Přímá volba může být past

HN 6.1.2003

Volit prezidenta přímo chtějí už takřka všichni čeští politici. Vědí však, proč to chtějí?

Přímá volba prezidenta je prezentována jako "normální" a "přirozená". Každý "rozumný" člověk je přece pro to, aby si občané sami zvolili svého prezidenta. Když je něco přirozené a rozumné, tak to tak musí být a není o čem mluvit.

Obsah problému se úplně vytratil. Tato otázka je přitom ve svých důsledcích velmi důležitá a nemělo by se k ní přistupovat frivolně. Politické okolnosti jsou při jejím posuzování jistě relevantní, ale je nepřípustné rezignovat na odbornost. V argumentování zastánců přímé volby lze identifikovat několik tezí: Prezident získá větší legitimitu. To je pravda. Proč by ji ale měl mít? Nezvýší-li se kompetence, posílení jeho legitimity nejenže nepřinese nic kvalitativně nového, ale dokonce v sobě může skrývat jisté nebezpečí. Voliči by od "svého" prezidenta očekávali akceschopnost, kterou by vzhledem ke slabým kompetencím nemohl realizovat. To by vedlo k rozčarování voličů, protože prezident by nenaplnil jejich očekávání. Zvýšená legitimita by se tak mohla obrátit proti svému nositeli.

Prezident bude osobností nezávislou na politických stranách. Tento předpoklad je čistou iluzí, či spíše přáním, jež má nahradit skutečnost. Přímá volba totiž zcela jistě povede ke stranickým prezidentům (jak je to ostatně obvyklé v evropských demokraciích).

Jakékoliv volební klání je vždy soubojem politických stran. V přímých volbách se prezidentský kandidát neobejde bez zázemí stran, které mu musí zajišťovat servis. Požadavek přímé volby je jednoznačně v rozporu s u nás tolik oblíbenou ideou "nadstranického" prezidenta. Naopak, nikde není řečeno, a praxe to dokládá, že by nepřímá volba musela přinášet prezidenty závislé na stranách.

Zvýší se politická participace občanů. To je jen zdánlivá pravda. U nás se formou voleb koná až pět přímých hlasování. Přímo volený prezident by byl vybírán nejspíš dvoukolově většinově. To je dohromady sedm hlasování. Je otázka, zda by takové množství voliče spíše neunavovalo a neodrazovalo od účasti.

Politologové vědí, že čím více je voleb, tím menší je volební účast. Zavedení přímých prezidentských voleb by vzhledem k přání zvýšení politické participace občanů bylo kontraproduktivní.

Prezident bude hrát integrující roli ve společnosti (protože bude zvolen většinou občanů). Opět se jedná o pouhé přání, nikoliv reálný předpoklad. Přímo volený prezident společnost spíše rozděluje, a to od samého počátku, od ostré volební kampaně. Neznamená to, že by nemohl společnost integrovat, ale spíše je vhodné s takovým vývojem předem nepočítat (opět to ukazuje evropská politická praxe).

Zamezí se patovým situacím. Ano, takové nebezpečí je reálné. Nicméně nevíme, jestli se současné potíže budou opakovat při každé volbě prezidenta a je tedy přinejmenším předčasné řešit jednu politickou těžkost závažnou změnou ústavy.

Ve většině zemí již přímá volba existuje. Tento argument nebere v potaz odlišnost politických režimů. Úplně jinak fungují prezidentské, poloprezidentské a parlamentní režimy, čemuž také odpovídá způsob volby prezidenta.

Přímou volbu si přeje většina občanů. Tento argument je problematický ze dvou důvodů.

Prvním je jeho populistický nádech. Není v tomto případě náhlá náklonnost politiků k lidu spíš snahou o získání bodů? Druhým problémem je charakter samotných průzkumů veřejného mínění a nakládání s informacemi, které poskytují. Přání občanů volit si prezidenta je jistě statisticky doložitelné, ale z jiných průzkumů vyplývá relativně nevýznamné zařazení tohoto požadavku v pořadí priorit.

Otázka způsobu volby prezidenta rozhodně není tak jednoznačná, jak je prezentována. Jsme-li nespokojení s fungováním našeho politického systému, měli bychom uvažovat o zásadnější revizi ústavy vedoucí ke kvalitativní změně ústavního uspořádání a ne prosazovat dílčí nesystémové kroky, které mohou vést nikoliv k nápravě, ale dalším komplikacím a nejasnostem.

Jsme-li nespokojeni s fungováním českého parlamentního režimu, měli bychom uvažovat o jeho změně a nepokoušet se o propojování parlamentních a prezidentských prvků, protože zatímco naším přáním bude kombinace jejich výhod, reálným důsledkem může být znásobení jejich defektů.

Michal Kubát, autor působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze