Politické zneužití služby je cestou do pekel

ŘEDITEL BIS JIŘÍ LANG EXKLUZÍVNĚ PRO PRÁVO 20.9.2003:

* K BIS už řadu let neodmyslitelně patří aféry s vynášením informací, kufříky plné údajů o sledování politiků, odposlouchávací skandály atd. Řada z nich časem splaskla, ale objevují se stále nové. Naposledy například podezření poslance Josefa Hojdara, že ho sledují oficiální bezpečnostní struktury. Zaměstnanci BIS prý docházejí za jeho poslaneckými kolegy a vyptávají se na něj.

Jsou případy, kdy si lidé vyrobí sami průkazy příslušníků BIS a vydávají se za ně, takže ne každý, kdo se ohání průkazkou naší služby, ji také oprávněně vlastní.

* Sleduje BIS předsedu hospodářského výboru Hojdara?

Na to vůbec nemohu odpovědět. To by se mě pak mohl ptát každý na cokoli. Bohužel odpovědi na konkrétní případy musím ponechat v rovině spekulací. Ale v obecné poloze mohu prohlásit, že pokud člověk v jakékoli profesi či postavení není špión, terorista nebo velký tunelář, neohrožuje demokratický systém, bezpečnost a strategické ekonomické zájmy našeho státu, nevyzrazuje utajované informace, není ve spojení s organizovaným zločinem ani v kontaktu s lidmi, kteří ve zmíněných oblastech nemají čisté svědomí, pak se jím BIS nezabývá a neprojevuje o něj sebemenší zájem.

* Pokud tedy projevuje zájem o Hojdara, patří do této skupiny?

Omlouvám se, ale vše, co mohu říci, jsem právě řekl.

* Může jít také o politický boj. "Hlavně počítám s tím, že prakticky každý můj hovor může být odposloucháván. A vůbec ne legálně," uvedl ministr vnitra Stanislav Gross. Je na místě obava politiků, že BIS je zneužívána k různým vnitrostranickým bojům a jaksi preventivně sleduje kdekoho, neboť se to někdy v budoucnu může hodit?

Pracuji pro kontrarozvědku třináct let. Za celou tu dobu jsem nedostal jediné politické zadání. Kdybych měl na vteřinu kvůli důvodnému podezření připustit, že dochází k vydírání lidí pomocí BIS, že v rozporu se zákonem jsou používány zpravodajské postupy a prostředky, tak udělám dvě věci. Za prvé náležitě to vyšetřím se všemi důsledky a za druhé okamžitě rezignuji na funkci. Mimochodem proto, že se té služby nechci bát, až z ní odejdu. Zneužití zpravodajské služby pro politické účely je totiž vždy cestou do pekel. A pak, lidé z nezpravodajského prostředí si možná představují, že se tady děje cosi tajemného, kdy se rozkazy dávají šeptem nebo do tajných schránek. To je nesmysl. Nasazení každého odposlechu vyžaduje souhlas Vrchního soudu v Praze, použití zpravodajských prostředků je písemně podloženo, někdo ten příkaz musí podepsat atd. Zpětně se dá téměř vše dohledat. Myslíte, že by se do sledování na vlastní pěst přesto někdo pustil?

* Nemůžete popřít, že k vynášení informací z BIS docházelo. Váš předchůdce Karel Vulterin například pověřil bývalého zpravodajce Romana Hrubanta pátráním, kdo ze služby data odnáší a předává politikům. Hrubant se daleko nedostal. Ze služby byl kvůli podezření z rozsáhlé kriminální činnosti propuštěn. Jenže po sedmnácti týdnech vazby ho soud v plném rozsahu všech obvinění zprostil. Necítíte za BIS vinu?

Tento případ je soudně dořešen. Verdikt zněl, že Hrubant je nevinný. Když padlo obvinění, které se dostalo až k soudu, nemůžeme tvrdit, že bylo úplně na vodě. K demokracii patří, že obviněný člověk musí počítat s omezením svých práv vazbou. Ta by ale měla trvat jen nezbytně nutnou dobu. Pak musí následovat vězení nebo osvobození. Proto pro mne případ Hrubant neskončil. Musím se totiž ptát, jestli BIS udělala vše, aby právu bylo učiněno zadost, aby Hrubant nemusel ve vazbě strávit tak dlouhou dobu. K vynášení informací ze služby chci ještě podotknout, že pokud by k němu docházelo, musel by konat státní zástupce a také Inspekce ředitele BIS.

* Pokud by na to přišli a také pokud by za tím stáli příslušníci BIS. Informace ale mohou pouštět i poslanci nebo členové vlády, policie, soudci a další příjemci vašich zpráv. Týdeník Respekt kupříkladu tvrdí, že se dostal k tajné části vaší výroční zprávy. Jak si to vysvětlujete?

Nemám žádné informace, že by se Respekt k tajné zprávě dostal. Pokud bych je měl, musel bych podat trestní oznámení na neznámého pachatele. Neučinil jsem tak. Z toho si můžete vyvodit závěr.

* Budiž. Jak ovšem uvedl Respekt, lze se v ní dočíst, že spolumajitel karlovarského hotelu Imperial Alexandr Rebjonok, s nímž se dobře zná prezident republiky Václav Klaus, je důležitým článkem, přes nějž tečou do Česka ilegální peníze. Lidé jako on či Andrej Korpljakov prý na Karlovarsku za poslední tři roky investovali přes deset miliard korun, které mají původ v ziscích organizovaného zločinu nebo bývalé KGB. A co hůř, podle Respektu jsou Rebjonkovy firmy propojeny s takovými podnikatelskými esy jako Jiří a Petr Milský, Jiří Šmejc, Radovan Květ a Ivan Zach. Můžete k tomu něco říci?

Karlovarsko je rozhodně zpravodajsky zajímavé. Tím ale své vyjádření musím uzavřít. Nemohu přece komukoli radit, čeho se vyvarovat. Stačí říci, že se zabýváme všemi riziky, v této souvislosti například praním špinavých peněz nebo netransparentní ekonomickou činností.

* Ve Zprávě BIS za rok 2002 naznačujete, že právě při privatizaci nebo prodeji pohledávek České konsolidační agentury leccos neproběhlo podle pravidel. Píšete o rozhodnutích, o nichž nelze s jistotou říci, že byla adekvátní a dlouhodobě úspěšná, jako jsou otázky majoritního státního podílu v Telecomu či prodej Unipetrolu, Nové hutě a Zetoru Brno. Zmiňujete se o zvyšování aktivity některých, nyní již ryze českých, potažmo slovenských netransparentních finančních skupin. Co z toho pro BIS plyne?

V oblasti ekonomiky, kde existují strategické zájmy státu, nám zákon ukládá průběžně sledovat různé jevy a vláda nám zde může zadat zcela konkrétní úkoly. Máme-li povinnost vědět, a našim adresátům referovat, musíme také informace nějak získat. Není přitom rozhodující, jakou formou pracujeme. Do prostředí, které nás zajímá, mohou vstoupit naši zpravodajští důstojníci, můžeme v něm vytvořit agenturní síť, zjistíme-li, že se v něm odehrává cosi, co vážně ohrožuje státní zájmy, máme možnost požádat soud o souhlas k odposlechu určitých osob apod. Garantuji vám, že při této práci ale nikdy neporušujeme zákon.

* Vládu čeká privatizační repete Unipetrolu, Telecomu, prodej Severočeských dolů. Podle zprávy je vaším cílem "poskytnout oprávněným příjemcům informace důležité pro jejich rozhodování, zejména v případech privatizace". Jak uvádíte, uchazečům věnujete pozornost z hlediska jejich serióznosti, transparentnosti, stability, skutečných možností, schopností a záměrů a v neposlední řadě i z hlediska ochrany utajovaných skutečností. Jsou vaše stanoviska pro vládu klíčová?

Naše informace popisují negativní jevy a rizika. Měly by vládě a premiérovi umožnit přijmout kvalifikovaná rozhodnutí.

* Přeji vám, aby současný premiér Vladimír Špidla měl na vaši práci jiný názor než jeho předchůdce. Miloš Zeman se mě totiž zeptal, jestli vím, čím se liší od Helmuta Kohla. "O Kohlovi bylo známo, že zprávy Bundesnachrichtendienst (německá zpravodajská služba) házel do koše, neboť podle jeho slov bylo ztrátou času je číst. Já jsem zprávy BIS hodil do koše až poté, co jsem si je přečetl," zhodnotil práci BIS Zeman.

Naše zprávy pochopitelně nejsou rozhodující, mají jen doplňující, orientační charakter. Vláda musí logicky brát v potaz i řadu dalších kritérií. Navíc důležité je, aby privatizační proces proběhl podle zákonných pravidel. To, že je někdo méně transparentní, ještě nemusí automaticky znamenat, že je nejhorší kandidát.

* Co když například při privatizaci nebo výběru strategického partnera vláda rozhodne ve prospěch subjektu, který je z vašeho pohledu zpochybnitelný?

Je to jen její věc. My nemůžeme dělat vůbec nic, neboť nám to ze zákona naprosto nepřísluší. Kontrarozvědka nemá do politiky co mluvit.

* V pořádku. Znamená to ale, že v takovém případě nemůžete dělat nic, ani když máte silné podezření na korupční podtext takového rozhodnutí?

Zákon nám v případě, že vznikne závažné a podložené podezření tohoto typu, jednat umožňuje.

* Ze Zprávy o činnosti BIS za rok 2002 vyplývá, že služba pracuje s velkým množstvím informací, avšak nikde není řečeno, zda se k nim dostává hlavně přes noviny, odbornou literaturu a policejní svodky, či vlastní výzvědnou prací. Jaký je ten poměr?

Informace z otevřených zdrojů jsou pro každou zpravodajskou službu velmi cenné, pracují s nimi analytici, ale mají pouze doprovodný, orientační charakter. U rizik mezinárodního charakteru, jako je například terorismus, se samozřejmě neobejdeme bez informací našich zahraničních partnerů. Ale třeba v oblasti ekonomiky se naše popisy a závěry opírají výhradně o vlastní poznatky získané v příslušném prostředí. Všechny výstupní informace, předávané našim adresátům, tedy vládě a prezidentovi republiky, mají vysoký stupeň věrohodnosti, jsou ověřeny z několika zdrojů.

* Když tedy premiér či prezident od vás dostane požadované stanovisko k nějaké osobě či firmě, může si být jistý, že víc prověřených informací o tom už získat nelze?

Každé naše stanovisko obsahuje nejen sumář informací, ale také stupeň jejich ověření. Pokud se službě nepovede se stoprocentní jistotou prověřované věci potvrdit, ve zprávě to je povinna uvést. Služba musí počítat s tím, že některé firmy by se přes ni mohly chtít očerněním jiné společnosti zbavit konkurence. Proto každou informaci verifikujeme kombinací lidských sil, zpravodajských prostředků a otevřených zdrojů.

* Potřebuje BIS ještě vůbec klasické "špióny"? V jakém množství nasazujete své lidi na sledování osob ze zájmového prostředí?

Slovo "špión" se lidově používá spíše u zahraniční rozvědky. Naši lidé uvnitř zločineckých gangů a extremistických skupin přímo nepůsobí. Do nich své policejní agenty za přísně stanovených zákonných podmínek nasazuje pouze policie. Do řady jiných prostředí ale naši zpravodajští důstojníci samozřejmě vstupují. BIS má také k dispozici lidi konající v její prospěch. Jde o dobrovolníky, kteří pro službu pracují buď z vlasteneckých, nebo finančních pohnutek, leckdy i proto, že získávají pocit jisté účasti na řešení společenských problémů. Platí, že čím drsnější je prostředí, jež nás zajímá, tím drsnější je také náš zdroj. Mezi skinheady těžko pošleme člověka v lakýrkách a s motýlkem. Železným pravidlem pro takovou spolupráci ale za všech okolností je, že identita agentů nesmí být za žádnou cenu prozrazena. Navíc i zákon nám přikazuje tyto lidi chránit.

* Jak se v té souvislosti díváte na loňskou aféru kolem Vojenské zpravodajské služby? Tam padala různá obvinění, odkrývala se jména agentů, hovořilo se o jejím rozvratu. Nepoškodily takové výroky nevratně vojenskou rozvědku?

Jde o věčné hledání hranice mezi demokracií a tím, co zpravodajské služby potřebují k životu. Veřejnost má právo vědět co nejvíc, protože službu si platí ze svých daní. Primárně tedy není důvod před veřejností zamlčet vše. Na druhou stranu občané by měli vědět, že i v jejich zájmu je jistý stupeň utajení. Například ochrana zdroje je na prvním místě. Zpochybnění tohoto pravidla vede ke ztrátě důvěry ve službu. Když třeba vyjde na internetu seznam agentů s adresami, tak je se špionáží konec. Myslím, že všechna prohlášení týkající se zpravodajských služeb a jejich komunit by se měla činit s rozmyslem a chladnou hlavou.

* Ve zprávě BIS se lze dočíst, že na našem území působí cizí tajné služby, doslova píšete: Na území České republiky zpravodajsky působí důstojníci SVR a GRU (ruská civilní a vojenská rozvědka). Víte, jaké konkrétní zájmy tu mají? Jsou napojeni třeba na politické strany? Nebo jim jde o ekonomickou špionáž firem z EU? Přece není možné si myslet, že by GRU zajímala naše armáda. Co by asi tak o ní chtěli vyzvědět?

Mluvím obecně. Pro nás je důležité, abychom příslušníky cizích zpravodajských služeb, které u nás působí, identifikovali, věděli, kdo je kdo, ve vztahu k příslušné zemi znali jejich počet, který sám o sobě už o mnohém napovídá, a věděli, co je zajímá. Dokud sbírají informace z veřejného prostoru, z běžně přístupných zdrojů, budiž. Něco jiného je, když se přes různé kontakty a různými aktivitami snaží získat informace v utajeném režimu, a je jedno, z jaké oblasti. V takovém případě musí kontrašpionáž přistoupit ke konkrétním protiopatřením. A pokud jde o GRU - předmětem jejího zájmu není jen armáda, ale i celý zbrojní průmysl, export, kontrakty a technologie, kde je stále mnoho věcí v pohybu.

* Možná zajímavější jsou v současnosti rozvědky z arabských zemí. Máte dost specialistů na blízkovýchodní problematiku, dejme tomu konkrétně na Irák?

Blízkovýchodní problematika a politická orientace nových iráckých diplomatů nejsou prioritním zájmem BIS, působíme uvnitř našeho státu a především nás zajímá domácí scéna. Nicméně úzká souvislost mezi zahraničním a domácím děním v mnoha směrech existuje a několik specialistů na země Blízkého východu samozřejmě máme. Navíc můžeme různé věci konzultovat s ministerstvem zahraničí, dotazovat se Úřadu pro zahraniční styky a informace, tedy naší rozvědky apod. A dobré je si uvědomit, že když je někdo špión, nemusí ještě vyvíjet špionážní činnost. To by musel jít po utajovaných skutečnostech nebo někoho z citlivého prostředí korumpovat. Pokud jen vydává stanoviska, pídí se po informacích z otevřených zdrojů, klade dotazy na tiskových konferencích, tak to sice registrujeme, ale není to pro nás výbušná záležitost.

* * *

Plk. bc. Jiří LANG (1957) absolvoval Střední průmyslovou školu zeměměřickou a bakalářská studia na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1990 pracuje v civilní kontrarozvědce. Letos v červnu ho vláda jmenovala ředitelem BIS. Lang je ženatý, má syna a dceru. Nebyl nikdy členem žádné politické strany.

Kateřina Perknerová