Lze demokracii a tržní ekonomiku simulovat donekonečna ?
Sociální demokracie se vypravila s děravým vědrem k zanesené studni a varuje“ vody bude málo. Jednoduchý princip kritiky sociálního státu a snahy o nápravu státních financí..Motto může být: Simulanty zarazí, jedině a pouze,představa klystýru.

Ministryně Součková přemýšlí, kde vzít peníze na chod svého, potažmo našeho, zdravotnictví a jaké rošády nadělat.. Podívejme se na to blíže. Začneme něčím co je srozumitelné všem..

Členové vrcholového managementu neprosperující a krachující nemocníce, neprosperující ani na odborné ani hospodářské úrovni, si staví na okraji města přepychové vily. Dealeři pracující v této oblasti si postavili baronská sídla už dávno a stejně tak i příslušníci vrcholových managementů zdravotnických pojišťoven dávno nebydlí v družstevních bytech. Součková vyhodí management fakultní nemocnice v do nebe volající kauze, vykopnutí pánové odletí vlastním vrtulníkem.

Na druhé straně, když přijde občan do nemocnice zjistí, že polovina kliniky je uzavřená, druhé polovina pracuje za omezených podmínek, protože nejsou setry a pan doktor chodí jen středa - čtvrtek, náročné přístroje a vybavení jsou mimo provoz, protože nemocnici opustil technický personál.

Ovšem do systému natékají pouze jeho, občanovy, peníze, tedy peníze plátce zdravotního pojištění. Ty ovšem nejsou určeny na vily a mercedesy se zdravotnictvím spojené elity, ale právě na platy řadových lékařů, sester, technického personálu, odpovídající vybavení. K tomu ovšem použity z velké (velmi velké) části nebyly.

Pravice, ke které má sociální demokracie jak praxe ukazuje tak bytostně blízko, a vice versa, ovšem našeptává rázné korpulentní dámě, že ještě nevyužila všechny možnosti.

Samozřejmě že má pravice pravdu. Pacienti mohou dostávat v nemocnici jídlo jen pokud jim ho příbuzní přinesou a mohou také ležet na tom co si při nástupu do nemocnice na spaní sami přitáhnou. Viděl jsem nemocnici, kde pacienti leželi na zemi a konali potřebu ( srali) do rohu. Dvakrát denně přišel zřízenec, připojil hadici na kohoutek ve zdi a místnost vypláchl. Uvědomuje si Součková, že je zde prostor pro zavedení levné pohybové rehabilitace spojené s lázeňskou vodoléčbou? Pravice ano!

Romanticky založená Součková by ale ráda zatím udělala přehled, na co vlastně plynou peníze od zdravotních pojišťoven. Kdo by si ovšem na druhé straně rád sedl holým zadkem na hnízdo sršňů: Vždyť potažmo i soud uznal, že VZP, coby akciovka, je soukromá obchodní společnost a zveřejňovací povinnost se na ni v žádném případě nevztahuje! Takže tůdle!

Špidla s líbezným a neměnným úsměvem……, pronáší novodobé proroctví, téměř Nostradamovo Končí civilizační etapa u můžeme mu věřit, sám se o to totiž stará Podívejme se na to blíže.

Jakože informace hýbou světem, zvláště v této civilizační etapě, tak tedy Internet do škol! Široké a úplné vzdělání lidu od nejútlejšího věku je náhle heslo i nejkonzervativnějších liberálů! Zdarma? Ó  nikolivěk. Sedm miliard a asi šest a půl tisíce škol. To představuje asi tak pětapadesát standardních  počítačů na každou školu včetně jednotřídek. Což je samozřejmě nehorázná blbost. Vzhledem k účelu jsou i nejobyčejnější počítače nesmyslná „děla“ a počet je samozřejmě taky kravina.  A co se stane když vážený pan ředitel půjde k  místnímu dealerovi, že chce jako padesát lehce očesaných PéCéček pro Internet, ale ve dvou místnostech udělat síťové přípojky a jedno PéCé aby fungovalo jako Proxy Server. Proboha, o čem je řeč šéfe!

 Místní provider internetového připojení by možná na tisícovkou měsíčního poplatku u místní devítiletky s úsměvem rezignoval a možná by se lehce ustrnul i všemocný Telecom i když tady už lze mít své pochybnosti.

Jenže megalomansky pojatá školská internetová celostátní sít s jedním internetovým centrálním uzlem je něco jiného. Kromě téměř zaručené nefunkčnosti je tady ve hře jiná vlastnost takovéhoto konceptu. Centrálně přidělené a obhospodařované peníze (hle, zde centralizmus najednou pravici nevadí) a ve skutečnosti paralelní informační síť, umožní totiž přidat jakési atypické a zbytečné programové vybavení a funkce ke každému počítači (vlastně se jen těžko dovíme kolik jich doopravdy je). Jde o to nechat si to zaplatit a je vystaráno. Můžeme se pak tedy nakonec dohadovat, zda se Buzková buší ve svá vehementní prsa dostatečně vehementně… Můžeme se, spolu s právníky ( a co ti dokážou si umíme/neumíme představit), donekonečna dohadovat, jestli umístily dostatečně kompetentní osoby dostatečně čitelné podpisy do dostatečně kompetentních kolonek a jestli smlouvy vysocí úředníci vůbec četli. Problém je jinde.

Jakmile někdo přišel s nápadem usnadnit a zorganizovat zavedení Internetu do škol našel se také někdo, kdo měl skvělý nápad udělat z toho nájezd na peníze daňových poplatníků. To byl ten koncept, ve který se zvrhla akce Internet do škol a tady měl zafungovat stát. No, vyšlo to. Tedy skoro. Nicméně tak odhadem jedna až tři miliardy jsou nenávratně v prdeli.

Budeme-li takto konzervativně liberálně podle tohoto vzoru řešit civilizační problémy, které sebou současná konzervativně liberální etapa rozvoje demokracie přináší, tak Špidla bez problémů Nostradama trumfne. Internet do škol není jediná akce tohoto druhu. Favoritka Součková pustila v tichosti například do života projekt koncipovaný podle stejné filozofie – Cyklotron na Bulovku. Jsou i další? Takové jsou prakticky všechny.

Společnost, ale prozatím hlavně politiky, znervózňuje diskuse o plnění a vybírání státní pokladničky. O co jde? Představu jsme si o tom už mohli udělat. Podívejme se na to ale ještě blíže.

Jakási dáma, snad mluvčí Svazu podnikatelů v průmyslu a obchodu, nebo v něčem takovém, prohlásila někdy na počátku srpna ( to nestojí opravdu za to hledat), že podnikatelům , kteří jsou ve společnosti tvůrci hodnot je nutno odstraňovat z cesty všechny překážky. Tato dáma zřejmě v dětství viděla jak odkopává sedlák z cesty drobné kamínky, když vede býka ke krávě.

Abstrahujme od tvrzení z komunistických čítanek, že si sice mohu koupit pět náklaďáků, napsat na plachty Velkošpeditér, ale dokud neusednou řidiči za volant, žádné hodnoty nevzniknou. Abstrahujme představy o podnikatelském riziku, které nesou po zásluze odměňovaní podnikatelé, zaměstnanci však nikoliv i když jaksi 600 000 nezaměstnaných dává tušit jakési souvislosti.

Dáma zametající cestu podnikatelům pozapomněla na tohle. Podnikatelé, vrchol konzervativně liberální společenské pyramidy, jsou mimo jiné také tvůrci transformačních a privatizačních peripetií, biliónového dluhu, třináctileté stagnace HDP. Stojí za hospodářskou trestnou činností, korupcí, klientelismem, lobováním, šedou ekonomikou a daňovými úniky. Stojí za nefunkčností struktur jako je nejen zmíněné zdravotnictví a školství. O nefunkčnosti policie případně soudů mohou za dlouhých zimních večerů vyprávět manželé Stodolovi a jiní , k čemuž může pan Gros přikyvovat hlavou a říkat „Svatá pravda“. I když toto samozřejmě nezapadá do žádných úvah o ekonomice, svědčí to víc než dostatečně o stavu společnosti

Také podivně vypadá armáda, která má dnes méně tanků než Vojenské muzeum v depozitářích, minimum letadel, neotevírající se padáky (jak případný název!) atp. Kdyby někdo formuloval požadavek takové demilitarizace po opuštění vojenské doktríny Varšavské smlouvy střetl byl se pravděpodobně s paragrafem trestního zákona o vlastizradě.

Jsou to jen standardní sentimentální stesky, ale i zde je pes zakopán někde jinde.

Páni podnikatelé se nad ránem, po noci prohýřené v nelegálně provozovaném baru v Řitce rozhodli rozflákat držku profesoru Niederlemu. Což byl jejich typ na lumpa, který jim zamazal hovny a vápnem přední skla limuzín. Tam to muselo vypadat a kdo by se nenasral! Podnikatelé nemají samozřejmě čas se zdržovat s prkotinami a společnost to bere na vědomí, protože jsou tvůrci hodnot . Dopadlo to jak to dopadlo, ten dědek byl, kurva, akademik, nebo co! Dnes už se nad touhle srandičkou zavřela samozřejmě voda, ale všiml si někdo tohoto: kromě toho, že nakonec nejen odjeli v těch limuzínách bez problémů ožrali jako slívy (proč ne, když jim společnost odstraňuje z cesty všechny překážky) tak si ale také náklady na ten chlast, kurvy i benzín nakonec bez potíží zařadí mezi odečitatelné položky základu daně!

A to je problém!

Mocenské elitě připadají mzdy ve průměrné výši 500 Eur na zamastance, jako zločin, který dusí možnosti podnikatelů, Důchody ve vyši 250 eur jako pozůstatek komunistické rozmařilosti. Že například v USA drží na výsluní ekonomiku spotřebitelská poptávka (odvíjející se od úplně jiných mzdových hladin)už kritiky sociální státu nezajímá.

Zadívejme se pozorněji na následující článek, tedy snad stojí za to si ho i přečíst.

Je vidět, že mocenská elita si nachází jiné zdroje osobního blahobytu, než je podnikání v podmínkách regulérní hospodářské soutěže. Tedy ne jednotlivci, ti ostatně existovali ždycky, ale tak velká část mocenské elity, že významně  ovlivňuje celou „demokratickou“ společnost.

Ze dvou možných schémat liberální demokracie

si mocenská elita vybrala to druhé (můžeme v duchu diskutovat o důvodech) a dnes se při slovech o demontáži sociálního státu snaží zaměnit důsledek svého chování za příčinu skutečného stavu a řešení, která navrhuje jsou v celku i v detailech na hranici absurdity, stupidity, jak kdo chce.

Nad hodinovou stávkou lidí z berňáků se pozastaví publicista Leoš Kyša v Hospodářských novinách.  Není to ale náhodou tak, že hospodářská trestná činnost nesmí být z daňových přiznání, v souladu s naší legislativou,  vyvozována? Nejsou na finančních úřadech tajné seznamy firem, který se nesmí sáhnout na zoubek? Finanční úřady v zahraničí jsou mnohde propojeny, korupci,  podvody, porušování obchodního a trestního zákona vyhledávají sofistikované expertní systémy. Návrh zavést něco takového, je ovšem u nás považován, tedy pravicí předestírán, jako levicový extremizmus, tedy nepředstavitelná komunistická sviňárna první třídy. 

Dagmar Lastovecká, tuším dnes už v ústavním soudu, vytáhla na světlo Cibulkovy seznamy z dobrého důvodu. Začíná se uplatňovat promlčecí lhůta na hospodářské trestné činy z doby počátku transfomace. A lidi je nutno něčím zaujmout, odlákat pozornost. Už se to ale moc nepovedlo.

Existují ve společnosti vrstvy, které udělají všechno pro to, aby zůstal status quo zachován a díky pravicovým politikům vlád minulých i dnešní. Je úsměvná elegance s jakou ex-premiér Zeman hází vidle do hromady hnoje, jakou sám pomáhal nakydat.

Je faktem, že dva fundamentální kroky ke zlepšení státních financí nechávají Špidlu klidným.

• na výdajové straně důsledná a fungující veřejná kontrola veřejných financí, naprostá průhlednost a srozumitelnost financování státních institucí,

Jen Pražský magistrát byl ze 200 zpochybněných veřejných zakázek ochoten poskytnou podrobnější informace pouze ke dvěma! Veřejnost i státní správa je bezmocná. V rámci reformy státní správy odejdou desítky úředníků a odborníků, Burgemaister a Němec však jistě na svých postech zůstanou.

Veřejná kontrola veřejných financi a veřejná kontrola věcí veřejných vůbec je základní rys demokracie, absence je základní rys totality. V žádném případě se nejedná o komunistický relikt nebo levicový manýr, jak se snaží pravice společnosti vsugerovat, ale měla by být právě pravici zaměřené na skutečnou tržní ekonomiku bytostně vlastní. Absence veřejné kontroly je odvrácená strana mince na jejíž druhé straně je korupce ve všech svých formách, které představují smrtelnou ránu regulérní hospodářské soutěži, tedy právě oné bezpočtukrát pravicí zmiňované neviditelné ruce trhu. Té se však naše pravice zřejmě bojí stejně jako rudé vlajky .

Zkuste však v tvrzeních premiéra Špidly o reformě veřejných financích slovo veřejná kontrola najít.

•  a na příjmové straně výběr daní schopný důsledně odlišit tvorbu kapitálu od tvorby osobního majetku.

O příjmové stránce Špidla říká:

„V prvním pololetí příštího roku budeme prosazovat řadu zákonů, které souvisejí s tlakem na šedou ekonomiku, čili předložíme normy zavádějící registrační pokladny, majetková přiznání, finanční policii, bezhotovostní platby, trestní odpovědnost právnických osob a změny zákonů o zaměstnanosti včetně boje se zaměstnáváním načerno“

Tuto nesourodou bezkoncepční změť, postrádající sjednocující ideologický základ, chce realizovat s unionistou Marešem a pravicovým senátem v zádech? A pravicový unionista ve sociálně demokratické vládě Mareš je zřejmě spokojen právem.

Kde jsou největší slabiny reformy podotýká Keller. Jestliže zná sociálně demokratická vláda recept na narovnání tržního prostředí, je povinna ho realizovat ihned, navíc je-li od reformy financování veřejných rozpočtů neoddělitelný. Ve skutečnost sociální demokracie recept nezná a i kdyby znala, neprosadí. Drzý podvod  spočívá v tom, že Špidla neříká prosadíme a uvedeme v život, ale „budeme prosazovat“! Velmi dobře ví, že v současné konstelaci vládní koalice poplatné pravicovému uskupení a dokonce jeho miniaturní ultrapravicové složce, nikdy takovéto zákony neprojdou!

Špidla musí vědět, že by podobné zákony mohl prosazovat a je to základní povinnost jeho vlády, jedině ve spolupráci s komunisty. Přitom by je měl díky početní převaze na háku, takže žádný strach. Na bohumínském sjezdu si ale vědomě sociální demokraté připravili alibi a zástěrku pro politiku, kterou nelze nazvat vlastně ani pravicovou, ale politiku, která je určená pouze ku prospěchu jen mocenské elity. A všimněme si, že se při vysvětlování sociálně demokratického pojetí reformy veřejných financí se Špidla, podobně jako Klaus, obouvá i do nositele Nobelovy ceny, kritika česke tranformační cesty, Josepha Stiglitze.

Současný základní problém vládní peripetie je v tom, že si pravice přeje v zásadě velmi tučnou příjmovou stránku rozpočtu. Jak jinak by se uživily projekty jako zmíněný velkolepý Internet do škol a zřejmě i desítky dalších. Z čeho by se platili pánové Lauder, Šťáva pod. Úsměvná stránka problému je v tom, že by si čeští (a samozřejmě i jiní) konzervativní liberálové přáli z hloubi srdce milionářské daně pro bezdomovce a nulové daně pro sebe. To je ovšem oříšek i když se sociální demokracie snaží jak může.

Ředitel BISky, plk. Lang, klade rovnítko mezi špióna- teroristu- velkého tuneláře- ohrožení demokratického systému- bezpečnost- strategické ekonomické zájmy našeho státu- nevyzrazení utajovaných informací, spojení s organizovaným zločinem.

Jedná-li se o zločiny proti podstatě demokratického státu, nepromlčitelné, zločiny, na které se nevztahuje žádná forma imunityproč je tu rozdíl? Zatímco terorista končí v kleci vojenské základně a posléze s kulkou v týle někde mezi dunami, velkotunelář a člověk, který ohrozil strategické ekonomické zájmy státu, žije v přepychu! Nejen u nás a v Evropě se s tím dokáže vypořádat málokdo.

Páni sociální demokraté prožívají soumrak bohů.

Řadoví poslanci a řadoví členové by si měli důsledně a věcně rozmyslit principy své prozatím velmi mlhavé ideologie, pokud ovšem nesdílejí filosofii své stranické špičky – každý den dobrý - a pokud se nesmíří se situací, že se při jejich vstupu do místnosti někdo hlasitě uprdne a prohlásí „Přichází pan poslanec/senátor za sociální demokracii!“. A těžko je zachrání hraběcí rady, jejichž fungování v našich podmínkách si umíme už dobře představit.

Český občan by mohl ovšem dát jasně najevo, že v případě neúspěchu reformy veřejných financí, jejímu jednostrannému zaměření ve prospěch dosud velmi pochybně fungujících elit a z toho vyplývající trvalého celospolečenského marasmu, dá v příštích volbách jednoznačnou podporu komunistům. Do by narovnalo českou politickou scénu pravděpodobně během několika hodin.

Ptal jsem se v jedné zemi proč proboha znovu volili komunisty, žádné takové ty jako reformní, ale jakože ty opravdu echt. Po pěti letech relativní demokracie?. Bylo třeba skoncovat s korupcí a lumpárnami Jsou horší než totalita a je to taky totalita! byla odpověď

Ono tak nějak taky někde funguje.

Bohumínské usnesení znemožňuje sociálním demokratům tvrdý tah proti svým pravicovým koaličním partnerům. Pokud nám budete dělat jen sebemenší náznak obstrukcí a neochoty připravit účinné zákony proti korupci a na ochranu hospodářských zájmů společnosti, pak je prosadíme s pomocí komunistů! A i pravicový poslanec by zaváhal postavit se proti zákonům na ochranu hospodářské soutěže, kdyby byly prosazovány dostatečně důrazně. Je ovšem otázkou, zda si takto nepřipravili sociální demokraté půdu pro zachovaní neutěšeného stavu úmyslně.

Někdy v polovině srpna jsem zahlédl v Signálu dvoupalcový titulek, něco jako v tom smyslu “Kam se podělo osmdesát tisíc samopalů Lidových Milici“. Že by ty kurvy červené měly někde tajné gerily? Tak jsem si to přečet! Titulek sice šikovně vsugeroval myšlenku, ale bylo to jinak. Milice zbraně odevzdala armádě, to nezpochybnil ani autor článku, ale pak v tichosti někde zmizly (nejspíš za účelem kšeftu). Tak to autor zkusil jinak a líčil, jak se bývalá totalitní mocenská elita ráda ozbrojovala. Na stovky tisíc zbrojních pasů a další tisíce ilegálně vlastněných zbraní té dnešní pozapomněl. Znám poslance sociální demokracie, který se od své malé ruční palné zbraně neodloučí ani ve velice intimních a romantických chvílích.

Z komunistů má naše dnešní pravice a potažmo i sociální demokracie strach. Není to ale kvůli totalitě padesátých let.

Demokracii a tržní ekonomiku nelze simulovat donekonečna a simulanty zarazí jedině a pouze představa Velikého Klystýru. A tlustá, vousatá sestra s kýblem a hadicí je za dveřmi!

 P.V.S , Bangkok, září 2003