A za této situace je snaha něco vysvětlovat, argumentovat jen pouhým srandovním divadlem, které bychom hráli jen sami pro sebe. O co tedy jde? Za kulisami divadelní scény, na které vystupují iluzionisté a tzv. liberálové (svobodymilovní (!)) jako Heider, Stoiber, Posselt a mnozí další, a na kterou kouká zpitomělé publikum ze všech stran, je vždycky někdo, kdo si mne ruce nad předpokládanými zisky, nad potenciálním kšeftem. Čechy, daleko víc než neustálé oprašování zločinů minulé stalinské a brežněvovské totalitní éry, dnes už zajímají zločiny dnešní. A že jich není málo, ví každý. Co kdyby si Češi začali všímat, jakým způsobem s jakými prostředky a s jakými cíli pronikají německé a rakouské firmy na české teritorium. Co kdyby si začali všímat, kdo jim v tom z naší české strany napomáhá. Co když se budou stále víc zajímat o korupci, tunelářské skandály, které vyvolala neomalená touha po majetku, ubohou výkonnost národní ekonomiky, vlastní nesplněné představy o spravedlivé demokracii? Co když přestanou opravdu žrát blafy o tom, že trh samotný a jediný, ruku v ruce se slaboučkým státem, neschopným uhlídat nic, vůbec nic, kromě těch nejmenších rybek, údajně zařídí naprosto vše?

Vytáhněme tedy Benešovy dekrety, diskutujme o nich, někdo jednou pro, jiný podruhé proti a to je, naše české blbce, na nějakou dobu zaměstná!

Po Titově smrti a pádu jugoslávského komunistického režimu se rozhořel balkánský konflikt. A to proto, že je Balkán národnostně, nábožensky a etnicky nehomogenní a nestabilní region? Hovno! Příklad? Ke konci konfliktu bylo na hlavy obyčejných lidí svrženo 4 tisíce tun ochuzeného uranu. A to je bratru, při zisku 1000 Kč na kg kovové slitiny 4 miliardy jen za penetrační materiál protipancéřové munice. Genetické následky jsou neodhadnutelné! Kolik se dá vydělat na 1 milionu nášlapných min? Cena munice pro jednu popravčí četu na jedno odpoledne, když sebou hodí– tak asi 10 tisíc. Kolik se dá vydělat, když společnost zapomene, nebo nemůže myslet, na zlodějny? Vyplatilo se rozdmýchat tento konflikt! Komu? Jistě ne Srbům, Chorvatům, či Kosovským Albáncům v hormadných hrobech, ale jenom některým z nich! Ale právě ti „někteří“ museli existovat! Za národnostními, náboženskými, etnickými peripetiemi, za voláním po vyrovnání, za tím vším je výnosný kšeft a snaha zakrýt jeho špinavou, ale hlavně, neliberální, netržní podstatu. Nebuďme si moc jistí. Tento hnus se odehrával po celých 10 let jen tisíc km našich hranic.

Řekneme Němci, Rakušané! Není to tak docela pravda a už to samo zavání nacionalizmem. Člověk se ale fanatikem nenarodí. Musí k němu být vychován. To Němečtí a Rakouští, ale i naši, podnikatelé začali čenichat příležitost a jsou si velmi podobní. Podnikatelský fracek Zítko se chtěl napakovat na vydání knihy Mein Kampf a velmi dobře věděl co dělá, jakou knihu vydává. Pro poučení z historie, takovou kravinu může připustit jenom zblblý liberál nebo právník. Advokátský šaman se pak chtěl napakovat na jeho obhajobě. Tento hnůj jde dnes k ústavnímu soudu - proto jsme na tuto instituci čekali 40 let?. To jsou tedy pro změnu sice Češi, ale jsou to v prvé řadě a na to není moc dobré zapomínat, podnikatelé s konzervativně / liberálním světovým názorem.. Jeden je obchodník s fašizmem, druhý obchodník se spravedlností a jsou na jedné lodi. Je už snadné uvěřit, že jsou lidé, pro které by byla dobrým kšeftem i zakázka na výstavbu koncentračního lágru! Zkraje jistě docela malého, docela malého koncentráku, jen tak pro pár….

V Německu, Rakousku , jistě i jinde, je to stejné. Chce to ovšem správnou ideologii a je nutno ji hlásat. A doufat, že se lež stane pravdou a o pravdě se nebude mluvit.

Proč vyrazili naši sousedé s Benešovými dekrety, starými 55 let do útoku právě teď? Reakční nacionalistická, k fašizmu inklinující část německé a rakouské pravice postřehla, že česká mocenská elita není schopná stát účinně bránit. Třináct let procesu liberalizace, ve kterém nešlo a liberalizaci, demokracii a vytvoření podmínek pro fungování tržní ekonomiky jako takových, ale hlavně o vlastní osobní a mocenský prospěch jednotlivců, přivedlo společnost do stavu, kdy není schopná hájit své hodnoty a práva. Alespoň to tak výše jmenovaní pánové cítí a rozhodli se situace využít.

Vždyť jsme před deseti lety nedokázali odolat desperádskému útoku Viktora Koženého, poté Baraka Alona, o koquistadorech pocházejících z vlastních řad nemluvě. Byly to chyby a kiksy ideologie prosazované mocenskou elitou. Výsledek je takový jaký je.

Není to věc překonané minulosti. Paní Marvanová v listopadu minulého roku, když hovořila o prioritách programu své strany, prohlásila, že nejdůležitější je vypořádat se s problémy a dědictvím komunistické minulosti. Tím samozřejmě nemyslela to, že se s nimi vypořádá (na to bylo přece už času dost), ale to, že se jimi ona a její strana bude v prvé řadě zabývat a tím pádem odsune samozřejmě aktuální problémy stranou. Důvod je jednoduchý. Aktuální problémy řešit neumí, cestu k jejich řešení vůbec nezná. Dokonce neumí, ona a její strana, aktuální problémy, z velké části, ani definovat, určit a pojmenovat. Kdyby tomu tak bylo, pochopila by, že komunistická minulost je, s výjimkou nápravy konkrétních křivd, historický a marginální problém Ostatní strany jsou na tom podobně nebo úplně stejně.

I někteří z původních disidentských odpůrců totality se dnes, tak jako v uplynulých letech, snaží presentovat totalitní komunistický režim jako velmi aktuální anebo dokonce jediný problém. V prvních letech transformace to snad bylo nezbytné. Dnes v tom však pokračují i za cenu vážného oslabení schopnosti státu a společností bránit se nájezdům, ať již přicházejí odkukoliv. Nic jiného totiž nedovedou, ničím jiným se nikdy nezabývali, nic jiného nerozpoznají.U těch čestných bych tomu rád věřil U těch nečestných bych pak nevěřil ničemu.

Tedy ještě jednou. Proč vyrazili naši sousedé s Benešovými dekrety, starými 55 let do útoku právě teď? Reakční nacionalistická, k fašizmu inklinující část německé a rakouské pravice postřehla, že česká mocenská elita není schopná stát účinně bránit. Stejně, jako to postřehl Adolf Hitler někdy v roce 1935.