Doručení soudní obsílky Viktoru Koženému na Bahamách narazilo na problém. Bahamská justice zkoumá zda se ze strany české justice nejedná o politickou perzekuci v rámci předvolebního boje o zesli presidenta ČR. Viktor Kožený má totiž o kandidaturu na funkci presidenta ČR vážný zájem.

Bahamčania vedia o ČR prd. Ani nemají tušení kde ČR leží. Ale to nic, většina Čechů taky nemá tušení kde leží Bahamy. Ale co si mohou snadno zjistit je, že ČR, tato evidentně exotická země, není monarchie, bez prezidenta skutečně je a marně se ho pokouší zvolit. Přihořívá.

Navíc, a to bude pro bahamského soudce či prokurátora (kompetentního rozhodnout, zda česká obsílka má být doručena cestou bahamské justice) podstatné, existuje prohlášení českého právníka z Prahy, že Viktor Kožený na presidenta opravdu míní kandidovat.

Krásně to do sebe zapadá, V Česku má fakt na Viktora někdo pifku, je to skutečně politická perzekuce, bez Viktora Koženého evidentně nelze v ČR presidenta zvolit. Jestli byla mezi tím Koženému obsílka doručena, tak si teď rve vysoký úředník bahamské justice vlasy.

Klíč k celé frašce je ve větě „Shodné však pro většinu příspěvků bylo jedno: kde máme záruku, že pomůžeme-li ke zvolení člověku, který není členem ČSSD, že bude dostatečně naší straně vděčný?“

Vděčnost je tím klíčem. Universálním klíčem. Ten ovšem není vynálezem ČSSD.

Při privatizaci nešlo o nalezení lepších vlastníků než byl stát. Taky se skoro žádného najít nepodařilo, včetně těch zahraničních, i když se hlasně hlásalo, že každý bude lepší. Nebyl. Výjimky potvrdily pravidlo. Šlo o vděčnost. Navíc těch, kteří budou užitečně bohatí. ODS v tom kralovala.

Po určitou dobu. Pak přišli k lizu jiní.Dočkal se Grégr vděku za privatizaci celého českého plynárenství do rukou monopolu v cizích rukou? Dočkal. My zase soustavně rostoucích cen plynu. Kde že je to konkurenční tržní prostředí?

Vděčnost musí být chápána v širších souvislostech. Každý z nás musí být vděčný, vždyť transformace nás vlastně stála málo Už nevím který idiot to nahlas řekl. Měl zřejmě na mysli jen třináct let stagnace ekonomiky a bilion. Každého asi jen tak sto tisíc. (Včetně nemluvňat, ta o tom ale ještě nemají páru, takže vděku zatím nečekejme). Zato důchodci a 600 000 nezaměstnaných by se už pomalu mohli začít projevovat.

Vděční musíme být také za úpěnlivý antikomunismus, který se zůstal jediným srozumitelným myšlenkovým proudem pro malé šmelináře i pro vrcholové politiky. Vděční musíme být také za korupci, která se zůstala jediným srozumitelným procesem rozhodování pro malé šmelináře i pro vrcholové politiky.

Byla by to prdel. Kdyby. Jenomže je jasné, že na základě nastíněného „vyššího principu mravního“ se zákona-dárci, politiky-dárci, a spravedlnosti-dárci ( bahamský trojúhelník demokracie?) rozhodují plných třináct let.

Nejde o nic jiného. Zpackané zákony, účelová ideologie, lživé informace.

Volba prezidenta byl úlet. Všechno prasklo. I to, že přímá volba presidenta občany státu je pro tyto politiky rovněž neřešitelný úkol. A to, že od nich něco čekáme – naše blbost.

A Karel Gott? Je prvním občanem už teď. Jako první zvedl hozenou rukavici otevřeného výsměchu. Dík.

Komentátor kterési rozhlasové stanice připomněl, že v podobné situaci se republika ocitla již jednou. Když abdikoval Masaryk. Aby se dosáhlo potřebné shody, platily se z peněz daňových poplatníků politikům i dluhy z karet a účty z bordelů. Komentátor ovšem už nepřipomenul, že tatáž politická squadra předvedla o pár let později své vrcholové číslo – Mnichov.

My můžeme zvolit za presidenta Koženého, Baraka Alona (jistě by mu za patřičný bakšiš někdo dal včas občanství), železného či jiného senátora.S Karlem Gottem ovšem mámě šanci, že Hovory z Lán nenahradí Hovory s Mírova.

Tedy, ještě jednou, dík.

Jo, a abych nezapomněl. Viktore!

Taky dík.