Od špinavých peněz ke špinavým hlasům

Právo 17.3.2003, Lukáš Jelínek

Poté, co se Václav Klaus počátkem devadesátých let snažil vysvětlit, že nelze rozlišit špinavé peníze, chystá se nám v těchto dnech vtlouct do hlav, že neumí odtušit, kdo pro něj bude hlasovat ve třetí parlamentní prezidentské volbě. Bankovka jako bankovka, hlas jako hlas.

Lpění ODS na kandidatuře Václava Klause není dáno nadšenou jednotou stranických šiků, nýbrž uvržením sebe sama do pasti. Aby nevyvstaly rozpory podobné konfliktu v ČSSD nad osobou Miloše Zemana, musí ODS trvat na Klausovi. Nebude-li zvolen, spadne Klausovi hřebínek, ale hlavně utrží ránu popularita ODS a její zuby nehty pěstěný obraz cílevědomé, úspěšné strany respektované většinou občanů. ODS by skončila v hluboké depresi. Bude sice stále kritizovat rozpočtovou či sociální politiku Špidlova kabinetu, avšak její protinávrhy nebudou brány příliš vážně. Bez Klause pocítí ODS svoji slabost a opuštěnost. Rozpaky rozšíří kampaň před referendem o integraci ČR do Evropské unie, v níž ODS bude muset říkat EU "ano", byť s tím bude mít vzhledem ke svým euroskeptickým názorům vnitřní problémy. V případě Klausova zvolení bude ODS na koni.

Duo lídrů Klaus-Topolánek zatroubí k masivnímu útoku na vládní pozice. Parlamentně silná ODS s expředsedou na Hradě získá pro své úsilí cílené k volbám do Poslanecké sněmovny výhodné postavení a pomyslný trumf do ruky. Aby Klaus prošel, potřebuje hlasy komunistů nebo stran vládní koalice.

KSČM již projevila k otci ekonomické reformy a modle pravicových, antikomunistických a ultraliberálních vlčáků nebývalou vstřícnost. Stačilo jen Klausovo zopakování zahraničněpolitických představ, které se od komunistických radikálně neliší. KSČM má před sjezdem. Budeli zvolen prezident komunistickými hlasy, pokusí se Grebeníčkovo vedení zúročit jeho podporu konkrétními náznaky "legitimizace" komunistické strany, aby výsledný stav mohlo delegátům prezentovat jako svoji vlastní zásluhu. Pokud bude za prezidenta vybrán "nekomunistický" kandidát nebo pokud postoj komunistických zákonodárců nebude rozhodující, lze při pokračující ostrakizaci

KSČM ze strany zbylých subjektů očekávat vzedmutí nevole členů KSČM nad temně marketingovým, nadto neúspěšným taktizováním partajních špiček. Václava Klause žene do boje mimo jiné ješitnost. Má nyní šanci jednou provždy porazit svého letitého soka, Miloše Zemana. Tím spíš by bylo paradoxní, kdyby se tak stalo přičiněním Zemanových příznivců z řad ČSSD. Můžeme jasně určit, kdo ze sociálních demokratů Klause volit nebude: Pavel Rychetský, Vladimír Špidla, Lubomír Zaorálek, Richard Falbr, tedy Klausovi odvěcí kritici v rovině ideové i osobní. Totéž nelze říci o spoustě zbývajících sociálnědemokratických poslanců a senátorů. Profesora Klause jsou s to ovšem podpořit i nemnozí lidovci a unionisté.

V KDU-ČSL za tím vězí touha oponentů Cyrila Svobody oslabit jeho vliv, upevněný vstupem lidovců do vlády. Na rozdíl od některých dalších koaličních poslanců se takový Miroslav Kalousek o svém vztahu k Václavu Klausovi alespoň neostýchá mluvit veřejně. Uvědomují si vůbec "proklausovští" zákonodárci ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, že si svým jednáním kopou hrob? Stojí vyrovnávání si účtů s nemilými spolustraníky za volební vítězství ODS? Copak už neplatí, že odpovědnost velí politikům upřednostňovat stabilitu vlády a řešení věcných problémů před žabomyšími spory?

A konečně - opravdu si přejí, aby z Pražského hradu zněla alibistická obhajoba zpackané ekonomické transformace, jejíž jsou údajně nerozlišitelné špinavé peníze nejlepším symbolem?

(Autor je politolog)