, ve vhodném okamžiku je vložena Mezihra a samozřejmě končí Epilogem. Český Honza zašel po nějaké době do typického národního divadla (smiřme se s názvem svatostánku, který mu dali zřejmě komunisti, „Neokolonialistická nová scéna“) na frašku podle klasického antického vzoru (Aristofanes: „Jezdci a žáby“) pod moderním názvem „Nájezdníci a pitomci“.
Klasická fraška má svůj Prolog, ve vhodném okamžiku je vložena Mezihra a samozřejmě končí Epilogem.
Protože Deux ex
Machina na jeviště nesestoupí (například formou odebrání
licence pro porušení zákona) budeme si moci vychutnat
jednotlivá dějství, jak to tak vypadá spolu s panem Honzou
úplně všichni, zcela nerušeně. Proto jsou zde zařazeny jen malé ukázky ze hry.
Jak ovšem znám pana Českého Honzu,
pošoupne si beranici do čela, bude se drbat na zátylku a
přemýšlet, kolik že to z těch 269 814
000 dolarů do malebného česka doopravdy dorazilo a kdo a na
co je nakonec použil. A byly-li ovšem vůbec jaké!
Ten Deux ex Machina tady nějak chybí. Když se Dramatikovi vymkla fraška z ruky a vypadalo to, že se hra bude protahovat donekonečna, nebo dokonce přejde z frašky na tragedii, spustil rejža na jeviště stroj, v němž seděl bůh Zeus, a ten, se zlatým bleskem v ruce, podívanou ukončil.
Diův zlatý blesk? Mám v tom hokej!
