – komunisté –vlastně při postkomunistické transformaci mohou hrát ještě dnes roli? Prostou. Čeští občané pochopili, že potřebují, po dvanácti letech postkomunistické transformace, politiky, kteří uvidí dál než k plotu své nové vily, kteří při slovech majetek, podnikatel, trh, vlastnictví nebudou toliko uchcávat blahem. A to je všechno.

Karel Steigerwald napsal ve zvláštním povolebním vydání MFDnes :“KSČM do sebe vtáhla voliče s bolestmi všeho druhu ale s jedním názorem: Všechno je to lumpárna a všechny lumpy je třeba vykydat ven.“ Ve skutečnosti je to horší. Není to věc voličů KSČM. Tento názor sdílelo při volbách 5 651 758 občanů, z toho 2 298 898 vzalo do ruky vidle a z toho 874 984 je pro jistotu nabrousilo

Jana Bendová napsala na tomtéž místě o českých voličích a ODS: „Nedokázala (ODS) překonat ani tradiční rovnostářství Čechů a Moraváků, jejich příchylnost k tatíčkovskému státu, který se postará. Soukromý penzijní systém, školn,é placené zdravotnictví na ně nazabírají.“ Je to volovina. Žádné rovnostářství u Čechů a Moraváků není. Jenom pochopili, že takovéto systémy fungují prozatím pod taktovkou české pravice jenom jako dobrý trik pro bezkrupolózní šíbry jak vytahat z lidí peníze a zajistit si pohodlnou existencí a výsledkem nebudou v žádném případě slušné penze, vzdělání a fungující zdravotnictví.

KSČM? Je navíc jasné, že by už nešlo „likvidovat podnikatele jako třídu“. Ale tam kde by opravdu bylo třeba šlápnout podnikatelům – bezkrupulózním šíbrům- na paty , tam by se téhle špinavé práce s chutí ujali právě komunisté a asi by se ani nenamáhali nazvat svou akci „Čisté ruce“. Je tu někdo jiný, kdo by s rozkoší řídil protimonopolní orgány šetřící světové ( i místní) firmy, které jsou v podezření, že vytvořily, například, cenový kartel, založily podnikání na korupci apod.? Je to tušení souvislostí, od uklízečky po Babiše, napříč celým politickým spektrem. Proto ta panická hrůza.

Život jde ovšem dál a Ivan Pilip přichází s trikem hodným nejtajnějších snů české pravice o fungování demokracie. Lidovec, který se na jeho úkor nechal zvolit, poté co se stane ministrem mu (Pilipovo) postoupí svůj poslanecký mandát a by s i on (Pilip) pak mohl stát ministrem. Na to může blondýnka v čele Unie svobody-DEU jen obdivně zírat. No comment

Sociální demokracie ale náhle poněkud zatuhla při přechodu z volebního programu na vládní program. ČSSD vládla podle dohody a shody s ideologickým protivníkem takže, navzdory čtyřem letům účasti, jsou demokratické procesy nastaveny po Orwellovsku odněkud shora a tok peněz je funkční jen ve směru od chudých k bohatým. Navíc koaliční spojenec vidí právě tohle jako to pravé ořechové. Nebude jednoduché postupovat tak, aby se vlk nažral a koza ztloustla. Některé jevy z nedávné minulosti mohou vyvolat pochybnosti o odolnosti ČSSD a dovolují nám s úspěchem pochybovat o smyslu spojení pravice s levicí, pokud ho chceme chápat jinak než – ruka ruku myje.

Pozoruhodná je například činnost prazvláštní instituce České konsolidační agentury kam se přelily dluhy bohatých (právě tím mnozí z nich zbohatli) poté co je bankám z peněz poplatníků, přirozeně vybraných na úplně jiné účely, sanoval stát. Aby se nemusela k neplatičům chovat „tato konsolidační instituce“ jako k běžným dlužníkům, aby nesplacené částky – ztráty nezůstávaly viditelně na účtech, aby prostě nebylo nutné standardní chování banky, změnila se Konsolidační banka v Konsolidační agenturu, kde je dovoleno téměř vše. Na druhé straně, již nevázána bankovním tajemstvím, by mohla agentura totálně zprůhlednit svou činnost. Tomu však je bráněno právě s odkazem na zvyk bank utajovat informace o klientech. Je to samozřejmě podvod o to spíš. že banky tak vůbec nepostupují. Například ČS, KB, GE Capital, ČSOB a HVB Bank zřídily společný registr nejen neplatičů, ale všech osob, které u některé z těchto bank mají otevřený úvěr a jsou v tomto registru s detailními informacemi i tehdy, když nemají se splácením problémy. Podstatné je, že občan, který vložil do České konsolidační agentury stovky miliard, se nedoví prakticky vůbec nic a to i přesto, že do činnosti Agentury vidí i poslanci ČSSD.

České zdravotnictví se ocitlo ve stavu naprostého kolapsu. Stát ve zdravotnictví, které zůstalo z podstatné části státní, nevykonává prakticky žádné řídící a kontrolní funkce a pokud tuto činnost kamufluje, vychází nikoliv ze skutečného stavu řízených subjektů, ale z pohledů lobystických a v lepším případě špatně informovaných dobrovolnických spolků. Výsledkem je nesmyslná nákladnost systému a jeho schopnost zajistit jen ty nejzákladnější funkce a to jen díky setrvačnosti základních struktur v nichž se nacházejí řadoví pracovníci. Přitom privatizace a uplatnění tržních principů je v nedohlednu a nikdo si není ani jist, jestli by vůbec byla řešením. Diskuse o stavu zdravotnictví se vždy a pouze stočí na problém, zda mají nemocní připlácet či ne. Nikoho nezajímá za peníze mohou být v daném systému vůbec vynakládány efektivně. Čtyři roky je v čele resortu ministr ČSSD, ale toto ministerstvo nejen že není s to najít cestu k nápravě, ono skutečný stav vůbec nepostřehlo.

Tam kde neexistuje hospodářská soutěž, ať již z logických důvodů (přirozený monopol, např. městská kanalizace) nebo z pochybných důvodu (tajná dohoda o cenách mezi „konkurenty“, možnost ovlivnit trh korupcí) musí být práva vlastníka tvrdě omezena. Jinak to není o trhu, ale o lumpárnách. Zvláštní ale bylo s jakou razancí přistupovala ČSSD právě k privatizaci například distribučních společností, nebo institucí zcela výlučného charakteru, aniž by byly v této zemi propracovány skutečné principy kontroly chování vlastníků a čistoty trhu a existovaly k tomuto účelu funkční instituce.

Mlhavost sociálně demokratické ideologie umožňuje formulovat líbivý volební program, hůře však zřejmě konkrétní exekutivní postupy a kroky, navíc v době řešení nepochybné krize. Spojení s křesťanskými demokraty, tedy s někým, jehož ideologie a praktická politika má zřetelnější kontury, při orientaci na totožné sociální vrstvy, může být oběma subjektům k užitku. US-DEU však bude pro oba tyto partnery veliká svízel. Nejde to s ideologií hokynářů sestavenou ze zastydlých frází.Nejsou tady dva miliony lidí, kteří poctivě podnikají a které nesmí zastínit podivné uskupení darebáků.

Je to všechno trochu jinak a my (5 651 758) to víme. A víme, že vy to také víte.