Hospodská inspirace pro berní úředníky

Leoš Kyša HN 12.9.2003

Chybí jim bolševik, prohlásil o stávce zaměstnanců finančních úřadů můj oblíbený hostinský. Přeleštil sklenici, vypnul televizi, kterou pouští jen na fotbal a zprávy, a šel čepovat pivo. Nedovedu si představit, že by řekl něco jiného. Tohle tvrdí i o železničářích a učitelích.

V životě nestávkoval. Má totiž takovou práci, že peníze, které vydělá, si opravdu musí zasloužit. A zaslouží. Když jsou v hospodě hosté, zůstane s nimi i přes zavírací dobu. Dostane pak větší spropitné a má víc procent z prodaného piva. Když chce víc peněz, nestávkuje - prostě víc pracuje.

Určitě není sám. Lidí, kteří si peníze nemohou vydupat na náměstích či jakýmikoliv fintami přivádějícími zákazníky a klienty k šílenství, či vynutit na zaměstnavateli, je více.

Není se co divit, že pak po celodenní honbě za zakázkami a prací se dívají trošku pohrdavě na ty, kteří berou stejně, ať pracují dobře či nikoliv, a pak si ještě stěžují a chtějí přidat. Tito lidé totiž vědí, že když pro firmu nevydělají víc peněz, není ani víc peněz na výplaty.

Jedním z problémů státu a také důvodů rozpočtové krize jsou bezesporu daňové úniky. Kolik peněz, na něž má stát ze zákona právo, nakonec zmizí za prsty někomu jinému, se mohu jen dohadovat. Určitě se jedná o obrovské sumy.
Přitom právě zaměstnanci finančních úřadů jsou ti hlídací psi, kteří by měli pátrat po vinících a zabraňovat daňovým únikům. Vím o případech, kdy jim přímo před očima proklouzly desítky miliónů korun. Kdyby se jim tyto peníze podařilo vybrat, měl by stát nejen na jejich třinácté a čtrnácté platy.

Vím také o lidech, kteří úředníky za stávkování a průtahy kritizovat nebudou. Jsou to právě ti, kteří z daňových úniků profitují. Ti se budou radovat. "Jen ať stávkují, ať dělají obstrukce, práce se nakupí a na mě zase nedojde."
Možná by se proto měli zaměstnanci finančních úřadů místo ze Švejka poučit od hostinských. Místo, aby dělali obstrukce a stávkovali, měli by pracovat tak, aby byly větší daňové výběry. Stejně jako každý dobrý hospodský pracuje více a dává si pozor na zákazníky, kteří by chtěli utéct bez placení.

Ale to není pro každého. Proč se více snažit a náročně pátrat po těch, kdo krátí daně, když je jednodušší halasit "Státe, přidej".

Autor je publicistou

Schválením reformy by se přiblížily předčasné volby

EXPREMIÉR MILOŠ ZEMAN ŘEKL PRÁVU:
Právo 13.9.2003

* Když jste po debaklu v prvním kole druhé prezidentské volby kvapně opustil Pražský hrad, působil jste jako zdrcený muž, který neunesl prohru. Co vás tak sebralo?

Když jsem tehdy odjížděl z Hradu, potřeboval jsem si promyslet nikoli fakt, že jsem prohrál, ale to, že jsem prohrál hlasy 27 soc. dem. poslanců. Kdybych prohrál díky síle protivníka a někdo mě pak požádal o aktivní zapojení do politiky, neváhal bych ani vteřinu. Řekl bych, prohráváme a každá posila je dobrá - i posila stárnoucího důchodce z Vysočiny, takže jdu do toho s vámi. Ale protože jsme prohráli vlastní slabostí, cítil jsem se z této povinnosti vyviněn. Samozřejmě bych byl pokrytec, kdybych tvrdil, že jsem byl prohrou potěšen. Ale zatímco pro mne osobně to znamenalo málo a otevřelo mi to cestu k pohodlnému a téměř bezpracnému životu na Vysočině, soc. dem. to uškodilo.

* V čem hlavně?

Tehdy se nestal prezidentem nikdo, dala se očekávat třetí volba a záleželo na tom, jakého vybere soc. dem. kandidáta proti Václavu Klausovi. ČSSD se řídila zásadou, že potřebuje nepolitického kandidáta nespojeného úzce s žádnou stranou. A také tezí, že čas charismatických vůdců minul, což je mimochodem hluboký omyl, neboť pravý opak je pravdou. Kvůli tomu došlo k chaotickému hledání kandidátů typu Illnerová, Wilhelm, Klener a další. Za této situace samozřejmě musel zvítězit Václav Klaus. Po druhé volbě jsem si uvědomil, že jako zakladatel ODS tím výrazně zvýší preference této strany a její naděje na volební úspěch. Přemýšlel jsem o tom, proč oněch 27 lidí dalo přednost buď nějaké osobní zášti, nebo - protože podle mých informací mezi nimi byli předseda i první místopředseda ČSSD Vladimír Špidla a Stanislav Gross - uposlechnutí instrukcí těchto dvou politiků před prospěchem soc. dem. Přiznávám, že mi to není jasné dodnes.

* Co bylo skutečně za tím, že jste se jako úspěšný předseda vlády a strany rozhodl odejít do důchodu? Únava nebo teorií podložené rozhodnutí, že dvoje vyhrané volby stačí?

Únava byla prvotní příčina, ale každá únava časem odejde, takže to nebyla příčina hlavní. Tou bylo docela prosté a lidské přání prožít poslední třetinu života způsobem, který mám rád, tedy obdivováním krásné přírody, čtením krásných knížek, rozhovory s přáteli a požitkem z dobrého jídla. Jak vidíte, je to velice prosté.

* Bylo by, kdybych vám to mohla věřit. Vy - a to pomíjím pokus o získání prezidentského křesla se totiž chováte jako politik napůl ve výslužbě a napůl na cestě zpět.

Víte, lidé si pomoc sociální demokracii často představují jako návrat do funkce, ale pomoci lze přece i radou nebo prognózou. A já jsem radil dnešním vedoucím představitelům sociální demokracie několik věcí. Tou první bylo, aby nikdy nevstupovali do koalice s Unií svobody, protože kdo zradil jednou, zradí vždycky. Druhá rada byla, aby neměnili vítězný tým. A konečně třetí, aby pokračovali v projektech, které nás přivedly k úspěchu.

* Vámi vybraný nástupce neuposlechl ani jednu z nich. Zklamal vás tím Vladimír Špidla?

Neřekl bych, že zklamal. Jednal proti těmto radám, a měl na to naprosté právo. Ale na druhé straně je otázka, zda toto jednání vedlo k úspěchu a úspěšné výsledky v politice rozhodují.

* Co byste považoval za úspěch v době, kdy Špidlova vláda stojí před schválením klíčových reformních zákonů ve Sněmovně? Pokud projdou, byl by to onen rozhodující výsledek?

Myslím, že Česká republika i sociální demokracie by se schválením těchto zákonů přiblížila ke krachu. Česká republika proto, že ony takzvané reformní zákony mi připomínají dva Klausovy úsporné balíčky z roku 1997 a jak dobře víte, právě ty byly jednou z příčin ekonomické krize. A sociální demokracie by se přiblížila ke krachu zradou svého volebního programu, neboť reforma, kromě toho, že je neodborná, je pravicová. Sociální demokracie měla ve svém volebním programu důraz na příjmovou stránku rozpočtu a na přímé daně, zatímco reforma je založena na výdajových škrtech a zvyšování nepřímých daní.

* Ministr financí Bohuslav Sobotka prohlásil, že žádná evropská země, včetně těch, kde jsou u vlády socialisté, neřeší problémy s veřejnými rozpočty zvyšováním přímých daní.

Když pominu, že jsem citoval přes rok starý volební program soc. dem., pan ministr Sobotka jistě ví, že v Evropské unii je průměrná horní hranice přímých daní čtyřicet procent, zatímco u nás třicet, a v tom je ten rozdíl.

* To nepochybně ví. Stejně jako vy víte, že řada evropských zemí chce daně z příjmu snižovat.

Jestliže je průměrná horní hranice čtyřicet procent a u nás třicet, pak to znamená, že máme prostor k mírnému zvyšování přímých daní. Jejich snižování má jeden efekt, který si bohužel sociální demokraté neuvědomují, zatímco investoři ze zahraničí ho znají až moc dobře. Velká část našich podniků je v rukou zahraničních vlastníků, na čemž samo o sobě není nic špatného. Ti - a budiž jim za to čest a sláva - vykazují ve svých podnicích poměrně vysokou rentabilitu a slušné zisky. Jestliže postupně snížíme přímé daně, konkrétně z příjmu právnických osob, bude to znamenat repatriaci těchto zisků do zahraničí tamním akcionářům, například formou dividend. Nemám nic proti tomu, když bohatá česká ekonomika tímto způsobem pomůže zchudlé západní Evropě, ale přesto se domnívám, že zmíněné daňové příjmy by bylo daleko serióznější využít pro podporu českého zdravotnictví, školství a podobně.

* Sobotka má jasný protiargument. V rozhovoru mi řekl, že "kdybychom šli cestou zvyšování přímých daní, mohli bychom velmi rychle ztratit konkurenceschopnost a možná bychom přestali být tolik atraktivním územím pro přímé investice, jakým jsme dnes".

Moje vláda systémem, který zavedla, zvýšila roční objem zahraničních investic ze dvou na devět miliard dolarů během čtyř let, takže nás není zapotřebí poučovat, jak lze zvyšovat příliv zahraničních investic. Na druhé straně je naprosto naivní myšlenka, že zahraniční investor jde především za nižšími daněmi. Kdyby tomu tak bylo, všechny multinacionální společnosti by měly svá sídla výlučně v daňových oázách a vy dobře víte, že tomu tak není.

* Všechny ne, mnohé ano. Koneckonců je to jeden z důvodů, proč na Slovensku hodlají zavést devatenáctiprocentní daň z příjmu.

Ano, u nás se nyní mimo jiné rozšířila iluze, že když nesnížíme daně z příjmu právnických osob, investoři půjdou na Slovensko. Myslím, že kolega Vavřík právě ve vašem deníku přesvědčivě argumentoval, že jde o projev ekonomické negramotnosti. (Ve zmíněném červnovém článku Richard Vavřík uvedl, že "snížení sazby daně právnických osob z 31 % na 24 % povede ke snížení státního příjmu v roce 2006 o 30 miliard. Přitom představy, že zřízení jakéhosi sídla na Slovensku vede k daňové úspoře, jsou zvrácené. Vznik stálé provozovny a přiměřenost převodních cen jsou instrumenty, které tomu zabrání.") Ostatně i auditorská společnost Ernst&Young nedávno suše poznamenala, že představa o úprku zahraničních investorů z České republiky do míst, kde jsou nižší daně, je jedna z nejhloupějších iluzí českých politiků.

* Ovšem Vavřík k a také přidává b. Tím je teze, že pokud by mělo jít o "prorůstový efekt v Česku, nikoliv v zemích příjemců dividend, potom by bylo nutné snížit odvody zaměstnavatelů do sociálních systémů. To by pomohlo i firmám, které zisky a prostředky na investice nemají". A také by to znamenalo citelný zásah do příjmové stránky rozpočtu. S tím jako sociální demokrat souhlasíte?

To ale s tezí o obavě z odchodu investorů na Slovensko kvůli nižším daním nesouvisí. Vavřík říká, že když by se mělo pomoci firmám domácích vlastníků, jež mají většinově velmi nízkou rentabilitu, mělo by se tak dít vámi citovaným způsobem. Samozřejmě to by ohrozilo příjmovou stránku rozpočtu. Já jsem proti této formě pomoci z důvodů, které by vydaly na samostatnou ekonomickou studii.

* Kde však brát a nekrást, čili jak snížit deficit veřejných financí, neškrtat ve výdajích, zvýšit daně a zároveň rozpumpovat ekonomiku?

Je mi hrozně líto, ale bylo by nekorektní vůči organizátorům žofínského fóra teď o tom hovořit. Přijďte 25. září na moji přednášku na Žofín, kde se tomuto tématu budu obsáhle věnovat.

* Vaši spolustraníci ovšem soudí, že knížecí rady z Vysočiny, eventuálně z Žofína, jsou k ničemu a soc. dem. fakticky rozleptávají. Podle nich jestli chcete své straně pomoci a dění v ní ovlivňovat, musíte tak činit se vší parádou, nebo raději mlčet.

Já sice na jedné straně tento postoj chápu a rozumím mu, ale na druhé straně namítám, že soc. dem. nyní představuje armádu, v níž je zhruba třetina funkcionářů - soudě alespoň podle situace v poslaneckém klubu - opojena mocí natolik, že se zdraví Dobrý každý den. A s armádou, v níž je jedna třetina faktických dezertérů, nelze ani bojovat, natož vítězit. Návštěvám, které za mnou přijíždějí na vysočinskou chalupu, říkám: uvědomte si, že budete-li takto pokračovat dál, nespasí vás jeden člověk a může se vám klidně stát, že zejména pokud se KSČM dokáže reformovat, soc. dem. nejen prohraje příští volby, ale dokonce přestane být i významnou opoziční stranou a politickou silou.

* Pročež si na chalupě kuchtíte hrachové polévky ze sáčku, občas vzkážete něco jedovatého a čekáte, jak vše dopadne?

Mojí dobrou radou pro současnou chvíli je, že je třeba zjistit, zda je soc. dem. vůbec ještě akceschopná. A to podle mého názoru může prokázat pouze mimořádný sjezd naší strany. Já jsem řadový člen ČSSD v malé místní organizaci v Novém Veselí. A tam se asi před čtrnácti dny konala schůze, která se jednomyslně - a podotýkám, že nikoli z mého popudu připojila k požadavku obvodní organizace soc. dem. v Praze 1 na svolání mimořádného sjezdu.

* To je vskutku masová vlna - místní buňka v Novém Veselí a jedna pražská organizace, která se navíc na ničem konkrétním neusnesla.

Uvidíme, kolik místních, obvodních či okresních organizací se k tomuto požadavku připojí. Nedomnívám se, že bez sjezdu je tyto otázky možné řešit.

* Ale ony jsou vyřešeny. Vždyť sjezd ČSSD se konal před půl rokem, názorově se přiklonil k současnému vedení a také dal důvěru lidem, které jste mimochodem za své pokračovatele označil právě vy - Špidlovi a Grossovi. K čemu tedy mimořádný sjezd?

Vycházím z toho, že od skončení 31. sjezdu (konal se letos 28. - 30. března) se stala jedna zásadní věc. Sjezd uložil vedení soc. dem., aby v koaliční vládě důrazněji prosazovala soc. dem. politiku, tudíž její program. Stal se pravý opak: je prosazována tzv. finanční reforma, ve skutečnosti úsporné balíčky, která je evidentně proti programu ČSSD, zatímco velmi vyhovuje programu Unie svobody.

* Předseda ČSSD Vladimír Špidla mi před týdnem na tomto místě sdělil, že jím předkládaná reforma je plně sociálnědemokratická.

Doporučoval bych všem normálním čtenářům vašeho listu, aby si přečetli volební program soc. dem. a pak návrh reformy.

* Špidla tvrdí, že ze 116 bodů soc. dem. programu je reformou ohroženo maximálně deset.

To nestojí ani za komentář. Znovu opakuji, že by si lidé měli přečíst větu o zdůraznění příjmové stránky rozpočtu a přímých daní. Není tak těžké pochopit, že tzv. reforma je o nepřímých daních a výdajové stránce rozpočtu. Každý člověk, který umí číst, ovládá elementární logiku a není politický pokrytec, musí uznat, že reforma je v přímém protikladu s programem soc. dem.

* Tím vzkazujete všem členům soc. dem., kteří Špidlovu reformu podporují, že jsou buď hlupáci nebo pokrytci?

Nic takového jsem neřekl. Koneckonců lidé bez ekonomického vzdělání mohou docela upřímně věřit, že reforma je sociálnědemokratická. A to je právě další chyba. Neznám v Evropě vládu, v níž by nebyl alespoň jeden člověk s ekonomickým vzděláním. Myslím, že tady chybí naprosto jasný korektiv.

* Na co si stěžujete? Vždyť vy jste Špidlu určil svým nástupcem, takže s kým jiným byste chtěl dělat nutnou reformu veřejných financí?

Především s těmi sociálními demokraty, kteří neselhali a byli v minulosti úspěšní. Když vybíráte své nástupce, nikdy nevybíráte nejlepšího z možných, ale nejméně špatného ze špatných. Já se na selhání Špidly a Grosse dívám nikoli s pohrdáním, ale se soucitem, protože vím, že výkon vedoucích politických funkcí je obrovskou zátěží, pod níž se mohou zlomit i ti, kdo předtím snesli mírnější zátěž a zdáli se být vhodní na větší zatížení. Když jsem předával vládu, byly zde čtyři roky politické stability, tři roky obnoveného ekonomického růstu, sociální smír bez stávek a demonstrací. Zničit toto dílo a v podstatě výsledky desetileté práce během jediného roku je umění svého druhu.

* To je váš pohled. Špidla říká, že jeho vláda doposud splnila své povinnosti a základní strategické cíle - zvládla povodně, vstoupila do EU a vytvořila koncepci reformy veřejných financí.

Nechtěl bych s Vladimírem Špidlou polemizovat, a už vůbec ne prostřednictvím médií. Nicméně se domnívám, že reálné výsledky nasvědčují opaku. Mohu to dokumentovat na jednom jediném příkladě. Když jsme končili naši vládu, měli jsme schválený rozpočet s deficitem státního rozpočtu ve výši 46 miliard korun. Tento deficit včetně započítání ztráty Konsolidační banky byl dodržen. Z roku na rok se deficit zvýšil nejdříve na 111 a později na 118 miliard korun. Podle mne je to jasná kvantitativní odpověď na otázku, kdo jak vládne. Kromě toho jsme vládě zanechali 130 miliard korun jako výnos z privatizace Transgasu. Exministr průmyslu Miroslav Grégr mi nedávno říkal, že tyto peníze už jsou spotřebovány. Nemyslím si tedy, že tato vláda je úspěšná, což říkám s lítostí, nikoli s nějakým škodolibým zadostiučiněním.

* Ptám se potřetí, s kým tedy, když ne se Špidlou a Grossem?

Podle mého názoru, který jsem vetknul do textu se sebeironickým názvem Poslední knížecí rada z Vysočiny, by mělo v soc. dem. dojít k jedné podstatné změně, jež by se měla dostat i do jejích stanov. Té změně se obecně říká kariérní řád a teoreticky meritokracie, čili vláda úspěšných.

* Mě ale zajímá dnešní situace v soc. dem. Špidla sice na sjezdu deklaroval, že neexistují špidlovci, grossovci a zemanovci, jen sociální demokraté, jenže šest měsíců poté je zákulisní boj znesvářených skupin v ČSSD stálým hitem na politické scéně. Předjezdcem možného třesku se stal poslanec Josef Hojdar, který opustil klub soc. dem. Má být snad on vůdčí personou vnitrostranického zemětřesení?

Uznávám, že mnou předložený návrh, aby se vedení soc. dem. postupně ujímali úspěšní komunální a regionální politikové, je dlouhodobý. V jakémsi překlenovacím období je zapotřebí, aby ČSSD vedli ti, kdo obstáli ve složitých zkouškách posledních let či spíše měsíců. Ale o tom právě musí rozhodnout mimořádný sjezd, nikoli důchodce na Vysočině.

* Ač je přesvědčen o úspěchu, premiér Špidla už ohlásil, že když návrhy reformních zákonů neprojdou Sněmovnou, podá jeho vláda demisi. Kde by se podle vás v té chvíli mělo hledat řešení?

Vždy jsem zastával názor, že se má pokračovat v tradici menšinové vlády ČSSD. Předčasné volby by totiž sociální demokracie dnes drtivě prohrála. A protože jsem sociální demokrat, nemám na tomto řešení zájem. Na druhé straně schválením reformy veřejných financí by se podle mne předčasné volby přiblížily, nikoli oddálily. Ve skutečnosti by se soc. dem. měla vrátit ke svému volebnímu programu, dělat takové politické kroky a rozhodnutí, které mu odpovídají. Voliči totiž politikům prominou leccos, ale nikdy ne zradu programu, čili porušení smlouvy, kterou s nimi strana uzavřela.

* Jako dlouholetý politický Klausův souputník ovšem asi tušíte, že by prezident musel zešílet, aby jmenoval předsedou vlády člověka, který se vrátí k programu soc. dem. a vrhne se v ekonomice na zvyšování přímých daní.

Václav Klaus je člověk, s jehož názory jsem ve většině případů nesouhlasil. Ale jedno mu nelze upřít - smysl pro fair play a schopnost dodržovat dohody. Proto nepředpokládám, že by jednal tak, aby z úzce stranických zájmů poškodil Českou republiku.

* Z Klausova pohledu ji nebude poškozovat, ale zachraňovat, když by jmenoval premiérem člověka s pravicovějším pohledem na reformu, byť by šlo o sociálního demokrata nebo dokonce nestraníka.

Domnívám se, že je třeba respektovat výsledky voleb a to, že soc. dem. ekonomický program může vést k ekonomickému růstu a sociální stabilitě, což se v minulém období prokázalo.

* Povídáme si na ostrově Rhodos, kde počátkem září proběhla mezinárodní konference Dialog civilizací. Hodně času zde bylo věnováno iráckému konfliktu i úloze Spojených států v současném světě. Březnový sjezd soc. dem. přijal odsuzující rezoluci k americko-britskému zásahu v Iráku. Vy ale, pokud vím, zastáváte jiné stanovisko.

Já jsem vždy hájil názor, že proti terorismu se má bojovat a totéž se týká i Iráku. Vím, že v tomto případě je uvnitř soc. dem. strany můj názor menšinový, ale nikdy jsem neměnil názory podle toho, co míní většina. Domnívám se, že operace proti Saddámu Husajnovi byla oprávněná. Samozřejmě že bych si přál, aby proběhla pod záštitou Rady bezpečnosti, avšak je lépe, jestliže proběhla aspoň takto. Podle mne to otevírá prostor pro reformu Rady bezpečnosti a OSN. Na Gorbačovově fóru jsem před několika měsíci navrhl, aby stálí členové RB omezili své právo veta pouze na domácí záležitosti, protože to by umožnilo vyšší akceschopnost RB.

* Zněly tady názory, že Rusko by se do budoucna mělo stát jakýmsi neformálním lídrem států třetího světa. Kde vidíte roli Ruska vy?

Uvažujeme-li opravdu prognosticky, Rusko je součástí Evropy a vyhánět ho z ní, stavět Rusko uměle do role vůdce třetího světa, je medvědí služba, která by se mu mohla prokázat. Vždy jsem byl proti ideologizaci ekonomických vztahů a opouštění východních trhů. Vyčítal jsem tehdejším pravicovým vládám, že tak činily a když jsem se stal premiérem, udělal jsem vše, aby se ekonomické vztahy nejenom s Ruskem, ale například i s Čínou a dalšími zeměmi obnovily a rozšířily. Teď ovšem mluvíme nejen o ekonomice, ale také o politice. I když dnes to zní oběma stranám bizarně, v horizontu dvaceti třiceti let se Rusko stane členem EU a já jsem tady zažertoval při pohledu na některé kamenné obličeje v sále, že pokud se to některým lidem nelíbí, ať si představí, že Evropská unie se stane členem Ruské federace, neboť to vyjde nastejno.

* Mají podobná setkání vůbec nějaký praktický smysl?

Tohoto fóra jsem se zúčastnil na opakovanou žádost ruské strany, neboť se domnívám, že je zapotřebí pokračovat v tendenci zlepšování rusko-českých vztahů. Řídím se pragmatickou zásadou, že právě na těchto setkáních je možné diskutovat o problémech, které se týkají zejména vzájemně výhodné ekonomické spolupráce. A poněvadž mi bylo trochu líto, že práce, která se udělala v posledních čtyřech letech, nyní v mnoha ohledech stojí a dokonce se vrací zpátky, snažil jsem se při těchto jednáních jako soukromá osoba přispět ke zlepšení našich vztahů.

* Narážíte kupříkladu na diskusi s prvním náměstkem ministra ruských železnic Vladimírem Jakuninem o bohumínském terminálu a celkově rozvoji severomoravského regionu?

Mluvili jsme s panem Jakuninem právě o bohumínském terminálu, neboť severní Morava byla postižena už tím, že se de facto zrušil projekt výstavby dálnice D 47, že jsme nezakoupením stíhaček gripen přišli o 150 procent offsetů, což mělo znamenat zhruba osmdesát miliard investic především do severní Moravy, a protože se bohužel zdá, že se nyní nepodaří postavit ani bohumínský terminál, který má celoevropský význam. Snažil jsem se panu Jakuninovi sdělit důvody, které vedly moji vládu k podpoře tohoto projektu. Byl jsem příjemně překvapen, když jsem u něho nalezl porozumění.

* Výstavba dálnice D 47 se uskuteční. Špidlova vláda jen zrušila nevýhodnou smlouvu s firmou Housing and Construction, s níž vy jste podepsali smlouvu těsně před volbami - bez výběrového řízení.

Náš projekt stále pokládám za daleko výhodnější než řešení, které zvolila koaliční vláda. A to jak z hlediska nákladů, tak doby výstavby.

* Současná vláda má zkrátka jiný názor, podle něhož zastavení těchto projektů a zvolení jiného řešení je výhodnější. To vskutku prokáže až budoucnost.

Souhlasím, že to rozsoudí až budoucnost. Nicméně již dnes je jisté, že zahraniční investice tohoto typu nebudou, neboť nebudou ani offsety, což je nezpochybnitelný fakt. A pokládám za více než pravděpodobné, že výstavba dálnice se prodlouží. Znovu ale opakuji - neočekávejme od žádné jednotlivé osoby zázraky. Kdysi se říkalo, že největší tajemství atomové bomby spočívalo v tom, že ji lze vyrobit. Podařilo se prokázat, že sociální demokracie umí v této zemi úspěšně vládnout, dokonce sama. Přejme si, aby se našli noví, mladší a energičtější lidé než jsem byl já, kteří znovu prokáží, že soc. dem. umí být úspěšná.

* Jde o poslední vzkaz důchodce z Vysočiny, toho času dlícího na ostrově Rhodos?

To, že se jednou podařilo zdvihnout soc. dem. ze sedmi na 32 procent neznamená, že se tento jev bude muset nutně opakovat, ať už se mnou nebo s kýmkoli jiným. Tehdy nám totiž lidé věřili. Věřili, že půjdeme vládě po krku, což jsme jako opozice splnili. Věřili, že budeme stranou pro dolních deset miliónů, a my jsme se stranou solidarity skutečně snažili být. Dnes je situace jiná a mnozí lidé říkají, že jsme spíš stranou pro horních deset tisíc. Soc. dem. své voliče hluboce zklamala. Jestli říkám, že je povinností každého řadového člena soc. dem. své straně v těchto těžkých dobách pomoci, tak to vůbec neznamená, že bych chtěl pomáhat neschopným nebo všehoschopným funkcionářům, aby se ke škodě ČSSD u moci udrželi.

* Co to znamená? Vylučujete svůj návrat do čela vlády a ČSSD, nebo ne?
Znamená to, že netoužím po tom stát se ani předsedou vlády, ani předsedou sociální demokracie.

Kateřina Perknerová

Tato reforma je plně sociálnědemokratická

PREMIÉR VLADIMÍR ŠPIDLA ŘEKL PRÁVU:
Právo 06.09.2003 Kateřina Perknerová

* Zopakujme si na začátek fakta: 1. září stávka učitelů, 13. září protestní pochod odborářů, konec září s hrozbou generální stávky. Není zvláštní, že vláda s převahou soc. dem. má proti sobě tolik zaměstnanců?

Myslím, že to není zvláštní. V Německu se odehrává obdobný proces. Je dán tím, že vláda reaguje realisticky na vzniklou situaci. Samozřejmě se tak mění některé zvyklosti, což vždycky vede k určitému napětí.

* Pane předsedo ČSSD, proč jste lidem, kteří jsou z valné části voliči vaší strany, neřekli před volbami na rovinu, jaká je situace ve veřejných rozpočtech? Že tudíž i vy, ač sociální demokraté, budete muset přistoupit k řadě velmi nepopulárních kroků?

V našem střednědobém programu je formulována koncepce sanace veřejných rozpočtů.

* Jako obecný úkol, nicméně konkrétně jste slibovali plošné přídavky pro děti, léky zdarma pro seniory...

Teď jsem si prověřoval náš program, který byl tak často ironizován, a ze 116 pevně stanovených cílů je jich vážně ohroženo maximálně deset.

* Mluvme tedy o nich. Nepochybně je to například otázka výpočtu nemocenské či věková hranice odchodu do důchodu. Je už váš závěr definitivní?

V našem volebním programu byla zřetelně definovaná koncepce přechodu k novému důchodovému systému. Než se podaří jeho rozjezd, je třeba po určitou dobu stabilizovat nynější důchodový systém.

* A v rámci té stabilizace přichází soc. dem. s nápadem nezapočítávat dobu studia do odpracovaných let?

Není pravda, že se nezapočítává doba vysokoškolského studia.

Podle našeho návrhu se započítává šest let vysokoškolského studia v rozsahu 80 procent. To je neobvykle mnoho proti jiným státům.

* Pojďme k tomu, kdy se má odcházet do důchodu. Vy jste slibovali, že se věková hranice nebude zvyšovat. Spoustu zaměstnaných žen rozlítilo, že nehledě na počet vychovaných dětí mají odcházet do penze - stejně jako muži - v 63 letech.

Jedná se o přechodnou potřebnou stabilizaci do doby, než přejdeme na zcela nový, tzv. švédský systém. Pokud jde o věk odchodu žen a mužů do důchodu, je to naprosto jasný evropský trend, který vychází z rovnosti příležitostí.

* Říkal jste, že ze 116 bodů vašeho programu vybočuje kvůli reformě veřejných financí zhruba deset. Nazval byste ji i tak sociálně průchodnou?

Samozřejmě. V našem programu a také ve vládním programovém prohlášení je, že máme udělat sociálně průchodnou reformu veřejných financí. A tu prostě děláme.

* O důvodech reformy už bylo řečeno mnohé.

Pořád málo.

* Když čtete její kritiku zprava, zleva, od liberálních analytiků i zastánců sociálně-tržní ekonomiky, odborářů, podnikatelů, tak vlastně asi málo. Podle mne je toho nesouhlasu tolik, protože se pořád mluví o platech, číslech, komu přidat, komu ubrat, ale už daleko méně se předkládají skutečné rozvojové koncepce. Nechybí většině nespokojenců právě tohle?

Tak jistě, celkový kontext stále ještě není úplně jasný a tady nás čeká velmi mnoho dialogu a práce. Ale stručně řečeno, reforma se dělá proto, aby se zachoval zmodernizovaný sociální stát, jehož základním principem je schopnost zachovat zdravotnictví přístupné všem lidem, kvalitní veřejné školství a bezpečné zajištění v okamžiku, kdy vám dojdou síly nebo jste je nikdy neměli, protože jste se narodili nemocní. A to závisí na dobrém fungování veřejných financí. Jakmile dopustíte, aby se veřejné finance sesypaly, tak zanikne základní sociálnědemokratická koncepce. Proto je ta reforma plně sociálnědemokratická.

* Nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz uvádí, že americké státy s obrovskými rozpočtovými problémy musely buď zvednout daně, nebo seškrtat výdaje, což logicky utlumilo ekonomický vývoj. Jenže vy chcete jak zvýšit daně, konkrétně DPH, tak omezit výdaje. Nebojíte se ekonomického propadu? O sociálním státu byste si pak mohl nechat jen zdát.

Protože jsme se k reformě rozhodli teď, žádná z těch věcí, o kterých mluvil pan profesor Stiglitz, se tady ne-odehrává. My sice seškrtáváme výdaje a mírně navyšujeme daňové příjmy, ale jde o relativně malý zásah do rovnováhy české ekonomiky a opravdu velmi citlivý do sociálních programů. Současně nám však umožňuje dosáhnout cíle. Kdybychom to dělali o rok dva později, byla by to jiná káva. Pak bychom na tom byli přesně tak, jak o tom mluví Stiglitz. Když už jsme věci rozeznali, jsme povinni je udělat.

* Zeptám se tedy opačně. Není vaše reforma příliš měkká?

To je vždycky základní úvaha o míře. My jsme po mnoha různých debatách dospěli k závěru, že toto je správná míra.

* Jinými slovy nesouhlasíte s názorem předsedy rozpočtového výboru Miroslava Kalouska, který říká, že po této bude muset přijít reforma další?

Nesouhlasím, protože naše reforma má tři podstatné fáze. První etapou je stabilizace, ve druhém stadiu je to tlak na šedou ekonomiku. Paralelně s nimi bude probíhat fáze modernizace, kdy prostředky získané kombinací úspor, zdrojů z budoucích privatizací, tlaku na šedou ekonomiku a příspěvků z EU použijeme do rozvojových programů pro Českou republiku. Shrnul bych to pod programový cíl vzdělanostní ekonomiky, čili dosažení schopnosti tvořit vysokou přidanou hodnotu, protože naše dovednosti jsou jediný skutečný zdroj, který máme.

* To ano, a proto vás hned chytnu za slovo. Ministr financí Bohuslav Sobotka našel dodatečných 11,4 miliardy v příjmové části rozpočtu. Jak byste je rozdělil?

Tyto prostředky budou položeny na stůl, aby je posoudili všichni resortní ministři a premiér. A poskytneme je na priority, které má vláda.

* Pane premiére, ještě jednou se vás zeptám. Vím, že vláda rozhoduje ve sboru, ale zajímá mě, na co byste si je přál vynaložit vy osobně?

Premiér není oprávněn předtím, než padne nějaké rozhodnutí, dávat své vlastní stanovisko.

* Strážce státní pokladny Sobotka byl sdílnější. Jednoznačně řekl, že by byl velice nerad, kdyby se získané miliardy rozpustily na mzdy a tzv. se projedly, že by je radši dal na rozvojové programy, například na vědu.

Řekl jsem vám zcela jasně, že tyto prostředky půjdou na priority vlády.

* Můžete je pro jistotu zopakovat?

Prioritami vlády je efektivní schopnost včlenit se do Evropské unie a vzdělanostní ekonomika. Samozřejmě se může objevit ještě problém, který se z nějakého důvodu stane prioritou. O tom se bude diskutovat, budou u toho všichni ministři, budou mít právo a možnost přednést své argumenty a vláda rozhodne.

* Pochopila jsem správně, že ani vy byste nebyl pro, aby se oněch jedenáct miliard dalo na mzdy?

No to bych samozřejmě nebyl.

* Mluvil jste o třech reformních fázích. V jakém časovém horizontu jich chcete dosáhnout?

Výsledek musí být vidět do voleb v roce 2006. Teď chceme sérií předložených zákonů stabilizovat veřejné finance a na tomto základě sestavit státní rozpočet. V prvním pololetí příštího roku budeme prosazovat řadu zákonů, které souvisejí s tlakem na šedou ekonomiku, čili předložíme normy zavádějící registrační pokladny, majetková přiznání, finanční policii, bezhotovostní platby, trestní odpovědnost právnických osob a změny zákonů o zaměstnanosti včetně boje se zaměstnáváním načerno. Někdy v září následujícího roku by mohla být předložena skupina zákonů, která zavede švédský model důchodového systému. Ten vychází z individuálních administrativních účtů, které umožňují vypočítat důchod a udržet systém v rovnováze. V okamžiku, kdy dosáhnete jakéhosi minimálního věku pojištění, se vám sdělí, kolik je prostředků na vašem účtu. Tyto prostředky děleny střední délkou života jsou vaším ročním důchodem, který se samozřejmě valorizuje. Výhodou je, že se můžete rozhodnout, kdy odejdete do důchodu. Když půjdete do penze brzy, budete mít důchod pranepatrný. O každý rok, kdy jdete později, máte důchod vyšší, protože jste do systému více přidávala, a současně je vaše střední délka života nižší.

* Z toho je zřejmé, že vůbec nepočítáte s pohořením vlády při nadcházejícím prosazování balíčku reformních zákonů a rozpočtu podle vašich představ. Kde berete tu úžasnou jistotu?

Tak samozřejmě, že člověk musí počítat i s jinými variantami, ale vy jste položila otázku, jaká je naše představa o cestě a cílech. Naše představa je tedy výše popsaná a síly na její realizaci máme. Při posledních dvou schůzích Sněmovny jsme vyhráli po sobě čtyři stovky hlasování.

* Myslel jste na to, že vedle obsahové přípravy reformy je také nutné pro ni získat jednotlivé poslance? Jedině jejich hlasy vám zajistí úspěch, ale nezdá se, že byste si právě tohle příliš připouštěl.

To je běžná součást politického života.

* Nesouhlasím. Nedávno jste v rozhovoru pro Frekvenci 1 řekl:

"Já jsem se s panem poslancem Hojdarem prakticky nikdy nesetkával, jenom někdy ve Sněmovně, minutu dvě. Žádnou hlubší debatu jsem s ním prakticky nikdy nevedl." Jak chcete prosadit reformu, když jste o ní nediskutoval s předsedou hospodářského výboru, ať už jím je ten nebo onen poslanec? Pokud jde o koncepční záležitosti reformy veřejných financí, byl tím pověřen pan ministr financí a ten vedl debatu se všemi relevantními předsedy výborů.

* Pane premiére, já přece mluvím o něčem jiném. Jako lídr, který chce cosi prosadit, byste podle mne s poslanci vlastní i koaličních stran, kteří projevují jistou nespokojenost, jednat měl. Povodňový balíček například ztroskotal na nekomunikaci s Hanou Marvanovou, teď hrozí potopením vlády sociální demokrat Josef Hojdar.

Podívejte se, otázka, která byla v rozhlase položená, byla otázka na obecný dlouhodobý kontakt. Když jsem byl v minulém volebním období ministrem práce a sociálních věcí, měl jsem s panem poslancem Hojdarem kontakty velmi malé, avšak v klubu ČSSD jsem vedl řadu debat se všemi jeho členy. Stejně tak je fakt, že ministr Sobotka byl pověřen vyjednáváním o reformě a v poslaneckém klubu jednal nesčetněkrát. Já sám jsem tam byl bezpočtukrát. S panem poslancem Hojdarem jsem asi tak před měsícem nebo dvěma také jednal.

* Hojdar si v podstatě stýská, že už rok na všech stranických grémiích říká své připomínky k řízení strany, k reformě, ke vztahu soc. dem. a koaličních partnerů ve vládě. Prý ho nikdo neposlouchá. V podobném duchu ovšem mluví také poslanci Miloš Kužvart, Robert Kopecký, a dokonce i předseda klubu ČSSD Petr Ibl.

Zeptejte se na to ostatních poslanců a členů ústředního výkonného výboru. Musím říct, že pan poslanec Hojdar nevystupoval ani na poslaneckém klubu, ani na ústředním výkonném výboru s nějakými definovanými připomínkami k reformě veřejných financí. Byly to pouze obecné, okrajové poznámky a nebylo jich mnoho. Myslím, že Hojdarovým vystoupením věnoval poslanecký klub i ústřední výbor odpovídající pozornost.

* Stěžoval si například, že bez odpovědi zůstala jeho otázka, zda někdo propočítal, jaký finanční dopad do obecních rozpočtů bude mít rušení vojenských posádek.

To je naprosto teoretická otázka. Máte pravdu, že toto je situace, na kterou jsem schopen se jako na jedinou konkrétní upamatovat. Při debatě na klubu se mu dostalo odpovědi, že v tento okamžik to ještě není propočítané, ale reforma armády bude předkládaná až za tři čtyři měsíce, neboť její podoba není zatím hotova. Ano, v době, kdy se na to ptal, tyto údaje nebyly známy, a to bylo sděleno.

* Mám dojem, že tento stát je podobně spravován už deset let. Důležité údaje nejsou v potřebný okamžik známy, a tak se rozhoduje tak nějak od boku. Zůstaneme-li u armády, 72 bitevníků L-159 sem, 350 modernizovaných tanků T-72 tam, jednou posádky opustíme, jindy je budujeme, velitelství v Táboře a Vyškově ano, pak zase ne, stamilióny vrazíme do letiště v Náměšti a pak ho zakonzervujeme, neboť jaksi není na čem létat.

Právě reformou veřejných financí chceme tuto ad hoc metodu změnit. Tím, že vytváříme dlouhodobý rozpočtový výhled, který definuje naše priority a možnosti jich dosáhnout. Mimochodem, Náměšť byla modernizována jako podpůrné letiště a tím zůstává.

* Ale dáváte mi za pravdu, že tato ad hoc metoda řízení státu byla v minulosti běžná?

U některých případů, které jste uvedla, došlo k chybným rozhodnutím a byla to rozhodnutí neuvážená. Třeba těch 72 podzvukových letadel L-159 je skutečně asi příliš mnoho a dané číslo nevyšlo podle mne z potřeby armády, ale výrobce.

* Nebuďme konkrétní, mluvme o principu řízení jako takovém.

Revoluční změna je, že v rozpočtovém výhledu se snažíme dostat veřejné finance do dlouhodobého pořádku tak, aby se tyto nahodilosti skutečně neodehrávaly. Ale pokud jde o armádu, musím říct, že výhrady proti Tvrdíkově reformě, které byly předneseny teď třeba panem poslancem Hojdarem, v minulém období nezaznívaly. A reforma armády, jak ji děláme nyní, není žádným kotrmelcem a opuštěním představ Jaroslava Tvrdíka. Je tvrdší, ale koncepčně zůstává stejná.

* Sociální demokracie má, jak jste uvedl, za cíl vzdělanostní ekonomiku. To vám už před pěti lety nebylo jasné, že dávat 2,2 procenta HDP na armádu je přepych, který si nemůžeme dovolit?

Ty věci jsou daleko složitější, než jak jste je zformulovala. Že se budou opouštět posádky, bylo zřejmé v koncepci české armády už asi dva roky. Žádný poslanec nepředložil požadavek na tento typ výpočtu po celý rok a půl. Objevil se teprve v poslední chvíli. Některé výpočty lze udělat, jiné ne. My se samozřejmě budeme snažit, aby každý reformní krok byl odůvodněn co možná nejkomplexnějším způsobem. Ale zásadní záležitost je, že armáda má svůj základní úkol být součástí bezpečnostního systému - to je řídící veličina a ostatní věci jsou vedlejšími argumenty. Čili rozumná armádní reforma ji učiní ekonomicky přijatelnou a to samozřejmě významně zlepší veřejné finance. Chci také říct, že armáda dává různé zakázky, nejenom ty, které jsou spojené s přímým pobytem vojsk, ale výzbroj, výstroj, dodávky apod., takže...

* Určitě znáte Stiglitzův názor, že rozvoj vojenského průmyslu hospodářství dlouhodobě nestimuluje. Jak doslova řekl v rozhovoru pro Právo, "jsou to finance, které se vyhazují z okna" .

Myslím si, že bychom o tom museli vést daleko složitější debatu, neboť je naprosto jasné, že moderní zbrojní průmysl je zdrojem inovací v takové podobě, která v jiných oborech nepřipadá v úvahu. Ale jedna věc je jasná. Armáda má významnou funkci, není to žádný luxus, prostě stát musí mít nějakou schopnost klást odpor, včleňovat se do kolektivních bezpečnostních systémů. Došli jsme k tomu, jak velkou armádu si můžeme dovolit za předpokladu, že chceme docílit svých strategických zájmů. A poskytneme k tomu ty podklady a údaje pro rozhodnutí, které se poskytnout dají.

* A máte také podklady k rozhodnutí zvýšit průměrné výdělky policistů včetně všech příplatků o sedm tisíc až na 32 tisíc měsíčně, když učitelé mají kolem sedmnácti? Navíc podle poslankyně Hany Marvanové tento zákon, který se týká nejen policejních platů, ale také výsluhových příspěvků a odchodného, přijde státní kasu na desítky miliard.

Debaty o mzdové statistice vyžadují vždycky velmi pečlivý rozbor. Musí se při nich zjistit, kolik je tam přesčasů, různých omezení apod.

* Přesčasy ale mají i lékaři, mají je také učitelé, kteří si dělají domácí přípravy atd.

Přípravy ve smyslu zákona nejsou přesčas, pokud učitelé mají přesčasy, jsou samozřejmě odpovídajícím způsobem honorováni. Platnost služebního zákona obsahujícího platový růst je navíc posunuta až na příští rok, kdy předpokládáme, že situace bude lepší. Chci také jasně říct, že se sice zvýší platy, ale to neznamená, že se musí zvyšovat celkové objemy mzdových prostředků. Hlavně společnost má požadavek na bezpečnost. Proto je potřebné mít kvalitní policejní sbor a dobrý policista je vysoká kvalifikace.

* Dobrý policista nepochybně ano. Ale kolik jich je? Denně slyšíme o případech, které policisté nezvládli, někoho nechytili, něco podcenili, jsou neteční při běžném výkonu služby. Vy vypadáte, jako byste nikdy neměl kontakt s obyčejným policistou. Víte například, co to je za martyrium, když vám ukradnou auto?

Tak podívejte, dvakrát mi vykradli auto, takže jsem tu příležitost měl. Znám prostě policisty, kteří nejsou dobří, znám ty, kteří dobří jsou. Prostě je to tak v každé profesní skupině.

* Nediskutuji o tom, jestli v průměru jsou všichni špatní nebo všichni jedničky. Všude najdeme představitele obou skupin. Jen pořád nějak nechápu, proč zrovna sociální demokracie prosazuje, aby průměrný plat policisty byl skoro 32 tisíce, zatímco učitel základní školy má necelých šestnáct a středoškolský pedagog lehce přes osmnáct tisíc.

Průměrný plat učitele na tomto čísle neskončí. Tu úroveň my postupně zvyšujeme.

* Když všechno klapne, tak o tři tisícovky. Možná vás to překvapí, ale málokdo pochybuje, že policisté si tak výrazně polepší díky politické síle svého resortního ministra Stanislava Grosse...

Ten zákon byl navržen už před velmi dlouhou dobou. Jeho cílem je stabilizovat policejní sbor a má to prostě své odůvodnění.

* Včetně tvrdého postupu vůči těm, kteří nebudou splňovat patřičná kritéria?

Samozřejmě. Je naprosto jasné, že s těmi, kteří nebudou mít požadovanou kvalifikaci a nebudou odpovídajícím způsobem vykonávat své zaměstnání, bude podle toho zacházeno. Jasné je, že ty nekvalitní lidi potom můžete radikálně propustit a s velkou pravděpodobností seženete někoho jiného. Třeba jste zaregistrovala, že policejní prezident teď propustil čtyři policisty, protože je přesvědčen, že chybně nebo nedostatečně účinně vyšetřovali těžký trestní případ. To je správný postup. Ti, kteří jsou suchými větvemi, musí být uříznuti.

* Také shnilého je třeba se zbavit. Vy jste se pustil do boje s klientelismem, neprůhlednými zakázkami, lidmi s vysokým korupčním potenciálem. O to víc překvapuje, že výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2002, tedy za dobu, kdy jste byl místopředsedou Zemanovy vlády a po červnových volbách premiérem, kritizuje prostředí kolem České konsolidační agentury, neprůhledné kroky při privatizaci významných podniků. Nastoluje otazníky nad vstupem některých dravých kapitálových skupin. Co vy na to jako šéf vládního Výboru pro zpravodajskou činnost?

Tak za prvé ta zpráva zní samozřejmě jinak. Říká, že se tady objevuje skutečně činnost neprůhledných finančních skupin. To je pravda, ale ty privatizace, které se provedly v době této vlády, nejsou žádným způsobem zpochybněné a zpochybnitelné, protože se dělaly dobře.

* Četl jste tu zprávu? Doslova se v ní píše: "Nadále probíhající transformace české ekonomiky byla v nedávné době poznamenána několika rozhodnutími, o nichž nelze s jistotou říci, že byla adekvátní a dlouhodobě úspěšná. Jedná se například o otázku majoritního státního podílu v Telecomu či o prodej některých významných ekonomických subjektů, jakými jsou např. Unipetrol, Nová huť či Zetor Brno."

Zetor Brno je záležitost minulá, Unipetrol nebyl privatizován, protože nebyla zaplacena smluvní cena a...

* Ale partner byl vybrán, že ano?

Ale privatizace se nezrealizovala, protože byla neúspěšná. Bylo to opět v minulém volebním období a ve chvíli, kdy se ukázalo, že není úspěšná, tato vláda už nešla na žádné koncese a privatizaci zrušila.

* Říká se ovšem, že do hry o privatizaci Unipetrolu opět vstoupí šéf Agrofertu Andrej Babiš...

Nikde není řečeno, že některá osoba má zakázáno privatizovat. Pokud dá nejlepší nabídku, vyhraje. Ten člověk...

* Ten člověk pro vás není nedůvěryhodný? Poprvé přece svým závazkům vůči státu nedostál, když za Unipetrol nezaplatil.

Nelze mít apriorní nedůvěru ke kterémukoli člověku v okamžiku, kdy rozhodujete jako ústavní činitel. Vy můžete brát v úvahu jednom ty údaje, které jsou správné a které na vědomí brát můžete. Do podmínek výběrového řízení můžete dát pouze takové parametry, které vám umožňuje zákon. Naším úkolem je zhodnotit všechny informace, nezaujímat předběžné názory a udělat závěr na základě faktů, které budou k dispozici. A rozhodnout podle svědomí co nejlépe.

* Řeknu vám, co o vás soudí jeden významný politik. Prý jste se usadil na zadním sedadle vládní limuzíny, kde spřádáte rozvojové vize, a nestačil jste si všimnout, že k volantu se prodrali jiní, kteří jím točí podle svých představ a pravidel. Jinými slovy, vy věříte v rozhodování podle nejlepšího svědomí, zatímco druzí čile lobbují, prosazují své lidi, spřádají privatizační plány.

Musím říci, že teď probíhají privatizace pod správou této vlády. A probíhají v pořádku. To je věc, která mě zajímá.

* Co pro to "v pořádku" děláte?

Dělám pro to všechno. Je to asi, jako když lékař dělá operaci a vy mu položíte otázku, jestli si je naprosto jist, že nenastane žádná komplikace. Není si jist. Ale udělal všechno, aby nenastala, postupoval podle pravidel medicíny, znalostí a správných postupů. Totéž platí i o této věci. Za druhé, základní princip řízení je, že odpovědný je ten, který má odpovědnost. A jestliže jsou za určité věci odpovědní ministři průmyslu a financí, tak je nesprávná intervence "ze zadního sedadla" přes jejich rameno, protože tím se okamžitě rozplývá odpovědnost, která...

* Neřekla jsem, že místo u volantu obsadili zrovna tito dva pánové.

Chci zdůraznit, že každý má svou odpovědnost, a já dbám na to, aby jí dostál. Pokud jde o vládu, tak v minulém období zvládla své základní povinnosti a strategické cíle, které si až doposud vytyčila - od strašné povodňové katastrofy přes vstup do Evropské unie až po vytvoření koncepce reformy veřejných financí. Ekonomický růst je také poměrně slušný, lepší než v jiných zemích atd. atd. Takže tato vláda zvládá, co je potřeba. Jistěže není zázračná, ale je vedená.

* Jste si také jistý, že jste udělal všechno, aby reforma veřejných financí prošla a prezident Václav Klaus nemusel pověřit sestavením vlády někoho jiného?

Ještě je samozřejmě velký kus práce před námi a nebylo učiněno zdaleka všechno.

* Co nastane, když se v případě vašeho neúspěchu dostane k moci tzv. duhová koalice, úřednický kabinet nebo eventuálně pravicová sestava pod vedením ODS?

Bylo by to velmi nedobré, protože změna vlády by v prvé řadě znamenala obrovskou ztrátu času, která je vždycky špatná. To, co uděláme teď relativně měkce, by se dělalo za rok daleko tvrději. Čili turbulence a zmatky jsou pro Českou republiku nedobré a já se snažím ze všech sil, abychom ten proces zvládli a aby to fungovalo normálně a správně. 

Vicepremiér Mareš je přesvědčen, že vláda nepodlehne tlaku odborů

ČTK    13.9.2003

PRAHA 13. září (ČTK) - Vicepremiér a šéf Unie svobody-DEU Petr Mareš je přesvědčen, že odborářská demonstrace nepoznamená nedělní jednání lídrů koaličních stran o reformě veřejných financí. Řekl, že se neobává ani toho, že by tlaku odborů podlehli zástupci ČSSD, z nichž někteří s požadavky odborářů sympatizují.

"Předpokládám, že zítra (v neděli) na tom koaličním jednání dohodneme konečnou podobu reformy a že se sociálnědemokratičtí partneři nebudou rozhodovat pod tlakem této demonstrace," uvedl Mareš. Podobný názor má i místopředseda US-DEU Vlastimil Ostrý. Zdůraznil, že reformu je nutné uskutečnit, proto musí podle něj vládní koalice jakýmkoli tlakům odolat.

Podle odhadu ČTK pochodovalo pražskými ulicemi 12.000 až 15.000 odborářů. Pořadatelé ale odhadli počet účastníků na více než 20.000 lidí. V porovnání s dvěma předchozími demonstracemi, které odboráři svolali letos do Prahy, lze dnešní účast považovat za úspěch. Obě červnové akce, které byly rovněž namířeny proti finanční reformě, totiž podpořilo mnohem méně účastníků.

Politologové, které ČTK oslovila, soudí, že vláda nemá kam ustupovat, a úsilí odborů je tak víceméně snahou o její svržení. "Odboráři asi tuší, že na sociálnědemokratickou vládu mohou vyvíjet větší tlak než na vládu pravicovou. Na druhé straně by si měli uvědomit, že je pro ně možná dobře, že reformu dělá ČSSD, protože kdyby ji dělala kterákoli z pravicových stran, měla by mnohem razantnější podobu," uvedl politolog Tomáš Lebeda.

O tom, že jakákoli jiná vláda by byla k požadavkům odborářů ještě zdrženlivější, je přesvědčen také Lebedův kolega Rudolf Kučera. Odboráři si však podle něj tuto možnost nepřipouštějí.

Odbory se obávají, že reforma ohrozí především zaměstnance a sociálně slabší vrstvy obyvatel. Vládě pak vyčítají neochotu ke kompromisu a aroganci. Pokud ani po dnešní akci nebude k jejich požadavkům vstřícnější, uvažují o generální stávce.

Spolupráci s ČSSD už nebereme jako nutné zlo

26.07.2003 - Alexandr Kramer

PŘEDSEDA UNIE SVOBODY PETR MAREŠ ŘEKL PRÁVU

* Pane vicepremiére a předsedo Unie svobody, zatrnulo vám hodně, když jste se včera (rozhovor se konal ve středu - pozn. A. K.) dozvěděl, že poslanec Josef Hojdar opouští klub sociální demokracie?

Zatrnulo - zvláště když jsem zjistil, že vedení sociální demokracie není v této chvíli schopné odpovědět na otázku, proč se to stalo a co pan poslanec Hojdar vlastně chce.

* Nepoplašilo vás hlavně pomyšlení, že vláda ztratila ve Sněmovně většinu?

Problém je právě v tom, že nevím, jestli to nastalo, jestli je ta situace skutečně taková, že už nemáme těch 101 hlasů, nebo zda je máme jenom pro některé zákony, nevím, jestli je to začátek nějakého hlubšího procesu, který odráží problémy uvnitř klubu ČSSD -

* - nebo začátek konce vlády?

Nebo dokonce začátek konce vlády. Že to v tomto okamžiku nevím já, je v zásadě normální, já bych měl vědět, co se děje v Unii svobody, ale zaráží mě, že to zcela evidentně nevědí ani naši sociálnědemokratičtí partneři ve vládě.

* Když víte, co se děje v Unii svobody, tak mi řekněte, zda se může stát, že se podobně zachovají někteří vaši poslanci - že některý z nich dokonce přeběhne k ODS?

To je krajně nepravděpodobné. Dokonce mohu říci, že v Unii svobody nyní dochází k procesu, který by před rokem asi nikdo nepředpovídal: totiž k tomu, že většina našich členů přestává spolupráci se sociální demokracií brát jako nutné zlo a jako dočasné řešení, které je výsledkem naší volební porážky. Že o ní začínají uvažovat jako o něčem, co by mohlo mít i mnohem delší perspektivu.

* Čím si ČSSD zasloužila tolik přízně?

Popravdě řečeno, to není zásluha ČSSD, ale zásluha ODS. Toho, co ODS v poslední době demonstrovala jako principy své budoucí politiky.

* Můžete být konkrétní?

Mohu: byla to evidentní neochota ODS spolupracovat směrem k úspěšnému výsledku referenda o vstupu do EU, jsou postoje prezidenta republiky na mezinárodní scéně... a je to třeba i skutečnost, že strana, která sama sebe označuje za liberálně-konzervativní, dokáže zároveň říci, že soudit podle zákona z r. 1812 je nepřijatelné. Ještě před půl rokem byla ODS stranou, která měla zájem alespoň o jakýs takýs mír na pravici; nyní v její politice patrně dochází ke změnám, z nichž jsme, mírně řečeno, hodně na rozpacích.

* Schyluje se k prvnímu hlasování o zákonech, které jsou součástí vládní reformy veřejných financí. Můžete se za všech deset poslanců své strany zaručit, že je ve všech třech čteních podpoří?

Pokud ty zákony zůstanou v podobě, která bude odpovídat kolodějským dohodám, tak stoprocentně mohu. (Všech 11 předloh ve čtvrtek prošlo Sněmovnou do zářijového druhého čtení - pozn. A. K.)

* V těch Kolodějích jste znemožnili, aby se do reformy dostala řada programových požadavků ČSSD, což někteří její poslanci nesou velmi nelibě. Vzali jste při tom jednání v úvahu, že čím úspěšnější budete ve svém tlaku na premiéra, tím více oslabíte jeho pozici v jeho straně?

Pochopitelně vzali, a já mohu s plnou zodpovědností prohlásit, že jsme ta jednání nevedli z úzce stranických pozic. Všem nám šlo především o to, aby ta reforma byla účinná, proto jsme o všem debatovali velice otevřeně. Výsledkem samozřejmě musel být kompromis - když jsme z těch Kolodějí odcházeli, tak jsme všichni měli pocit, že jsme hrozně moc obětovali - ale já jsem si zcela jist, že to je kompromis poctivý.

* Pan Hojdar přesto jako jeden z důvodů svého kroku uvádí nespokojenost s tím, že vliv US-DEU ve vládě značně převyšuje to, k čemu ji opravňuje počet jejich poslanců. Jak už bylo řečeno, stejný pocit mají i další sociálnědemokratičtí zákonodárci. Když jsem tohle téma probíral s vaším předsednickým předchůdcem Ivanem Pilipem, pravil, že 51. akcie vždycky stojí nejvíc. Nepřipadá vám, že takový postoj zavání vydíráním?

Ve sféře obchodu to, co vám řekl kolega Pilip, nepochybně platí, ale pokud jde o politiku, přiznám se, že neumím změřit, jaká míra vlivu odpovídá tomu či onomu volebnímu výsledku. Takže vám mohu jen prozradit, že mnozí naši členové a přívrženci mají dojem, že jsme to naopak my, kdo ve vládě příliš ustupuje. Je-li tenhle pocit na obou stranách, tak se znovu vracím k tomu, co jsem řekl před chvílí: ano, kompromisy někdy hodně bolí, ale copak kompromis není základním principem jakékoli koalice?

* Odejde Unie svobody z vlády v případě, že reforma ve Sněmovně neprojde?

Neodejde, ale platí to, co řekl premiér: že reforma veřejných financí je natolik důležitou součástí vládního programu, že její případný neúspěch činí existenci vlády v této podobě zbytečnou.

* Podívejme se trochu zblízka na některé z věcí, které jste do reformy nepustili. Co vám vadilo na zavedení pátého daňového pásma u daně z příjmu fyzických osob? Když po občanech s nízkými a středními příjmy chcete, aby si pořádně utáhli opasky, nebylo by spravedlivé, aby si je aspoň o jednu dírku utáhli i ti nejbohatší?

Sám jistě víte, že přínos takového kroku pro státní rozpočet by byl takřka zanedbatelný. A také víte, že ta progrese už tady je, že ti, kteří vydělávají více, už nyní také více platí. Zvyšovat ji ještě víc by podle našeho názoru znamenalo trestat lidi za úspěch.

* Vy zase jistě víte, že progresivita daně z příjmu je u nás podstatně nižší než ve většině západoevropských zemí, ačkoli naše příjmová struktura se jim už dost podobá.

My jsme hledali taková opatření, která pomohou ozdravení veřejných financí. A toto nepovažujeme za krok, který by k tomu skutečně přispěl.

* Považujete za potřebné to, čemu se říká společenská solidarita? Když tahle dvě slova vyslovím, není to pro vás stejné, jako kdybych v nóbl společnosti hlasitě říhnul?

Nikoliv. Když jsme podepisovali vládní program, ve kterém se hned v prvních řádcích hovoří o sociální soudržnosti, rozhodně to nebylo jen pod tlakem ČSSD. Jenže já si nemyslím, že krok, o kterém nyní mluvíme, by k té soudržnosti přispěl.

* Proč jste vetovali plošné zavedení registračních pokladen?

Protože jsme nechtěli ještě víc komplikovat život některým drobným podnikatelům, když už jsme jim ho zkomplikovali jinými opatřeními. Registrační pokladny chceme zavést jen tam, kde jsou opravdu potřebné; nutit každého trafikanta, aby si toto zařízení opatřil, nepatří podle našeho názoru mezi kroky, které pomohou řešit problém šedé ekonomiky.

* Dovolte mi ocitovat, co k tomu na této stránce řekl předseda odborů Milan Štěch: "Tady přece jde hlavně o obchodní organizace, které v drtivé většině už ty registrační pokladny mají kvůli vlastní kontrole. Ale nemusí tu pásku předkládat státním kontrolorům, v tom je ta podstata! Řada šetření dokládá, že v Česku je velký rozsah krácení tržeb (...), což poškozuje nejen stát, ale i solidní podnikatele, kteří v té nekalé konkurenci těžko mohou obstát." Já k tomu citátu ještě dodám, že požadavek na plošné zavedení registračních pokladen v tripartitě podpořily i organizace zaměstnavatelů. Hájí Unie svobody zájmy nepoctivců?

To v žádném případě. Ale můžete mi vy - nebo pan předseda Štěch - odpovědět na otázku, proč v celé západní Evropě zavedli plošně registrační pokladny jen asi ve dvou nebo ve třech státech? U nás se tohle téma stalo jakýmsi mýtem, ale já si skutečně myslím, že by nám to přineslo více problémů než užitku a že nemá smysl ztěžovat situaci lidem, kteří se na tom pomezí mezi byznysem a závislým poměrem už tak potýkají se spoustou čistě ekonomických problémů a leckdy doslova bojují o přežití. Ale rád bych k tomu dodal ještě něco, co považuji za důležité: v tom návrhu jsou věci, o kterých nedokážeme se stoprocentní jistotou říct, že budou fungovat. V některých případech jsme se v koalici shodli, že jde jen o první krok a že pokud se ukáže, že tento krok není dostatečně efektivní, tak se o tom budeme bavit znovu.

* Týká se to i těch registračních pokladen?

Ano.

* V minulosti vaše strana hlasitě poukazovala na to, že v první polovině 90. let se mnoho lidí obohatilo nezákonným způsobem. Proč jste tedy zabránili tomu, aby se povinnost majetkových přiznání vztahovala i na už existující majetek?

Protože v právním státě, alespoň jak ho chápeme my, nemohou zákony fungovat retroaktivně. Ujišťuji vás, že jsme ti poslední, kdo by chtěli stát v cestě boji s úplatkářstvím, korupcí, šedou ekonomikou..., ale představa, že teď zpětně zavedeme pravidlo, které bude zasahovat do minulých aktů občanů, je pro nás prostě nepřijatelná.

* Kde vidíte retroaktivitu v tom, kdyby se zjišťovalo, zda příjmy, jimiž člověk přišel ke svému majetku, byly řádně zdaněné - podle tehdy platných daňových zákonů?

Já především nevidím, proč je kvůli tomu třeba schvalovat nějaký speciální zákon, toto je přece možné inyní. Pokud se někdo dopustil daňového úniku nebo nějakého jiného trestného činu - a pokud tento čin není promlčený - co brání jeho vyšetření? Koneckonců, mnohé takové delikty z minulosti vyšetřovány a stíhány jsou. My se se svými partnery ve vládě plně shodujeme v tom, že boj s hospodářskou kriminalitou - zejména tam, kde je propojena s politikou! - patří k hlavním úkolům tohoto kabinetu. Osobně si myslím, že to, co vláda konkrétně udělala například v souvislosti s dálnicí D 47, je mnohem významnější krok v této oblasti než nějaký plakát, který by si před sebou vyvěsila.

* Na podzim se bude schvalovat první "reformní" rozpočet; jak se k němu vaši poslanci postaví, budeli jeho schodek takový, jak to navrhuje ministr financí - 118 miliard?

Pokud bude schodek rozpočtu takový, jak byl dohodnut v Kolodějích a poté ve vládě - to znamená 83 miliard plus náklady, které vláda zdědila z minulosti a proti nimž postaví své mimořádné příjmy, ať už privatizační nebo vyplývající z příliš skromného odhadu - pak poslanci Unie svobody tento rozpočet podpoří. Podle mne je velká chyba, když se stále hovoří o 118 miliardách, to číslo prostě není dáno. Dáno je to, co vláda utratí, což je těch 83 miliard.

* Když k tomu nepřipočtete těch 35 miliard na splátky dluhů, není to jen účetní trik?

Účetní trik jsme provedli loni a já osobně jsem byl proti tomu. Někteří naši poslanci bohužel chtěli, aby se vytvořila určitá iluze menšího schodku. Podle mne jsme měli už loni jasně říct, kolik tento stát dluží. Teď to otevřeně říkáme a já říkám ano, ten schodek může být 118 miliard; zároveň ale říkám, že vláda udělá všechno pro to, aby byl nakonec nižší.

* V televizní Sedmičce jste řekl, že se obáváte, že Unie svobody na deficit ve výši 118 miliard nepřistoupí.

Jestli ten výrok zazněl takhle, tak je to moje chyba, jestli ho reprodukujete zkresleně, je to vaše chyba; přiznám se, že já sám si to už přesně nepamatuju. Každopádně jsem měl na mysli toto: pokud by ten deficit byl konstruován tak, aby byl vyšší než loni, pak bychom s tím měli velké problémy. Ale já jsem v této chvíli přesvědčen, že je konstruován tak, že poctivě směřuje k tomu, aby byl nižší.

* Říkáte: měli bychom problémy. V té Sedmičce jste zdůraznil, že váš osobní pohled je poněkud jiný - že konkrétní výše toho schodku pro vás není tak důležitá, jako struktura výdajů.

My o tom samozřejmě stále jednáme, ten postoj není definitivní; můj postoj je i nadále takový, že je nesmysl nechat se hypnotizovat nějakou absolutní cifrou, 100 miliard, 110 miliard...

* Jak se tedy zachováte, jestli se vaše strana navzdory vašemu doporučení většinově rozhodne, že rozpočet nepodpoří?

V tomto ohledu jsem loajální straník: pokud se Unie svobody po tak hluboké a dlouhé diskusi, jakou vedeme, nakonec rozhodne rozpočet nepodpořit, nezbude mi než se tomu rozhodnutí podřídit. Ale já jsem si zcela jistý, že k této situaci nedojde.

* Nevidíte rozpor v tom, že zatímco vaše strana bije na poplach proti vysokému deficitu, vy hrozíte odstoupením když nedostanete víc na vědu a výzkum?

Ne, nevidím. Myslím, že by bylo dobré, aby vaši čtenáři měli představu, o jaká čísla jde. To, o čem já v téhle chvíli jednám s panem kolegou Sobotkou, jsou výdaje v řádu jedné miliardy.

* Vláda na vědu a výzkum uvolnila 13,9 miliardy, vy jste původně chtěl skoro o 4 miliardy víc. Když už jste se tak uskrovnil, věříte, že do 3. září, kdy má padnout konečné rozhodnutí, aspoň tu jednu miliardu z pana Sobotky vydyndáte?

Dělám co mohu, abych vydyndal. A dokonce nedyndám jen pro sebe, ale i pro další kolegy ve vládě. Protože když oni ve svých resortech hledají úspory, jak jim to vláda uložila, tak je hledají především ve výdajích na výzkum a vývoj. Já se je snažím přimět, aby v této oblasti nebyli příliš skoupí.

* Změňme téma. V nejbližší době má vláda jednat o přesunutí církevní problematiky z ministerstva kultury do vaší péče. Tomu předcházela ostrá kritika představitelů katolické církve na adresu ministra Dostála a jeho vyjádření, že je marností svých snah o domluvu s touto církví otrávený a že nechce být "překážkou"... Bude vláda pokaždé, když se nějaké skupině občanů znelíbí "její" ministr, řešit situaci tak, že danou problematiku převede do jiného resortu?

Ne, nebude. Ale váš popis té situace je výstižný a ukazuje, že vztahy mezi státem a církvemi, zejména církví římskokatolickou, se ocitly ve slepé uličce. Představitelé této církve a příslušný ministr, místo aby spolu jednali, vyměňují si názory prostřednictvím médií: oni tvrdí, že ministr je nekompetentní, on říká, že si jejich vinou prošel očistcem... Vedle této, řekněme, subjektivní roviny, je tu ovšem rovina věcných otázek. Ministerstvu kultury se kdysi říkalo ministerstvo kultu - odpovídá ale tato formulace jeho dnešnímu poslání? Neodpovídá. Patří církve opravdu do stejné kategorie, jako památky, divadla, živé umění a to všechno, co spravuje Pavel Dostál? Nepatří. Proto hledáme jiné řešení.

* Nepřekvapuje mě, že to interpretujete jako koncepční záležitost, ale dost lidí to vidí jinak: připadá jim, že katolická církev, bezpochyby s vydatnou pomocí křesťanských demokratů, mává vládou.

Ne - pokud má někdo skutečně tento dojem, tak se mýlí. Ptejme se, kam organicky zařadit otázku vztahu mezi státem a církvemi, hledejme řešení konkrétních problémů - to jsou podstatné věci. Zda to spadá do kompetence toho nebo onoho ministra, to podstatné není.

* Já si přesto myslím, že v daném okamžiku je přirozené se ptát: Půjdete kardinálovi Vlkovi na ruku víc, než mu na ni šel ministr kultury?

Víte, je takové pravidlo, že pro vyjednávání o jakémkoliv problému je výhodné, když ten vyjednavač nemůže být podezírán, že je osobně zaujatý.

* Když z toho mohl být podezírán Pavel Dostál, proč ne Petr Mareš?

Já jsem katolík.

* Tím spíš můžete být podezírán ze zaujatosti - veřejností?

Ano, to je možné, ale těžko mě může podezírat pan kardinál.

* Pan kardinál si asi naopak říká, že kdo je jeho ovečkou, bude ijeho spojencem...

Já nehodlám být spojencem žádné církve, ale chci obnovit dialog, který se někdy před těmi dvěma, třemi lety zasekl. A myslím, že už je zbytečné přít se o to, čí vinou.

* Další téma: chystáte se vládě navrhnout, aby učinila humanitární gesto vůči našim spoluobčanům německé národnosti, kteří byli po válce nezákonně nasazeni na nucené práce a jimž byly nespravedlivě kráceny důchody. To je určitě chvályhodná myšlenka, ale nepootevře to vrátka i majetkovým požadavkům odsunutých sudetských Němců?

Toho se neobávám ani v nejmenším. Jsem přesvědčen, že cesta k vyřešení onoho velmi komplexního problému vztahu našeho státu k bývalým i současným občanům německé národnosti má dva ukazatele směru: prvním je upřímný pohled na to, co se tady odehrálo, druhým je jasné stanovisko, které říká, že poválečné uspořádání je neměnné. A dokonce tvrdím, že čím poctivější budeme v tom prvním, tím více prostoru budeme mít k nekompromisnímu postoji v tom druhém.

* Německý ministr zahraničí Joschka Fischer vyjádřil názor, že Česká republika by měla podobné gesto učinit i vůči některým sudetským Němcům, kteří nejsou našimi občany. Premiér to odmítl, vy jste řekl, že "jsme připraveni o tom s našimi sousedy diskutovat". Za koho jste mluvil?

Já si myslím, že jako člen vlády mohu vyjádřit svůj názor a že se občas může stát, že se s panem premiérem neshodneme. Moji spolustraníci mi dokonce vytýkají, že se to stává příliš zřídka. Konkrétně k této věci: jak víte, existuje Česko-německý fond budoucnosti, o jehož funkcích probíhá průběžná diskuse; myslím, že pokud naši němečtí kolegové mají nějaký projekt, který počítá s využitím tohoto zdroje ke zmírnění dopadů některých zjevných křivd, není dobré předem říkat, že se o tom odmítáme bavit.

* Co říkáte tomu, když ODS v souvislosti s "kauzou Kinský" tvrdí, že US-DEU a KDU-ČSL jsou "strany, které považují za možné zpochybňování majetkových poměrů, které vznikly po válce"?

Připadá mi to zároveň směšné ismutné. Z argumentů kolegů z ODS jsem pochopil dvě věci: za prvé, že není možné bavit se o tom, že by někdo získal majetek, je-li bohatý, za druhé, že není možné, že by někdo získal majetek, je-li Nečech. Oba tyto argumenty jsou pro mne zcela nepřijatelné. Kauzu Kinský neznám tak, abych o ní mohl hovořit. Ale jednou věcí jsem si zcela jist: že to je záležitost, jíž se musejí zabývat soudy. Nechť se jí zabývají.

* V televizní debatě, o které už tu byla řeč, jste si byl zcela jist i tím, že majetkové nároky pana Kinského ani další jim podobné nepředstavují žádnou hrozbu pro soukromníky. Pak se ukázalo, že pan Kinský podal na soukromé občany patnáct žalob. Nebylo to vaše prohlášení přinejmenším poněkud lehkomyslné?

Pane redaktore, já mohu zítra podat žalobu, v níž zpochybním vaše vlastnictví vašeho osobního automobilu, ale tím přece není řečeno, že jste ho skutečně ukradl. Nejsem právník, ale na základě konzultací, které jsem k tomu seriózně vedl, jsem si nadále jistý, že takové žaloby je sice možné podat, ale že není možné je vyhrát.

* Právní zástupce pana Kinského, člen US-DEU, s nímž jste také konzultoval, vás evidentně obelhal, když vám řekl, že žádné takové žaloby podávat nebude...

Přiznám se, že to je pro mne poněkud překvapivé, nicméně trvám na názoru, že majetek, nabytý v dobré víře, těmito žalobami ohrožen není. Ale znovu: ani vy, pane redaktore, ani já nejsme schopni tuto věc směrodatně posoudit. To skutečně přísluší soudu.

* Aspoň stručně se zastavme ještě u jednoho z vašich zajímavých námětů: chcete dekriminalizovat pěstování konopí a držení marihuany pro vlastní potřebu a tvrdíte, že teorie o marihuaně coby vstupní droze k tvrdším drogám je překonaná. Na základě čeho tak soudíte, když většina průzkumů ukazuje, že ti, co jsou na tvrdých drogách, začínali trávou?

Většina průzkumů ukazuje, že ti, co jsou na tvrdých drogách, začínali tabákem. Chceme učinit z kouření tabáku trestný čin?

* To je vtipné, ale nebyla mezi tím tabákem a tou tvrdou drogou ve většině případů marjánka?

Byla, ale kde je ta kauzalita? Byl tam tabák, byl tam alkohol a byla tam imarihuana. Prostě, ti lidé spěli k tvrdé droze. Ta přímá vazba, jak ji prezentují někteří naši policejní důstojníci, podle studií, které mám k dispozici já, není prokazatelná.

* Poslední tři témata, o nichž jsme tu mluvili, mají jedno společné: ani na jednom z nich nelze v Česku nadělat politické body. Co odpovídáte na výtky spolustraníků, že tím, že ta témata zvedáte, odháníte Unii svobody i ty nepočetné příznivce, které ještě má?

Odpovídám, že jsem si ta témata nevycucal z prstu, protože souvisejí s mými kompetencemi ve vládě. Já jsem za ty národnostní menšiny i za oblast boje proti drogám zodpovědný - a když jsem za nějaký problém zodpovědný, tak se jím zabývám a hledám řešení.

* Tohle vysvětlení mi zní dost alibisticky - zvláště když si připomenu, jak jste před pár minutami hájil své právo mluvit sám za sebe...

Tady mluvím za sebe jako za resortního člena vlády. Kdybych byl ministrem zdravotnictví, hovořil bych o nemocnicích, kdybych byl ministrem školství, hovořil bych o školách. Když jsem ministrem zodpovědným za menšiny, hovořím o menšinách.

* Jak se teď díváte na budoucnost své strany, jejíž volební preference trvale kolísají kolem pětiprocentní "hranice přežití"? Když jsme spolu mluvili krátce poté, co jste se stal předsedou Unie svobody, snil jste o deseti procentech...

Já jsem ten sen neopustil, protože si myslím, že to je procento, na které by liberálně orientovaná strana měla u nás umět dosáhnout. Bez mučení se přiznám, že ve chvíli, kdy jsem byl zvolen předsedou US-DEU, jsem doufal, že ty preference budou touto dobou už lepší. Na druhé straně si myslím, že postavení, kterého jsme dosáhli, nám dává možnosti pro to, abychom v průběhu podzimu mohli jít nahoru. Zkusím to říct ještě jinak. Ano, ukázalo se, že naše spolupráce se sociální demokracií, všechny ty otázky, které naše společné vládnutí s nimi a s lidovci nastoluje a pokouší se je řešit..., že to všechno představuje mnohem komplexnější problém, než jsem byl schopen odhadnout. V tomto okamžiku vidím dvě možné varianty dalšího vývoje. První je ta, že tato vláda bude pokračovat v prohlubování spolupráce mezi svými složkami, že bude prokazatelně úspěšná a že při tom bude jasně patrné, jaký podíl na její úspěšnosti má Unie svobody. Pokud se tato možnost naplní - v což doufám! - pak se nutně zlepší i naše postavení na české politické scéně. Druhá varianta je, že tato vláda dospěje k názoru, že na těch základech, na kterých rok fungovala, už dál fungovat nechce. Tohle je v tomto okamžiku určitě spíše problém našich partnerů ze sociální demokracie než problém náš. Pokud k tomu dojde, pak Unie svobody bude svoji image budovat na jiném základě. Myslím, že itato možnost je zvládnutelná.

Učil jsem se i na české privatizaci

26.08.2003 MF DNES

JOSEPH STIGLITZ V PRAZE

Bývalému hlavnímu ekonomu Světové banky a nositeli Nobelovy ceny, který nyní učí na Kolumbijské univerzitě, vychází v Česku kniha Jiná cesta k trhu. Vysvětluje v ní rizika globalizace pro rozvíjející se země a mimo jiné jej prý inspiroval i Václav Klaus, s nímž má dlouhodobý spor o úspěchu kuponové privatizace. Včera promluvil na finanční konferenci

Odpor proti globalizaci je oprávněný

30.08.2003 MF DNES, HANA LEŠENAROVÁ

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz kritizuje privilegia vyspělých států

Tento týden v Praze krátce pobyl Američan Joseph E. Stiglitz. Promluvil zde na jedné finanční konferenci. Nakladatelství Prostor pro podzimní trh připravuje jeho knihu Jiná cesta k trhu. MF DNES poskytl rozhovor.

Celosvětová finanční krize v roce 1997. Ruská ekonomika a společnost po zániku SSSR. Krize Argentiny. Politika Mezinárodního měnového fondu. Úskalí globalizace. To jsou některá z témat nejnovější knihy Josepha Stiglitze, která již byla přeložena do více než dvaceti jazyků. K nim v příštích týdnech přibude i čeština.

Jaké důvody shledáváte pro to, aby si Čech vaši knihu přečetl?

Česká republika přestává být Zapadákov, čeká ji vstup do EU, a stane se tak aktivnějším účastníkem v globálním rozhodování. Mám za to, že i malé země mohou hrát velkou roli při "zlidšťování" globalizace. Protože Spojené státy a další velké státy tíhnou k protlačování svých vlastních zájmů, kdežto postoje malých států mohou být daleko férovější z pohledu všeobecného blaha.

Znáte nějaké malé země, kterým se to daří?

Napadá mě Švédsko a další skandinávské státy. Prokázaly například výrazný vliv při formování pomoci rozvojovým zemím. Ale ještě k vaší předchozí otázce: Čecha by mohlo také zajímat, že jsem se snažil vysvětlit, proč nevyšly sliby, že přechod ze socialismu ke kapitalismu přinese nebývalou prosperitu, a proč velká část těchto zemí dnes zaostává za úrovní ekonomiky před rokem 1989.

A Českou republiku počítáte mezi tyto zklamané země?

Když se tu rozhlédnu, vidím, že země ekonomicky pulzuje, a to je pozitivní. Na druhou stranu je třeba dodat, že nenastal takový obrat, v jaký se tu doufalo. Snažím se přijít na to proč. Myslím, že to bylo vinou špatného chování firem, neboli corporate governance, a tunelování. Ale ve srovnání s ostatními zeměmi tohoto typu nejste ani nejhorší, ani nejlepší.

V knize říkáte: "Mnozí z nich, jako třeba Václav Klaus, bývalý předseda vlády ČR, by nesouhlasili s většinou toho, co chci říct, přesto jsem se z rozhovorů s nimi hodně naučil." Co konkrétně jste se naučil od Klause?

(Hlasitě se směje) Minimálně jsem lépe pochopil politické argumenty, jež způsobily některé vaše neúspěchy. Například jeden rozdíl mezi transformací v Maďarsku a v Česku spočíval v tom, že Maďaři byli daleko více ochotni privatizovat státní majetek do rukou zahraničních investorů. Ostatně některé nejúspěšnější české privatizace, jako Škoda Auto, šly do rukou zahraničních investorů. Ale Klaus se tomu původně bránil, pravděpodobně z politických důvodů, nikoli proto, že by k tomu existovaly racionální ekonomické důvody. Když s lidmi mluvím, vždy se snažím rozpoznat, zda jejich chování mělo skutečné ekonomické opodstatnění, či zda se řídili politikou, nebo dokonce populismem, i když samozřejmě tyhle oblasti nejsou od sebe úplně oddělitelné. Rozumím obavám z rozprodávání státního majetku do rukou zahraničních investorů. Ale s nebezpečím takzvaného bankovního socialismu - kdy banky pod tlakem vlády udržovaly systémem levných půjček prodělečné průmyslové kolosy - nebo s nebezpečím privatizace místním holdingových strukturám to nelze srovnávat.

Nebyly však Klausovy obavy z nájezdu zahraničních investorů v něčem podobné obavám dnešních demonstrantů z globalizace?

Úspěšné země jsou schopny využít zahraniční trhy, investory i technologie a tohle všechno zkombinovat se svými schopnostmi. To se například povedlo zemím jihovýchodní Asie, byť i ty mají problémy. Podle mě Václav Klaus hrál v první polovině 90. let právě na strunu obav z globalizačních trendů. Ano, v tom byl vlastně podobný těm, kteří proti globalizaci protestují dnes. Jak se nyní ukazuje, globalizace má pozitivní dopady na ty země, jejichž vlády v těchto procesech zastávají aktivní roli - právě na rozdíl od Klausova tehdejšího názoru o minimalistickém zasahování vlády. Je třeba být aktivní už proto, že globalizace je nesymetrická. Třeba v tom, že Sever si může zachovat svou ochranářskou politiku a dotace pro podnikatele, kdežto Jihu se to zakáže. Takže chudé země se bohužel mohou stát ještě chudšími.

V nedávném článku pro týdeník Newsweek jste napsal, že Evropa propadla ve svém fundamentálním poslání: totiž zajistit stabilní růst. Podle vás struktura evropského organismu není nastavena tak, aby zvládala problémy současnosti. Proč?

Evropě se v nedávné době nepodařilo udržet vysokou úroveň zaměstnanosti. Její reakce na ekonomické zpomalení v roce 2000 nebyla příliš taktická. Evropská unie má totiž svázané ruce: jak svými monetárními, tak rozpočtovými pravidly. Maastrichtská kritéria, která ukládají členům eurozóny držet schodek rozpočtu a státního dluhu pod třemi procenty HDP, byla namířena proti problémům minulosti, ale nikoli budoucnosti. Skutečným problémem minulosti byly vysoká inflace a deficity, avšak ty nejsou nutně problémem budoucnosti.

A tím je co?

Ukazuje se, že rozpočtové schodky během ekonomických recesí mohou být přínosem. Když jsem dělal poradce Clintonovi, zabránili jsme uzákonění vyrovnaného rozpočtu a také tomu, aby hlavním úkolem Fedu bylo pouhé sledování inflačního cíle. Takže jsme vlastně odmítli dvě hlavní maastrichtská kritéria. Ale na druhé straně: špatně nastavené rozpočty ekonomice nepomůžou a naopak mohou přinést další problémy v budoucnu. Prostě nejde o to, jestli podporuji deficity, nebo ne. Nejdůležitější je, jak jsou ty deficity strukturované a jak jsou načasovány.

Tvrdíte, že rozhodnutí o výši úrokových sazeb, které určuje cenu peněz a zásadně ovlivňuje vývoj země, by nemělo být jen v rukou technokratů v centrálních bankách a že by se na rozhodnutí měli podílet i ti, kterých se to týká. Není však nebezpečné otevřít toto rozhodování například politikům, kteří by je mohli zneužívat pro své zájmy, jak to chtěli i čeští politici?

Na světě existují různá institucionální uspořádání včetně těch, kdy je hlas lidu více slyšet. Určitě to nejde přehánět a nedá se to řešit například referendem. Ale například ve Švédsku sedí v bankovní radě centrální banky i zástupce zaměstnanců. V Anglii rozhoduje o tom, jaká by měla být výše inflace, vláda, ale realizace už je na bedrech centrální banky. Navíc ve spoustě zemí, kde se centrální banky tváří nezávisle, často jednají podle partikulárních zájmů různých skupin. Například centrální banka Fed ve Spojených státech vždy brojila za vyrovnaný rozpočet během vlády demokratického prezidenta Clintona. Ale jakmile nastoupil George Bush, předseda Fedu Alan Greenspan podpořil masivní daňové škrty, které povedou k obrovským deficitům rozpočtu. To je jasná podpora partikulárních zájmů. Raději bych viděl mnohem víc průhlednosti v systému rozhodování centrálních bank - ať přiznají, že se od politiky nikdy úplně oddělit nemůžou, a přestane tahle šaráda! Mimochodem: Václav Klaus byl jako politický lídr citlivý na to, že centrální banka dělala věci, jež nebyly vždy politicky populární. Jenže on měl tehdy zřejmě pravdu, když ji kritizoval. Myslím, že Česká národní banka před měnovou krizí v roce 1997 ekonomiku příliš přiškrcovala.

Ve své knize několikrát zmiňujete, že antiglobalizační demonstranti protestují oprávněně. Co říkáte na to, že protesty často přerůstají v násilí?

Zaprvé je třeba se ptát, zda existuje důvod k nespokojenosti s globalizací. Podle mě - jak už je zřejmé z toho, o čem jsme tu hovořili - ano. Globalizací vzniká nerovnováha, ty procesy jsou nedemokratické a netransparentní. A zadruhé, protesty pomáhají zvyšovat všeobecné povědomí o tom, že něco není v pořádku. Protesty sice nepřinášejí řešení, ale to není jejich posláním. Místem, kde by se měla hledat řešení, jsou parlamenty, vlády nebo různá uskupení vlivných lidí.

Ale co to násilí?

Nemyslím si, že násilí někdo schvaluje. Ostatně většina protestujících se zabývá spíše vzděláváním - ať sebe sama, nebo druhých. Jen menší část odpůrců je násilná.

Jak chcete mocné země přinutit ke změně chování?

I proto jsem napsal Jinou cestu k trhu. Aby si lidé uvědomili, že tenhle systém je nefér. A aby rostl počet hlasů, jež budou říkat, že to musíme změnit. Zdá se mi zajímavé, že si stále více Američanů myslí, že to, co USA provádějí na globalizované scéně, není dobré. Třeba program odpouštění dluhů rozvojových zemí v Africe prosadila hlavně nezisková skupina Jubilee 2000.

***

VLIVNÝ MUŽ. Joseph E. Stiglitz se narodil 9. února 1943 v americkém státě Indiana. V roce 1993, po hvězdné akademické kariéře, přešel do Výboru ekonomických poradců prezidenta Clintona. V roce 1997 nastoupil do Světové banky, kde do ledna 2000 zastával post hlavního ekonoma a prvního viceprezidenta. Nyní učí na Kolumbijské univerzitě. Předloni spolu s Michaelem Spencem a Georgem Akerlofem získal Nobelovu cenu za teorii trhů pracující s asymetrickými informacemi.

Pod světlem se lépe hledá

Právo 08.09.2003

Jan Keller

Pan Novák ztratil peněženku a hledá ji na ulici pod silnou lampou. Na otázku, zda si je jist, že ji ztratil právě tady, odpovídá, že mu vypadla sice někde úplně jinde, ale tam, kde ji ztratil, je na hledání příliš velká tma. Kdo by snad nepochopil, že se jedná o vousatý vtip, domníval by se, že pan Novák je - řekněme to hodně slušně - tak trochu svérázný člověk.

Co si ale myslet o vládě, která se chová úplně stejně jako podivín Novák? Peníze, které potřebuje k zaplácnutí astronomického dluhu, hledá zásadně tam, kde je to nejpohodlnější. A už se těší, kolik tam toho najde. Pokud by žil někdo v iluzi, že vláda svými úspornými opatřeními ucpává místa, kudy zadlužení teče do státní lodi, musel by si myslet, že nejvíce ze všeho nás zadlužily ženy tím, že si dovolily mít a vychovávat děti, středoškoláci a vysokoškoláci tím, že si dovolili vystudovat, a důchodci tím, že si dovolili zestárnout. Právě na ně si vláda posvítila nejvíce. Svůj reflektor zaměřila také na nemocné. Ne ani tak na ty, kteří jsou při útlumu firmy "nemocní" týdny a měsíce. Zajímají ji přednostně ti, kteří si dovolí první tři dny nepřecházet chřipku. Na jejich marodění chystá lék silnější než acylpyrin.

Žádný takový lék však nenabídla tam, kde peníze skutečně unikají. Kdo dneska vlastně ještě platí daně kromě zaměstnanců a skupiny slušných podnikatelů, kterým je hloupé švindlovat?

Do hodně temné daňové houštiny se ale vládě hledat jít zrovna nechce. Mohla by tam v šeru narazit na daňové prázdniny těch velkých, na daňové fígle těch středních a na švarcsystém těch drobných. Místo ztracené portmonky by si z daňového křoví odnesla nejspíš jen pár boulí a šrámů.

Je hodně nevěrohodné, když premiér odborářům slibuje, že už za rok se odvážně vydá i do toho nejtemnějšího houští, kde přebývá černočerná ekonomika. Musí si být hodně jistý tím, že za rok už nebude ve funkci, když takové odvážné sliby dává. Pokud vláda ví, jak na černou ekonomiku, bylo přece její povinností zatočit dříve s ní než s matkami, s nemocnými a s důchodci. A pokud to neví, ať ústy svého premiéra raději nic neslibuje. Poškozuje tím sociální demokracii více než na deset let.

Ve své promyšlené strategii hledání na nesprávném místě by se vláda měla do budoucna ještě více zaměřit na nezaměstnané. Platí na ně z HDP sice jen zlomek procenta v porovnání s evropskými zeměmi, ale určitě i zde najde ještě rezervy.

A jak ukázal příklad exministra Tvrdíka, nezaměstnaní si za svoji situaci mohou sami. Stačí obejít pár firem a práce se snadno najde. Ruku na srdce: Koho z nich napadlo zajít se přeptat na volné místo třeba u Českých aerolinií?

Nezbývá už mnoho dobře osvětlených míst, kde by se ztracená portmonka dala pohodlně hledat. Lidské zdroje už byly prošacovány tak důkladně, že i spořivý vicepremiér Petr Mareš bude muset jít hledat peníze někam úplně jinam. Přitom je třeba pátrat co nejrychleji. Při tomto způsobu hledání totiž nikdo neví, jak dlouho nám ještě vydrží peníze na pouliční osvětlení.

Obtížná pozice ČSSD

20.06.2003 - Jan Keller

Naše vládní levicová strana se ocitla v nezáviděníhodné situaci.

Její taktika byla již od dob Miloše Zemana založena na programovém zakrývání prohlubujících se rozporů ve společnosti. Tato taktika mohla po určitou dobu vycházet jen díky mimořádně příznivým okolnostem. Miloš Zeman ji navíc dokázal mistrovsky kombinovat s ostře konfrontační volební kampaní, takže voliči měli pocit, že vědí, koho volí.

Základní strategie sociální demokracie vychází z konstrukce sociálně tržní ekonomiky. Tato strategie byla úspěšná v dobách, kdy trh byl regulován státní mocí. Globalizace tento základní předpoklad ruší a dnešní světová ekonomika se rychle zbavuje zbytků sociální zodpovědnosti.

Příliš by ji svazovaly ve stále rychlejším úprku za vyšší a vyšší konkurenceschopností či spíše za stále vyššími výnosy z investovaného kapitálu. Propast mezi tržně úspěšnými a sociálně potřebnými se v důsledku toho povážlivě prohlubuje. Sociální demokracie na to reaguje slovy, že reformy státních financí, které je nutno provést, dokáže uskutečnit sociálně citlivěji, než by to udělaly strany pravicové. Je to však jen iluze.

Trh bude ukazovat svoji asociální tvář stále výrazněji a každá reforma sociální demokracie bude nadnárodními finančními institucemi hodnocena jako nedostatečná. ČSSD pak ochotně uskuteční další a razantnější kroky, aby se jí dostalo pochvaly a cukříku v podobě příslibu dalších investic.

Finální podoba reforem tak bude nejspíš k nerozeznání od toho, co by provedla ve své sociální negramotnosti ODS přímo a bez diskusí. Výsledkem ovšem bude výrazně rozdělená společnost, ve které sociální demokracii už nebude věřit prakticky nikdo.

Druhým předpokladem úspěšného, byť jen dočasného zakrývání rozporů byla možnost svést diskusi ke zcela jiným otázkám, než jsou ty sociální.

Vítaným tématem zde byl vstup do Evropy. Kromě toho, že odváděl pozornost k jiným věcem, umožňoval udržovat naději, že Evropa nám sociální problémy pomůže vyřešit. Připravovaná reforma veřejných financí však jen zvýší náš odstup vůči průměru sociálního zabezpečení v zemích Evropy, což bude po vstupu ještě viditelnější než dnes.

Pokud už ale nebude možno nadále sociální otázku ničím zakrývat a maskovat, bude stát před politiky ČSSD složitá volba. Budou muset přiznat barvu a rozhodnout se mezi růžovou a světle modrou. Růžová je barva odborů, učitelů, lékařů, železničářů a všech státních zaměstnanců. Světle modrá je barva těch, jejichž příjmy jsou srovnatelné s příjmy poslanců.

Sociální demokracie se bude muset rozhodnout, zda se přivine k těm, kdo její pomoc beztak nepotřebují, anebo se postaví za ty, které o své schopnosti pomoci zatím nepřesvědčila. Lze se obávat, že při veškerém tápání, jímž se ČSSD vyznačuje, má v této jediné otázce už dávno jasno.
(Autor je sociolog)

Vévoda z Yorku přivezl PPP

Má jít o recept na pomoc veřejným rozpočtům

Právo 13.9.2003

Princ Andrew, který včera vstoupil do Sněmovny, byl majestátní a zdvořilý, jak se od syna anglické královny očekává. Jenže do Sněmovny přišel především jako zmocněnec pro obchod a investice své země. A tak jeho družinou při semináři o možnostech financování veřejných investic ze soukromých zdrojů byli pro páteční dopoledne především zástupci britských firem. Nepřišli s prázdnýma rukama. "Máme podobné problémy, máme si v čem pomoci. Obzvláště dnes, v době, kdy jsou veřejné finance v obou zemích pod velkým tlakem," zahájil princ svou řeč na semináři. Pak upozornil na možnost, kterou zvolili Britové, a dal na zvážení, zda by nestálo za to o něco podobného se pokusit i v českých podmínkách.

Propojit soukromý a veřejný sektor

"Jde o projekt, jemuž říkáme PPP, neboli Public Private Partnership," odhalil cestu, jak lze pomoci veřejným rozpočtům. Od roku 1997 proteklo tímto projektem 14 miliard liber, tedy zhruba 700 miliard korun, a Britové se tak stali jedničkou ve spolupráci veřejného se soukromým sektorem při zajišťování významných staveb či rekonstrukcí. Jak to konkrétně funguje? Veřejný sektor, čili stát či kraj, si musí přesně stanovit své požadavky. "Musí říci jasně, co chce, ale už ne, jak toho chce dosáhnout. To už je záležitost nabídky soukromé firmy, která se o zakázku uchází," objasnil Andrew Briggs, jeden z členů doprovodu. Další zjištění byla pro české poslance a senátory šokující: "Dodavatel nedostane zaplaceno po dokončení díla, ale až když se prokáže, že stavba splnila to, co se od ní očekávalo." Podle Briggse z toho plyne poučení: Nelze hledat jen řešení nejlevnější, jak je běžně zvykem, ale takové, které poskytne nejlepší hodnotu za dané peníze.

Naďa Adamičková, Marie Königová

Čínský magnát dostal 18 let

Právo 15.07.2003 - - (CNN, BBC, pur)

K 18 letům vězení za hospodářské zločiny odsoudil včera soud v severočínském městě Šen-jang magnáta Jang Pina, označeného v roce 2001 časopisem Forbes za druhého nejbohatšího muže ČLR s majetkem téměř jedné miliardy dolarů.

tyřicetiletý Jang, známý jako čínský král květin, čelil mj. obvinění z nezákonného zabrání zemědělské půdy, úplatkářství, smluvních podvodů a falšování finančních dokumentů. Jako nizozemský občan čínského původu proslul svým okázalým a světáckým životním stylem s příběhy o tom, jak pohádkově zbohatl na pěstování orchidejí a tulipánů v průmyslové šedi severovýchodní Číny.

S jeho slávou však rostla také podezření a brzo následovalo i vyšetřování. Jak se totiž ukázalo, velká část Jangova bohatství nevzešla z květin, ale z nezákonného obchodování snemovitostmi.

Poté co se jeho impérium začalo hroutit, uchýlil se Jang k tahu, který měl být zřejmě posledním pokusem, jak uniknout spravedlnosti. Přijal nabídku severokorejského režimu na místo guvernéra nové zvláštní ekonomické zóny v KLDR. Loni v říjnu, když se chystal překročit hranice, však zasáhla čínská policie a Jang putoval do vazby.

Proces s Jangem spadá do doby, kdy čínské úřady zdůrazňují zájem na potírání daňových úniků a finančních podvodů v řadách podnikatelských špiček. Vyšetřován je například išanghajský magnát Chau Ching-ngai, známý rovněž jako Čou Čeng-kuej, jehož společnosti jsou podezřelé z nezákonného využívání bankovních půjček ke spekulativní činnosti na burze. Časopis Forbes jej na seznamu v roce 2001 označil za 11. nejbohatšího muže Číny s majetkem odhadovaným na 320 miliónů dolarů.

Většina článků díky
NEWTON Information Technology, s. r. o., Copyright (c) 2000 - 2003
Zdrojem zpráv je PRÁVO, BORGIS, a.s. Copyright (c) 2000 – 2003