Ukázka textu ze stránky VIVA ETIKA
Autor: Bohatá, M.
Výroba zboží a poskytování služeb odpovídajících potřebám lidí jsou etické ze samé své podstaty, protože jsou prací pro obecné dobro. Zaměstnanci tak získávají možnost účastnit se na tvorbě bohatství a na vývoji celé společnosti. Uplatnění firmy ve společnosti, v níž operuje, závisí na tom, zda tato společnost akceptuje způsob jejího fungování. Chování firem musí splňovat standard srovnatelný s tím, který se předpokládá u jednotlivce. Zkušenost vyspělých zemí potvrzuje, že tyto nároky jsou zpravidla vyšší než pouhé vyhovění požadavkům zákona.
Zahraniční studie ukazují, že mezi velkými britskými podniky má podrobný kodex etického chování asi jeden podnik ze čtyř, v USA dokonce tři podniky za čtyř, a to bez ohledu na velikost. Mnohé nasvědčuje, že je užitečné stanovit pokyny zaměstnancům, jak se mají chovat v obtížných situacích, které často přináší i každodenní rutina. To ale není vše. Proces vytváření etického kodexu nutí vedení k zamyšlení nad způsobem, jakým podnik funguje, v jakém je poměru ke společenskému okolí a jak dbá o hodnoty v dané společnosti uznávané.
Kodexy také představují užitečný nástroj řízení. Vedle toho, že mohou pomáhat v každodenním rozhodování, lze je také užívat ve firemních tréninkových programech k posilování etického povědomí zaměstnanců, ale i ke zvyšování důvěry zákazníků, dodavatelů a kooperujících firem, dokonce i konkurentů, v čestné jednání příslušné firmy.
Diskuse o potřebnosti standardů
Na rozdíl od jiných institucí byznys nemá vytvořeny žádné formalizované, obecně uznané a kontrolované etické standardy a dokonce ani žádný soubor osvědčených postupů, které by pomohly "udat tón" při stanovování způsobů, jak si mají podniky počínat.
Velmi často se stává, že etický kodex je vytvořen po období velkých rozpaků, týkajících se nějakého předchozího neetického chování firmy. Vhodnou dobou pro uvažování o obsahu kodexu a způsobech jeho implementace je však naopak klidnější období, kdy neprobíhá žádná krize a zaměstnanci na všech úrovních se mohou podílet na vytváření kodexu a správně pochopit jeho obsah.
Firmy mající fungující a účinný kodex mohou ocenit jeho přínosy. Nicméně je třeba říci, že existují námitky proti tomu, co jsme uvedli. Patří zhruba do dvou kategorií:
První typ námitky spočívá v tom, že jde o mrhání časem i energií, že průmyslová výroba je regulována zákonem a ten tvoří postačující rámec pro každé podnikání. Tvrdí se, že etické kodexy, jsou jen cvičením v "public relations" a mají malý praktický vliv na změnu chování podniků.
Druhá skupina námitek říká, že kodexy jsou až "druhou nejlepší" možností, jak zajistit morální integritu podnikání. Chování jednotlivců, ať ve vedení nebo na nejnižší úrovni, je určováno hodnotami osvojovanými si od dětství a ne nějakými psanými kodexy. Dokonce někteří kritikové trvají na tom, že takové kodexy podkopávají právo jedince zaujímat na pracovišti morální postoje.
Obě uvedené námitky vypadají na první pohled přijatelně. Prvý argument, že postačují zákony, naznačuje, že normy lidského chování i obchodní mohou být ponechány na vůli státu. Ve skutečnosti právní řád poskytuje zaměstnavatelům jen slabé vodítko, jak řešit legitimní konflikty zájmů mezi různými zájmovými skupinami, které se objevují v každodenní podnikatelské praxi. Kromě toho zákon nemůže a ani by se neměl pokoušet řešit všechny podrobnosti etického chování v rychle se měnícím světě a je obecnou zkušeností, že intence zákona mohou být překrouceny šikovnými a bezostyšnými manipulátory. A konečně, protože zákon musí ze své podstaty být universální, postrádá pružnost potřebnou k řešení komplexních situací a jeho vedlejší účinky mohou být někdy škodlivé.
Druhá námitka tvrdí, že vedení se může spolehnout na své zaměstnance, že se budou chovat za všech okolností eticky. Ač je toto očekávání chvályhodné, je nerealistické. Nelze se vždy spolehnout, že rodinná a školní výchova naučila lidi morálním postojům a morálnímu jednání. Navíc, pro vytvoření soudržné kultury čestného jednání v každé organizaci jsou zapotřebí uznané a závazné normy chování společnosti jako celku i jednotlivce. Ty nemají nahradit individuální morální hodnoty, ale minimalizovat nejistotu v morálních úsudcích a chránit před tlakem, aby zaměstnanci jednali proti etickému postoji firmy. Není-li firma dost explicitní v otázce praktické realizace své politiky, je mezera až příliš často vyplněna různým vlastním pojetím. Konečně, podrobný kodex dává jasné a užitečné vodítko pro každodenní rozhodování.
Učit se od druhých
Je rozumné učit se z cizích zkušeností a nevynalézat již objevené. Přesto základem zůstává, aby firma promyslela a vytvořila si etický kodex podle svých podmínek. Uvádíme dále proto seznam hlavních témat, která by měla být uvážena, nebo jakýsi vzorový kodex ukazující, jak jsou tato témata zpracována velkými britskými korporacemi.
Pochopitelně ne každé z uvedených témat bude relevantní pro každý podnik, a ne každá firma bude považovat za možné nebo žádoucí se v daném okamžiku v některém ohledu zavázat. Na druhé straně tento ilustrativní kodex nepokrývá všechny sféry důležité pro každý jednotlivý podnik. Podstatné je, aby si každá firma zformulovala postoj, který v současnosti zaujímá k etickým otázkám, a ten pak může časem upravovat a zlepšovat.