Tvrdě do nich!

EKONOM.IHNED.CZ  13. 2. 2003

Bez práce bylo loni přes půl milionu lidí, letos už v lednu nezaměstnanost překročila deset procent. Stávkovat kvůli mzdám se přesto dá.

Růst mezd a počet zaměstnanců jsou hodně spojité nádoby. Kdyby v nové akciové společnosti České dráhy dostali zaměstnanci požadovaných 7 % ve mzdách místo nabízených 6,2 procenta, bude vedení podle mluvčí ČD Zdenky Celé nuceno propustit několik stovek zaměstnanců. Zaměstnanci jsou drazí a budou ještě dražší, mají-li se jejich mzdy postupně srovnávat s úrovní EU.

Jak odboráři, tak vedení většiny podniků hodnotí mzdová vyjednávání na rok 2003 jako zatím nejtvrdší v historii. V řadě podniků také nejsou ještě u konce. Stávkou vyhrožují odboráři v elektroenergetice, bojkot dobrovolné směny již několikrát zažila Škoda Auto, stávková pohotovost byla vyhlášena ve firmě FAB Rychnov, v OKD se chystaly protestní mítinky.

Mzdové vyjednávání by však mělo být obezřetné, tvrdí prezident Hospodářské komory ČR Jaromír Drábek. Mělo by korespondovat s rekordně nízkou inflací (v lednu dokonce mírnou deflací), navíc je v ČR mnohde stále ještě nízká produktivita práce. Drábek ovšem připomíná, že i stát by měl při zvyšování mezd svých zaměstnanců postupovat opatrněji. Nedávat špatný příklad.

K čemu jsou dobré odbory, to už dnes mnoho zaměstnanců na rozdíl od minulosti dobře ví. Nejen k tomu, aby bojovaly o platy a nadstandardní výhody, ale také proti propouštění, a když už není zbytí, pak pro vyjednání co největšího odstupného pro propuštěné pracovníky. Vyjednávání se vedou v zásadě na dvou frontách - na úrovni odvětvových odborových svazů a zaměstnavatelského svazu a posléze na každém podniku zvlášť. O celostátní dohodě si odboráři mohou nechat jenom zdát.

Odbory tvrdí, že podle jejich signálů je mzdové vyjednávání tak obtížné zejména proto, že zaměstnavatelé sdružení ve Svazu průmyslu a dopravy se prý dohodli, že nepřipustí růst mezd nad rámec inflace. Na jmenovaném svazu to však nikdo nepotvrdil a kromě toho existují podniky, které zvyšují mzdy i dost významně, určitě hodně nad očekávanou inflaci 1,6 % (odhad Ministerstva financí pro rok 2003).

Kolektivní smlouvy vyššího typu je ovšem čím dál těžší uzavírat. Poprvé se to podle místopředsedy Odborového svazu Kovo Jaroslava Součka nepodařilo na rok 2003 dojednat se žádným zaměstnavatelským svazem už v roce 2002. "S Asociací leteckého průmyslu jsme se až letos dohodli na celkovém růstu mezd o 3 %, přičemž tarifní platy budou zvýšeny o 5,7 %. Navíc se nám podařilo dosáhnout shody na zavedení 37,5hodinového pracovního týdne a jednoho týdne dovolené navíc nad rámec zákona," řekl. S Českomoravskou asociací elektrotechnického průmyslu se podařilo dosáhnout dohody až po jednáních před zprostředkovatelem. "Mzdy v elektroprůmyslu vzrostou celkově o 2,5 %," konstatoval. Dodal, že růst tarifních mezd mnohde na první pohled vypadá jako velký úspěch, ale přitom se do něj velkou měrou promítá nařízení vlády o zvýšení minimálních platů. Vyjednávání s elektrotechnickým průmyslem považuje z dosud uzavřených za nejsložitější, protože partnerský zaměstnavatelský svaz sdružuje firmy od Siemense s 11 tisíci zaměstnanců po malé firmy s dvaceti zaměstnanci, a to s velmi rozdílnou hospodářskou situací.

Dodatek k vyšší kolektivní smlouvě již mají uzavřen také odbory ve stavebnictví. Minimální navýšení mzdových tarifů má činit necelých 5 %, nepodařilo se ale prosadit např. pět týdnů dovolené. V ocelářství se o kolektivní smlouvě jednalo více než tři měsíce, jádrem sporu byl právě růst mezd. Odboráři původně chtěli zvýšení tarifních mezd o 15 %, což by znamenalo zhruba osmiprocentní růst nominálních mezd. Pomocí zprostředkovatele Pavla Sovy nakonec došlo k dohodě, která zvedá mzdové tarify od 2 až do 9,5 procenta. Vyšší kolektivní smlouva je závazná pro 12 hutních firem, které zastupují téměř 35 tisíc zaměstnanců. Neznamená to ovšem, že by poté v ocelárnách nebyly žádné problémy.

Do Nové huti právě nyní vstupuje strategický zahraniční investor. Kromě již klasického sporu o zvýšení průměrného výdělku zaměstnanců (vedení navrhuje jen 2 %) zde jde hlavně o zachování zaměstnanosti. S tím souvisí i požadavek zkrácení pracovní doby na sedm hodin, tedy celkem 35 hodin týdně. Vedení společnosti to pokládá za nereálné - v podniku se pracuje ve třech navazujících osmihodinových směnách. Mezi další požadavky odborů patří zvýšení příspěvku na penzijní připojištění a jeho rozšíření i na životní pojištění. Ministerstvo práce a sociálních věcí jmenovalo pro řešení rozporů v Nové huti zprostředkovatele Karla Raka.

Jednoznačným trendem je, že pokud je podnik v hospodářských potížích, mzdy s odkazem na tento fakt zvyšovat nechce. Pokud je podnik ziskový, tak se vedení odvolává na inflaci, propouštění apod. Nesporné je, že problém konkurenceschopnosti se stává v průmyslu tím hlavním pro přežití, takže který podnik řeší mzdové vyjednávání v ostrém rozporu se svou situací, zadělává si na velké potíže. Svoji konkurenceschopnost však mnoho podniků zužuje na snižování nákladů včetně mzdových, aby pak mohly prodávat za nižší ceny. Perspektivnější je však zaměřit se na co nejvyšší technickou a technologickou vyspělost a kvalitu produkce. To ovšem nekoresponduje s častým odborářským požadavkem, aby se mzdy zvyšovaly v podniku každému stejně.

Ne vždy se také odboráři s vedením na hodnocení situace podniku shodnou: i proto letos přišli do módy zprostředkovatelé. Předseda koncernových odborů v Nové huti Jaroslav Marek říká: "Pokud plán čerpá z pravdivých údajů, tak by zprostředkovatel měl dát zapravdu nám. Firma plánuje značný růst tržeb. Její zisky by měly růst o stovky milionů."

"Zaznamenali jsme případy firem v ekonomických potížích, které chtějí, aby zaměstnanci přistoupili na dočasné snížení platů," říká Jaroslav Souček z OS Kovo. Svaz jim doporučil, aby součástí případné dohody byl i splátkový kalendář, v němž se podnik zaváže záporný rozdíl vyrovnat. "Není možné manažerům vystavit jen tak bianco šek s tím, že jednou bude lépe. Musí být jasně dohodnuto, že až bude lépe, tak manažeři neztratí o jednání zájem a i zaměstnanci z toho budou něco mít," říká místopředseda.

Nejtvrdší střet odborů s managementem v historii se letos odehrává ve Škodě Auto. Odboráři nejprve požadovali 17% nárůst tarifních mezd, slevili na 10,5 %, ale vedení firmy trvá na růstu průměrné mzdy o 3 %. Do vyjednávání proto povolali zprostředkovatele Ivana Fišeru. Ten měl 12. února předložit oběma stranám návrh optimálního řešení sporu.

Odbory svůj radikální požadavek opírají mimo jiné o tvrzení, že během posledních dvou let došlo ve firmě k propadu reálné hodnoty mezd. Návrh vedení společnosti prý tento stav konzervuje, protože je jen na horní hranici letos očekávané míry inflace. "Podíl mzdových nákladů na celkových nákladech Škody soustavně klesá," zdůraznil Jan Miller, ekonom, který pro podnikovou odborovou organizaci zpracovává podklady. "Práce není ve firmě správně ohodnocena. Pokud jde o kvalitu, intenzitu a produktivitu práce, Škoda Auto je na úrovni západoevropských továren koncernu VW, ale podíl mezd na celkových nákladech i průměrná výše platů je tu nesrovnatelně nižší a nedochází k přibližování."

Odbory si vypracovaly analýzu, podle které je ve Škodě Auto podíl mezd na nákladech výrazně pod průměrem ČR. Nůžky mezi produktivitou a platy se prý v automobilce ustavičně rozevírají. Hrubá mzda v běžném měsíci se prý u většiny výrobních dělníků pohybuje jen mezi 12 až 16 tisíci korun.

Odbory poukazují také na platy v bratislavské továrně VW, které prý průměrně dosahují 27 tisíc slovenských korun, což odpovídá podle směnného kurzu zhruba škodováckému průměru, ale právě průměrný měsíční plat výrobního dělníka je tam podle Millera vyšší.

Čísla o sníženém odbytu škodovek v loňském roce odboráře ke zmírnění mzdových požadavků nepřimějí. V minulosti totiž prodeje prudce rostly, meziročně i o 20 %, ale žádná výrazná zpětná vazba na mzdy neexistovala. Kromě toho se již prý objevují známky oživení. Vedení společnosti nechce situaci v průběhu jednání blíže komentovat. Mluvčí automobilky Jaroslav Černý jen potvrdil současné stanovisko, že k 1. dubnu by průměrné výdělky měly vzrůst o 3 % a od 1. 4. 2004 by mělo dojít ke zvýšení o 3,2 %. Firma dále svým zaměstnancům slibuje zvýhodněné nákupy automobilů, zvýšení příspěvku na důchodové připojištění, zvýšení půjček na bytové účely apod.

Také České dráhy chtějí zprostředkovatele. Vedení nabízí růst mezd o 6,2 %, odboráři požadují 7 %. Podle předsedy Odborového svazu železničářů Jaromíra Duška je to poprvé v historii, kdy manažeři místo aby směřovali ke kompromisu, svoji nabídku snížili. "Cítíme za tím osobní revanš za to, že jsme přestali podporovat generálního ředitele. Asi nám tím chce vzkázat, že kdybychom se nevyslovovali vůči němu a některým jeho krokům kriticky, tak by nám těch 7 % podepsal," tvrdí Dušek. Generální ředitel Zelený by si podle něj měl uvědomit, že nyní po transformaci na akciovou společnost je zcela jiná situace. Představenstvo již nejmenuje vláda, ale dozorčí rada, v níž předseda odborů disponuje třetinou hlasů. Zelený, na jehož funkci bude vypsáno výběrové řízení a o jehož odchodu se již ani nespekuluje, ale mluví jako o hotové věci, se brání tím, že prostě víc peněz dát nemůže. Drahám sice rostou přepravní výkony a zisk v nákladní dopravě, účetně je dokonce v zisku i v oblasti osobní dopravy. Mají však problémy s cash flow. "Při započítání objednávky státu a krajů na rozsah osobní dopravy a formálního závazku objednavatelů uhradit ztrátu vzniklou jejich provozováním jsou ČD účetně v mírném zisku. Problém je v tom, že objednavatel reálně své závazky neplní," říká šéf ČD. Každoročně kolem třetího čtvrtletí dráhy proto jen obtížně dávají dohromady peníze na mzdy.

Přijde bouře v energetice? "V rámci sektoru máme kolektivní smlouvu vyššího typu platnou až do roku 2003, která byla vyjednána po tvrdých střetech s vládou kolem tehdy připravované privatizace energetiky. V ní se ČEZ i distribuční společnosti zavázaly k pravidelnému zvyšování platů s tím, že by tento závazek měl povinně respektovat i nový vlastník," říká předseda Odborového svazu energetiků Jiří Kubíček. S nástupem nové vlády se však situace radikálně změnila. "Na dohodnutá kolektivní vyjednávání jsme s ohledem na značné zisky výrobců i distribučních firem, což jim význačněji nenabouraly ani problémy s povodněmi, přišli s požadavkem na osmiprocentní růst platů. Management původně nabízel jen 2 procenta," popisuje Kubíček. Neúspěšní odboráři šli za ministrem, ale ani u Jiřího Rusnoka nebyli moc úspěšní. Firmám prý nedal mandát k většímu zvyšování platů, než o kolik vzrostly vládou vyhlašované tarify. "Ve druhém kole nám po jednání s ministrem zaměstnavatelé nabídli 4 %. Což je pro nás nepřijatelné. Energetici nejsou uklízečky na Úřadu vlády. Z jejich práce firmám po řadu let výrazně rostou zisky," říká odborový předák energetiků. V rámci zprostředkování se nyní pokoušejí najít kompromis spolu s předsedou Svazu zaměstnavatelů.

Jsou ale odhodláni se nedat. "Ve všech provozech se propouští a zaměstnanci věc dnes již nevidí tak, že by měli v podstatě co ztratit. Pokud se nedohodneme, tak napochodujeme před vládu a půjdeme si dodržování slibů vyříkat s premiérem Špidlou." Mezi energetiky podle něj panuje po opakovaných vlnách propouštění a tahanicích o odstupné a doprovodný sociální program značná radikalizace. Kubíček nevylučuje ani stávku. "Lidé jsou připraveni do toho jít."

"Jestli si někdo myslí, že se asociální politikou zalíbí budoucímu vlastníkovi, tak se velmi plete. Budoucí vlastník zřejmě přijde ze západní Evropy, kde patří k dobrým zvykům vést solidní sociální dialog," říká šéf energetických odborů.

Problémy řeší také vedení Jaderné elektrárny v Dukovanech (JEDU). Tady se odboráři vzbouřili především proti chystanému propouštění 300 lidí do konce roku 2004. Již loni dostalo výpověď asi sto lidí. Chystají protestní akce. "To už přesahuje všechny meze a stát s tím nic nedělá," říká odborový předák JEDU Jiří Jedlička. ČEZ prý propouštěním uspoří 7 % mzdových nákladů na úkor ztráty zaměstnání desítek živitelů rodin v žebráckém regionu Třebíčska. Podle Petra Spilky, mluvčího elektrárny, se ale musí zajistit konkurenceschopnost na trhu a v zahraničí jsou jaderné elektrárny provozovány s menším počtem zaměstnanců.

Kde se dobře daří? Například v táborské firmě Faurecia Lecotex, která vyrábí pro automobilky hlavové opěry a potahy, průměrný plat převyšuje 15 tisíc a je až o 40 % vyšší než v textilním průmyslu jinde. Letošní nárůst mezd tu ale nečekají výrazně vyšší než 3,2 procenta, která jsou dohodnuta ve vyšší kolektivní smlouvě Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu (ATOK). Zaměstnanecké výhody však zůstanou všechny zachovány, včetně 13. a 14. platu. Vysokého růstu mezd dosáhli v Meoptě Přerov, předseda odborové organizace Antonín Hradilík ovšem zdůvodňuje tamních 7,5 % tím, že v minulých letech ve složitém období mzdy rostly velmi pomalu a byly pod republikovou úrovní. Zmizely však některé výhody, např. tři dny placeného volna navíc, nemají také příspěvek na penzijní připojištění, který je v jiných společnostech běžný.

Ve vývoji mezd jsou velké regionální rozdíly. Např. v Královéhradeckém kraji rostly nejrychleji mzdy loni na Rychnovsku, a to o 6,7 % na průměrných 13 344 korun. Přičinil se o to úspěšný rozvoj závodu automobilky Škoda Auto v Kvasinách a růst výrobce brzdových segmentů, firmy Federal-Mogul z Kostelce nad Orlicí. Nadprůměrný růst mezd lze zaznamenat i na Jičínsku, prý to je zásluhou dobře fungující jičínské průmyslové zóny. Investoři přinesli vyšší platy a okres se v ukazateli průměrných mezd v zemi posunul ze 76. na 61. místo. Na Trutnovsku došlo loni naopak ke krizi tamních elektrotechnických firem a růst mezd to kopíroval.

Všeobecným trendem je v ČR ústup od vyplácení 13. a 14. platů, nahrazují je různé systémy vyplácení odměn v závislosti na hospodářských výsledcích a na důležitosti nabývají jiné zaměstnanecké výhody. Mnohde částečně kompenzují pomalejší tempo růstu mezd. Jde především o příspěvek na penzijní, případně životní pojištění. Odboráři dokonce někdy dostávají na vybranou: buď se více zvýší mzdy a sníží zaměstnanecké výhody, nebo naopak.

Milena Geussová, Petr Korbel, Martin Kunštek