Vládá vzkázala svým voličům:
"Jsme tady a pracujeme dál".
Jiným slovy: "Pokud jde o koryta, jak vidíte, umíme si
poradit. Při skóre 101/99 sice stejně neprosadíme, v naší
prapodivné sestavě, žádnou přijatelnou vizi, koncepci,
normu, zákon. Ale, milý občane, je to tak skoro lépe, když
se to, co předvádíme, na papír ani nedostane."
Tedy, pro ilustraci, něco silnějšího?
Ministr i soud: rozhodnutí soudkyně je nehorázné
Právo 10.3.2003
Pražská soudkyně Dagmar Stamidisová
pozastavila šetření policie v případě dvou bývalých
bankéřů, Františka Helešice a Otakara Hůly, obviněných v
souvislosti s krachem Univerzal Banky. Svým rozhodnutím
vyvolala vlnu nevole na straně snad všech státních orgánů,
kteří svorně tvrdí: civilní soud na ochranu osobnosti nemá
právo zasahovat do trestního řízení. Ministr spravedlnosti
Pavel Rychetský označil rozhodnutí soudkyně za nesmyslné a
vybočující z jejích pravomocí. Ohlasy z ministerstva byly
ještě důraznější. Hloupost, ledabylost, potřeba doplnit si
vzdělání. Taková slova padala podle informací Práva na
hlavu soudkyně. "Všichni, kdo s případem přišli do
kontaktu, byli v šoku z jejího výkladu práva. To tu opravdu
ještě nebylo, aby předběžné opatření v civilním
řízení bylo nasměrováno do trestního řízení a zamezilo
fungování státu a jeho justičních orgánů,"
konstatoval zdroj z ministerstva. K soudkyni se zády otočila
rovněž její základna, pražský městský soud.
"Rozhodla tak, že zakazuje policistům pokračovat v
trestním řízení. Ať už to odůvodnila jakkoliv, je zjevné,
že je to rozhodnutí nesprávné. My můžeme rozhodovat pouze o
záležitostech, které upravuje občanský zákoník, zatímco
ona zasahovala do pravomocí našich trestních kolegů,"
uvedl pro Právo tiskový mluvčí soudu a zároveň kolega
Stamidisové Martin Valehrach s tím, že netuší, co kolegyni k
tomuto závěru dovedlo.
Zastání od advokátů
Na druhé straně někteří advokáti postoj soudkyně uvítali.
"Já se domnívám, že soudkyně pravomoc k tomuto
rozhodnutí rozhodně má. Mám pocit, že způsob
vyšetřování, které se v České republice praktikuje, je
ostudný. Před zahájením trestního stíhání nemáte
žádnou legální možnost, jak se domoci případné nápravy
protiprávního jednání ze strany policie," shrnul svůj
názor advokát Václav Vlk, který se zabývá mj. spory na
ochranu osobnosti. Podle něj přece Listina základních práv a
svobod upravuje právo na rychlost a transparentnost řízení.
Dva bývalí představitelé zkrachovalé Universal Banky
Helešic a Hůla se ve třech případech domáhali náhrady od
českého státu zastoupeného ministerstvy u soudu za to, že
trestní stíhání údajně poškodilo jejich dobré jméno.
Zatímco u první instance všechna řízení vyhráli, odvolací
soud již dal v jednom případě za pravdu druhé straně. Podle
dostupných informací i další dvě kauzy dopadnou obdobně.
Policie v souvislosti s krachem Univerzal banky v průběhu let
1998 až 2000 obvinila 14 lidí. V současné době řešení
případu těchto dvou mužů vzhledem k rozhodnutí soudu
ustalo. "Policie se řídí nařízením soudu, že bylo
pozastaveno trestní řízení," sdělila Právu mluvčí
policejního prezídia Gabriela Škoulová.
Lenka Kadeřávková
Jedná se samozřejmě o jinou banku ale jedna za 18 druhá za 20-2. (PVS)
Vydělávám jako tryskáč
Miroslav Motejlek 10. března 2003(úryvek textu)
Sebestředný bankéř Radovan Vávra
vysvětluje pozadí svých vzestupů i pádů v mnoha předních
českých bankovních domech. Také poslední angažmá v
zavřené Union bance hodnotí pozitivně.
Co byste vzkázal střadatelům Union banky?
Že jejich naděje je v rychlém odebrání licence Union bance a
v urychlené výplatě z fondu pojištění vkladů.
Je tam hodně klientů, kteří se do odškodnění nevejdou a
přijdou o dost velké peníze?
Rozhodně to není zanedbatelné číslo.
Co byste vzkázal jim?
Vzkázal bych jim, že poslanci vždycky schválili odškodnění
klientů padlých bank tuším do výše čtyř milionů korun,
tedy vždy výrazně nad rámec platných zákonných norem.
Poradil bych jim vynaložit veškerou energii tímto směrem.
Myslím, že tomuto řešení otvírá dveře i poslední
usnesení sněmovny, které ukládá ČNB a ministerstvu financí
prioritně dbát na zájmy střadatelů. To byla přesně moje
logika, proč jsem pobočky banky zavřel, protože šéf
Invesmartu Paolo Catalfamo ani ČNB to neudělali. Zavřel je
Vávra, aby zachránil co nejvíc peněz.
Nebylo by férové klientům banky říci, že nerozumné
mohou být děti, ale dospělí lidé by měli nést
zodpovědnost za svoje konání? O problémech banky se přece
vědělo už dlouho.
Ne. Union banka pro normálního střadatele nevykazovala
žádné symptomy problémovosti. Klientům bych nedával
absolutně žádnou vinu.
Uvědomujete si svoji vinu? Spousta lidí Union bance
uvěřila díky tomu, že tam přišel Vávra. Věřili, že se o
jejich peníze dobře postará.
Já jsem tomu také věřil. Jsem hluboce zklamán tím, že
když jsem do Unionky přišel, tak to byla se všemi výhradami
banka, která měla život, a při mém odchodu byla ve stavu
hibernace. Je to strašně nepříjemné a samozřejmě není
jednoduché se s tím vyrovnat. Pokud jste ale sledoval běh
událostí, tak mně bylo sděleno, že bance nebude státem
pomoženo prostřednictvím kopie dopisu, který mi ukázal
guvernér Tůma. Jeho originál jsem dodnes nespatřil.
Ministr financí Sobotka vám něco adresoval a přitom si
udělal z guvernéra centrální banky poslíčka?
Ano.
Union banka financovala vlastní expanzi
Právo 06.03.2003 - Martina Martinovičová
Úvěry akcionářům tvořily až třetinu
celkového portfolia
Objem úvěrů, které Union banka (UB) poskytla osobám
spřízněným s bankou (akcionářům Union Group UG) nebo
společnostem personálně či majetkově s nimi propojeným,
tvořil až třetinu úvěrového portfolia banky.
Uvádí to materiál, který guvernér ČNB Zdeněk Tůma v
úterý poskytl poslancům ve sněmovně. Tento fakt spolu s
nezvládnutým procesem integrace malých bank guvernér označil
za hlavní důvody nynější krizové situace peněžního
ústavu. Podle auditora, společnosti Deloitte & Touche,
banka už v roce 1999 poskytla úvěry spřízněným osobám v
celkovém objemu 5,4 miliardy korun. Auditor upozornil na
nejistotu ohledně jejich návratnosti s možným dopadem na
finanční situaci banky. Podle zákona o bankách nesmí objem
těchto úvěrů překročit 20 procent kapitálu banky
(základní kapitál plus rezervní fondy), což by v případě Union
banky znamenalo ani ne miliardový objem úvěrů
spřízněným osobám, navíc vypočteno ke kapitálu, který
možná poskytla sama banka prostřednictvím zmíněných
úvěrů.
Financování incestem
Centrální banka v této souvislosti uvádí, že se jí
nepodařilo prokázat přímou spojitost úvěrů poskytnutých
spřízněným osobám s navyšováním kapitálu banky, a tedy
porušení právních předpisů, nicméně v červnu 2002
uložila bance zajistit tyto úvěry bonitními cennými papíry.
To banka splnila tím, že uzavřela smlouvy s Union Group (UG) o
tom, že tyto úvěry budou splaceny prodejem majetkových
účastí UG. Šlo především o prodej poměrně kvalitního
Vojenského otevřeného penzijního fondu VOPF. K tomu došlo v
prosinci 2002 do rukou společnosti Winterthur za necelé tři
miliardy korun. Podle ČNB pak sice došlo ke splacení části
"spřízněných" úvěrů v objemu 2,2 miliardy korun,
nicméně banka ještě ve stejný měsíc poskytla další
úvěry určené na financování koupě akcií Union Group,
svého vlastního majitele. To označil v úterý ve sněmovně
poslanec Jan Mládek za tzv. incestní financování.
Financování kapitálu banky úvěry poskytnutými akcionářům
samotnou bankou potvrdil včera v tisku její bývalý
generální ředitel Radovan Vávra. Podle něho banka
prohospodařila celkem 4,5 miliardy korun. Stejnou cestou mohl
být podle ČNB financován i nákup části akcií UG britským
investorem Seddonem. "Tuto skutečnost však nebylo možné
prokázat, neboť peněžní toky byly směřovány přes
několik společností, z toho některé v zahraničí,"
uvádí se v materiálu ČNB. Nicméně podle údajů
vykazovaných bankou došlo do února 2002 z výnosů z prodeje
akcií Seddonovi ke snížení objemu "spřízněných"
úvěrů o 850 miliónů korun. Zda tyto peníze půjčila
podnikateli sama Union, centrální banka tedy nezjistila.
ČNB doporučila vyměnit vedení
V dubnu 2002 provedla ČNB v Union bance kontrolu, zjistila
potřebu dotvořit opravné položky k úvěrům ve výši 1,35
miliardy korun a neobezřetný postup banky u vybraných
obchodů. Doporučila bance omezení aktivních obchodů nad 15
miliónů korun a výměnu členů představenstva. Banka podle
ČNB požadavek výměny vedení nerespektovala a nové vedení
banky nakonec schválily mimořádné valné hromady banky a UG
až v prosinci. Auditor opakovaně upozornil na rizika spojená s
úvěry pro spřízněné osoby ve své zprávě k 31. 12. 2001.
V ní uvádí, že pokud by nedošlo k úspěšnému vstupu
strategického investora do banky, existuje významná nejistota
ohledně schopnosti banky pokračovat ve své činnosti. Jak je
tedy patrné, problémy Union banky se táhly řadu
let. Věděl o nich auditor i centrální banka, která
vyžadovala nápravu a dala bance čas na hledání
strategického investora. V polovině roku 2000 projevily zájem
o majoritu Raiffeisenbank a francouzská BNP-Paribas. Podle ČNB
obě od svého záměru ustoupily, protože se jim nepodařilo
získat požadované státní záruky za úvěrové portfolio
banky. Jejich požadavek zněl až na 2,5 miliardy korun státní
pomoci. Situace, ve které se banka nacházela v posledních
letech, byla taková, že měla problémy, ale podle našeho
názoru nedostoupily takového stupně, který by umožňoval
zasáhnout ve smyslu kritérií, která vymezuje zákon, uvedl v
úterý guvernér ČNB ve sněmovně. "Uplatnili jsme celou
řadu opatření ve směru odstranění nedostatků, které se
banka snažila více či méně úspěšně plnit, snažila se
vytvořit i dostatečné opravné položky k úvěrům, které
jsem zmiňoval (úvěry spřízněným osobám, pozn. red.), ale
to byla právě věc, kterou se dařilo řešit jenom
částečně", dodal.
Union banka měla problémy, potvrdil v úterý guvernér Zdeněk
Tůma poslancům.