Za státního zástupce hrozí ČR ostuda

Zrušil stíhání Čechů za pašování lihu - Na případu pracovaly nizozemská a německá policie

Rozhodnutí plzeňského státního zástupce Stanislava Mečla o zrušení stíhání trojice Čechů, kteří čelili podezření z pašování lihu z Asie do Evropy, může České republice přinést mezinárodní ostudu.

Je o tom přesvědčena řada právníků, s nimiž Právo hovořilo a kteří s Mečlovým verdiktem otevřeně nesouhlasí. Mečl zrušil stíhání trojlístku podezřelých, protože bylo podle něho nezákonné. Přitom klíčové informace k dopadení pachatelů čeští policisté získali před dvěma roky od nizozemských a německých kolegů za podmínky, že viníci bu dou u nás dopadeni a potrestáni.

Jako blesk z čistého nebe

Mečlovo rozhodnutí přišlo jako blesk z čistého nebe po více než rok trvajícím trestním stíhání, na němž neshledalo nic nezákonného ani několik soudních institucí. "Nechci rozhodnutí kolegy komentovat. Je mi to jen líto, protože policisté na celé kauze poctivě pracovali několik měsíců a shromáždili dostatek důkazů k podání obžaloby. Navíc nezávislý soud z předložených materiálů přezkoumával zákonnost sdělení obvinění a došel k závěru, že u obviněných existuje důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti," řekla bývalá státní zástupkyně Ivana Růžičková. Ta vyšetřování od prvopočátku dozorovala a případ Mečlovi předala až nyní, kdy byla jmenovaná soudkyní a ze státního zastupitelství odešla. "Byla jsem v kontaktu se státními zástupci v cizině, vycházeli jsme si maximálně vstříc. Chtěli jsme to společně dotáhnout do konce," dodala.

Mečl odmítl verdikt komentovat

Mečl, který byl jmenován státním zástupcem teprve nedávno, nechtěl svoje rozhodnutí komentovat. "Nebudu se k tomu vyjadřovat. Celá věc je ještě v šetření," řekl pouze.

Neodpověděl ani na otázku, v čem vidí nezákonnost obvinění. "To nechám bez komentáře," vyhýbal se konkrétní odpovědi. Zaskočeni jsou z rozhodnutí žalobce i policisté, kteří od předloňského prosince na případu pracovali. "Vystřelil od boku, aniž se například seznámil s novými usvědčujícími důkazy, které jsme nedávno získali cestou právní pomoci z Německa. Teď je všechno v háji. To ani nemluvím o tom, co si o nás budou myslet zahraniční kolegové. Kdybychom chtěli znovu případ otevřít, tak to půjde obtížně, protože všechny důkazy, které byly provedeny po sdělení obvinění, jsou tím znehodnoceny," řekl zdroj obeznámený s vyšetřováním kauzy. Policisté chtějí proto využít ještě možnost podat podnět Vrchnímu státnímu zastupitelství, aby přezkoumalo Mečlovo rozhodnutí.

První nitky k případu zachytili nizozemští celníci v prosinci 2000 v přístavu v Rotterdamu. "Při náhodné rentgenové kontrole kontejneru vypraveného z Vietnamu zjistili, že zásilka směřující do Čech neobsahuje pouze nudle, jak bylo deklarováno v průvodních dokladech, ale že kontejner byl ze dvou třetin zaplněn plastikovými dvacetilitrovými kanystry s lihem. Kontraband už pod kontrolou policistů dál pokračoval v cestě do překladiště v německých Brémách, kde ho naložil český řidič kamiónu, který jej dovezl do Čech. Na německých hranicích při výjezdu z Evropské unie řidič kamiónu použil falešné průvodní doklady. Českou celnicí na hraničním přechodu ve Folmavě projel bez povšimnutí celníků," popsal pašeráckou cestu jeden z detektivů. Kamión potom pokračoval do Černčic na Lounsku, kde policisté s celníky zasáhli. Přímo na místě vykládky tehdy zatkli devět osob, z nichž později tři muže ve věku 31, 46 a 47 let vyšetřovatel obvinil z trestného činu krácení daně ve zločinném spolčení.

Podle odhadu policistů tímto způsobem organizovaná skupina pachatelů nelegálně dovezla do Evropy tisíce hektolitrů lihu, jehož prodejem by státní kasa přišla o stamiliónové částky na daních.

Patrik Biskup, Právo 22.5.2002

Obžalovaní se dostávají z vazby kvůli nejasnému výkladu zákona

Kvůli nejasnému výkladu novelizovaného trestního zákona byli počátkem května propuštěni z vazby na svobodu osoby podezřelé ze závažné majetkové trestné činnosti - bývalý předseda představenstva HSystemu Petr Smetka či někdejší ředitel První pražské družstevní záložny Petr Bubeníček.

Nejvyšší soud v Brně si uvědomuje závažnost situace, ale rychlé řešení prý neumí zabezpečit. Oba muže propustil na svobodu pražský Vrchní soud s odůvodněním, že nižší instance jim ve stanovené lhůtě tří měsíců neprodloužila vazbu. Soudci pražského městského soudu však svoje pochybení odmítají s tím, že není nutné zvlášť rozhodovat po třech měsících, když mezitím již soud zamítl žádost obžalovaného o propuštění. V opačném případě by se dvakrát rozhodovalo o tom samém. Svůj názor navíc odůvodňují stanoviskem Nejvyššího soudu v Brně. Ten vydal usnesení na konci dubna, podle kterého je nadbytečné, aby v případě zamítnutí stížnosti soud opět rozhodoval o ponechání obviněného ve vazbě. "Pokud by tak činil, projednával a rozhodoval by tak dvakrát v téže věci," uvedl ve svém usnesení místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera.

Z dvojice obžalovaných jeden na svobodu

Absurdnost situace vystihuje kauza vrcholných představitelů První pražské družstevní záložny, zakladatele Martina Říhy a jejího bývalého generální ředitele Petra Bubeníčka. Ti čelí obžalobě, že po rozsáhlé reklamní kampaně v roce 1999 od zhruba 3000 klientů vylákali nejméně 276 miliónů korun a záložnu poté systematicky vytunelovali. Hlavní líčení v kauze je nařízeno na červen a oba muži byli do počátku května stíháni ve vazbě. Bubeníček však požádal městský soud o propuštění, což tato instituce zamítla a věc pokládala za vyřešenou. Říha o to samé nepožádal, a proto soudkyně v souladu s trestním zákonem ve stanovené tříměsíční lhůtě rozhodla o trvání vazby. Oba dva si stěžovali k odvolacímu Vrchnímu soudu v Praze, který sice Říhovu žádost zamítl, nicméně Bubeníčka propustil z vazby s tím, že nižší instance mu neprodloužila vazbu. Podle žalobce kauzy Borise Havla právě Bubeníček se dříve před policií skrýval a byl stíhaný jako uprchlík. Později se navíc na toaletě policejní úřadovny v pražské Dlážděné ulici pokusil o sebevraždu.

Je to průšvih

Předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu Stanislav Rizman připouští závažnost situace. Zároveň však dodává, že způsob rychlého řešení nezná. "Souhlasím, že je to průšvih, ale momentálně s tím nemůžeme nic dělat," sdělil Právu Rizman s tím, že k sjednocení výkladu zákona vedou dva postupy brněnské instance, nicméně oba si vyžádají minimálně dva měsíce. Na důsledky nejednotného výkladu se Právo ptalo i pražských právníků. Jiří Teryngel uvedl, že situace by mohla vést například i k propuštění osoby podezřelé z trestného činu vraždy. "Stejná situace by se mohla opakovat i v případě obžalovaného z vraždy, protože soudy postupují při rozhodování o vazebních důvodech stejně," prohlásil Teryngel. Josef Lžičař se pozastavil nad řešením v případě stíhané dvojice Bubeníček a Říha. "Ten nejistý stav nepůsobí výchovně, zvlášť když v jedom případě existují dva různé postupy. Vždyť důvod vazby buď fakticky trvá, nebo ne," uvedl. A řešení? Na dotaz Práva, zda není možné, aby obě se obě instituce dohodly na řešení, uvedl místopředseda Vrchního soudu pro trestní věci Vladimír Vočka, že "snaha bude. Ve středu se uskuteční gremiální porada městského soudu, které se také zúčastním, a měl by tam být i zástupce Nejvyššího soudu," řekl.

Lenka Kadeřávková, Právo 22.5.2002

Tématu IPB se politici vyhýbají

Obě nejsilnější politické strany vylučují, že by kvůli IPB uzavřely pakt o neútočení. ODS a ČSSD se dohodly, že o bankovních podvodech nebudou mluvit, tvrdí Marvanová.

Jana Havligerová, Josef Pravec,  HN Praha, 22. 5. 2002

Pojem IPB se v předvolebním slovníku ODS dosud neobjevil, ačkoliv předseda strany Václav Klaus využívá každého mítinku k tvrdé kritice sociálnědemokratického kabinetu. Před dvěma lety přitom Klaus uvalení nucené správy na Investiční a Poštovní banku a její následný prodej do rukou ČSOB označil za bankovní loupež, která se udála za bílého dne a za přímé asistence státu.

"Mezi ODS a ČSSD zřejmě existuje konkrétní dohoda, že se o této záležitosti mluvit nebude. Zdaleka ovšem nejde jen o tento případ, existují tu přece i další bankovní podvody, například v Komerční bance. A o nich se také nemluví," říká předsedkyně US Hana Marvanová.

Podobný názor má i politolog Rudolf Kučera. Připomíná, že v IPB měly svá konta mnohé politické strany - ODS, ČSSD i lidovci. "Především politici z těchto stran se obávají, že předvolební diskuse na toto téma by je jistě poškodila. V této věci panuje tichý konsenzus, a možná i nějaká neformální dohoda," soudí Kučera.

Špičky ODS podobná nařčení považují za absolutní nesmysl. "O kauze IPB jsme hovořili mnohokrát a jako jediní velice razantně. Doufáme, že orgány činné v trestním řízení jsou dostatečně nezávislé a vyvodí konkrétní odpovědnost, ať už se týká ministrů nebo ČNB," konstatoval druhý muž strany Ivan Langer. Šéf poslanců ODS Vlastimil Tlustý dodává, že vše, co ODS tvrdila, se ukázalo jako pravda, a naplnily se tak její nejčernější obavy.

"Nešlo jen o předání jedné soukromé firmy do rukou druhé. Již v roce 2000 jsem říkal, že pánové z ČSOB spolu s IPB dostali od ministra Mertlíka i klíče od státní pokladny," napsal Klaus. Občanští demokraté kritizují, že vláda za převzetí IPB poskytla neomezené státní záruky. Řešení, které bylo zvoleno, považují za nejdražší možné. Zásah centrální banky a ministerstva financí proti IPB Klausova formace vždy považovala za bleskové znárodnění banky a její předání ČSOB za dar soukromé firmě.

Že nyní jsou na řadě vyšetřovatelé, se ovšem nedomnívá jen ODS. Předseda sněmovní vyšetřovací komise, lidovec Miroslav Kalousek tvrdí: "Je dobře, že se tato záležitost ve volební kampani neobjevila. Kauza je příliš složitá a komplikovaná a jen by ji to zkreslilo. Žádná dohoda o mlčení, a to ani neformální podle něj uzavřena nebyla. Pravděpodobně ve všech stranách převážil pocit odpovědnosti," uvedl se Kalousek.

Důvod k uzavírání jakékoli dohody o mlčenlivosti nevidí ani sociální demokrat Michal Kraus. Vysvětlení toho, proč se v kampani o kauze IPB nemluví, je podle něj jednoduché: "Čím dál víc se ukazuje, že jakýkoliv jiný postup, než který zvolil kabinet, by byl ještě větším zlem. Navíc chapadla IPB se dotýkají ODS i Unie svobody, takže je logické, že raději mlčí.

Kraus je přesvědčen, že kořeny celé kauzy spočívají v prodeji IPB japonské Nomuře. Ministrem financí tehdy byl nynější místopředseda US Ivan Pilip.

Policie nechystá žádná obvinění kvůli pádu Investiční a Poštovní banky

HN Praha, 22. 5. 2002

Vyšetřovatelé se narozdíl od sněmovní vyšetřovací komise nedomnívají, že by měl jít někdo před soud za to, že se stát v roce 1993 nezúčastnil navyšování základního jmění v bývalé Investiční a Poštovní bance, čímž ztratil vliv na privatizaci banky.

Šetření v této věci bylo odloženo. Ke stejnému závěru se chýlí i vyšetřování okolností uvalení nucené správy na IPB v roce 2000.

"Rozhodnutí v otázce vyhlášení nucené správy v Investiční a Poštovní bance lze očekávat v blízké době," řekl policejní rada Václav Láska.

Konstatoval rovněž, že při vyšetřování činnosti IPB v letech 1997 až 2000 přišla policie na řadu nových skutečností. Odmítl je však nyní zveřejnit - mají být totiž využity během trestního řízení.

Láska potvrdil, že policisté prověřují i činnost statutárních orgánů společností Nomura.

Sněmovní komise rovněž požadovala, aby se policie zabývala prodejem IPB do rukou ČSOB, a vyšetřila, zda nebyl poskytnutím státních garancí porušen zákon. Toto šetření ještě neskončilo.

Vedle toho se vyšetřovatelé zabývají i jednotlivými transakcemi a finančními operacemi Investiční a Poštovní banky. "Rozhodnutí v jednotlivých kauzách lze očekávat průběžně. V nejbližší době bude ukončen případ obchodování s akciemi RIF, a bude postoupen státnímu zástupci," uvedl Láska.

Sněmovní komise se snažila objasnit, jak rozhodoval stát v Investiční a Poštovní bance, a to od doby jejího vzniku až do uvalení nucené správy v roce 2000 a jejího prodeje ČSOB. Materiály pak předala vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, aby mohla být prošetřena případná trestněprávní odpovědnost lidí, kteří rozhodovali za stát.

(ha, praha)

Korupce kvetla i za ČSSD
David Ondráčka, HN 22.5.2002

S koncem volebního období je užitečné zhodnotit, jak se vláda ČSSD popasovala s korupcí. Vyjděme z toho, že korupci nikdy nebude možné vymýtit absolutně a že se jedná o celospolečenský proces, v němž vláda není jediným hráčem.

Nicméně právě vláda má nejvíce možností a odpovědnost systematicky omezovat korupční příležitosti a přísně vynucovat kontrolní mechanismy. Musí dosáhnout zvýšení "nákladnosti" korupce tak, aby rizika převážila možné zisky. V tomto směru odcházející vláda neuspěla. Uvedu tři důvody, proč tak soudím.

Je pravda, že sociální demokraté nebyli v jednoduché pozici, protože předchozí způsob české transformace vytvářel korupci skvělé možnosti. Na druhou stranu především mezinárodní instituce silně podporovaly jakékoli změny v této oblasti. Kabinet Miloše Zeman svou kampaňovitou akcí Čisté ruce dosáhla u veřejnosti pouze výrazného pocitu, že se s korupcí nic dělat nedá.

Vláda sice v roce 1999 přijala poměrně komplexní protikorupční program, ale jeho výsledky jsou zatím téměř neviditelné. Každoročně připravuje zprávu o jeho postupu, ta však nehodnotí reálné změny a zlepšení, ale pouze formální splnění jednotlivých bodů. Vláda tento program navíc nezajistila dostatečně finančně, což jej dělá prakticky nevynutitelným a celá snaha působí značně alibistickým dojmem.

Druhou příčinu neúspěchu sociálnědemokratických politiků vidím v tom, že si nikdo z nich nevzal proklamovaný boj proti korupci jako své osobní politické téma. Takový krok je samozřejmě riskantním tahem, ale pokud by takový politik dokázal přesvědčit veřejnost o upřímnosti své snahy, má nesmírný potenciál. Nikdo takový se ve vládě nenašel.

Vláda rezignovala na možné zásadní reformy a plně přejala minulé způsoby správy věcí veřejných. Její chování například při deblokaci ruského dluhu, obcházení výběrových řízení u veřejných zakázek nebo situace v České konsolidační agentuře to plně ilustrují.

Třetí důvod je politický: Vláda svou neobratnou komunikací dokázala přehlušit i to málo, co uděláno bylo. Instituce (ale také řešení jednotlivých korupčních případů) prochází svým přirozeným vývojem, a tyto postupné úspěchy při šikovnější komunikaci mohly být připsány k dobru vládě. Ani to vláda nedokázala využít.

Mnohé signály ukazují, že trendy jsou varující - roste závažnost korupčních případů (především velká politická korupce), utvářejí se klientelské vztahy a vše je doprovázeno slábnoucí důvěrou lidí v možnou změnu.

Chybí odvaha nastavovat přísnější laťky politické kultury a tvrdě postupovat proti střetům zájmů. Snížení společenské citlivosti v těchto věcech už dosáhlo takové míry, že když dnes někdo sedí v představenstvech firem a zároveň například jako městský radní ovlivňuje přidělení zakázek těmto firmám, nikoho to příliš nepřekvapuje.

Boj s korupcí tedy zůstává velkým úkolem pro společnost a pro novou vládu. Doufejme, že ta bude mít opravdovější zájem na skutečně systémových změnách a zaměří se na ně mnohem důsledněji. Věřme, že skutečně zreformuje veřejnou správu, co nejvíce "odsubjektizuje" její rozhodovací mechanismy a omezí nadbytečnou regulaci.

A zároveň bude posilovat "vynucovací" kapacitu veřejných institucí - včetně represivních složek, které bojují s korupcí, praním špinavým peněz nebo sofistikovanou finanční kriminalitou.

Je to těžký úkol, ale pro naši budoucnost nutný.

Autor pracuje v Transparency International ondracka@transparency.cz