Sorry, to se stává!

Paní Podnikatelka  z malé vesnice na severní Morave (obcanum docela hezkého Mesta Albrechtic se tady hned omlouvám, ale bude snad zrejmé proc jsem význam jejich obce snížil) srazila v Krnove na prechodu pro chodce dve malé deti. Holcicka zemrela, chlapecek byl s težkým zranením prevezen do nemocnice a dál nevím.

Paní Podnikatelka, jak psal bulvární plátek, to komentovala slovem „Sorry“ nebo možná taky slovy „Sorry, to se stává“ a možná se snažila otci, který na ni kricel „Vy jste mi zabila dceru“, chlácholive poplácat po rameni. Možná byla Dáma Podnikatelka v šoku, avšak nicméne posléze odkrácela, ci spíše odjela. Za kšeftem na Opavu.

Tušil jsem, kde se to stalo, to místo znám a vím, že tam je nutno jet zvlášt opatrne a taky tam byla celé léta omezená rychlost. Prestože jsem z jiného konce republiky pár dní na to jsem tam náhodou projíždel A díval jsem se, kde se to asi tak mohlo být. A videl jsem to. U sloupu poulicní svítilny byla navršena hromada kvetin a u nich, s hlavou do tech kvetin zaborenou, klecela žena.

Smrt malého dítete je tragedie vždy, za takových okolností hruza nebo hnus, jak to kdo cítí. Jenže ty kvetiny, bylo jich hodne, tam museli navršit i lidé, kterí tu holcicku neznali. Proc? Nebývá to u nehod zas tak bežným zvykem.

Stejne tak kladli neznámí lidé kvetiny na místo, kde vyhasl na silnici život trí policistu. Ty pro zmenu zabil totálne ožralý Pan Podnikatel, snad jménem Bulava. Komplic rval na svedky, že pokud nebudou držet hubu, tak je zabije. Bulava, Pan Podnikatel tak asi 25 let, v aute za miliony, vysoká rychlost v osade, zhasnutá svetla v noci. Jak dokázal vydelat tento pan podnikatel takové peníze, když ostrílení a zkušení kapitáni prumyslu a bankovnictví, také Páni Podnikatelé, je prodelávají rovnou po miliardách? Kdyby si Pan Podnikatel neprerazil hnáty a kdyby ti mrtví muži nebyli od policie, Pan Podnikatel by také bez velkých problému odkrácel. Vyskytla se snad  prece nakonec i teze, že si za to mohli policajti vlastne sami, ne? Jenže rozzurení policajti vzali do vazby Bulavu i komplice a obvinili další pasažérku, devku, která chtela z místa nehody zdrhnout. A dali zrejme najevo, že si, tentokrát  bez velkých cirátu, zajedou i pro mizeru soudce. Takže Bulava dojel.

V Plzni zabil další ožralý podnikatel tri mladé lidi cekající na tramvajovém ostruvku. Pan Podnikatel zustal hnevem obyvatel ovšem nedotcen. Vlastne ne tak docela. Prestehoval se nekam do Pardubic. V Ostrave hájil Pan Obhájce Pana Podnikatele, který, opet ožralý, zabil pred ním jedoucího motocyklistu, který zastavil na cervenou a použil velmi pádný argument. Na Pana Podnikatele alkohol nepusobí. A zrejme ho pred spravedlností uhájil. 

Tak tohle mi proletelo hlavou, když jsem videl v Krnove ty kvetiny a tu placící ženu. Neco mi tak nejak ríkalo, že to není ta Paní Podnikatelka. Takže odpoved na otázku proc kvetiny od neznámých lidí? Je to jednoduché. Zacínáme Jich mít plné zuby!. Právem. My dnes už víme, že právem a oni to vedí také. Je to silné ale je to tak.

Všimneme si jedné vety:….vyrustal ve svete lží a polopravd, které byly o to komplikovanejší, cím nesnesitelnejší byla pravda. Obdobne jako všichni z jeho generace byl i on nucen ideologicky verit surrealite…. Tak tato veta není o marasmu obcana z transformace naší spolecnosti k prosperite a demokracii, je z díla Françoise Thomové o Lavrentiji Berijovi, lidovém komisari bezpecnosti SSSR tedy šéfovi NKVD (1899-1953). Je to veta o podstate totality a arogance moci. Souvislost žádná? Za totálního systému se za pravdu, kterou nechtela mocenská elita slyšet,  platila velmi vysoká cena. Platilo se i  krkem a to vlastním. Jenže když se za pravdu platí penezi a to cizími, ceny rovnež velmi, velmi vysoké, se zdrcujícími výsledky pro obcany, tak už to totalita není? Není treba ale náhodou, vzhledem k obrovskému rozsahu,  i horší?

Advokát a právník Tomáš Sokol napsal, pred nedávnem nový clánek na staré liberální téma, vyjadrující jeho hluboké presvedcení, že v právním státe se obcan o sebe musí postarat sám. Opomnel objasnit na základe ceho.

Ministr, tedy obcan z obcanu sobe rovných ten rovnejší, vyjádril svuj osobní názor. Nikoho nepomlouval, na prímý dotaz Bojar odpovedel, že „Firmu Coneco s.r.o. nepovažuje za seriozní“. Ne, ministr nerekl, že není seriózní, jen to, že ji za takovou nepovažuje!

Co mel, podle predstav liberálu, demokratu a politiku, vykladacu spravedlnosti a morálky,  ríct? Že o té firme nic neví, když vedel! Že je skvelá, když si to nemyslel? Minimálne v tom byl kus jasnozrivosti, když majitele Pana Podnikatele Štávu (firma se posléze prejmenovala na Diag Human s.r.o). hledá Interpol v 17 státech. Nejde o známou aféru, jde o fakt, že právní rád liberálního státu (našeho) konstatuje, že podnikatel nesmí být poškozen a to ani informací, která je pravdivá! Na tom postavila arbitráž svuj požadavek. Cena jsou miliardy, které ale nezaplatí autor „pomluvy“, budiž,  ale ani autori pokrivené ideologie. Ale platí obcan. Tak funguje moc výkonná, soudní a zákonodárná, která se navždy zbavila totality? 

Jaké informace muže, za tohoto chápání práva a práv, obcan o stavu spolecnosti získat a jak se jimi má rídit, zodpovedný sám za sebe a nedostat se pri tom do velkých problému. To Pan Advokát Tomáš Sokol neríká.

Na novinových stránkách se vedou diskuse o tom, jestli nacpat do vyrabovaného Zetoru další a další miliardy, když se ty predešlé minuly úcinkem? Má zustat zachován sociální smír anebo nechat pusobit trh bez intervencí státu? Nikde však nepadne ani slovo o tom jakým procesem byl priveden ke krachu podnik se svetoznámou výrobou a zajišteným odbytem. Proc privatizace vedla k presne opacnému výsledku než bylo gaunery proklamováno a ani slovo o tom, kam se podely miliardy z predešlých sanací. Ceské plynárenství bylo spojeno v jeden celek, byly k tomu pridány výnosné tranzitní plynovody a vše skoncilo v rukou monopolního zahranicního majitele. Kam se ale podely miliardy z této transakce, která probehla pred pouhým rokem a proc je pro domácnosti, které vsadily na ekologii a proklamovanou výhodnost a další kecy, dnes zajímavejší topit kravskými lejny? Zjevná blbost, v zemedelství probíhá stejný, paralelní proces a kravských hoven je málo. Proste donekonecna.

Základem demokracie je informovaný obcan. To platilo vždycky. Vždycky z toho mela mocenská elita hruzu. Na venkove je u nás Internet dostupný asi tak, jako pro honáky v Tibetu. Ministr informatiky Mlynár konstatuje, že treba deti podnikatele používají doma Internet a náklady jdou na úcet firmy. Radový obcan cvakne všechno sám a pritom je to drahé. A co treba pocítace, pane Mlynár? A cesty do práce a do bordelu autem? A dovolené na Kanárech. Vybavení prepychových vil Jo Pane Mlynár! To byste se divil. A že se s tím asi jako nedá nic delat. Tak to byste se pane Mlynár, asi taky divil.

Privilegia mocenské elity jsou mnohem vetší než v totalitním sytému a jsou ideologicky podporena, pracovitostí, šikovností a odvahou nést riziko u Pánu Podnikatelu, ovšem. To si snad nekdo delá prdel? Znám dva muže ve malém jihoceském meste. Jeden zprivatizoval malý strojírenský podnik, vzal na sebe tíži a zodpovednost doby, podnikatelské riziko, druhý, pohodlný a nezodpovedný trouba, zustal v tom podniku konstruktérem a rozhodl se neriskovat nic, smíril se s málem. Tak ten první privedl podnik k totálnímu krachu a nedotcen žije, doslova i obrazne za vodou, v prepychové vile, mestem se obcas prohodí v limuzíne, druhý skoncil na dlouhá léta na dlažbe. Nicméne se na nej letos usmálo štestí. Je podzim a Obecní úrad mu dohodil hrabání listí. Znám dva muže, jako pracovník i odborník byl ten druhý nesrovnatelne lepší.

Dva miliony lidí, možná více, získalo zkušenost  s dlouhodobou nezamestnaností, milion dlouhodobe nezamestnaných asi tak doopravdy soucasne je, když statistiky oficiálne vykazují 600 tisíc. Navzdory všem žvástum o železné, neomylné a všemocné ruce trhu, tudy cesta k prosperite nevede. Ani náhodou. A nevede tudy ani cesta k demokracii. Pokud to nekdo tvrdí, je to úcelový žvást, ovšem verit mu, to je obycejná slabomyslnost.

Má spolecnost kalibr, kterým by mohla vecne pomerit procesy, které s v ní odehrávají, na který by se mohl spolehnou politik i obcan? Kupodivu ano a pár odstavcu dále to snad vysvetlí.

Je to zdravotnictví. Rád s k nemu vracím i když nejsem ani felcar, ani zdravotní sestra a dokonce nepracuji ani v pohrebnictví. Ale kalibr to je a  není težké pochopit proc.

Stát se rozhodl nasypat další miliardy z penez danových poplatníku do krachujících nemocnic. Dokonce i konzervativní liberálové se dovolávají ochrany majetku svých chudších bližních, s tím, že takový proces nemá cenu a ani v minulosti nemel, dokud nedojde k systémovým zmenám. Debatu o nich však zapocne „sociální demokracie“ v príštím roce. Pro jistotu, až budou prachy v talonu. Zacíná to být srozumitelné.

Nejdrív se chytla Soucková s, jak se s oblibou tvrdí, hochštaplerem Rathem. Soucková vmetla Rathovi, že usiloval v minulosti demisi Davidovu, což se povedlo a ted usiluje o demisi její, což se nepovede! Rath jizlive zavzpomínal na staré dobré casy, kdy byl ministroval Fišer (ministr zdravotnictví mezi ministrem Davidem a ministrem Souckovou). To ovšem nejsou jen spolecenské drby.David usiloval o znovuzavedení regionálních center, které by urcovalo a hlídalo zdravotní politiku na úrovni kraju, okresu a mest a tedy systém konkrétní politické a ekonomické odpovednosti. Znovuzavedení systému hlavních odborníku, kterí by hlídali ve stejném schématu podrízenosti odbornost a je zde opet prvek konkrétní osobní odpovednosti. A pak David zacal prosazovat neco, na co okamžite dojel. Lékovou politiku ministerstva. Obchod s léky a provize s nimi spojené jsou zdrojem nekontrolovaných zisku ( a zdrojem nekontrolovaných ztrát na druhé strane ovšem) a je to neporušitelné liberální tabu.Protože se David inspiroval organizací komunistického zdravotnictví, bylo možno ho jednoduše oznacit za pitomého bolševika. David hledal rešení! Ven!

Soucková vytáhla jiný kalibr. Verejnou kontrolu zdravotních pojištoven. Jsou v nich prece verejné peníze, ne? To ovšem nemyslí každý, verejné peníze v soukromé instituci jsou – soukromé peníze. Na to si konzervativní liberálové (tedy u nás) sáhnou nedají. Protože se neinspirovala organizací komunistického zdravotnictví, které Všeobecnou zdravotní pojištovnu neznalo, bylo nutno ji jednoduše oznacit za pitomou krávu. Soucková hledá rešení! Ven!

V celém zdravotnictví se jako cervená nit táhne problém lécebných standardu, tj.: jaký postup se má pri té které nemoci dodržet. Urcitým zpusobem tento problém vyplnoval systém hlavních odborníku. Co to v praxi znamená. Kdejaké chirurgické pracovište zacalo delat v minulosti velmi výnosné transplantace kloubu. Renomované ortopedické ústavy pak nedelaly nic jiného než re-operace, tedy opravy. Tenhle bordel stál ohromné cástky a vystavoval pacienty nesmyslnému riziku a David tomu udelal rázný konec. Ty ortopedie zrušil. Protože ve svém názvu slovo ortopedie nesly práve jen ty skutecne odborné, rušil práve ty. Nebyla to blbost, byla to zákonitost.

Tak umí si nekdo predstavit co by s tímhle udelala neviditelná ruka trhu? Já ano!

O cem že je to tedy rec?.

Regionální ústavy, hlavní odborníci, léková politika, lécebné standardy a kontrola verejných prostredku ve zdravotních pojištovnách jsou roztomilé, romantické a pitomé. Stejne jako je pitomá predstava jakéhosi doktora Berky o zmene vztahu lékar-pacient na vztah lékar-zákazník jako všeléku na problémy zdravotnictví.

Metody soudobé lécby predstavují komplexy velice složitých a povetšine drahých prístupu a sehrané týmy profesionálu.Nelze také vybudovat moderní chirurgii z daru milionáre, který si na zdravotnictví vzpomene v okamžiku, kdy ve svém bavoráku rozbije držku. Ve všech zminovaných predstavách je urcité rozumné jádro, ne že ne, ale je to asi tak všechno.

Napadlo nekdy vlastne doktora Berku proc ve zdravotnictví vlastne nikdy neprobehla masová privatizace? Stojí za úvahu, proc!A tady už se zdravotnictví dostává do obecné polohy a to co platí v nem, platí v celé spolecnosti, soukromé i státní oblasti. To co chybí v celé spolecnosti chybí i v nem. Co to je?

Ve zdravotnictví? Chybí systematická a kompletní analýza dostupných dat jak efektivity jednotlivých zarízení a lécebných výsledku. Ne na úrovni kraju, ale do úrovne okresu, nemocnic, a proc ne jednotlivých lékaru.  Nikdo se nezabývá skutecnými prícinami velmi znacných disproporcí a v dusledku pak ekonomických ztrát. A teprve odsud mohou ve skutecnosti vzejít opravdu rozumné návrhy na rešení.

Ovšem. Pokud se podobné studie sporadicky objeví, velmi brzy lze namítnout, že už vlastne vycházejí se starých údaju a politik si oddychne.. Kdesi na této stránce je umístena kopie práce lékare, který upozornil na naprosto nesoumeritelný pomer nákladu a skutecných lécebných výsledku u ruzných metod lécby rakoviny. A? Nanejvýš nevole odborné verejnosti! Jaké odborné verejnosti? I to tam je.

Je to neschopnost ministerských pracovníku, politiku, podnikatelu, elity národa? Samozrejme že ne! Je to mazanost a vlastní zainteresovanost. Ušetrí se tak spousta práce, proc je zdravotnictví, nebo to ci ono, v naprosté krizi nikdo vlastne neví, nejsou bohužel známy príciny (rekni, že to nejspíš zpusobili komunisti, to u šéfa zabere). Hledat alternativy a optimální rešení, no to už vubec ne! Taky na základe ceho, že jo? A je volná cesta k nekontrolovatelným tokum penez, korupci, klientelismu. Rešení se hledá, pokud se hledá,  bez systému, prípad od prípadu, jednou podle onoho, podruhé podle jiného ideologického klišé. Pokud se v procesu transformace zdravotnictví a co je podstatné i jinde, objeví neco pozitivního, je to jen náhodný jev.

A tady se ve zdravotnictví jasne projevuje to co frustruje celou spolecnost. Školství, armádu, polici, kulturu a všechny složky moci výkonné, soudní i zákonodárné,a treba i výber daní. Nedostatek informací jako základ, místo hledání prícin odkazy na minulost a nepoucitelné obcany, místo hledání rešení ideologické floskule a svetový názor veksláku.Motivace je jasná. Cesta k pohádkovým majetkum, aniž by za to spolecnost cokoliv dostala. Klondajk privatizace pomalu koncí, apetit mocenské elity však nikoliv. Ceský obcan se oškubat dá. Ale treba americký investor nikoliv. Tudy cesta nevede jak ukázal Viktor Kožený, prestože mel školu – no, jednu z nejlepších!

Moc toho z predstav sametové revoluce nezustalo. Bylo by smešné, kdyby demokratické volby byly považovány za dostatecný „výdobytek“ demokracie. Demokracie nabude ponekud rozmazané kontury, když zjistíme, že ve meste vládne místo stranického tajemníka majitel nevestince a jeho kumpáni. Pet procent hlasu volicu stací ke zvolení senátora, devadesát procent k zastavení podivné neekologické aktivity nikoliv, jak nedávno poukázal Keller. Naprostá vetšina obyvatel chápe vstup do EU jako krok, který politikum u moci, mocenským strukturám konecne zatne tipec. Je to ocekávaní, bohužel, ponekud sentimentální.

Proc se nikdy neprivatizovalo zdravotnictví je kardinální otázka a je na ni i kardinální odpoved. Zkrachovalý podnik kdesi v Horní Dolní je lokální záležitost. Nebudeme vyrábet to ci ono? Nevadí, proste se to bude dovážet a na trhu se to nakonec objeví. Ale se zdravotnictvím je to jiné. Týká se všech sociálních o vekových skupin, selhání ohrožuje životy a to po tisících. To není kšeft, to je politikum a pekne o hubu! Zkrachuje-li krajská nemocnice nedovezeme jinou z Japonska.

Otcové privatizace velmi dobre vedeli, že privatizace a transformace sama kýžený hospodárský rust neprinese,  nikdy nemuže a nikdy to ale nepriznali! A potrebovali cas..

Kdyby meli privatizátori a transformátori onu bezmeznou duveru v neviditelnou ruku trhu a opravdovou víru v majetek jako ve všelék na všechny problémy spolecnosti, jak bezpoctukrát proklamovali, transformovali by zdravotnictví také. Ale byl tady fakt, že ve Spojených státech, které jsou velice liberální co do podnikání a velice neliberální pokud jde o porušování hospodárské souteže, je zdravotnictví spolehlivá karta v rukou demokratu. V Anglii hrátky se zdravotnictvím stály a stojí konzervativce dlouhá léta politického ústraní. Otec privatizace Tríska kdysi prohlásil, že nás privatizace prišla vlastne velice levne. Inu, stálo to za to! Jak komu! Bilion celospolecenského dluhu, milion nezamestnaných a 14 let totální hospodárské stagnace. HDP je stále na úrovni roku 1989. Zatím mela privatizace a transformace  jen jeden rozmer, byl to bluf, jak velmi snadno prijít k majetkum 

Privatizace zdravotnictví by to ukázala velmi, velmi rychle (dokonce možná rychleji než se dá postavit prepychový palác) a prece jenom bylo tedy zapotrebí více casu.. Lze namítnout, že soukromé zdravotnictví existuje a není tak docela neúspešné. Jenže, za prvé, i zacínající podnikatel v tomto oboru dosáhne i jednoduchými metodami rízení soukromého podniku pozoruhodných výsledku. Státní zdravotnictví není totiž rízeno vubec! Za druhé, vybrané subjekty  podnikají podle jiných ekonomických pravidel, verejné prostredky nejsou prece pod verejnou kontrolou., jak víme! A za tretí, podniká se jen v tom, co nese!   

Cím asi muže být podnikatelka v malém meste na úpatí Osoblažské vysociny? Butik, nádražní bufet, výroba rakví, sklad pašovaného zboží z Polska? Kapitánka prumyslu, pro kterou je jeden život dítete pod hranicí vnímavosti? To sotva. Pokud si naše podnikatelská a politicko-mocenská vrstva neosvojí velmi rychle patricnou míru etiky a zodpovednosti a osobne velmi pochybuji, že je to vubec možné, pak není rozumný duvod dále umetat cestu. Je to cesta do pekel. A velmi zlé je, že úroven a soudnost spolu s nimi ztrácíme i my! Ryba sice smrdí od hlavy, ale posléze smrdí celá!

A stací pritom jedny obycejné volby, pokud bude za necelé dva roky koho volit. Ale to je jen naše vec.

Mužeme pak ale treba podnikatelským Pánum a Dámám poklepat po rameni taky a ríci: „Sorry, to se stává“. Pokud by to takhle melo jít dál, nebudou dokonce ani kvetiny, ani plác. Skrípení zubu, to jo. To beru. No a?

P.V.S.

PDF