Chci kvalitní péči - proto reforma

Právo 08.09.2003

MINISTRYNĚ ZDRAVOTNICTVÍ MARIE SOUČKOVÁ:
* Paní ministryně, už dva měsíce se ví o vašem návrhu reformy zdravotnictví. Je razantní. Proč, když všechno funguje?

Bez reformy nebude v budoucnu možné, aby péče byla vysoce kvalitní a všem plně dostupná. Bez reformy se neobejdeme. Chceme roztříštěné zdravotnictví, kde se bude čekat na ošetření, nebo chceme kvalitu, která bude zaručovat úspěch léčby? Já myslím, že to druhé

* S tím lze souhlasit. Ale proč tak radikální řez do počtu nemocnic? Chcete, aby jich pro akutní péči zůstalo jen 105, to je polovina současného počtu. Není to málo?

Je to standard, který odpovídá zemím Evropské unie. Chci, aby z nemocnic, které nebudou poskytovat akutní péči, se stala integrovaná pracoviště, kam se lidé půjdou doléčit. Bude to typ lůžka zdravotně-sociálního. Ta nám nyní moc chybějí, a proto lidé musí ležet na drahém akutním lůžku, i když už by tam ležet neměli. Ale oni musí, protože nemají kam se jít doléčit.

* Váš návrh ale narazil jak u politiků, tak i u některých lékařů.

Podivuji se nad tím, že se o tom diskutuje jen z kusých informací. My reformu musíme dělat ve spolupráci s hejtmany krajů. Ti musí jednat ze zákona. My jsme jim doporučili podmínky a nastínili metodiku. Mají odpovědnost vůči občanům, aby zajistili kvalitní péči, a ne kvantitu zdravotnických zařízení. Čím víc bude nemocnic, tím méně bude personálu a tím méně bude kvalitní péče.

* Vy chcete kapacity soustředit?

Ano. Aby nemocnice pro akutní péči byly špičkově vybaveny. Abychom nerozmělňovali peníze na nákup xy přístrojů do xy nemocnic, kde by pak ležely ladem, ale abychom nakoupili špičkový přístroj pro jednu nemocnici do určitého spádového území a ten byl využit 16 nebo i víc hodin denně.

* Spádovost území znamená zhruba jednu akutní nemocnici na sto tisíc obyvatel?

Bude-li jedna nemocnice pro akutní péči na sto tisíc obyvatel, bude všechno pod jednou střechou a pacientovi se dostane ošetření v kteroukoli dobu. Nebude se čekat na operace, protože se nebude operovat dva dny v týdnu, jako je tomu v malých nemocnicích, ale denně. Tím bude mít personál se zákroky velké zkušenosti a sníží se i procento možných komplikací. To není správné? Já myslím, že ano a že lidé pochopí smysl reformy. Tedy mít vysoce kvalitní a dostupnou péči. Pro to udělám vše.

Součková s návrhy narazila
Václav Pergl, Právo l04. 09.2003

Návrh ministryně zdravotnictví Marie Součkové (ČSSD) do tří až čtyř let zrušit polovinu nemocnic a ostatní převést na ošetřovatelství, zavést poplatky za návštěvy lékaře a za recepty narazil na odpor u lékařů i politiků. "Stát se zbavil veškerých nástrojů k ovlivnění sítě nemocnic.

Ty mají v rukách pojišťovny a kraje," řekl Právu ve středu Milan Kubek, předseda Lékařského odborového klubu: "Ministryně může vyhlašovat, co chce, ale realita bude úplně jiná. Co rozhodnou kraje, to Součková nemůže ovlivnit." Mluvčí České lékařské komory Pavel Kubíček pro Právo prohlásil, že redukce nemocnic je nutná. "Ale musí se jasně říct, kolik potřebujeme na počet obyvatel lůžek, kolik lékařů a v jaké specializaci.

Bez toho redukce nemá smysl. Navíc lůžek v ČR za posledních deset let podstatně ubylo a dnes jsme na úrovni Evropské unie." Stínový ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek Právu uvedl, že "z ministerstva se prstem nemůže ukazovat, která nemocnice se zruší a která ne". Dodal, že akce "způsobí nedostupnost zdravotní péče, hlavně ve venkovských oblastech.

Snížením počtu nemocnic chce ministryně odstranit konkurenci státním zařízením." "Je to mimo realitu, protože to nemá konkrétní podobu a není to dostatečně prodiskutováno v ČSSD," řekla Zuzana Roithová z KDU-ČSL. Rozhodně se proti návrhům staví i Jiří Maštálka z KSČM. "Nesouhlasím se zavedením plateb bez zdůvodnění a výpočtů jeho dopadů."

Hejtman Olomouckého kraje Jan Březina se ohradil vůči slovům Součkové, že hejtmani často byli i okresními přednosty a teď vlastně žehrají nad svou vlastní prací. "Jako hejtman Olomouckého kraje, dříve přednosta okresu Olomouc, jsem zdravotnická zařízení okresu předal s hospodářským výsledkem 0, bez kumulovaného dluhu. Do červených čísel je dostalo až zvýšení mezd předchůdcem paní ministryně, možná v souvislosti s volební kampaní ČSSD, a katastrofální nečinnost předešlých soc. dem. předchůdců," sdělil.

Z redakční počty Práva

Vějička nebo taktika?

Počínání ministerstva zdravotnictví je podivné. Ministryně zveřejní svou představu reformy zdravotnictví, ale předem ji neprojedná ve své straně. Ta ji pak označí za její soukromý názor a vlastně se od ní distancuje. Součková je rázem jako kůl v plotě. Nebo je to naopak taktika. Všechno je předem dohodnuto i s ČSSD, jen jsou obavy, co to s lidmi udělá, když ČSSD slibovala něco jiného. A tak se Součková nastrčí, aby vějičku vypustila. Podle reakcí veřejnosti se strana přikloní tam, kde to bude převládat. V tomto případě k odmítnutí vyšší spoluúčasti pacienta. Paní ministryně, nezávidím vám. Ať tak či onak, v obou případech jste opravdu sama, asi jako kůl v plotě.

JANA BRYNDOVÁ, Praha

Proč jsme nemocní?
Paní ministryně zdravotnictví Marie Součková odůvodňuje možné zavedení vyšší spoluúčasti pacienta tím, že prý chodíme 14krát v roce k lékaři, a to je moc. Když se bude platit, prý budeme chodit méně. Ví ale proč chodíme tolikrát? Letos na jaře jsem měl chřipku. V pondělí jsem byl u lékaře a už ve středu si mě pozval na kontrolu. A v pátek znovu. Příští týden jsem šel ještě dvakrát. Celkem pětkrát, ale stačilo dvakrát. Je přece jasné, že za dva dny jsem nemohl být fit. Paní ministryně, lékaři sami "vyrábějí" návštěvy. Nevím, jestli za ně něco mají, ale jsou zbytečné. Není to žádný med vstát s horečkou a jít na kontrolu. Domluvte tedy i lékařům.

JOSEF NOSEK, České Budějovice

K čemu jsou dobré kraje
Jan Keller
(Autor je sociolog)

Právo 30.8.2003

Před několika dny proběhla médii zpráva o velké zadluženosti nemocnic, které stát převedl na kraje. Rozrušeným hejtmanům stát vzkázal, že ke snížení těchto dluhů může přispět jen malou částkou, se zbytkem si kraje musejí poradit, jak umějí. Lze očekávat, že podobně tomu bude i s majetkem v dalších oblastech, které stát na kraje velkoryse převádí.

Shodou okolností se ani v sektorech školství, sociální péče, kultury či dopravy nebudou dostávat peníze, a kraje proto budou muset mocně improvizovat. Hejtmani by se divili možná o něco méně, pokud by si přečetli společnou studii Manuela Castellse, profesora sociologie univerzity v Kalifornii, a Martina Carnoye, profesora ekonomie Stanfordské univerzity.

Oba badatelé v ní analyzují způsoby, jimiž stát přichází v globalizaci o kontrolu nad ekonomikou, nad svou monetární politikou, nad vývojem úrokových měr a nad dalšími nástroji, pomocí kterých dříve zajišťoval blaho svých občanů. Státům, které postupně přicházejí o valnou část toho, co jim dříve umožňovalo plnit závazky vůči svým daňovým poplatníkům, nyní akutně hrozí, že spolu s tím pozbudou také legitimitu v očích voličů.

Mohlo by se snadno stát, že občané budou stále více pochybovat o funkčnosti politiků v centru, kteří jim toho sice mohou garantovat stále méně, požívají však výhody jako v dobách, kdy měli ještě správu věcí veřejných pod kontrolou. Jedním ze způsobů, jak občany dezorientovat, tvrdí Castells a Carnoy, je decentralizace.

Za vzletnými hesly o tom, že rozhodování se přesunuje blíže k lidem, se snadno přehlédne, že peníze se blíže k lidem nepřesunují. Krajská zřízení a regionální vlády tak vytvářejí nárazníky mezi nespokojenými občany a stále bezmocnějšími vládami a parlamenty. Díky tomuto triku se nemusejí poslanci a senátoři obávat, že by nespokojenost dolehla až k nim, a mohou si dále pěstovat iluzi své důležitosti. Ale ani krajské orgány nic neriskují.

Vždy se mohou odvolat na to, že za potíže občanů vlastně vůbec nemohou - a budou mít plnou pravdu. Hypotéza dvou amerických profesorů je jistě odvážná.

Můžeme si ji však naštěstí otestovat. Stačí sledovat předvolební rétoriku v příštích volbách do centrálních orgánů a porovnávat ji s tou, která zazní ve volbách krajských. Pokud budou kandidáti na poslance a senátory svalovat odpovědnost na to, že v regionech nejsou na nic peníze, na krajské úředníky, kteří s prostředky špatně hospodaří, a pokud budou ve volbách krajských kandidáti přehrávat zodpovědnost zase zpět na centrum, mohou mít občané aspoň jednu jistotu - stali se účastníky systému pečlivě organizované nezodpovědnosti.

A mohou si pak spolu s hrdinou jedné Cimrmanovy hry konečně zhluboka vydechnout: Jsem tedy, tatínku, úplný sirotek. Ale důležité je, že už vím, na čem vlastně jsem.

Končí civilizační etapa, ale ještě je čas na změny

PREMIÉR VLADIMÍR ŠPIDLA PRO PRÁVO:

* Mnozí vaši bývalí političtí souputníci a partneři tvrdí, že jste se od doby, co jste ještě nebyl premiérem, velice změnil. Zjistil jste něco v postavení předsedy vlády, co vás přimělo přistupovat k věcem jinak než dříve?

Takhle jednoduché to není. Ale nepochybně v pozici premiéra jste čím dál víc vystaven přemýšlení a získávání informací o vysloveně strategických věcech. Například musíme v poměrně krátké době učinit zásadní rozhodnutí, pokud jde o naše dlouhodobé zásobování energiemi všeho druhu. Přitom toto uvažování se odehrává na pozadí základní situace, že zhruba po osmdesáti letech začnou vážné problémy v zásobování energií jak globálním, tak pravděpodobně u nás. Roky předtím se musíme rozhodnout pro cestu, kterou půjdeme, což má v sobě těžká technická, a současně politická a sociální rozhodnutí. Stručně řečeno, po osmdesáti letech nebude možné, aby společnost spotřebovávala takové množství energie na osobu jako dosud.

* Z čeho při přípravě takového rozhodování vycházíte?

Tento problém nelze vyřešit v rámci národním, jedině kontinentálním. Mně se zdá, že Evropská unie je rámec, který pro to dostačuje, ale ani tím si nejsem stoprocentně jist. I to znamená strategické rozhodování, do jakých sítí a za jakých podmínek se včleníme, co to znamená pro národní bezpečnost, co můžeme a co nemůžeme zvládnout sami.

* Souvisí to s vládním návrhem reformy veřejných financí?

Ano. Rozhodnutí v oblasti energetiky znamená, že musíte významně modernizovat velikánskou infrastrukturu České republiky, a k tomu si potřebujete uvolnit zdroje, aby se dalo strategicky intervenovat.

V současné době jsou zdroje pro nějaký pohyb v celém státním rozpočtu 18,6 procenta, a všechno ostatní je vázané. Jenom tento samostatný fakt znamená, že bychom to v budoucnosti nezvládli.

* Vám ale zatím obrazně i doslova křičí pod okny lidé, kteří necítí připravenost ani na takovou reformu. Odboráři oznámili, že budou opět demonstrovat. Vaše poznatky a jejich naladění se významně rozcházejí. Jak chcete najít cestu ke sblížení?

Jediná cesta je vytrvalý dialog uprostřed dílčích napětí a konfliktů. To patří k řešení těžkých problémů. Jinak se celkový názor nezmění, a to by nebylo dobré.

* Bojovou komunikaci musíte vést na několika frontách - nejen s odboráři, ale i s některými vlastními poslanci. Máte na ně něco připraveno?

Samozřejmě že ano. V pondělí jsem například byl na zasedání krajského výkonného výboru ČSSD v Brně a musím říct, že když soc. dem. postupně přesněji nahlíží do důvodů, které nás vedou k reformě veřejných financí, vede mě to k přesvědčení, že podpora uvnitř strany bude značná. To se týká i poslaneckého klubu.

* Z Vysočiny se stále ozývá Miloš Zeman, který se o vás naposledy vyjádřil, že jste byl dobrá dvojka, která ale jako jednička nevydržela zatěžkávací zkoušku materiálu. Berete Zemanovy neutuchající nepříznivé poznámky jako překážku?

Myslím, že se to nedá přeceňovat. Už jenom z označení lidský materiál, živá síla apod. je vidět obecnější postoj, který je subjektivní a podle mě už nemá žádný výraznější vliv.

* Nenajdou tyto výroky odezvu u stejně naladěných sociálních demokratů?

V politice je to vždy složitější a nepochybně každý výrok významného, byť bývalého představitele, má svou váhu a hodnotu. Ale jsem přesvědčen, že strategie, kterou má současné vedení ČSSD a kterou přesvědčeně zastávám, je uvnitř soc. demokracie dostatečně pevně zakotvena.

* Někteří vaši spolustraníci již v předstihu, před dovolenou, ohlásili, že na podzim budou chtít probrat vaše, jak tvrdí, příliš proamerické chování.

To bude dobrá diskuse. Ale když se podíváte na celkovou mapu politické situace: vztahy s Rakouskem jsou nejlepší, jaké kdy byly. Přijede sem Gerhard Schröder. Přijede sem za krátkou dobu nizozemský ministerský předseda. V září jedu do Egypta. Vztahy s Izraelem jsou dobré. O dobrých vztazích s našimi sousedy není pochyb. Vztahy s Ruskou federací jsou také jedny z nejlepších za určitou dobu. Je naprosto zřejmé, že to je vyvážená politika, která sleduje zájmy České republiky. Vztahy se Spojenými státy jsou také dobré. USA jsou nepochybně v současné době nejvýznamnějším státem v globálním měřítku a mít s nimi efektivní vztahy je dobré. A kromě obecných kritických výroků, které jste připomněl, nikdo nevznesl konkrétní argumenty, které by ukázaly, kde se zašlo za hranice vyvážené a koncentrované zahraniční politiky.

* Ve změti jednání doma i v zahraničí musí politik mít kritérium, kterým poměřuje svoje konání. Jaké je vaše kritérium?

Pro mě existuje několik kritérií, ale to nejzákladnější, kterým se řídím, je - možná bych to mohl říct až trošku nadneseně - velmi usilovný a pevný odpor proti jakémukoli politickému extremismu i v jeho zárodku. Dějiny jsou plné příkladů - nacistické Německo, Pol Potův režim v Kambodži - které ukazují, kam až může dojít extremismus. Lidé, kteří mu propadli, platí dvakrát: v okamžiku, kdy vytvářejí tento režim, i v okamžiku, kdy se tento režim hroutí.

* To je negativní vymezení. Jaké je pozitivní?

To, čemu opravdu věřím - že originální přínos evropské kultury do politického systému je sociální demokracie, to znamená koncepce, která je neextrémní, demokratická a dbá na to, aby zůstala zachována sociální soudržnost společnosti.

* Vaši odpůrci naopak obviňují z jistého extremismu vás - že právě vy jste sociální demokracii s rozvinutou sítí sociálního státu ve svých nejčerstvějších postojích zradil.

Opět není jasné, co se tím míní. Jedna věc je podle mě naprosto zřejmá. Má-li se uchovat základní koncepce sociálního státu, to jest vyrovnávání příležitostí, tak je nutné udržet veřejné finance v pořádku. Dějiny jsou toho plné: jakmile došlo ke zhroucení veřejných financí, znamenalo to destrukci sociálního státu bez naděje na jeho obnovení. Naopak snaha stabilizovat veřejné finance, uvolnit prostředky na nutnou modernizaci do budoucna je přesným sledováním soc. dem. pojetí světa.

* Po nedávné konferenci světových levostředových lídrů v Londýně jste uvedl, že lidem se musí říci, že návyky, které mají v přístupu k podpoře státu, je třeba přehodnotit. Proč?

Na začátku jsme se dotkli neobyčejně složité záležitosti energetických zdrojů. Teď se můžu dotknout další takové záležitosti. Postihla nás velká vlna sucha. Je pravděpodobné, že se jedná o globální změnu. Je taky dosti zřejmé, že pokud nebudeme schopni sdílet ve větší míře svoje bohatství se třetím světem, nepodaří se odvrátit takové globální změny, které nakonec zasáhnou nás způsobem, který bude zničující. I když si nemyslím, že by lidstvo vyhynulo. Společně s některými jinými tvory má základní strategii využívat veškeré zdroje zvyšováním počtu jedinců. I kdyby došlo k nějaké zásadní ekologické destrukci, zůstalo by pár procent lidí zachováno, a jak jsme se od doby kamenné postupně dostali až ke dnešní civilizaci, tak by se cyklus zřejmě opakoval. Ale přišlo by mi líto, kdybychom podlehli takové jednoduché přírodní regulaci a náš rozum a civilizační schopnosti by zůstaly stranou.

* Jakou to má spojitost s návyky, které u nás i jinde lidé mají vůči pomáhajícímu státu?

Z toho je totiž zřejmé, že se musí modernizovat a přehodnotit celková koncepce sociálního státu. Musíme si přiznat, byť je to smutné - my žijeme z prémie, kterou přímo či nepřímo odebíráme ze třetího světa. Můžeme uvažovat, jak to změnit, nemusíme cítit až tak špatné svědomí, protože některé věci nejsou přímým imperiálním úmyslem, ale spíš vedlejším produktem. Ale přesto z té prémie žijeme, a to znamená, že určité systémy, určité postoje, určité standardy v perspektivách desítek let budeme muset přehodnotit. Například tato krajina velmi významně ztratila schopnost zadržovat vodu a my budeme muset uvažovat o tom, jak tuto schopnost vrátit, abychom snížili klimatické extrémy. Značné množství našich prostředků z přímé spotřeby tak budeme muset přesunout do dlouhodobých modernizačních a civilizačních změn. A to jsou věci, které prostě musíme vzít v úvahu. Jsme na konci určitého civilizačního modulu a teď je tak akorát čas, abychom se měnili.

* To, co říkáte, je nesmírně vážné a důležité, ale je to v naprostém rozporu s ustálenou představou o chování politika v moderní společnosti. Ten se snaží říkat za každou cenu pozitivní zprávy, často i za pomoci manipulace, jen aby byl znovu zvolen. Vy právě říkáte věci vyloženě negativní, téměř poplašné zprávy. Neobáváte se, že vás to jako politika smete?

To nejsou poplašné zprávy, protože trendy jsou celkem zřejmé.

* Lidé ale jsou zvyklí žít ve své bublině a neradi slyší, že se lidstvo ocitá v kritické situaci.

Jistěže ano. Ale já přece jasně říkám, že je ještě čas a že jestliže využijeme lidské tvořivosti a solidarity, pak jde o zvládnutelnou úlohu. Jenom si musíme uvědomit, že to je úloha. Že budoucnost nepřijde sama od sebe, ale že typ budoucnosti, který přijde, je velmi závislý na tom, jaké bude naše chování a jednání a jaká bude v uvozovkách naše politika. Takže to, že musíme uvolnit reformou veřejných financí a modernizací sociálního státu prostředky k tomu, abychom dosáhli nutné modernizace naší společnosti, je důležité. Ale od konzervativců nebo bytostných liberálů nás odlišuje to, že tyto prostředky nechceme uvolnit k soukromé spotřebě. My je chceme uvolnit k tomu, aby se daly sledovat dlouhodobé strategické společenské projekty. Například změna struktury české krajiny bude zřejmě vyžadovat desítky let, a to nelze sledovat jednoduchými tržními mechanismy. To není žádná poplašná zpráva. To je naopak optimistická zpráva, že tento cíl je dosažitelný - ale je důležité za ním důsledně jít.

* Kdysi vás překvapily výsledky sociologického průzkumu, jenž ukázal, že v české populaci je vysoké procento lidí, kteří by ze všeho nejraději takříkajíc zůstali za pecí.

To je pravda. Nešlo o žádnou statistickou fluktuaci. Je velmi zřetelné, že u nás je jistá tendence k izolacionismu, respektive obava před velkým světem. To ano, a to jsem si uvědomoval. Vždyť žiju ve své zemi, znám v ní mnoho lidí a vedu s nimi nejrůznější debaty. Ale mě překvapila hodnota toho čísla, která byla opravdu velká. Myslím, že do jisté míry je to spojeno s naší historickou zkušeností vnitrozemského středoevropského zemědělského národa, který v okamžiku, kdy se objeví nějaké větší množství cizinců, má zafixováno, že to nejsou nějací přátelští námořníci jako v Rotterdamu, ale většinou nějací soldáti, kteří se v dějinách přes naše území přehnali. Jistá obava z tlaku vnějšího světa je proto pochopitelná. Ale v současné době už to není pro nás strategie, která by nás mohla vést k úspěchu, ke kvalitě života a k aktivnímu podílu na rozvoji lidské civilizace.

* Víte přece ale sám, že zažité zvyky, které jsou navíc součástí národní povahy, se překonávají nesmírně těžko. Jak to budete dělat?

Ano, nepochybně se překonávají velmi těžko - ale nepochybně se překonávají. Zažité nepřátelství mezi Francií a Německem trvalo dobrých tisíc let. A za posledních padesát let došlo k zásadní změně postoje. Když je člověk v Německu nebo ve Francii, tak to jasně vidí. Slyšel jsem to i od některých politiků, které jsem z francouzské strany považoval za trochu "nacionalističtější". Zazněly od nich tak velké výroky o smíření s Německem, že jsem byl překvapen, jak hluboce procítěné to měli. A přitom jsou to lidé, kteří například byli v odboji. Takže jediné, co je možné, je systematicky se otevírat, vést debatu, modernizovat se, protože energetický problém, jak už jsem řekl, je neřešitelný v národním rámci, jakákoli ze základních civilizačních hodnot není řešitelná v národním rámci. Jestliže chceme být na odpovídající vědecké, technické a kulturní úrovni, tak se musíme zapojit do těch nejprogresívnějších světových sítí.

* Přímo jste neodpověděl na otázku, zda nemáte obavy, že vás otevřenost ve výrocích smete.

V politice nikdy není jistota. Ale já jsem přesvědčen o tom, že jestliže se věci předloží v odpovídajícím kontextu, tak je možné je obhájit. Samozřejmě, stane se, že věci neobhájíte a potom se ukáže, že jste měl pravdu, nebo se může ukázat, že jste naopak vy byl ve slepé uličce. To patří k politickému životu. Já nemám obavu. Nemám. Jsem přesvědčen, že naše společnost je tradičně zvídavá, vynalézavá, že má tendenci jít kupředu a nebojí se střetnutí, pokud je vidí, pokud jsou definována.

* Máte jako politik svůj minimální a maximální program?

Mám. Minimální program je založit v tomto volebním období pevnou stabilitu sociálního státu tím, že zvládneme reformu veřejných financí. Součástí toho minimálního programu je efektivní včlenění do Evropské unie, abychom nebyli druhořadým členem. A maximální program je úspěchem té reformy uvolnit dostatečné prostředky pro to, abychom mohli dát společnosti zásadní modernizační impuls. Jde o rozvoj našeho hlavního zdroje - schopností lidí a společenské tvořivosti. To znamená koncentrovat se na schopnost produkovat co nejvyšší přidanou hodnotu, na modernizaci schopností jednotlivců a celé společnosti zvládat budoucnost.

Hořké kapky z míst nejvyšších
Alexandr Mitrofanov

Vladimír Špidla se odhodlal k neobvyklému činu. V rozhovoru poodhalil základy, na nichž staví svoje premiérské uvažování a rozhodnutí. Neobvyklé jsou na tom přinejmenším dvě věci. Za prvé Špidlovo vnímání současného světa je neklidné a svůj neklid a obavy netají.

Za druhé přichází premiér se svou politickou zpovědí v okamžiku, kdy osud jeho vlády je v ohrožení. Na podzim stačí nesouhlas minimálního počtu koaličních poslanců s reformou veřejných financí a po následujícím neschválení vládního návrhu státního rozpočtu musí Špidla podat demisi a ukončit život tohoto kabinetu. Hodlá-li dodržet několikrát zopakovaný slib. Jenže Špidlova překvapující - a na jeho zvyklosti až unikátní - otevřenost může mít právě příchuť hry vabank. Tady mě máte i s mými nejniternějšími obavami a nadějemi, jako by říkal. A snad si všimnete, že se netýkají mé osoby, ale osudů vás, mých rodáků v České republice, v těsném propojení s osudy celého světa, který stojí na civilizační křižovatce. Lidsky je to sympatické, politicky riskantní. Alespoň v tom pojetí politiky, které u nás za posledních deset let zdomácnělo.

Špidla se pokouší o krok k jinému typu komunikace s lidmi: snaží se s nimi mluvit na rovinu a nezastavuje se ani před naordinováním hořkých kapek poznání, ke kterému dospěl po strávení informací získaných v premiérské funkci. Politik, jehož základním problémem vždy byla právě komunikace s ostatními, tak nečekaně zkouší svůj handicap prolomit. Dělá to však způsobem, který mu nezaručuje úspěch. Základním Špidlovým poselstvím je varování, že celý svět, Českou republiku nevyjímaje, se zastavil na konci jedné civilizační etapy, a pokud se nezbavíme zápecnictví, nenaučíme se být skromnější ve spotřebě materiálních statků a nebudeme rozvíjet naše dovednosti v mezinárodní kooperaci, čeká nikoli ještě nás, ale naše potomky tvrdá změna životních podmínek k horšímu.

Jako pozitivní zprávu nabízí svou víru ve schopnosti českých lidí zdolávat překážky, pokud o nich vědí - a sám s definováním těch základních překážek nyní přichází. Věci, o nichž premiér mluví, jsou tak vážné, že by si zasloužily zevrubnou debatu nejen politiků, ekonomů, odborníků na životní prostředí, ale ilidí, kteří nejsou obtěžkáni žádnými funkcemi, leč chtějí, aby se jejich dětem a vnukům žilo snesitelně. Bylo by dobře, kdyby k takové diskusi došlo. Špidla však v rozhovoru připomíná sociologický průzkum, který ukázal nadprůměrnou míru českého zápecnictví. Neznám data tohoto průzkumu, ale praxe napovídá, že tento povahový rys často mívají lidé v pokročilejším věku a s nižším vzděláním.

Smůla pro Špidlu - bývají to právě voliči strany, kterou momentálně vede. Jejich každodenní starosti jsou pro ně důležitější než existenční potíže lidí ze třetího světa. A tu je předseda ČSSD vyzývá, aby byli připraveni rozdělit se o chleba právě s černochy nebo Asiaty, k nimž zpravidla necítí žádnou náklonnost. Špidla se pokouší o apel na změnu tak hluboce zakořeněných zvyků, že lze přepokládat, že právě mezi těmi, na koho se obrací, zazní jeho hlas jako volání na poušti. Pokud se to stane, nelze přičítat vinu jen těmto lidem.

Premiér zatím dluží sestup z roviny vize ke konkrétním položkám reformy veřejných financí. Jak například skloubit jeho přesvědčení, že budoucnost národa leží jedině ve zvyšování jeho dovedností a využití všech schopností, s přízemním faktem, že peníze na vzdělání, vědu a výzkum v této reformě zatím nepatří k prioritním položkám? Špidla se s velkou částí příznivců soc. dem. pouští do křížku. Nutí jim hořké kapky a ani nepředstírá, že stačí tento lék jednou spolknout a vše znovu bude o. k. - stát bude zase štědrý, práce bude dostatek, boháči budou solit na chudé.

Do jisté míry následuje jiného ministerského předsedu, který kdysi svým spoluobčanům sliboval jen krev, pot a slzy. Jenže tenkrát za druhé světové války věděli Britové, že jde o přežití národa. Dnes pro mnohé dosah globálních problémů na jejich konkrétní životy stále není zřetelný. Jeden, byť velmi zajímavý rozhovor v novinách ke změně nestačí. Chce-li Špidla uspět, musí po celý podzim - a jestliže ho přežije ve funkci, i další dlouhé měsíce - stále dokola vysvětlovat a přesvědčovat.

Projekt Internet do škol prověří protikorupční útvar
Právo 25.08.2003

PRAHA - Trestní oznámení na podezřelou zakázku související s projektem ministerstva školství Internet do škol budou vyšetřovat policisté z Útvaru odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti. Zprávu potvrdil ředitel útvaru Jiří Pálka.

"Pokyn státního zastupitelství prošetřit podněty Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) a reportérky týdeníku Respekt v souladu s trestním řádem splníme," řekl v pátek Právu Pálka.

Podstatou trestních podnětů je zjištění, že ministerstvo školství v době, kdy bylo řízeno ministrem Eduardem Zemanem (ČSSD), nehospodárně využilo nejméně 884 miliónů korun, porušilo zákon o rozpočtových pravidlech a uzavíralo smlouvy nevýhodné pro stát. Platilo navíc i za neodvedenou práci a nekontrolovalo realizaci smluv. Tím měla být porušena povinnost při správě cizího majetku, za kterou může soud uložit až osm let vězení. NKÚ podal trestní oznámení na neznámého pachatele. V podnětu uvedl, že způsobenou škodu nelze přesně vyčíslit s tím, že se může pohybovat v řádu stovek miliónů korun. Novinářka se domáhá stíhání bývalého ministra školství Zemana (ČSSD), který podepisoval řadu důležitých smluv projektu. Podle státní zástupkyně z Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 Dagmar Květoňové bude na policistech a znalcích, aby zjistili konkrétní výši škody. "Žádné z trestních oznámení nenaznačuje v souvislosti se zakázkou podezření na korupci.

Pokud k ní došlo, policie by ji měla odhalit," řekla ČTK Květoňová.

Podle ministryně školství Petry Buzkové (ČSSD) se řada kontrolních závěrů NKÚ shoduje i s výsledky interních šetření resortu. Proto se i ministerstvo rozhodlo podat trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z porušování povinnosti při správě cizího majetku a z pletich při veřejné soutěži. "Tento podnět jsme ještě neobdrželi," odpověděl na dotaz Práva Pálka.

Na projekt Internet do škol stát vyčlenil sedm miliard korun. Ministerstvo školství ještě za vedení ministra Zemana uzavřelo s generálním auditorem, firmou Chemcomex, smlouvy do roku 2005, které jsou podle NKÚ pro ministerstvo nevýhodné. NKÚ zjistil, že generální auditor dostal zaplaceno za neprovedené služby.

Resort přistoupil na vyšší ceny, než jaké auditor uvedl v nabídce, a to o 25,897 miliónu korun. Ministerstvo mu poskytlo dohodnutých téměř 79,47 miliónu korun, auditor ale neposkytl všechny služby. Generální dodavatel Internetu do škol, společnost AutoCont OnLine, označil zprávu NKÚ za neobjektivní a dal ji přezkoumat právníkům. Firma se domnívá, že materiály ministerstva, z nichž NKÚ vycházel, byly záměrně zkreslené. Buzková nařčení odmítá.

Internet do škol varováním

Právo 23.08.2003
Petr Uhl

Čím více světla vrhne NKÚ a nyní už také policie na projekt Internet do škol, tím lépe.

Jen podrobné prozkoumání různých typů pochybení může totiž oddělit běžné ministerské neumětelství a každodenní úřednickou liknavost od nedbalosti trestně postižitelné, případně od něčeho ještě horšího, co plnění neprůhledných státních zakázek často doprovází. Málo zřetelná hranice je mezi obvyklým lajdáctvím a situací, kdy úředník věděl či aspoň vědět měl a mohl, že může způsobit škodu, a jen tak spoléhal na to, že ji nezpůsobí.

Policistům a státním zástupcům jejich práci nezávidím, bude obtížná. Ale jakékoliv jejich zjištění, i to, že zase nikoho nelze stíhat, bude cenné. Přinese totiž podrobnosti, jak se vlastně na ministerstvech pracuje a jak jsou zajišťovány vazby mezi úředníky a dodavateli státních zakázek. Průzkum bojem, říkalo se tomu. Je smutné, že k řádnému objasnění nějakého postupu musí nastoupit policie a státní zastupitelství.

Státní správa by si někdy zasloužila méně bolestnou, za to však časnější a důkladnější léčbu. Právní vědomí bývalého ministra a dnešního poslance Eduarda Zemana je chráněno otrlostí, kterou si za léta stranických bojů vypěstoval. Je stále přesvědčen o tom, že při zavádění internetu do škol zvolil nejlepší řešení. Červ pochybností v něm ale hlodá - osobně se například nedomnívá, řekl našemu deníku, že nějaké velké sumy byly špatně použity nebo ukradeny.

To víte, jinak to nejde, asi se kradlo, ale málo, chce asi říct. Jenže o krádeži či zpronevěře nikdo nemluví, ba ani o úplatcích. Český zákon zná i tak jemné rozlišení, že za majetkový trestný čin pokládá i porušování povinnosti při správě cizího majetku, a to i z nedbalosti. A pletichy při veřejné soutěži jsou jen jedním z mnoha trestných činů proti hospodářské kázni. Dodatečně, po mnoha měsících, až loni v říjnu, se pokusila nástupkyně Eduarda Zemana Petra Buzková nechat si řádně schválit přesun resortních 670 miliónů z internetového projektu na zvýšení platů učitelů.

Její pokus byl neúspěšný, rozpočtový výbor Sněmovny souhlas odepřel. Z vlády Miloše Zemana tak nesňal hřích protiprávního postupu, jehož se dopustila rozhodnutím o vnitroresortním přesunu peněz. O tyto peníze tolik nejde, vláda a ministerstvo je použily sice neoprávněně, ale hospodárně.

Těžko si dovedu představit účelnější vynaložení peněz než na platy českých kantorů. Neúčelné a nehospodárné - podle NKÚ - vynakládání dalších stovek miliónů je jiné kafe. Tanec mezi vejci předvádí ministryně Buzková. Od projektu školního internetu páchnoucího trestním postihem se musí ve vlastním zájmu distancovat, a přitom nepoškodit ČSSD a nezpochybnit i tolik potřebné vybavování škol moderní technikou.

Proto hned dvě trestní oznámení, odlišená jen názvy dvou trestných činů, které je možno spatřovat v jediném jednání ministerských úředníků. Jako by policii už nestačila trestní oznámení dosavadní! A jako by nezahrnutím oněch 670 miliónů nezákonného převodu peněz do svých oznámení chtěla Buzková policii naznačit, co má vlastně stíhat.

Samozřejmě že není pravda, že vláda Miloše Zemana, kryta opoziční smlouvou s ODS bez zábran temné klientelistické vazby pěstovala, čímž korupci podporovala, zatímco vláda Vladimíra Špidly, složená z mužů a žen bez bázně a hany, spojením se zbožnými lidovci a mravnými unionisty tomu udělala rázně konec. Vždyť i Špidla v aféře s internetem hrál svou roli, domluvil tenkrát s odbory použití 670 miliónů na platy učitelů.

Zvážíme-li ale jednání této vlády za více než rok činnosti, a distancování se Buzkové od školního internetu do toho patří také, je zřejmé, že alespoň z hlediska transparentnosti je na tom Špidlova vláda lépe než Zemanova. K další nápravě pomůže snad i objasnění toho, jak se do škol zaváděly počítače a internet.

Čemu se divíme

Právo 20.08.2003
JIŘÍ FRANĚK
Miliarda je číslo s devíti nulami, cena počítače se slušnou programovou výbavičkou bývá vyjádřena číslem se čtyřmi nulami. Sedm a půl miliardy na Internet do škol, byť se za ně kromě počítačů propojených do sítí mělo pořídit například i vyškolení učitelů, bylo zkrátka číslo od počátku podivné.

Na druhé straně je pravda, že kdo se divil tehdy, nediví se teď. Divil jsem se tehdy, dnes si mohu ušetřit práci a citovat svůj vlastní sloupek z prvního června 2001: Lze si však snadno představit, že ty peníze, které mají dostat dodavatelské firmy, dostanou do rukou svéprávní ředitelé škol spolu s povinností připojit školu na internet.

Kdo dosud nemá ani kloudný počítač, dostane všechno potřebné, kdo iniciativně předběhl dobu, ať si koupí, co škole chybí. Navrch se samozřejmě nabízí i myšlenka věnovat část peněz na odměny kantorům, kteří se o to předbíhání zasloužili. Pokud dodnes ještě něco k divení zůstává, je to už jen vyšetřování ztráty třídní knihy, totiž hledání neznámého pachatele. Viníkem je přece sama podstata věci, a tím je (opět cituju sám sebe) ministerský centralismus, který - hlava nehlava - stále přiděluje totéž potřebným i nepotřebným, ať to stojí, co to stojí, jako by ti dole byli nesvéprávní.

Necituju však ten starý sloupek proto, abych předváděl svoji předloňskou chytrost. Takto chytrý byl zajisté kdekdo, protože každý sedlák ví, že se o záležitostech Dolních Bukviček nejlépe rozhoduje v Dolních Bukvičkách. Nyní se tedy bude usilovně zkoumat plnění státní zakázky, dokud se vyšetřování nezamotá do právních kliček ve smlouvách.

Jako bychom dávno nevěděli, že státní zakázka sežere vždy nejméně tolik peněz, kolik se na ni vysadí, že se pokaždé zpozdí a že o obsahu a kvalitě dodávky rozhodne jen dodavatel. Avšak bude-li obviňován AutoCont, budiž mu přiznána polehčující okolnost, že podléhal svodům monopolního postavení, které mu zajistila právě státní zakázka. Na koho se teď nejvíc ukazuje prstem, je bývalý ministr školství Eduard Zeman.

Jeho myšlenka masivní pomoci všem školám naráz zavedením internetových učeben však nebyla špatná. Špatná je ta povinná jednotnost, která znehodnotila nejen spoustu peněz, ale také iniciativu lidí "dole" - samotných učitelů, místních radních, odborníků mezi rodiči a dalších schopných lidí, které ministerstvo arogantně přehlédlo. Kdyby do toho také oni směli mluvit, mohla být mnohá místní řešení určitě lepší a levnější. Jisté však je, že by se to špatně vykazovalo.

Největší slabina reformy

Právo 12.09.2003

Jan Keller

O slabinách připravované reformy veřejných financí bylo již mnoho napsáno jak z hlediska zaměstnanců a odborářů, tak z hlediska podnikatelů a zaměstnavatelů a pochopitelně i z pohledu obou opozičních stran.

Zdá se však, že největší slabina reformy nebude v rovině účetní a finanční. Její zdaleka nejslabší místo leží v oblasti politické. Je to především Unie svobody, kdo nutí sociální demokracii k takzvaným kompromisům, které jsou ve skutečnosti jasným ústupem od sociální citlivosti. A sociální demokracie docela ochotně přistupuje na kompromisy se stranou, po které po příštích volbách už zbude nejspíš jenom pár rozpačitých vzpomínek.

Asi takových, jaké zbyly po kdysi zvučné straně ODA. Je otázka, zda vlivná sociální demokracie nepřehání své ústupky politické muší váze z podobných důvodů, jakými si kdysi Klausova ODS posloužila právě stranou Vladimíra Dlouhého a Jana Kalvody. Za vše, co se na hospodářské reformě nepovedlo (a bylo toho více než dost) mohla ODA jako strana, která měla pod kontrolou hlavní páky privatizace. Každý, komu se výsledky ekonomické reformy nezdály, mohl si jít stěžovat na stranu ODA do politického záhrobí. Ti, kdo by měli za výsledky privatizace odpovídat, byli z politiky pryč jako první a špatně se jim věru nevede. Podobně to může dopadnout s reformou veřejných financí. Na ožehavé tahy tohoto typu je nejlepší použít strany, které jsou beztak na odpis, a právě strana Petra Mareše toto kritérium splňuje naprosto ideálně. Rozdíl proti minulosti je tu jediný.

Zatímco ODA kryla svým zánikem záda své pravicové družce, straně občanských demokratů, Marešova, Rumlova a Pilipova Unie svobody se obětuje ve prospěch umírněné levice. To jí bývalí voliči už asi nestihnou do jejího zániku zapomenout.

Ale ani sociální demokracie na tom není zrovna dobře. Pod heslem modernizace své politiky příliš ochotně přistupuje na strategii Unie svobody, která byla moderní naposledy v 18. století. Jak víme od autora knihy Starý režim a revoluce, královská vláda tehdy "vypisovala daně nikoliv pro ty, kdo byli schopni je platit, ale pro ty, kdo nebyli schopni se jim ubránit". A jak k tomu Alexis de Tocqueville vzápětí dodává: "Odtud všechny ony nečestné způsoby, jimiž dvůr ždímal peníze." Levicoví voliči budou těžko sociální demokracii promíjet, že kabinetní šepot skomírajícího koaličního partnera, s nímž reformu rozehrála, vnímala silněji, než hlas, který k ní doléhal od stávkujících a od demonstrantů.

Mnohým z těch, kteří dojedou v sobotu až do Prahy, se při příštích volbách už nebude chtít ještě se trmácet k urnám. Možná Špidlovi vzkážou, ať se nechá zvolit svým spoluhráčem Marešem. Na rozdíl od ekonomické reformy a po zkušenostech s ní nemá reforma veřejných financí dostatečnou podporu ve veřejnosti, a to nikoliv proto, že by lidé chtěli žít na dluh. Prostě nevěří, že reforma povede k tomu, co se od ní slibuje. Strany, které ji provádějí, potřebují veškerou energii, aby metodami hráčů pokru přesvědčily své vlastní poslance. Už jim nezbývá žádná k tomu, aby přesvědčili i své řadové členy, natož pak své bývalé voliče.

Ale reforma takového významu se nedá domluvit mezi čtyřma očima v karetním salonu. Unie svobody si jistě s gustem dopřeje na rozloučenou ještě poslední partičku. Hra, která nejspíše zůstane v ruce sociálním demokratům, se pro ušetření času mezi zkušenými karbaníky obvykle platívá už předem.

Svátek solidarity

Právo 02.09.2003

Jan Keller

Sociální demokracie může být spokojena. Heslo, za které bojuje již více než sto let, opět zázračně ožilo. Ke stávkujícím učitelům se prvního září připojili zaměstnanci finančních úřadů, správy sociálního zabezpečení a katastrálních úřadů. Solidaritu vyjádřili také kováci a další odborové svazy. Špidlově vládě se dokonce podařilo zažehnat i nešťastný spor mezi našimi dvěma největšími odborovými centrálami a do zářijové demonstrace půjdou odboráři opět společně. Ještě před nedávnem by tomu málokdo věřil.

Renesance solidarity v naší zemi přišla právě včas. Lidé práce si začínají uvědomovat, že se stali rukojmími vlády. Strany u moci je vydírají pod pohrůžkou, že když je neoškubou ony, přijdou jiní, a to se teprve budeme všichni divit. Tomuto rozhodování mezi špatným a ještě horším se říká svobodná volba. Naprosto stejná volba nás bude čekat i poté, až se kyvadlo moci vychýlí a vládu převezmou občanští demokraté.

Také oni budou tvrdit, že volba je jednoznačná: buď podpoříme jejich radikální reformní řez a blahobyt se k nám opět navrátí, anebo budeme koketovat s levicí a všichni na to doplatíme. Přece víme, že polovičatá reforma je horší než reforma žádná. Zase tak budeme mít volbu mezi špatným a ještě horším. Může si kdo přát více svobody? Je to jako v dobrém filmu.

Sociální demokraté se zhlédli v Postřižinách. Musíte se více snažit, domlouvali členové dozorčí rady pilnému správci pivovaru. Učitelům, kteří žijí od výplaty k výplatě, se zase radí, aby byli otevřeni vůči cizímu a vůči novému.

Mají vstupovat mnohem aktivněji do světa svobody a zodpovědnosti za sebe sama. S prázdnou prkenicí se ale do světa svobody vstupuje hodně těžko a právě učitele o tom nemusí nikdo chytrý poučovat.

Naše drahá pravice se zhlédla spíše ve filmu Dařbuján a Pandrhola. Nic vám nedáme, holoto líná. I toho mláta je pro vás škoda, když si na něm mohou pochutnat čuníci.

Pravice nemá ráda solidaritu, protože si dovede spočítat, že těch, kdo na tom nejsou nijak slavně, je mnohem více než těch, kdo do světa svobody vstupují tak aktivně, že se člověk nestačí divit. Trochu si to stranicky popletl onen zastupitel Královéhradeckého kraje za ČSSD, který týden před stávkou na stránkách sobotního Práva varoval vzdorné učitele, že do jejich kverulantských škol rodiče nebudou posílat své děti.

Učitelé se prý podobají popelářům, jejichž stávka vede k tomu, že města se topí v rozkládajících se odpadcích. Pandrhola by to nevyjádřil lépe a lze jen pogratulovat sociální demokracii za ideový potenciál, který se v jejích řadách skrývá. A za míru vkusu, s níž sestavuje své novinové inzertní přílohy.

Tak se nám rodí nový svátek solidarity. První září se stalo dnem, kdy bychom si měli připomínat, kvůli čemu vlastně členové dozorčí rady v Postřižinách tak přísně kárali správce svého pivovaru. Měl se více snažit, měl aktivněji vstupovat do světa svobody, aby při příští zabíjačce dostali akcionáři ještě větší jitrnice a měli ještě mastnější huby.

(Autor je sociolog)

Manželský pár byl zatčen pro nejméně osm vražd
Právo 16.08.2003

Ve vyšetřovací vazbě ve věznici v Hradci Králové skončili manželé Jaroslav a Dana Stodolovi z Kutnohorska. Jsou důvodně podezřelí, že v letech 2001 až 2002 zavraždili nejméně osm lidí - jedna z dalších obětí jejich vražedný atak, kterým si opatřovali peníze, přežila. Oběma hrozí výjimečný trest 15 až 25 let vězení, případně i vězení doživotní. O dosud nejčetnější hrůzné sérii loupežných hrdelních zločinů v historii české kriminalistiky informovala v pátek Právo kpt. Iva Marková ze správy východočeské policie v Hradci Králové. O sedmatřicetiletého Stodolu a jeho o čtyři roky mladší choť se začali kriminalisté zajímat po dvojnásobné vraždě v obci Brněnec na Svitavsku, kde 2. prosince 2002 byly v budově ubytovny firmy Vitka nalezeny dvě mrtvé sestry a jejich matka v kritickém stavu. "Ohledáním místa činu a dalším šetřením policie totiž zjistila, že obě ženy zemřely násilnou smrtí a třetí po napadení trpí ztrátou paměti. Soudní pitva násilnou smrt potvrdila. Tým východočeských kriminalistů prověřoval osoby, které měly vztah k místu činu, a přitom narazil na manželský pár ze středních Čech, který přechodně bydlel v Brněnci a během vyšetřování k němu stále více směřovaly indicie související s případem.

Oba byli nakonec zadrženi na území Středočeského kraje, kde právě oloupili dalšího staršího muže," dodala policejní důstojnice. Na základě shromážděných důkazů byli manželé obviněni z trestného činu dvojnásobné vraždy a pokusu vraždy s loupežným motivem a soudce na ně uvalil vyšetřovací vazbu. Aktuálně policisté prokazují obviněným spáchání dalších loupežných vražd, z toho jedné dvojnásobné, a dalších tří loupeží. Oběťmi byli vesměs staří lidé z regionu východních, středních a jižních Čech.

Kontrola prověřuje postup policistů

Manželská dvojice si podle Markové v trestné činnosti počínala velmi rafinovaně. "Na jednotlivých místech činu manipulovala se stopami a snažila se navodit dojem, že došlo k náhlému úmrtí, nešťastné náhodě, že oběti spáchaly sebevraždu nebo odešly z domova. "V některých případech se jim podařilo vnutit policistům svou verzi a v první fázi vyšetřování je svést na falešnou stopu. Ani přibraní experti tehdy v některých případech nepotvrdili násilnou smrt, zaviněnou cizí osobou. Kontrolní policejní orgány už celkově prošetřují a vyhodnocují taktický, procesní a odborný postup policistů, kteří se v první fázi vyšetřování zabývali jednotlivými případy," upřesnila Marková. Dosavadní výsledky vyšetřování, které má trvat zhruba měsíc a půl, ukazují, že většinu vražd a loupeží spáchala manželská dvojice společně. Pouze loupežnou vraždu devětasedmdesátileté ženy v jižních Čechách měla žena spáchat samostatně. Stodolovi byli dosud obviněni ze šesti vražd, z toho dvou dvojnásobných a jednoho pokusu vraždy. Z manželského páru Stodolových, důvodně podezřelých ze spáchání minimálně osmi vražd, se k těmto zločinům zatím měla přiznat pouze manželka, v dřívějších dobách povoláním zdravotní sestra. Její choť, který měl mimo jiné pracovat i jako soudní zřízenec na pražském Albertově, mlčí. Právu to sdělil zdroj obeznámený s dosavadními výsledky vyšetřování těchto případů.

S vraždícími dvojicemi se setkávají zřídka

S vraždícími dvojicemi se kriminalisté při řešení trestných činů setkávají, ale jen zřídkakdy. S případy manželských párů zabijáků měli co do činění například britští policisté, několika se zabývali američtí vyšetřovatelé. "Kriminální psychologie tento fenomén zná," řekla policejní psycholožka Ludmila Čírtková. Podle ní se lidem, kteří páchají takovéto činy, říká hedonistický sériový pachatel. "Vraždí kvůli profitu a na pokračování. Když spotřebuje majetek té jedné oběti, tak si systematicky hledá oběť další," vysvětlila. Osm loupežných vražd a jeden pokus o loupežnou vraždu je z hlediska dějin české a československé kriminalistiky zcela výjimečné a několikanásobně víc než např. vraždy spáchané Ivanem Roubalem či Jiřím Kajínkem. "Co do počtu spáchaných vražd se obviněným manželům přibližuje jen vrah Mrázek, kterému policie prokázala šest vražd žen. Mrázek ale vraždil ze sexuálních a nikoliv loupežných motivů. Pokud jde o počet policejně prokázaných loupežných vražd, je případ manželů největším v historii naší kriminalistiky," řekl v pátek Právu pracovník policejního prezidia Jiří Vokuš. Nevyloučil, že počet obětí a vražd nemusí být konečný.

Úředníci na magistrátech v Plzni a Pardubicích chrání řidiče zabijáka

Právo17.07.2003
Řidič Adolf Pech, který usmrtil při své opilecké jízdě v únoru 2001 na tramvajovém ostrůvku v Plzni tři mladé lidi a čtvrtého vážně zranil, řídí auto nerušeně dál jen díky šlendriánu magistrátních úředníků. Zrušení rozsudku nad Pechem podle soudkyně Nejvyššího soudu Blanky Roušalové úředníkům totiž nebrání v tom, aby rozhodli o pozastavení řidičského oprávnění.

"Zákon o provozu na pozemních komunikacích a o změně dalších zákonů č. 361/2000 Sbírky výslovně umožňuje správním orgánům pozastavit řidičské oprávnění," odpověděla v pondělí na dotaz Práva soudkyně Roušalová, která rozsudek plzeňského krajského soudu nad Pechem zrušila a vrátila k projednání. Plzeňský rozsudek uložil Pechovi osm let vězení a zákaz řízení motorových vozidel na deset let. "Mé rozhodnutí se v žádném případě nedotýká správního řízení o pozastavení řidičského oprávnění až do ukončení trestního stíhání. To stále trvá a je dostatečným důvodem pro uvedený krok," zdůraznila Roušalová. Plzeňští a pardubičtí úředníci případ vidí jinak. Názor, že v současné době není právně možné řidičské oprávnění Pechovi odebrat, zastává vedoucí odboru dopravy Magistrátu Města Pardubic Vladimír Bakajsa, pod jehož úřední pravomoci nyní osud Pechova řidičského oprávnění spadá. Viník tragické nehody se totiž přestěhoval do obce Čepí na Pardubicku, kde má od 7. května 2003 evidován trvalý pobyt.

Proč by řešili, když mohou neřešit

"Řidičský průkaz Adolfu Pechovi nikdo nesebral, proto mu jej ani nikdo nemohl vracet," ohradil se Bakajsa. Správní řízení podle něj mělo být s řidičem zahájeno v Plzni. "Problém je však v tom, že docházelo k sérii soudních jednání a následných odvolání proti vyneseným rozsudkům. Případ tak není dosud ukončen. Z tohoto důvodu neměli ani plzeňští kolegové šanci správní řízení zahájit. Jinak by totiž postupovali proti liteře zákona a mohlo by dojít i k paradoxu, že by se žalovaný mohl stát v případě tohoto porušení sám žalobcem," konstatoval Bakajsa. Na rozdíl od Roušalové dále tvrdí, že na pardubickém magistrátu potřebují soudní příkaz nebo alespoň vydání předběžného opatření soudem, aby mohli odebrat Pechovi řidičský průkaz. "Z Plzně pardubický odbor dopravy obdržel jen evidenční kartu 17. června 2003. Nic jiného k rozhodování," upřesnil Bakajsa. Vedoucí odboru dopravy plzeňského magistrátu Vlastimil Kroupa však Právu sdělil něco jiného. "Spis řidiče jsme tam odeslali v průběhu června poté, co k nám došlo oznámení o změně Pechova trvalého bydliště z Plzně do Pardubic. Pokud tedy soud, který se bude Pechovým případem znovu zabývat, rozhodne o odebrání řidičského průkazu, bude to záležitostí už pardubického magistrátu," řekl v pondělí Právu Kroupa. Také podle Kroupy by nebylo nic platné, ani kdyby doklady zabavili již plzeňští úředníci. "Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně bychom je museli stejně vrátit," poznamenal Kroupa. Verdikt Nejvyššího soudu, který zrušil v kauze Pecha rozsudek Krajského soudu v Plzni, nechtěla nijak komentovat plzeňská soudkyně Libuše Chudíková, která byla členkou senátu, jenž Pecha poslal na osm let za mříže a zakázal mu deset let řídit.

Smutná vizitka soudnictví

Soudci rozhodli, že se soudcům zpětně vrátí třinácté a čtrnácté platy, které v uplynulých dvou letech nedostali. Vládě tedy nezbývá než někomu půl miliardy vzít, aby soudcům mohla přisypat. Na vrchních soudech měl loni soudce měsíčně přes 82 tisíc korun, na okresních musel vyžít s necelými 60 tisíci, což - domyšleno do důsledků - "vážně ohrožuje jejich nezávislost a dokonce toho či onoho přímo či nepřímo nabádá ke korupci". Soudci musí být placeni slušně, bylo řečeno.
Přiznání, že nezávislost a nepodplatitelnost soudů stojí a padá se čtyřmi měsíčními platy, mě zarmucuje. Přiznání, že soudce může pro peníze zapomenout na zákony, právo, morálku a slušnost, mě děsí. Naději mi dává jen postoj ústavních soudců Pavla Varvařovského a Miloslava Výborného, kteří řekli NE, ale zůstali v menšině. Jim děkuji. Za naději.

František Vízek, Jablonec nad Nisou

Policie stíhá surovce, který zmlátil akademika

Právo 01.08.2003

PRAHA - Policisté okresu Praha-západ zahájili stíhání jednoho z pachatelů, kteří násilím vnikli v neděli 15. června ve dvě hodiny po půlnoci do domu akademika Jiřího Niederleho v Řitce. Zmlátili světoznámého fyzika do bezvědomí a způsobili mu zlomeniny v obličejové části lebky. "Zahájili jsme stíhání jednoho pachatele, kterému je nyní doručováno obvinění," řekl ve čtvrtek Právu policejní ředitel okresu Praha-západ Zdeněk Pelc. Kriminalisté zřejmě budou stíhat ještě jednoho surovce, neboť podle svědectví akademika na něj útočili dva muži. Fyzika zmlátili účastníci hlučného večírku v místním luxusním S-clubu. Policisté původně podezírali šest osob. Niederle si stěžoval na velkou hlučnost zábavy a rušení nočního klidu. Podnikatelům navíc někdo pomaloval auta smývatelnou barvou. To pro ně bylo záminkou k násilnému vniknutí do akademikova domu přes balkón, rozbití vstupních dveří na terasu a zmlácení. Akademikova manželka dokázala včas uniknout do jiných prostor domu a přivolat policii.

Surovci nad zmlácením akademika lítost neprojevili

Právo 07.07.2003

PRAHA - Surovci, kteří před dvěma týdny v neděli 15. června ve dvě hodiny v noci vnikli v Řitce násilím do domu světoznámého fyzika Jiřího Niederleho, kde ho do bezvědomí zmlátili, neprojevili při vyšetřování ani špetku lítosti a vyšetřovatelům se nepřiznali. "Nemá to na vyšetřování vliv. Známe pachatele. Vyčkáváme jen na vyhodnocení daktyloskopických stop. Obdržíme je tento týden a pachatele okamžitě obviníme z porušování domovní svobody a ublížení na zdraví," řekl v pátek Právu kriminalista, který se účastní vyšetřování. Uvedl, že v pátek na policii vypovídal také akademik Niederle. "Nemá námitek proti konfrontaci s útočníky a rekonstrukci jeho napadení. Z hlediska usvědčení pachatelů není konfrontace a rekonstrukce nezbytná," dodal kriminalista. Obyvatelé Řitky rychlé odhalení surovců uvítali. "Ještě je třeba, aby policisté zarazili řádění v S clubu, v domě hrůzy, abychom mohli v noci klidně spát a nebyli rušení řáděním zbohatlíků," řekl Právu obyvatel Řitky. "Nejmenujte mě. Ještě není vyhráno a mám rodinu," dodal. Akademika Niederleho v jeho domě zmlátili účastníci soukromého večírku v S clubu. "Dne 15. června se v tomto zařízení konala soukromá oslava narozenin pana Havlíka, které jsem se osobně neúčastnil. Je mi velmi líto, že k incidentu došlo, ale nemám s ním nic společného ani za tuto nepříjemnost nenesu odpovědnost," sdělil Právu vlastník S clubu Jan Moťovský.

Policie je přesvědčena, že zná útočníky na fyzika Niederleho

21.06.2003 - (apb) - str. 04

PRAHA - Policie je přesvědčena, že dva surovci, kteří v neděli ráno po skončení hlučného večírku v místním S clubu zmlátili světoznámého fyzika, akademika Jiřího Niederleho v jeho domě v Řitce, už uvázli v její síti. Podle informací Práva mají už úplný soupis účastníků noční zábavy, mezi nimiž útočníky hledají. "V seznamu jsou také podnikatelé, jež podezíráme, že rozmlátili dveře od vstupu na terasu domu akademika Niederle, kterého po vniknutí do domu zkopali do bezvědomí. Již jsme také kontaktovali majitele S clubu," potvrdil v pátek informace Práva středočeský kriminalista, který spolupracuje na vyšetřování případu. Podle vyšetřovatelů jasno do případu by mohla už vnést chystaná konfrontace s napadeným akademikem. Doba, kdy k ní dojde, závisí na zdravotním stavu zraněného vědce, který utrpěl při přepadení zlomeniny lebky v obličejové části, i jeho manželky, která z útoku surovců vyvázla s nervovým otřesem. "Stále se necítím ve své kůži. V pondělí musím do pražské nemocnice v Motole. Lékaři budou zvažovat, jestli budu muset podstoupit operaci tváře v místech, kde mám zlomeniny. Doufám, že to nebude třeba," řekl v pátek Právu akademik Niederle, který si v úterý na lékařích vymohl propuštění do domácího léčení ve snaze být nablízku manželce. Potvrdil, že se konfrontace s útočníky účastní, jak jen to bude možné. "Postavím se jim tváří v tvář a ukážu, kdo z nich to byl. Jednoho poznám naprosto jistě. Druhého s velkou pravděpodobností," poznamenal Niederle. Zdůraznil, že z odhodlání usvědčit pachatele a dosáhnout jejich potrestání podle platných zákonů neustoupí. "Nemám právo na strach. Chci napomoci tomu, aby se u nás více prosazovala spravedlnost," dodal akademik. Obyvatelé Řitky energický postup středočeských kriminalistů uvítali. "Snad to učiní i přítrž řádění lidí, kteří sami sebe určili do role vyvolených, kterým je všechno dovoleno" poznamenal jeden z místních obyvatel, který si nepřál kvůli vlastní bezpečnosti být jmenován. Místní lidé uvítali i rozhodnutí živnostenského odboru černošické radnice provést důkladnou kontrolu podnikatelských a pohostinských aktivit provozovatelů S clubu. Jeho majitel, třiatřicetiletý podnikatel Jan Moťovský, však Právu včera řekl, že podle něj nebylo dodnes prokázáno spojení s akcí, která v S clubu tehdy byla, snapadením akademikova domu. "Na večírku, po němž došlo k napadení, jsem nebyl. Je mi líto, že je spojováno s S clubem, který vlastním. V pondělí budu hovořit s policií. Teprve potom budu moci vydat své stanovisko," uvedl Moťovský.

Fyzika zmlátili zřejmě podnikatelé

Právo 8.06.2003

PRAHA - Policisté předpokládají, že fyzika Jiřího Niederleho v jeho domě v Řitce v neděli ve dvě hodiny po půlnoci zmlátili soukromí podnikatelé, kteří se účastnili hlučného večírku v místním luxusním Sclubu. "Podezíráme z tohoto brutálního činu šest osob.

Ve vyšetřování musíme odhalit ty, co do akademikova domu vnikli přes balkón, rozbili vstupní skleněné dveře, vyhrožovali zavražděním a napadli akademika kopanci a pěstmi. Totožnost všech šesti osob známe," řekl v úterý Právu policista okresu Prahy-západ.

vedl, že ve skupině podezřelých jsou soukromí podnikatelé, kteří si policii stěžovali, že jim někdo pomaloval jejich luxusní auta barvou. Pomalovaná auta měla být podle hlavní vyšetřovací verze záminkou k vniknutí do akademikova domu a jeho zmlácení. "Podnikatelé se zřejmě domnívali, že jim auta natřel akademik, když neuspěl se svou stížností na hlučnou zábavu v S-clubu," poznamenal policista s tím, že vyslovuje pracovní domněnku.

"Barva je smývatelná vodou. Auta nebyla nijak poškozena. Vyšetřujeme to jako přestupek, kterého se dopustil neznámý pachatel," vysvětlil policista. Policejní vyšetřování podle vedoucí živnostenského odboru Městského úřadu Černošice Hany Vyhnalové doplní vyšetřování činnosti provozovatelů S-clubu v Řitce, která spadá do správní působnosti Černošic. "V registru živnostenského podnikání není nikdo, kdo by měl oprávnění provozovat vinárnu a další provozy tohoto druhu," řekla v úterý Právu Vyhnalová. "Ze zákona mají živnostenské odbory právo provádět kontroly z vlastního podnětu," zdůraznil advokát Jiří Teryngel. Akademik Niederle opustil nemocnici v Motole, kam byl se zraněními převezen ještě v neděli časně ráno, v úterý na vlastní žádost.