Svobodná volba je základní stavební kámen demokracie?

Se zdviženým prstem k tomu Diktátoři proletariátu dodávali: ale pozor, svoboda je poznaná nutnost, proč to tedy tajit a jejich demokracie byla tak nějak jiná!

Liberální demokraté nedodávají celkem nic. Technologickým předpokladem je volba tajná.

(Má to svoji výhodu. Panu zaměstnavateli řeknu: přes všechny výhrady a vy víte, že je mám, jsem volil Klause. Zaměstnavatel je nedůležitý, nebudu riskovat padáka. V hospodě řeknu: přes všechny výhrady a vy víte, že je mám, jsem volil komunisty. Druh hospody ovšem velmi důležitý je, nebudu riskovat přes držku.)

Liberální demokracie upřednostňuje výhradně pozitivní, optimistickou variantu voleb. Tedy volba s optimistickým předpokladem, co že jako volený bude dělat. Negativní, pesimistická volba je opomíjena. Tedy volba kupodivu rovněž s velmi optimistickým předpokladem, co že jako volený už dělat - nebude.

Tou býval například kdysi střepinový soud. Rozbily se nádoby a na střepy voliči (tajně) napsali jméno. Vítěz voleb byl naložen do loďky a odstrčen od břehu. Pokud cestou k bohům někoho potkáš, vyprávěj mu o nás jen to dobré. Čau.

Volby organizované za svobodného+lidu+vlády (nikdo jiný v liberální+demo+kracii nežije) obsahují ale, to mě podrž, komický prvek nestability.

• Když volba svobodného lidu padne, byť tajně, na diktátora - bude žít svobodný lid v diktatuře.
• Když volba svobodného lidu padne, byť tajně, na mafiány – vezme věc+veřejná (res+publica) za své.
• Když si svobodný lid zvolí do svého čela, byť tajně, moc zákonodárnou, která bude přijímat totalitní zákony - bude žít v totalitě.
• Když si svobodný lid zvolí do zastupitelských sborů, byť tajně, idioty -budeme za blbce všichni..

Svobodný lid může volit například takto. Nechá šimpanze házet šipky na vhodně upravený terč. Od toho je svoboda svobodného lidu svobodou. Navíc. Šimpanz se, stejně jako svobodný lid, naučí házet šipky a, stejně jako svobodný lid, nebude číst volební programy stran, projevy politiků atp. Šimpanzovu trefu lze pak, bez problémů, vykládat jako – poznanou nutnost (Engels).

Bylo by to jednoduché, konečně srozumitelné, ale nelze to myslet vážně, neboť by to znamenalo znevážení a zesměšnění fundamentálních a uznávaných hodnot demokracie. Podobně jako představa , že by v čele republiky mohl stanout monarcha Ostatně, zvláštní je že naši monarchisté by chtěli za monarchu toliko krále, proč ne rovnou jeho lenního pána císaře, tedy po našem – cara? Vždyť i Bulhaři…….

Vraťme se na zem, Volby, v demokratickém systému, jsou v prvé řadě dlouhodobý proces, během kterého volič zpracovává nepřeberné množství informací a volba samotná je konečným dějstvím zpracování těchto informací. A v tom je ten bordel.

• Jsou informace dostupné?
• Ty dostupné jsou pravdivé?
• Jsou úplné?
• A pokud jsou dostupné, pravdivé a úplné, jsou pro voliče srozumitelné?

A je jasné, že proces informovanosti voliče-občana havaruje hned na samém začátku dráhy.

Pane Jane Králi, klobouk dolů!

Všichni víme, že se zdravotnictví naprosto rozložilo.

Ministerstvo ztratilo jakoukoliv kontrolu nad hospodařením jednotlivých zařízení, přestože jsou stále ještě státní. Tedy ztratilo kontrolu nad organizaci a řízením zdravotnictví (což muže být někdy v budoucnu nahrazeno, možná a částečně, standardními tržními mechanizmy) a ztratilo také, a to je daleko horší, kontrolu nad jeho odbornou úrovní ( což nemůže být trhem nahrazeno nikdy).

 Všichni se shodují na tom že je zdravotnictví neefektivní, tedy předražené, tedy za hodně peněz málo muziky. Přitom je tady politiky navrhováno a hledáno jediné řešení, nasypat do něj víc peněz.

Na jedné straně je zde ale bezpočet statistických výkazů vyplňovaných lékaři a zdravotnickými pracovníky ( na úkor léčby samozřejmě) a pak dat které se hromadí v centrálních zdravotnických informačních systémech UZIS. Na druhé straně rozsáhlé databáze s informacemi o platbách VZP. I když tedy nemůže být vůbec žádný problém zjistit, kdo si za mizernou muziku nechává velmi hodně platit, nikdo, na žádné úrovni, se takovými analýzami nezabývá – výsledek je nulový. Kdo by to taky dělal – poslanec Cabrnoch?

Naprostá neprůhlednost výkonů a nákladů systému zdravotnictví svázaná s neprůhledností činnosti a finančních aktivit VZP, způsobila prakticky totální krach „ péče o zdraví lidu“ a ministryně Součková vidí jediné řešení ve vytvoření dalších a dalších institucí fungujících na stejných principech.

Za zmínku stojí ještě jeden u transformátorů zdravotnictví oblíbený proces. Privatizovaná zdravotnická instituce, převezme (a je to zakotveno smluvně) lukrativní i a samozřejmě i s nimi svázané nelukrativní činnosti (převažují samozřejmě ty lukrativní, jinak by se neprivatizovalo). Pak si nový majitel, vlastník a podnikatel z vůle lidu, dokonce vyžádá na ty nevýnosné, ale nezbytné, aktivity státní dotace, které samozřejmě dostane. A v konečné fázi? Nikdo nemůže přece soukromého majitele nutit, aby dělal něco co nenese! Statní dotace jsou v tichosti přelity do privátního sektoru, samozřejmě na to co nese, a stát hledá zoufale náhradní řešení a – další peníze.. Ministryně Součková vidí jediné řešení ve vytvoření bezpočtu dalších institucí fungujících na stejných principech.

Přitom se jedná o naše peníze a každá koruna by měla být zúčtovatelná každému občanu a kdykoliv! Podívejme se ale na jména členů správní a dozorčí rady VZP, se správou spojené ministerské úředníky. Pak do obchodního rejstříku na jejich podnikatelské aktivity a začne být jasnější, proč nesmí žádná informace ven a, nedej bože, aby někdo dával pět a pět dohromady (tedy někdo, kdo v tom nejede).

Proč opět tolik keců o zdravotnictví? Je to z dálky viditelný vrcholek ledovce.

• Kde se vzala legislativa – moc zákonodárná, jeden ze tří pilířů liberální demokracie- která připustila tenhle hrůzný bordel.
• Kde se vzali soudci a soudy - moc soudní, jeden ze tří pilířů liberální demokracie – které rozhodují nejraději tak, jak se to čachrářům hodí.
• Kde se vzali politici - moc výkonná, jeden ze tří pilířů liberální demokracie – kteří jsou zřejmě čachráři sami.

 Kde? No přece-volili jsme je! A na základě předkládaných informaci. Jak jinak?

Společnost musí řešit řadů situací a problémů. Základní filosofickou otázkou (zda byla dřív slepice nebo vejce) počínaje – což se promítne do vztahu církve a státu, přes zapeklitý problém jak přijímat evropské normy a zákony tak, abychom se jimi nemuseli řídit, až po optimální oběh tří železničních vagónů na úzkokolejce Třemešná-Osoblaha.

Nemůže každý do detailu vědět, řešit a zaujmout vlastním dumáním stanovisko ke všemu. To svedou jen lídři některých politických stran a jejich přívrženci. Někdo musí většinou informace interpretovat, tedy před-žvýkat, a to je další rána pro dostupnost, pravdivost, úplnost a srozumitelnost informací o nás samotných. Tedy zdroj informativního šumu.

Vzpomeňme na, ostatně nezapomenutelné, masírování občanských mozků větou „Harvard, kdo jiný? On umííííí!“ Vzpomeňme na „všemocnou a neviditelnou ruku trhu“ která byla povýšena na vyšší piedestal než Boží oko a Věčné světlo.Vzpomeňme na „soukromého majitele a podnikatele, který je vždycky lepší, mnohem, mnohem lepší, než stát.“. Tady jistě zamáčknou slzu v oku malí kupónoví investoři, kampeličkáři a 600 000 nezaměstnaných s rodinami. To byly informace jako noha a dnes také víme k čemu byly. Mimochodem, Viktora Koženého zbavily americké soudy majetku (včetně toho našeho), zatímco naše mu dodnes nebyly schopny doručit ani soudní obsílku.

Ostatně slova „Viktor Kožený“ a „neviditelná ruka trhu“ nebude, pravděpodobně, radno v budoucnu často používat. Mohlo by se, může být, jednat o cílenou urážku hlavy státu. Známe totiž slavnou Žákovu větu: „…. používal v písemné práci hojně staročeskou spřežku 'antoš' aby zesměšnil stejnojmenného profesora dějepisu…“ a známe i ulpívavost myšlení českých soudců.

Dnes na tom nejsme o mnoho lépe. Ale přece jen jsme už na žvásty citlivější.

Slyšíme z úst super pravičáků Nečase a Topolánka okřídlená slova o hlubokém sociálním cítění české pravice. I tady je informace poněkud zašuměná neboť není slyšet proč a jak. Přitom, když víme co říkali celých 12 let, je u pravičáků velmi těžké si to domyslet. Ale ponechme to bez komentáře, snad jen sarkasticky anglické- do when bleyt.

Slyšíme z úst Hany Marvanové slova (čteme na její www) o prvořadé nutnosti boje proti korupci , kterými postupně, s malým dvanáctiletým zpožděním, nahradila slova o prvořadé nutnosti boje proti komunizmu.I tady je informace poněkud zašuměná neboť také není slyšet proč a jak. Přitom, když víme co říkali celých 12 let, je u pravičáků velmi těžké si to domyslet.

Proč? Korupce je zdrojem majetku, a jeho hromadění v ideologii české pravice jediný rozeznatelný cíl. Jako nástroj dosahování tohoto cíle se korupce naprosto osvědčila a dosáhli jsme úrovně dokonce Dagestánu jako celek a jednotlivci pohádkových majetků. Slabý stát, to co krupce potřebuje,je přesně to co pravice prosazuje. Slabý stát, ne stát který nepodniká, to by zmizela hranice mezi statním a soukromým, kde se korupci jedině daří.

Chápe Marvanová korupci jen jako pochybený manýr nebo zásadní ránu do zad svobodné hospodářské soutěži, tedy trhu a liberální demokracii vůbec? Tedy ránu, kterou zasazují právě a v naprosto rozhodující míře podnikatelé?

Jak? Chápat korupci jako „státní úředník bere“ a nepřipustit „pan podnikatel uplácí“, přičemž ale všichni víme, že takto tečou korupční peníze a že primárním zdrojem korupce je dostat se podvodem k penězům daňových poplatníků.

Důsledné vyhledávání možné korupce podrobnými analýzami daňových přiznání, expertními systémy, které nad těmito informacemi pracují, zveřejňování majetku, to je ovšem přesně to, co si pravice nepřeje. Cokoliv takového budí hysterickou reakci už jen v US-DEU samotné. A přitom, když nabudu velký majetek poctivé, proč bych to tajil? Naopak, rád se tím pochlubím. Únik opravdového obchodního tajemství přes daňové přiznání? Jen zcela výjimečně, prakticky je to nesmysl! Ale prozrazení korupčního jednání? Velmi pravděpodobné. Není právě věta "Nejdůležitějším tématem je jednoznačně boj s korupcí“ u původu pohasínání hvězdičky Hany Marvanové?

Kde jsou ty správné informace?

A na okraj, jak skončil smutný příběh o prvořadé nutnosti boje proti komunizmu?

Sloupkař MFDnes Stiegewald (?) si stěžuje jak komunisté svými dvaceti procenty v parlamentu blokují dnes už sociální pravici i pravicové sociální levici volbu presidenta. Je to jinak. Ne komunisté, ale voliči, volbou dvaceti procent komunistů, zhasli.reflektory na pravicově sociální scéně. To je ta správná informace.

Vzpomeňme na dvanáct let lustračního tyátru. Jestli byl dnešní předseda valného shromáždění OSN - tedy předseda planety - Kavan (Kato) skutečně estbákem, pak za pokrytectví zaslouží lustrační režiséři nakopat do prdele. Jestli nebyl, zaslouží si to dvojnásob.

Nicméně dnes pan Kavan, podle vytříbeného vkusu pravice správně pan Kato, přijede z New Yorského sídla OSN a varovně zdvihne obočí a náhle, nečekaně a jednostranně je zpochybněna „nezbytnost, aby Česko vyhovělo žádosti spojenců o pomoc“, samotným nejpravicovějším velkým šamanem pravých.

Žádný zásadní Kavanův projev v tisku však nevyšel. Kato nepromlouval na táborech lidu.
Ví tedy někdo víc než my?

Jsou informace dostupné? Jsou pravdivé, úplné a srozumitelné? Pro Klause zřejmě ano. Můžeme se podívat i jinam.

Jsou země, kde je právo na pravdivou informaci považováno za stejně nezpochybnitelné, jako právo na majetek. Tak nezpochybnitelné, že u toho ani není třeba přemýšlet.:

 I když, jak se pak třeba dívá Američan Grazinsky a tohle? Berlin, Bagdad, fucking bastards!

Já osobně se tedy Němcům vůbec nedivím, že jsou všemi deseti proti útoku na Iráq. Je snad Saddám Husajn přímým potomkem Nibelungů? Zajdu si znovu na Wagnera (Richarda).

Svobodná volba je základní stavební kamen demokracie a je svázána s dostupností skutečných infromací. A to se nemusí všem líbit.