Prognostik či politolog Douglas Adams nás seznamuje s prozřením, které se vylíhlo v hlavě (jedné z hlav) galaktického presidenta Zafoda Blblbroxe a to, že jakou má vlastně ve skutečnosti moc galaktický president, totiž žádnou. Pochopil, že jen hrstka lidí (a teď i on) ví, že úkolem galaktického presidenta není moc vykonávat, nýbrž odvracet od ní pozornost. Dílko se jmenuje Stopařův průvodce galaxií a my si zase uvědomíme, že prognostik či politolog je toliko zavádějící označení pro autora science fiction.

Tedy.

V období, které sice ještě nemůžeme nazvat "po globální éra", ale rádi nazýváme "po komunistická éra", už doznívají vzpomínky na totalitu a liberální demokracie má za sebou 12 let. Lidé se mohou nad mnohým zamyslet. Navíc uplynul rok, který byl jedním z nejúsměvnějších roků transformace.

Jen tak na přeskáčku.

Václav Klaus: Děti, teď poběžím já a vy budete počítat.

Kdy by si nevzpomněl na Chaumovu svazácko patolízalskou Léčbu Klausem! Tak ten kdo si vzpomněl se musí srdečně zasmát, když si uvědomí jaký klystýr dostal Vůdce Klanu od členů své vlastní smečky, kterou založil a nakonec, jako přece jenom vzdělaný a cílevědomý politik – budovatel kapitalizmu - převedl přes mnohá úskalí, byť tak trochu do ztracena. Nevyšla mu sázka na vlastního zástupce.

Volba demokratická či nedemokratická, to se dědečkovi zakladateli nedělá a je z toho bohužel také vidět jak si sama ODS svého guru váží, vlastně celou tu dobu vážila a kolik jeho vlastních myšlenek skončilo v jeho vlastním hnízdě. Je to horší než „Sarajevský atentát a la 1997“. ale stává se to. Stalo se to například Vladimíru Iljiči Leninovi když mu zvolili jako nástupce Josefa Visarionoviče Stalina.

Chaum má hned dva vděčné náměty: Jak (ne)posrat vlastní reinkarnaci a Ostravský buran aristokratem.?

Ubude bohužel zfanfrnělých fanynek na partajních show ODS (například já) , což nemusí bránit uzavírání kšeftů ve stylu ruka ruku myje, ale pro stranickou image to může znamenat smrtelnou ránu, vzrostou podstatně výdaje na roztleskávačky.

 Do jaké míry je skutečný názor odstupujícího předsedy na volbu svého nástupce ryze jeho soukromou věcí je rovněž velmi, velmi diskutabilní. Strana, kterou založil, chce hrát dominantní roli na místní politické scéně, chce zásadně ovlivňovat život všech občanů,.co se však v této straně děje, hodnocení situace jejími lídry, je čistě jejich soukromou věcí? Copak nám to připomíná?

Zajímavější je však toto.

Pánové z ODS v poslední době presentují hojně, celostránkově a překvapivě své myšlenky na stránkách Práva. Takže pan Nečas před a pan Topolánek po Klausově odchodu do říše politických stínů se dali slyšet.

Petr Nečas:
„A že je naší chybou, že jsme české levici umožnili, aby nám ukradla taková výrazná pravicová témata, jako je téma rodiny, vzdělávání, téma sociální soudržnosti“

 Mirek Topolánek:
„A budu akcentovat to, co vždycky. Není třeba měnit v nejmenším ideový základ ODS. Nechali jsme si ukrást některá témata. Například sociální politiku. Musíme voličům dokázat, že sociální politika v liberálně-konzervativním balení znamená, že ti potřební dostanou samozřejmě víc.““
(Jestli čtenáři vadí, že zvracím, omlouvám se. P.V.S.)

Proboha Péťo, Mirku, Mirko vždyť jste členy strany, která má ve zlatých análech své ideologie toto:

Útok na soukromý majetek považují konzervativci vždy za snahu o narušení elementárních lidských práv a pochopitelně mají pochopení pro jeho náležitou obranu. To dokumentuje např. Robert Nisbet ve své knize Konzervatizmus: Sen a realita, když nejprve cituje Paula E. Morea ve vztahu k majetku tak, že vlastnická práva jsou důležitější než právo na život a pokračuje: „Je zajímavější si připomenout, že autor napsal výše uvedená slova jako přímou kritiku Johna D. Rockefellera; nikoliv ovšem jako kritiku Rockefellerovy role v takzvaném ludlowském masakru v Coloradu, při němž byli na Rockefellerově důlním pozemku zabiti dělníci, kteří odmítli uposlechnout policejního příkazu, aby se rozešli. Vůbec ne! Prohlášení, že majetek je důležitější než život, vyprovokoval Rockefeller tím, že podle Moreova názoru obhajoval svou akci na obranu vlastního soukromého majetku Příliš neprůbojně, nejistě a váhavě.“

A na základě této vaší ideologie byl zdrojem majetku a moci v průběhu transformace proces, v němž bylo a dodnes je nejdůležitější být vždy o krok před právníky (Ježek) – rozuměj právem – a tedy slova solidarita, nebo třeba slušnost, nemají ve Vašem slovníku žádný význam. Ale co to, doboha, kecám. Právo střílet do nezaměstnaných, nad čímž zřejmě váhal , podle uvedeného citátu, i Rockefeller, nikdo zatím nikomu nebere.

Na počátku nového roku už Mirek, tentokrát již samostatně a bez opisování, spílá v 7-ičce  Špidlovi :
Je smutné, že jste tu ekonomiku stabilizovali na úrovni desetiprocentní nezaměstnanosti, klesajícího HDP a zvyšujícího se zadlužení této země,"

Je to důrazné, „tak to ma byt“, leč poněkud nesrozumitelné. On si Topolánek myslí, že se HDP vytváří ve státních a národních podnicích, strojních traktorových stanicích a JZD? Anebo, že pako Špidla není schopen ve státní správě vytvořit 600 000 volných míst, například tři finanční úředníky na jednoho podnikatele? Pochybuji. No ano, když se nepracuje, žije se na dluh! Nezaměstnaní HDP netvoří, dluh ano.

Jenže HDP a nezaměstnanost jsou přece výhradně věcí podnikatelské vrstvy. Vláda, pravicová nebo sociálně demokratická může jen přihlížet. Může třeba vesele mávat z oken stojícího vlaku (jako že jedeme, jak to už známe), nebo může nad bezývýchodnou situací skřípat zuby. HDP nevzniká v pouze hypermarketech, a spotřeba obyvatelstva se nakonec odvine od národní produkce ato svedli ve státních podnicích jen KOMUNISTÉ. Topolánek dává Špidlovi zřetelný návod - módně: čitelný signál? Že by?

Občanu, zastydlému idiotovi, liberálně demokratičtí politici s oblibou předhazují, jak že se, jako furt, a pořád spoléhá na otcovskou roli státu. Občan v tom ale není evidentně sám.. Jak je vidět novopečený předseda ODS, ne liberální demokrat, ale dokonce konzervativní liberál, a ta podnikatelská vrstva, kterou representuje, se na parternalistickou roli státu spoléhá a vymlouvá při podnikání taky. My si budeme dělat svoje čachry (národní produkci se vytrácí do ztracena) a o HDP a zaměstnanost ať se postará stát. A když už se stará o tohle, tak ať taky zaplatí naše dluhy, což připomínají i okřídlená slova senátora Salzmanna.

Vláda? Ta přece může v liberální demokracii nanejvýš připravit podmínky pro podnikatelské aktivity a ty jsou stále skvělé, tak jak si je připravila ODS sama!

ČSSD nevzala podnikatelům žádné výhody, které pro ně nachystaly pravicové vlády. Ani stopa po akci čisté ruce, masivní převody kapitálu do osobní spotřeby bez jakékoliv stopy po daních z příjmu fyzických osob, lobbysmus nahrazující jakoukoliv koncepci státní politiky, korupce a klientelizmus (partajní socializmus) bez zábran, desetitisíce neuzavřených soudních sporů (zřejmě další desetitisíce uzavřených pochybně a desetitisíce, které nikdy nespatřily světlo světa) miliony státních dotací na předem určené cíle, které však končí úplně jinde (kde?), stovky miliard na reparáty bankéřů a investorů (tj. údržbu přepychových vil), smlouvy podnikatelů se státem, považované od samého počátku oběma stranami za cár papíru). Hola Hoj!

Snad jen zpomalená privatizace je zádrhel na liberálně demokratickém chování ČSSD. Ovšem kromě větru a deště se toho už moc privatizovat nedá a ty ostatně patří tradičně komunistům, což je zřejmě ten pravý důvod, proč jejich vážnost ve společnosti nezadržitelně narůstá.

Že česká podnikatelská vrstva jako celek končí tam, kde končí možnosti dalších spekulací výprodeje a šmeliny? Na to však bylo zaděláno dřív, než se Špidla narodil. Takže co?

O panu Topolánkovi toho moc známo není, jedno se však rozkřiklo. Ať je kdekoliv a kdykoliv a jakkoliv , vždycky dokáže najít nejkratší cestu na golfové hřiště. Více se snad dovíme tady. Ale jak lze tušit, nevypadá to nejlíp. zvláště, když si chudí žijí nad poměry
Ale stejně má Mirek Topolánek víc pravdy než jeho místopředsedkyně, soudružka v ODS waffen- Mirka Němcová (ejhle: další bezprizorní fanynka, musím se s ní sejít), které zřejmě ani nezčervenala líčka studem (anebo jo?), když prohodila:
„Dokázali jsme velmi rozhýbat ekonomiku, změnit společenský systém. Byli jsme u toho. Myslím, že máme být na co hrdí“.

Na což ovšem už před lety v předstihu kontrovala z Washingtonu D.C. Matesová:
“Česká transformace? To nejsou nedostatky, problém, krize, katastrofa. To je ekonomická apokalypsa nevídaného rozsahu!“

Kdepak je asi té půvabné blondýnce konec? Ostatně i letos si dávali všichni analytici, prognostici, politologové a autoři sci-fi pozor, aby ani omylem jejich statistiky hospodářských výsledků ČR nezabrousily před rok 1990. Byl by to smutný příběh.

Ale pozor, Mirku! Netřeba dštít na ČSSD jen oheň a síru. Předvedla přece také přinejmenším dva opravdu vytříbené pravicové husarské kousky. Uznej!

První. Privatizace tranzitních plynovodů a celoplošná privatizace plynárenských společností do rukou jednoho monopolního soukromého vlastníka. Podstatné zefektivnění výroby, racionalizace, nové know how, jak v oblasti technologie tak i managementu, přímo z Německa. Bla, bla. A soukromý vlastník vždy lepší než stát! Bla, bla. Trh a soutěž tlačí ceny nekompromisně dolů. Bla, bla. Jaký úspěch ve srovnání s ČEZem, jehož majoritním vlastníkem zůstává stát.

Ale ejhle! Cena elektřiny se nezmění, plyn však podraží..

Druhý. „Vystavba useku dalnice z Lipnika do Těšyna, přes Bělsky les“ (vyslovuj kratce a tvrdě). 87 km dálnice za cenu dvou Temelínů! Tady můžete zvolat „ Jupííí!“, „Whow“ nebo „A kurva!“, podle toho, kde se zrovna nacházíte .

Jaká náhoda! Oba tyhle majstrštyky se týkají Ostravska. První se vylíhl v hlavě Vitáskové (Severomoravská plynárenská) a dědka Grégra, druhý – no comments, všichni víme, kde je Bělský les. O těchto dvou projektech, které jsou s Ostravou jednoznačně svázány, musela severomoravskoslezská ODS do detailu vědět. A že Topolánek nespílal Špidlovi už tehdy? Že by vlastně sehraný duet pro potěchu operetních fajnšmekrů? Není kouře bez ohně?

Apropó, Grégr. Podtrženo a sečteno. Po Salzmannovi a Železném má ČSSD konečně svého neoddiskutovatelného adepta do Senátu.

Pumpovaly dvě panenky - pan domácí z okna koukal.

V potyčkách o nájmy, které veřejnost jistě se zájmem sleduje, zůstává pár bílých míst, které nikdo zřejmě mapovat nechce.

Tedy další úsměv roku 2002:

Jsou všichni, nebo většina majitelů tzv. podnikatelů gauneři? Bůh suď. Pokud někdo argumentuje tím, kolik se platí za metr v centru Mnichova, je s prostě idiot.

Uložit přebytečný kapitál do nemovitosti, například nájemního domu, se dělá z jednoho prostinkého důvodu. Chci ho ochránit před vlivem inflace, nevypočitatelným vývojem na finančních a kapitálových trzích, před případnými krachy v bankovním sektoru. Jak prozíravé! Platí se za to. Špatnou likviditou takovéto investice a minimálním ziskem. Chci-li vysoký zisk, mám tady třeba CS Trend nebo Harvardské investiční fondy. Viďte páni podnikatelé. Chci-li rychlou likviditu mám možnost investovat do zlata a diamantů (ty navíc „nevidí“ letištní bezpečnostní rtg).Tlačit na zisk z nemovitosti je vyslovené podnikatelské neumětelství.

Je samozřejmě otrava, když je Vietnamská obchodní společnost ochotná platit za bytový prostor 1+1 třicet tisíc měsíčně a ona mi tam bydlí matka samoživitelka a platí jenom sedm. To by se jeden picnul. Jenže, proč tedy skončila někdy okolo roku 1989 (další náhoda?) výstavba levných, českým občanům dostupných bytů? Poptávka po nich byla, jak je vidět stále je a neviditelná ruka trhu vždy působí tak, aby nabídka poptávku vyrovnala! Něco se zvrtlo? Neviditelná ruka trhu v té době masturbovala?

Majitelé nájemních bytů se dovolávají svých posvátných tržních práv, trh však neexistuje- pokud trhem rozumíme vyrovnaný stav nabídky a poptávky- a místo něj máme jakousi fatální nerovnováhu, zaviněnou spekulanty, blbou legislativou a ještě blbějšími politiky. Stát už s bytovou výstavbou nemá nic společného, je to věc podnikání, a mělo by být české pravici alespoň žinantní jásat nad koncem „východního“ modelu ekonomiky a současně stěhovat občany do zemljanek.

V hodinách tržní občanské výchovy to bylo jednoduché. Zisky z majetku vloženého do nájemních domů budou tak zajímavé, že přilákají další a další investory do bytové výstavby, budou další a další byty, nabídka převýší poptávku , ceny pak, milé děti, budou nízké, skvělé, prostě tržní. Hodiny praktické tržní ekonomiky z posledních dvanácti let říkají ale něco jiného – bude velké hovno. Peníze, která za dané situace naší podnikatelé dostanou, do dalších bytů nevrazí. A na to klidně vsadím svůj klobouk

Může se stát, že majitel z nájmů bytů nepokryje ani náklady na nejnutnější údržbu domu. Při těch cenách stavebních prací, že jo! Že průměrný nájem by klidně mohl převyšovat průměrný příjem? Třeba jo, ale množství a kvalita pracovních příležitostí, produktivita práce a z ní odvozená průměrná mzda, relace k cenovým hladinám, to vše určuje kvalitou své práce jen podnikatelská vrstva. Páni podnikatelé, vlastnící a majitelé, potřeste si rukou navzájem.

Legislativa, která neumožňuje vyhodit nájemníka na ulici? To je zcela marginální záležitost. Nájemník klidně vypadne, když za rohem najde levnější a lepší byt. Jenže prozatím podnikatelé v oblasti bydlení nabízejí stavbu přepychových vil, H-Systém a Duhovou louku, což je poněkud málo.

A pak, když už hovoříme o trhu, kde si podnikatelské subjekty konkurují, tlačí ceny dolů, poskytují stále kvalitnější služby a zboží, ve snaze udržet zákazníky, není vlastně Občanské sdružení majitelů domů, jeho cíl bojovat společně za výše nájmů , dokonce institucionalizovaná kartelová dohoda? Něco co se do tržní ekonomiky hodí jako paví pero do prasečího zadku? Něco, za jsou jsou milionové pokuty i u nás a v civilizovaných zemích katr?

Kapitalizmus po česku, čtený podruhé?

Voda hučí po lučinách…

Chudácí Tyl a Škroup, kdyby tušili čemu se bude v příštích stoletích říkat černý humor! Povodně jsou stále bolavá rána, navíc zřejmě budou další a další. Do jaké míry se na škodách podepsala arogance podnikatelů, vlastníků, majitelů a státní správy se budeme dohadovat dokola. Těžko se dovíme kam se poděly miliony, tedy stovky milionů, které vydával Pražský magistrát na údržbu evidentně neudržovaného pražského Metra. V podstatě to ale víme a tak mlčky zaplatíme miliardy, páni pražští burgermajstří v klidu dostaví letoviska ve Špindlerově mlýně.

Během povodní Praha dostala chronickou dopravní koliku a už se jí nezbaví. Jeden z burgermajstrů téhož jména si pochvaloval, že si pražští a samozřejmě i přespolní řidiči nestěžují, nereptají, mlčky snášení útrapy doby (zvůli panstva, zločiny samozvanců – tak nějak Williame?). Takže není co řešit.

Jak by se měla asi taková nevole projevit, páni burgermajstři? V Praze je tradiční defenestrace? Je libo dopadnout na kopí knechtů (I.) nebo na hromadu hnoje(II.)? Nebo jak kdo?

Kdo dorazí do hlavní města Kazachstánu, Alma-Aty, zažije nepříjemné překvapení. Almaty není již hlavní město. A jako že vždycky byla? Hlavní město je Astana. Pohádkové letovisko u moře, orientální nádhera života oligarchů? Ó, nikolivěk. Místo v poušti, v létě písečné bouře, v zimě sněhové bouře (+40, -40). Jinak téměř nic. Jen politické špičky. A od Almaty – tísíce kilometrů. Proboha! Důvod ??? Podmínky pro korupci, lobbysmus, klientelizmus jsou velmi, velmi, opravdu velmi ztíženy. Jak prosté. Jak inspirující.

Praha pomalu ale jistě přestává být: Praga, mater urbium. Kdo se do toho města musí vypravit, nebo kdo se v tomto městě musí někam vypravit, dostává při pouhé představě žaludeční neurózu, kopřivku, řekne „do prdele“, nebo se upřeně dívá na neurčitý bod v dáli.

Praha, dámy a pánové, PRAHA se pomalu, ale jistě, stává ostudou celého národa. A
referendum o ukončení existence Prahy jako Hlavního Města Prahy
by bylo možná užitečnější, než referendum o vstupu do Evropské unie. Kdo se toho ujme?

Zemřela matka, do hrobu dána, siroty...

Paní Marie Součková je nepřehlédnutelnou osobností mezi členy Špidlovy vlády a sám jsem překvapen, co mne to napadlo za verš, když jsem se rozhodl věnovat par slůvek nekrologu také českému zdravotnictví.

Chci se u tohoto tématu pozastavit jen na okamžik, protože už jsem při psaní této stránky blil. Jedna veselá historka z poslední doby se však ke zdravotnictví váže, a bylo by škoda, se o ni nepodělit.

Podstatná část zdravotnictví zůstala státní. Záhadným trikem se stalo to, že je to ta část, která nenese, ale zato podstatná. Dalším záhadným trikem se stalo to, že v této státní části zmizela mávnutím kouzelného proutku jakákoliv struktura řízení a to jak hospodářského tak odborného (tuto změnu si vynutila doba). Navíc vznikl stav, kdy u velmi drahých a specielních léků, tj. leků za jejichž předepsání dostane lékař provizi, zmizel jakýkoliv proces kontroly. Předpis takového léku účtuje dodavatel přímo zdravotní pojišťovně, ve velké tichosti samozřejmě i když u dnes o tom každý ví (nastavení tohoto stavu si vynutil první ministr transformovaného zdravotnictví Klener).

David byl socialistický, promiňte, sociálně-demokratický ministr, který si tyto tři aspekty uvědomil a rozhodl se s tím něco udělat. Když se ukázalo, že to myslí vážně byl z toho malér a lobbystickým uskupením trvalo plné tři dny, než se ho podařilo z křesla vystrnadit.

Další úsměvnou institucí je VZP. Co se děje s penězi plátců zdravotního pojištění, v tak podrobných číslech, aby dala efektivita zdravotnictví analyzovat se nedozví nikdo. Ani paní ministryně. A jsme u toho.

Součková se opatrně vydává po stopách svého předchůdce Davida. Zkouší zvýšit vliv státní exekutivy ve správní radě této instituce pro veřejné blaho tedy VZP a odvolala ředitele velké nemocnice nenapadnutelným způsobem – neudala žádný důvod ( i když si v duchu možná myslela něco o prasatech, ať se jako klidně nažerou, ale ať při tom, proboha, nemlaskají). Tím nad sebe ovšem zavěsila Damoklův meč. Ten je navíc zajímavý tím, že nevisí na žádné niti.

Protože zmíněná léková politika stála zdravotnictví desítky zbytečně vyhozených miliard a už to prostě takhle táhnout dál nejde, svolala pani ministryně v této souvislosti, na vládní haciendu Štiřín zainteresované odborníky. Aby neopakovala Davidovy chyby, sama se neúčastnila a v parlamentu mazaně přebírala koblihu v igelitovém pytlíku. Jenže co čert nechtěl. Na schůzce byl také bývalý ministr Klener. Ten se ovšem právě vrátil z přepychového zájezdu na Cejlon, který mu hradil farmaceutický dealer. Nebyl sám, kdo už na Srí Lance byl. A tak se rozšafně , na to jsou doktoři kadeti, diskutovalo o krásách Ceylonské přírody, čajových plantážích, výstavnosti Colomba , laskavosti a chudobě indického lidu. A bylo.

Nevědomost hříchu nečiní, viď Marie?

Objem distribuovaných léků, těch protlačovaných zjevnou korupcí, může být tak 50 miliard. Provize 5 procent. To mohou být tak dvě a půl miliardy v příjmu fyzických osob, které nikdy nebyly odpovídajícím způsobem zdaněny. Dovýběr daně fyzických osob (je jich sotva tisíc), plus odpovídající penále, vybrané na půdě zdravotnictví a vrácené do zdravotnictví – není to právě ta částka co vám v účetnictví chybí? Vždyť daňová přiznání farmaceutických dealerů jsou na finančních úřadech, provize určitě dávali do nákladů a ve VZP jsou záznamy za kolik toho kdo předepsal. Hi, hi, hi.

Do Evropy cesta dlouhá, kdo ji nezná, ten je…….

My, co brouzdáme po Internetu máme svou povinnou četbu a ostatně, koho chleba jíš, toho …. (no, nebudu tady opakovat vulgarizmy sekretářek českých podnikatelů).

Proste jen mne zaujal názor Ivo Lukačoviče na vstup do EU:
Málokomu dojde, že tady vzniká úplně nový stát Evropa, který bude mít jednou svou vlastní armádu, prezidenta a parlament. Bude ekonomicky silnější než Amerika, a na rozdíl od Ameriky tady bude kultura. Jednotlivé státy v tom velkém státě si ponechají svůj vlastní jazyk, budu mít vlastní kulturní identitu. Vidím jako obrovskou výzvu pro ČR být součástí tohoto státu.

Na tohle téma toho budou napsány jistě ještě stohy papíru. Před referendem i po něm. Co to ale je, evropská kultura?
Otázka nezní, zda vstoupit do EU, ale zda tam mlčky být s Haiderem, Posseltem, Stoiberem. A budeme tam také s Irskou, Korsickou, Baskickou republikánskou armádou. Bude možné, aby Český bratr-kališník bydlel ve čtvrti, kde je katolický kostel? Pomůžeme Teutonům s přípravou plánu Barbarosa II?

Evropa má tradici kulturu, ale také velkou míru bigoptnosti, zpátečnictví, nacionalizmu.Větší, než jakou jsme schopni akceptovat. Etnický, nacionální, nebo náboženský konflikt v Evropě nikoho nepřekvapí. Nám je to ve skutečnosti cizí, stejně tak jako v Americe. Poněkud překvapeně jsme koukali, když se Železný, v průběhu trestního vyšetřování ( třba i zbytečného) dostal do Senátu. V Americe by to nebylo možné, Evropa nehne například s Berlusconim. Podnikatelské prostředí, exekutivu, soudnictví a zákony si tak jako tak budeme muset vyčistit sami i když to asi v evropském kontextu už nebude vypadat jako ve večerníčku "A je to!". Uvidíme.

Je tady ovšem taky představa, že odkladu do Evropské unie lze vydělat, podobně jako svého času Dánové. V argumentaci na Filipův, řekněme sentimentální úlet, mne však přesto zaujala jedna věta:
Podle místopředsedy Sněmovny Jana Kasala (KDU-ČSL) je to jen iluze, že by si Česko mohlo takto pomoci. Upozornil, že by EU jistě rozdělila peníze vyhrazené pro ČR mezi ostatní státy.

Otázka. Je podle jakého klíče si pak ty peníze rozdělíme my tady. Představa co se stane s privatizovaným majetkem byla přece také původně úplně jiná, řekněme, také dosti sentimentální a romantická? V tom, jak se bude doopravdy nakládat s penězi z EU je kupodivu ticho po pěšině.

Vláda, která nevysvětluje občanům téměř nic, myslím tím vlády z celého období transformace, náhle cítí neovládnutelné nutkání občany poučit. To je podezřelé. Vždycky bylo.

Zaslechl jsem v nějakém pořadu Špidlu jak říká o chudých zemích vstupujících do EU: nejdříve bylo trochu hůře, ale pak, tak za čtyři roky, už podstatně lépe. Argument jako stehno.

A tak tady můžete taky zvolat „ Jupííí!“, „Whow“ nebo „A kurva!“, podle toho, kde se zrovna nacházíte .

Zafod Blblbrox tedy pochopil, že jen hrstka lidí ví, že úkolem galaktického presidenta není moc vykonávat, nýbrž odvracet od ní pozornost. V krátké eseji nás politolog Douglas Adams už ovšem nestačil seznámit s prozřením nezaměstnaného Vogona Záprda Hovnožrouta a to, že jakou má vlastně ve skutečnosti moc svobodný lid (moc svobodného lidu, potažmo liberální demokracie), totiž žádnou. Pochopil, že jen hrstka lidí (a teď i on, Záprd Hovnožrout) ví, že úkolem liberální demokracie není moc vykonávat, nýbrž odvracet od ní pozornost.

Tedy.

V období, které nazveme "po globální éra", už nebyla známa dílka Francise Fukuyamy, Samuela Huntingtona z "po komunistické éry" a dokonce snad ani Jiřího Pehe . Lidé se mohli nad mnohým zamyslet, ale jejich myšlení už naštěstí prodělalo deregulaci a nesžrali všechno..

Liberální demokracie může být stejně dobrou , ne-li dokonce lepší, živnou půdou pro vládu totalitní oligarchie než totalitní diktatura sama. Být donuceni s něčím souhlasit je zlé, ale rozhodnout se svobodné sami na základě nemyslných, lživých, zavádějících a neúplných informací může být klidně mnohem horší.Z prostého důvodu. Nemusíme vůbec pochopit co se děje a odkud vítr fouká, což u totality bylo dost jednoduché.

Viďte, páni disidenti.

No, teď si můžeme v klidu přečíst komentáře k novoročnímu projevu pana presidenta Havla i projev samotný.

back