"Dalšího Havla nemáme... a považuji za chybu, když ho za každou cenu toužíme mít," říká Otakar Motejl

* Pane veřejný obhájce práv, váš úřad vznikl před více než rokem po velkém politickém zápasu, ale teď o něm moc slyšet není. Proč se v novinách nedočítáme o efektních kauzách, v nichž se chrabrý ombudsman bije za malého občánka proti mocnému Systému?

Za prvé je to proto, že se stále teprve rozbíháme a těch efektních případů, o kterých byste se rád dočítal, zatím opravdu moc není. Druhý důvod je systémový: my jsme ze zákona vázáni profesionální mlčenlivostí, což omezuje moje možnosti informovat veřejnost o tom, co děláme. Publikování informací o konkrétních případech je až krajní sankce, kterou mohu z titulu své funkce uplatnit.

* Pokud vím, obdržel jste v minulém roce okolo 6000 stížností, z nichž však téměř polovina nespadala do vaší působnosti. Kolik z těch zbývajících jste vyřídili?

Vyřídili jsme 1706 věcí, dalších 1850 máme rozpracovaných. Ani stížnosti, u nichž jsme po jejich prozkoumání dospěli k názoru, že nejsme jejich správnými adresáty, jsme ale neodbyli pouze nějakým blanketem. Stěžovatel od nás dostal vždy podrobné vysvětlení a eventuálně také radu, kam by se měl obrátit. Většinou šlo o záležitosti, spadající do agendy samosprávných orgánů, nebo do agendy soudů.

* Jaké typy stížností tedy řešíte?

Ta škála je velice široká; lidé se na nás obracejí s věcmi, které se týkají restitucí, pozemkových sporů, daní, cel, sociálního zabezpečení, zdravotní péče, školství, životního prostředí... Velmi časté jsou například stížnosti, související s různými stavebními řízeními.

* Kolik vás na tu práci je?

V této chvíli zaměstnáváme třicet právníků.

* Zabýváte se také případy rasové diskriminace?

Stížností tohoto druhu dostáváme velice málo. Možná je to tím, že Romové, kterých se to týká samozřejmě nejvíc, si k nám zatím nenašli cestu, popřípadě se více spoléhají na různé jiné nevládní organizace, které vystupují na jejich obranu. V tomto okamžiku si vzpomínám vlastně jen na jedinou záležitost, v níž jsme poměrně úspěšně intervenovali: týkala se špatné bytové situace převážně romských rodin v ostravské záplavové oblasti, a pokud vůbec měla nějaký rasový podtext, tak jen nepřímo.

* Dočetl jsem se, že jste za celý rok 2001 zjistili jen 32 případů pochybení úřadů. To mi připadá strašně málo. Nedospěli mnozí vaši "klienti" k závěru, že ombudsman je k ničemu?

Myslím, že ne. To nízké číslo je dáno hlavně tím, že každému "vytýkacímu řízení" předchází poměrně složitá a časově náročná procedura. Konkrétně: když mi přijde stížnost, která mi připadá oprávněná, vyzvu příslušný úřad, aby mi do patnácti dnů podal vysvětlení, eventuálně aby mi zaslal kopie spisů k dané věci. Ve většině případů už v této fázi dospějeme k nějakému konsenzuálnímu řešení - například úřad uzná, že došlo ke zbytečné prodlevě, a urychleně věc vyřídí. Nebo naopak já zjistím, že věci se mají poněkud jinak, než je vidí stěžovatel. Nejčastěji se ukáže, že pravda je někde mezi a že při oboustranné snaze lze daný problém nějak vyřešit. V oněch poměrně vzácných případech, kdy dotyčný úřad žádné pochybení neuzná a já i po prostudování jeho odpovědi usoudím, že stížnost je oprávněná, napíšu onomu úřadu znovu a vyzvu jej, aby mi do třiceti dnů navrhl svoje řešení. Teprve když tak neučiní - ne dříve! - mohu se obrátit na jeho nadřízený úřad s žádostí o zákrok. A pouze tyto konfliktní případy se pak objeví v oné statistice.

* Nemáte pocit, že vaše pravomoci jsou příliš malé na to, abyste mohl lidem skutečně účinně pomáhat?

Ne, nemám. Smysl té funkce přece nespočívá v tom, že ombudsman bude nahrazovat činnost orgánů státní správy, že bude rozhodovat. Já si myslím, že pomáháme bezmála všem lidem, kteří se na nás obracejí. Některým zcela konkrétně, dalším užitečnou radou... a koneckonců, myslím, že pomoc je i to, když někomu vysvětlíte, že nemá pravdu nebo že jeho problém je z nějakých objektivních příčin neřešitelný, a že proto nemá smysl, aby dál ztrácel čas obcházením různých institucí. To, co děláme, má i významnou preventivní funkci. Mám dost neformálních signálů, že v řadě úřadů přivítali, že jsme takříkajíc "do toho hrábli" a upozornili je na nějaký systémový nedostatek v jejich práci či na slabinu v osobě určitého pracovníka. A že na základě našeho podnětu provedli potřebná opatření.

* V první otázce jsem konstatoval, že neřešíte žádné spektakulární kauzy, ale jeden z vašich nedávných počinů přece jen vzbudil značnou pozornost: ve sporu o regulované nájemné jste se postavil na stranu pánů domácích proti nájemníkům... Jak to jde dohromady s představou, že ombudsman chrání slabé proti silným?

Za prvé, ta představa je mylná. Ombudsman není od toho, aby chránil "slabší občany" proti "silným občanům"; je od toho, aby chránil občany, tečka. Za druhé, já jsem se v tomto případě nepostavil na stranu bohatých proti chudým, ale v podstatě na stranu Ústavního soudu proti ministerstvu financí.

* Vaší předchozí štací bylo ministerstvo spravedlnosti. Jak si podle vás vede jeho nynější šéf pan Bureš?

Myslím, že si vede dobře. Pokračuje v tom, co justice skutečně potřebovala, tedy v jejím posilování po organizační i materiální stránce, snaží se dotáhnout - i když trošku jinou formou, než jsem předpokládal já - reformu procesních řádů a pokročit i v oblasti kodifikační, tedy v práci na občanském zákoníku a na novém trestním zákonu.

* Co říkáte tomu, že pan Bureš dotáhl soudcovskou reformu, s níž jste vy v Poslanecké sněmovně neuspěl? Znamená to, že je lepší ministr?

Možná je, z hlediska výsledků každopádně. I když to, co prosadil, je poněkud jiný model, než jsem se snažil prosadit já. Řekněme, že to je určitý kompromis.

* Přistoupil byste dnes na ten kompromis i vy?

Ne. Já jsem byl přesvědčen, že ta moje koncepce je dobrá; proto jsem na ni vsadil, proto jsem nebyl ochoten přistoupit na kompromis, který by podle mne věci neprospěl, a proto jsem také z vlády odešel. Na druhé straně chápu ministra Bureše, že při sledování stejného cíle zvolil trochu jinou cestu.

* Pan Bureš od nástupu do své funkce válčí s Nejvyšším soudem. Je to dědictví toho, co začalo už za vašeho ministrování?

Do jisté míry ano. Podle mého názoru toto napětí vzniklo bez rozumného důvodu a ke škodě obou stran stále přetrvává; nyní dokonce asi ještě zesílilo.

* Skutečně nevíte o žádné rozumné příčině?

O příčině vím: Nejvyšší soud od samého počátku značně odmítavě přistupoval k mým návrhům, ať už se týkaly trestního řádu, nebo již zmíněných soudcovských záležitostí. Co podle mého názoru racionální nebylo, byly pozice, z nichž tak činil.

* Vy jste předtím byl sám předsedou Nejvyššího soudu, že? A pan Bureš byl předsedou pražského Vrchního soudu... Není tenhle konflikt dán objektivně: tím, že pohled Motejla-ministra je nutně jiný než pohled Motejla-soudce?

Myslím, že ne. Já jsem zůstal, čím jsem byl. To není otázka Nejvyššího soudu jako místa rozhodujícího v konkrétních věcech; podle mého to byl a je problém vedení Nejvyššího soudu a zřejmě i funkcionářů některých nižších soudů, kteří se mimo jiné cítili dotčeni některými mými reformními náměty.

* Nejvyšší soud za "vašich" časů válčil také s Ústavním soudem; když se jeho předsedkyní stala Eliška Wagnerová, nastalo usmíření...

Tady se, pane redaktore, mýlíte, protože ty konflikty skončily dávno před mým odchodem z funkce předsedy NS. Problém tehdy spočíval především v tom, že Ústavní soud se pustil do některých případů, které předtím neřešil, a že obecné soudy si velmi těžko zvykaly na to, že pro ně jsou závazné nejen výroky Ústavního soudu, ale i jejich odůvodnění. Postupem času se ta judikatura jaksi usadila a komunikace mezi Ústavním soudem a Nejvyšším soudem se zlepšila. Já jsem velice rád, že ta válka už nepokračuje, ale pokud by její ukončení mělo být datováno mým odchodem z Nejvyššího soudu, pokládal bych to za dost nespravedlivé.

* Pojďme ke třetí "válce", která překračuje rámec justice. Ministra spravedlnosti i některé senátory rozzlobilo, když Václav Havel navrhl Elišku Wagnerovou za místopředsedkyní Ústavního soudu bez toho, aby to s nimi předem konzultoval... ODS k tomu ústy svého místopředsedy Miroslava Beneše dokonce vyhlásila, že si prezident počíná jako diktátor.

Myslím, že tato konfrontace svědčí o tom, že se stále nacházíme na počátku vytváření jakési politické kultury a dokonce i na počátku aplikace některých právních předpisů. Podle mého názoru je především nutné respektovat, co stojí v ústavě. To znamená, že soudce Ústavního soudu navrhuje Senátu prezident a že věcí Senátu je, zda prezidentovy návrhy přijme nebo nepřijme. S ministerstvem spravedlnosti nemá Ústavní soud žádnou organizační vazbu.

* Když ale vidíte, že se ta fronta zase rozdělila podél oné už klasické linie - na jedné straně smluvněopoziční partneři, na druhé Koalice a prezident - nepřipadá vám, že se tu prostě bojuje o moc? A že pan prezident činí kroky, jimiž těm, kterým straní, zajišťuje pozice pro dobu, kdy už prezidentem nebude?

Mně to tak nepřipadá, i když netvrdím, že složení Ústavního soudu nemá nic společného s politikou. Sama skutečnost, že soudce Ústavního soudu schvaluje Senát, znamená, že o nich rozhoduje aktuální politická reprezentace; za moudrou pojistku považuji, že ta reprezentace není zase natolik aktuální jako reprezentace sněmovní. Jakými kritérii se prezident i senátoři při svém rozhodování řídí, to záleží samozřejmě na nich. Já o žádném lepším modelu nevím - ledaže bychom se naučili ideální soudce Ústavního soudu klonovat. Nicméně, pane redaktore: Ústavní soud má patnáct členů a hlasy jeho předsedy a místopředsedy nemají při rozhodování v jednotlivých kauzách o nic větší váhu než hlasy těch zbývajících třinácti. Takže z hlediska "pozic" bude podstatně zábavnější situace v červenci příštího roku, kdy skončí funkční období dalších dvanácti soudců Ústavního soudu a kdy o jejich nástupcích rozhodnou příští prezident a patrně i poněkud pozměněný Senát.

* Na tohle téma se v únoru na této stránce "titulkově" vyjádřil Miloš Zeman: "Bylo by velmi dobré, kdyby ČSSD kandidovala na příštího prezidenta Otakara Motejla."

Co chcete, abych vám na to řekl?

* Řekněte mi, zda o tom s vámi už někdo z vedení sociální demokracie vážně jednal.

Ne, oficiálně o tom se mnou zatím nikdo nemluvil. Určitě víte, že ČSSD o tom ještě nejednala ani interně - natož se mnou.

* To je přece obráceně, ne? Aby o vaší kandidatuře mohli jednat, potřebují vědět, zda byste to vzal.

Jeden zcela neformální rozhovor na téma "co bych dělal, kdyby..." jsem absolvoval.

* S kým?

Musím to říkat? Nemusím. Neřeknu. No, pak přišly ty zmínky v médiích: letmo se o tom zmínil pan premiér Zeman, letmo se o tom zmínil pan předseda Špidla. Žádné další jednání už ale nebylo.

* Nezměnila soc. dem. svůj postoj k vaší kandidatuře po tom vašem počinu ve věci nájemného? Zaslechl jsem, že některé z jejích funkcionářů jste tím dost naštval.

To je možné, ale já o tom nic nevím. Tak či onak, ta otázka zatím není příliš aktuální, když uvážíme, že nejdříve musí být zvolena nová Poslanecká sněmovna, a ta - společně s inovovaným Senátem - až v lednu příštího roku bude volit prezidenta. Takže dělat už v březnu 2002 nějaké závěry na toto téma je i pro ty strany dost předčasné, nemyslíte?

* Na mně nesejde, ale Václav Havel si to nemyslí. On - a také někteří představitelé Koalice - soudí, že jméno kandidáta na prezidenta by mělo být součástí informací, které strany o sobě občanům poskytnou před všeobecnými volbami.

No dobře, ale hodnota té informace může být pouze orientační. Prezidenta nakonec nebudou volit strany, ale k tomu legitimovaní poslanci a senátoři, tajnou volbou... Strana, která dnes řekne, že bude na prezidenta kandidovat pana X.Y., si to pak klidně může rozmyslet. A také ten kandidát sám to může kdykoliv odmítnout. Chodit tady deset měsíců po republice s cedulkou Já možná budu prezident na krku, to by asi nikdo neunesl.

* Mě zajímá, co unesete vy. Loni jste řekl časopisu Týden: "Vylučovat to absolutně, třeba proto, že nemluvím správně česky nebo neudržím moč, nemohu. Ale skutečně s tím nepočítám." V pozdějších rozhovorech jste už ale mluvil trochu jinak.

Protože mi bylo vytýkáno, že si z toho dělám legraci.

* Nebo proto, že se vám v té představě postupně zalíbilo?

Pane redaktore, já si můžu třeba vysnít, že budu popelářem nebo že budu hráčem na tubu... Ale nejsem typ člověka, který sní, že bude prezidentem. Ani se nechci tvářit, že jsem mučedník, který se obětuje a vezme na sebe to jařmo, protože nikdo lepší tady není. Mám pocit, že v tomto státě jsou dneska lidé, kteří chtějí býti prezidentem, pak jsou tady lidé, kteří jsou ochotni býti prezidentem, a potom jsou tady lidé, a těch je naštěstí většina, kteří o tom ani neuvažují.

* Ke kterým patříte vy?

Já za určitých okolností jsem ochoten být prezidentem. Nikoli jako oběť, abych zachránil tento stát před hraboši polními, to ne, ale když už to došlo tak daleko, tak jsem asi v této poloze.

* Jaké jsou ty určité okolnosti ?

No, například kdyby ty červnové volby vyhráli komunisté, tak bych se do toho určitě nehrnul. Představa spolupráce s takovou vládou mě nijak neláká.

* Neměl byste se právě v takovém případě do toho hrnout a snažit se ze všech sil chránit demokracii?

Ale prezident přece nesedí ve věži, on musí hrát s určitým týmem. A tím týmem je politická reprezentace v parlamentu a od ní odvozená exekutiva. Myslím, že každý z těch, kdo přicházejí v úvahu, bude zvažovat, do jaké hry vstoupí - když ne déle, tak přinejmenším do okamžiku, kdy budou oznámeny výsledky všeobecných voleb.

* Mluvme prakticky: komunisté volby nevyhrají, tak jaká konstelace by vám vyhovovala? Vzhledem k tomu, že jste byl členem sociálnědemokratické vlády, to zní jako dost hloupá otázka - jenže vy jste se docela nedávno vyjádřil, že nevíte, koho budete volit!

Já jsem byl sice členem sociálnědemokratické vlády, ale nebyl jsem a nejsem členem sociálnědemokratické strany. Ty potíže s volbami mám, protože nejsem schopen zcela se ztotožnit s žádnou politickou stranou, ke každé mám nějaké výhrady... Politické záležitosti se snažím posuzovat pragmaticky; domnívám se, že tato společnost potřebuje víc toleranci než rivalitu a že politické strany by měly spíše hledat, v čem si rozumějí, než za každou cenu dokazovat, jak moc se od sebe liší.

* Václav Havel je politik a myslitel, stejně jako jím byl Tomáš Masaryk, Edvard Beneš byl jednoznačně politik... Richard Falbr mi nedávno na této stránce řekl, že podle něj by prezident měl být především úředník. Co si o tom myslíte?

Počítejme, těch prezidentů tady byla skutečně pestrá škála. Já bych nezavrhoval ani Emila Háchu, to byl vynikající právník, a jak dopadla ta jeho éra, to rozhodně nestálo na něm. Pak tu byli dělničtí prezidenti, i oni měli každý nějakou dimenzi, byť negativní, nebo i tragickou. Byl tu prezident-voják Ludvík Svoboda, ve své době také velice oslavovaný...

* Neodpověděl jste mi, jak byste jako prezident pojal svou roli vy?

Já nemám předpoklady pro roli otce vlasti ani pro roli filozofa na trůně. Asi bych tedy hlavně usiloval o respektování platné ústavy a principů, na nichž je ta ústava postavena a které tato společnost většinově sdílí.

* V jednom rozhovoru jste řekl, že máte "naléhavý pocit, že je třeba tu funkci zbavit určitého mýtu, udělat z ní něco trošku obyčejnějšího". Když teď mluvíte o předpokladech, které nemáte, tak se ptám: Měli bychom mít obyčejnějšího prezidenta proto, že nám to prospěje - nebo proto, že nemáme dalšího Havla?

To se nevylučuje. My opravdu nemáme dalšího Havla... a já považuji za chybu, když ho za každou cenu toužíme mít. Tato země má kliku, že se v ní v kritických okamžicích objevili lidé rozměru Masaryka nebo Havla - a pech, že se jaksi neumí smířit poznáním, že těch Masaryků a těch Havlů je jen omezený počet.

* Má podle vás český prezident dostatečné pravomoci? Je třeba dobré, že k přehlasování jeho veta stačí získat ve Sněmovně prostou většinu?

Myslím, že pravidla se mají měnit teprve tehdy, když přestanou fungovat. Pokud fungují - a tato společnost koneckonců funguje - nevidím důvod, proč by se to mělo měnit.

* Fungují ta pravidla dobře, jestliže prezidentovo právo veta je víceméně akademické? Václav Havel od roku 1998 vetoval 14 zákonů - a čtrnáctkrát byl přehlasován!

Nemáte pravdu, to veto není akademické - je to určitý projev, který zůstává zakódován a zachován přinejmenším jako jisté varování před opakováním stejných chyb v budoucnu. Myslím, že Poslanecká sněmovna tento aspekt prezidentových vet vnímá i tehdy, když je zamítá. Navíc je tu ještě jedna pojistka: když má prezident pocit, že jde o skutečně principiální záležitost, může se i po přehlasování jeho veta obrátit se stížností k Ústavnímu soudu. A tam, jak víte, je to skóre docela jiné.

* K Ústavnímu soudu se můžu se stížností obrátit třeba i já.

Jistě - ale prezident se na něj na rozdíl od vás může obrátit už v okamžiku vzniku zákona, který pokládá za špatný. Vy si na něj můžete u Ústavního soudu stěžovat až v okamžiku, kdy se nějakým způsobem podepíše na vašem osobním osudu… a teprve po vyčerpání všech ostatních ochranných prostředků tuzemského práva.

* Zpět k vám. Ombudsman má šestiletý mandát. Nevadilo by vám dezertovat z té mise už po dvou letech?

Slovo dezertovat asi není v tomto případě příliš výstižné; kdybych tvrdil, že považuji funkci veřejného ochránce práv za významnější než funkci prezidenta republiky a že v této funkci jsem nenahraditelný, tak si najděte jiného prezidenta, lhal bych. Jsou nabídky, které se dají odmítnout, a nabídky, které se odmítnout nedají. Když vás někdo zvolí prezidentem, asi se nehodíte marod, protože chcete jít na matějskou pouť.

* Ještě jinak: v některých rozhovorech jste vedl úvahy o svém odchodu do penze. Zdá se, že teď, když máte šanci stát se prezidentem, už o tom nepřemýšlíte. Přemohla únavu ješitnost?

Víte, tohle jsou takové lehce cynické otázky, jimiž ze mne snadno uděláte úplného blbce, který neví, co chce. Já mám vždycky tendenci vyjadřovat se jaksi podle momentální dispozice. Když jsem odcházel z vlády, byl jsem skutečně unavený. Ale pak mě přece napadlo, že bych ještě něco dělal - uvažoval jsem, že půjdu do Státního archívu hrabat se v těch papírech... Místo toho jsem se v 69 letech stal prvním ombudsmanem. Netušil jsem, co všechno bude tato funkce obnášet, to netušil nikdo. Výsledek je kupodivu ten, že ta nová práce, místo aby mě udolala, mě spíš postavila na nohy.

* Přesto si dovolím ještě jednu ne lehce, ale hodně cynickou otázku. Nebylo by pro nás, občany, poněkud riskantní, aby se prezidentské funkce ujal sedmdesátník, který je navíc silný kuřák?

To musejí posoudit jiní. Já si mohu myslet, že by to tak riskantní nebylo, protože se v tomto okamžiku cítím v dobré formě, cigarety mi chutnají, plicní nález mám zatím čistý. Zítra jdu na krevní obraz...

* Jste vdovec, žijete sám. Jak to zvládáte?

Sám si peru, sám si žehlím, sám si vařím.

* A co děláte, když máte volno?

Peru, žehlím, vařím. Chodím na nákupy. Upřímně řečeno, příliš velké společenské zázemí tady nemám, protože jsem tu žil vždycky jako funkcionář, což vás svým způsobem z té přirozené společnosti vyčleňuje... A to, že už od roku 1990 většinu času trávím v Brně, mi zase trochu rozbilo mé pražské soukromé zázemí, protože do Prahy přijíždím většinou o víkendu, kdy z ní jiní vyjíždějí... Některé večery trávím tady, v úřadě, abych dohnal čas, který ztratím s jistými redaktory, občas si dopřeju nějakou tu kulturu... Celkově bych řekl, že to je takový normální a docela vyrovnaný život.

Alexandr Kramer, rozhovor, Právo 30.3.2002

Prezident nemusí být buď úředník, nebo lodivod, který ukazuje národu cestu, říká Petr Pithart

* Pane předsedo Senátu, před dvěma měsíci jste v rozhovoru s Právem řekl: "Mám pevnou víru ve čtyřkoalici, věřím v její úspěch." Čtyřkoalice už neexistuje a preference toho, co po ní zbylo, prudce spadly. V co máte pevnou víru teď?

Mám víru v partnerství, které se nyní jmenuje Koalice, a v jeho volební heslo: Dáme věci do pořádku, začínáme u sebe. Jsem přesvědčen, že to heslo je myšleno vážně. To, co jsme udělali, bylo podle mne správné, i když jsme se při tom dopustili spousty neobratností. Prostě jsme se v jisté chvíli rozhodli, že nemůžeme mít za partnera někoho, kdo chce splácet svůj dluh způsobem, který není dostupný komukoli jinému v této zemi. Namítnete: Vždyť jste o tom věděli už dávno! Samozřejmě jsme o tom dluhu ODA věděli, věděl o něm každý, ale netušili jsme, že roste . Jakmile jsme se to dozvěděli, řekli jsme: Honem najděte nějaký způsob, jak z toho čestně vyjít! ODA ten způsob nenašla, a proto jsme se s ní rozešli. Asi nebylo šikovné, že jsme tento svůj vnitřní problém řešili před zraky médií..., ale důležité je, že jsme ho vyřešili. A já věřím, že lidé to nakonec ocení.

* Myslíte, že jste o tom měli vyjednávat tajně?

Nejde o tajení, ale o to, dělat věci s určitou elegancí. Tomu se musíme učit. V tomto případě si myslím, že jsme před veřejnost měli předstoupit až s hotovým, dohodnutým řešením.

* O rozpad "čtyřky" se nejvíc zasloužila vaše strana, KDU-ČSL. Pokud jde o to, proč to udělala, přiznám se, že od vás jsem nečekal, že mi taky budete vyprávět onu báchorku o dluhu ODA; spíš jsem doufal, že mi okomentujete skutečné důvody.

Proč vám to připadá jako báchorka? Vy byste nám doporučoval, abychom s takovým partnerem šli dál? Chtěl byste mít takového partnera v podnikání? Jaké podle vás byly ty skutečné důvody?

* Především boj o pozice. V tom zbylém seskupení KDU-ČSL už nestojí sama proti třem liberálním partnerům, ale pouze proti jednomu, nad nímž má evidentně navrch. Není to dost dobrý motiv?

Mně tahle teorie věrohodně nezní. My jsme přece ve čtyřkoalici měli vždycky jen jednoho základního partnera. Vy říkáte: bylo to 1:3, teď je to 1:1. Ale uvědomte si, jaké preference měly DEU a ODA.

* O to víc vás muselo roztrpčovat, že vás ve čtyřkoaliční politické radě mohly kdykoli přehlasovat. Nebo ne?

Já v té radě nejsem, takže vy o tom zřejmě víte víc. Mě zaráží, že většina komentátorů nepovažuje za dost závažnou situaci, když politická strana "splácí" své dluhy způsobem, jaký by si nemohl dovolit žádný normální smrtelník, a když ti komentátoři s jistotou tvrdí, že o tohle těm lidovcům v žádném případě nešlo, že tam samozřejmě byly jiné motivy... Trochu mi to zavání cynismem.

* Přesto bych rád znal váš názor ještě na jednu teorii: že tu šlo také o boj o orientaci na budoucího vládního partnera, ve kterém zřejmě zvítězili ti, kteří dávají přednost ČSSD před ODS: pan Svoboda, pan Pilip...

Já v poslední době nevidím velký rozdíl v tom, jak o povolební situaci uvažují unionisté a jak o ní uvažují křesťanští demokraté. Pochybnosti o možném spojenectví s ODS sílí v obou těch stranách už velmi dlouho a nemyslím si, že to, co se stalo se čtyřkoalicí, představuje v tomto ohledu nějaký mezník.

* Nebyla by ODA proti spolupráci se sociální demokracií?

Tím si vůbec nejsem jist. ODA je velice proevropsky orientovaná strana a možná, že kvůli této jediné, ale velice podstatné položce ve svém programu by po volbách viděla situaci stejně jako KDU-ČSL a US.

* S kým by se měla Koalice po volbách spojit podle vás?

V této chvíli se mi zdá, že koalice se Špidlovou sociální demokracii by byla užitečnější a že ta varianta je reálnější. Ale to říkám dnes, 20. února; do voleb stále zbývají čtyři měsíce a to, jak se v nich jednotlivé subjekty budou chovat, může sehrát významnou roli.

* A taky se v těch čtyřech měsících může stát, že se rozejde iKDU-ČSL s US, že?

Jistě, teď se nosí názor, že čtyřkoalice se rozpadne až na prvočinitele. Ale já jsem přesvědčen, že se to nestane.

* Dobře, dejme tomu, že do voleb to už spolu vydržíte. Ale co pak? Miloš Zeman tvrdí, že "KDU-ČSL a Unie svobody nejsou schopny být současně v jakékoli funkční vládě" . A je si " zcela jistý ", že po volbách budou lidovci vyjednávat si ČSSD a unionisté s ODS.

Já se Miloši Zemanovi nedivím, že to tvrdí, protože kdyby to byla pravda, samozřejmě by to spoustu voličů od nás odradilo. Pak by totiž právem měli pocit, že je někdo vodil za nos - asi tak, jako je za něj vodily ODS a ČSSD, když se před minulými volbami vzájemně potíraly, a potom spolu vytvořily kartelové uskupení.

* Byl byste ochoten se o to vsadit? Že ani jedna z těch vašich dvou stran nebude postupovat separátně?

Ne. Na dostizích sázejí lidé, kteří ty dostihy pozorují z tribun. Ti, kteří jsou na dráze, zpravidla takovouto potřebu nemají. Já vám mohu pouze říct, že udělám všechno, co mohu, aby k tomu nedošlo.

* A co můžete?

Mohu například usilovat o to, abychom co nejlépe spolupracovali tady, v Senátě. A to se daří.

* Ptám se takhle, protože mi nepřipadá, že byste se na tvorbě politiky své strany nějak výrazně podílel. Dokonce bych řekl, že jste dost utajený lidovec . Co myslíte, kdybychom se zeptali stovky lidí na ulici, ve které jste straně, kolik by jich to vědělo?

To nedovedu odhadnout. Ale vy si asi myslíte, že existuje jen to, co se odehrává před zraky kamer. Podle mne k politické kultuře patří také to, že neobtěžujete veřejnost s otevřenými otázkami, se spory, které mají naději být nějak překlenuty. To vůbec není žádná kabinetní nebo kuloárová politika - prostě je to rozumné. Nehledě k tomu, že jsem politik-

* -který má v úmyslu kandidovat na prezidenta, a proto nechce působit příliš stranicky, je to tak?

Ne, chtěl jsem říct, že jsem předsedou Senátu, od kterého se očekává , že se dokáže na řadu závažných otázek dívat z širšího pohledu než jen z toho úzce stranického. Ostatně, tohle se netýká pouze mne, ale i předsedů výborů, vlastně každého, kdo působí v nějaké volené funkci. Představte si, jak by to asi vypadalo, kdybychom se tu všichni od rána do večera honili ve stranických dresech! Já jsem rád, že ta atmosféra v Senátu je jiná - a věřím, že na tom jako jeho předseda mám jistý podíl. To všechno ale přece neznamená, že bych byl špatný křesťanský demokrat - že bych se neúčastnil stranického života, že bych se nesetkával se nejen s funkcionáři, ale i s řadovými členy své strany, nejezdil na besedy, nepřednášel jim... Mně prostě jenom nepřipadá slušné, abych v pozici, kterou zastávám, to své stranictví přeháněl, dával je na odiv.

* Když už jsem začal o té kandidatuře - proč vlastně chcete být prezidentem? A proč bychom my, občané, měli chtít, abyste se jím stal? Co to dá vám a co to dá nám?

Nečekejte, pane Kramere, že ode mne v tomto rozhovoru uslyšíte nějakou agitaci. Doporučovat se voličům je role příslušející těm, kteří na nějakou funkci kandidují . Já na prezidenta nekandiduji - pouze jsem řekl, že jsem připraven na něj kandidovat. Mrzí mě, že se teď smějete - zřejmě ten rozdíl necítíte, nebo jej považujete za zanedbatelný. Já jej považuji za podstatný a je pro mne důvodem ke zdrženlivosti.

* Miloš Zeman ten rozdíl zřejmě také necítí, protože když se ho ptali, co říká vaší kandidatuře, odpověděl: "Přiznám se, že pohrdám politiky, kteří se funkcí domáhají. Včetně funkce prezidentské."

Miloši Zemanovi, jak se v poslední době ukázalo, splývají i jiné věci, kde by člověk očekával vědomí rozdílu, takže ani toto jeho vyjádření mě nepřekvapuje. Ale ještě k té vaší předchozí otázce: Pokud se skutečně stanu kandidátem na prezidenta, pak vám na ni samozřejmě odpovím. Ale ani potom ode mne nemůžete čekat, že budu vynášet své kvality - dovedete si představit jistější způsob, jak si politik může ublížit? Kvality kandidátů na prezidenta budou muset posoudit ti, kdo si mezi nimi budou vybírat - ať už to budou poslanci a senátoři, nebo přímo občané.

* Neřeknete mi aspoň jednu věc, kterou byste jako prezident udělal?

Tak dobře. Určitě bych se snažil své spoluobčany přesvědčit, aby se mnou vytáhli do boje s korupcí a klientelismem, což je systém, ve kterém soukromé ekonomické zájmy ovlivňují politická rozhodnutí. Daň, kterou za tato zla platíme, je velmi vysoká a všem nám brání v tom, abychom byli mnohem dál než jsme. Až se jich zbavíme, budeme i v Evropě mezi prvními.

* Richard Falbr před týdnem na této stránce vyjádřil názor, že role prezidenta se u nás přeceňuje a že prezidentem by se měl stát "úředník, který by z té funkce nedělal takovou vědu" . S tím asi sotva souhlasíte?

Já bych se kolegy Falbra především zeptal, co myslí tím pojmem úředník? Má snad na mysli model švýcarské konfederace? Většina Švýcarů asi neví, kdo je právě jejich prezidentem, protože ti prezidenti se střídají po půl roce a jsou to opravdu úředníci... A co znamená dělat z té funkce vědu? Tohle by taky chtělo vysvětlení.

* My jsme to s panem Falbrem už nerozvíjeli, ale řeknu, jak to chápu já. Chápu to tak, zda by pro nás jako pro národ nebylo zdravější, kdybychom už prostě museli být dospělými lidmi, které nikdo nevodí za ruku, neukazuje jim cestu...

Promiňte, ale tohle je sugestivní otázka. Mne opravdu v životě nenapadlo, že by prezident měl vodit občany této země za ruku.

* Nepojímá tak svou roli Václav Havel?

Ale já nejsem Václav Havel.

* V čem jste jiný?

Určitě v mnoha věcech - a v mnoha věcech jsme si zase velmi blízcí. Už jsem kdesi řekl, že pro mne je na našem vztahu zajímavé a inspirující právě to, kolik postojů i vlastností máme podobných a kolik ne.

* Já se teď samozřejmě neptám, zda on radši houskové knedlíky, a vy bramborové-

Ani já nemluvím o jídle.

* -ale na odlišnost vašeho pojímání úlohy prezidenta.

Možná, že pro mne je to o něco víc úloha komunikátora. Ne usmiřovače, kompromisníka, ale toho, kdo se snaží propojit to, co se zprvu zdá nepropojitelné. A kdo je ochoten věnovat tomuto cíli maximum času a energie, i když výsledek třeba nebude hned viditelný. Myslím, že toto je poslání prezidenta v každé zemi..., ale u nás zvlášť, protože se zde vytvořila řada bariér, které by bylo dobré prolomit.

* Čili mi teď vlastně říkáte, že vy, který jste členem politické strany, byste pojímal tu funkci nadstraničtěji než Václav Havel, jenž v žádné straně není a nikdy nebyl?

Ne nadstraničtěji - tohle slovo jsem nepoužil. Ale jedno je jasné: Když aspirujete na nějakou roli, musíte přijmout její pravidla. V případě prezidenta to znamená přijmout určitou řeholi, ať už tu funkci pojímáte víc tak, nebo víc onak. Vy jste zde nastínil dvě extrémní představy: představu úředníka - a představu lodivoda, který národu ukazuje, kudy má jít. Podle mne ani jedna není ze života. Myslím, že mezi těmito alternativami volit nebudeme.

* Průzkumy ukazují, že kdyby se prezident volil přímo, měl byste docela slušnou šanci... Ale co při dosavadním způsobu volby? Určitě se shodneme, že poslanci ani senátoři ODS by pro vás ruku nezvedli. Věříte, že by vás mohla podpořit ČSSD?

Pane Kramere, až bude po volbách, asi nebudu moci věrohodně tvrdit, že o tom vůbec nepřemýšlím. Ale teď, když všichni víme, že ty volby mohou dopadnout na všechny způsoby, tak je to prostě ztráta času a energie na to myslet. Jestli mermomocí chcete, abych se nad tím zamyslel tady a hned... tak ano, ten váš odhad je zřejmě správný. ODS by mě jako kandidáta nepodpořila - to je snad jediná jistota.

* A ČSSD?

Její bývalý předseda podporu mé případné kandidatury také velice energicky vyloučil, ale to pokládám za naprosto normální a vůbec jsem se nad tím nepozastavil. Strana, která chce postavit vlastního kandidáta, přece nemůže říct, že by za jistých okolností byla ochotna podpořit někoho jiného. Taková situace může vzniknout třeba poté, když v prvním kole nebude nikdo zvolen. Já se teď ale úvahami tohoto typu skutečně neobírám. Nedivím se tomu, že se jimi obíráte vy, publicisté - naopak, překvapilo by mě, kdybyste mi takovou otázku nepoložil - a vy se zase nedivte mně, když odpovídám, jak odpovídám.

* Tak se budu ptát dál. Je tak jisté, že vás podpoří vaše vlastní strana? Když jsem se na to přednedávnem zeptal Cyrila Svobody, odpověděl dost vyhýbavě.

Toho jsem si všiml. Ale proč bych si vůbec měl být něčím jistý? Víte, já myslím, že by bylo dobré tuhle záležitost oddramatizovat - abych použil slov pana senátora Falbra, nedělat z toho takovou vědu. A toho je možné dosáhnout mimo jiné právě tím, když ti, kdo o tom uvažují, normálním hlasem řeknou: Já bych to zkusil, jsem připraven eventuálně kandidovat . Jestliže chci, aby se hrála otevřená hra - a naopak nechci, aby ta volba byla výsledkem nějakého kalkulu, nějakého handlu - tak se přece nebudu sichrovat a vést o tom různá předběžná zákulisní jednání. Ano, samozřejmě to může dopadnout tak, že z té mé kandidatury nakonec nic nebude. Ale ujišťuji vás, že můj svět se proto nezhroutí.

* Podotázka k předchozí otázce: Není to náhodou tak, že váš vztah s panem Svobodou v poslední době poněkud ochladl?

Ne. Myslím, že tak to není. Já jsem pana Svobodu otevřeně podporoval, když kandidoval na předsedu strany, ale u lidovců z toho neplynou žádné fatální konsekvence. S nikým jsem se nerozešel, nepohádal. Tam tyhle věci probíhají civilizovaně a vpodstatě přátelsky.

* Když mluvíte o riziku, že se úřad prezidenta stane předmětem handlu , zřejmě jde o handl my premiéra, vy prezidenta ? Máte přitom na mysli i nějaké konkrétní osoby?

Ne. Žádné konkrétní osoby. O tomhle si také můžeme popovídat řekněme 15. června večer, až bude známo, kdo v těch volbách skončil první, kdo druhý a kdo třetí. Protože od toho se asi bude mnohé odvíjet. Já mám na mysli takovou situaci, kdyby byl zvolen někdo, o kom se bude vědět, že to není ten nejlepší a nejvhodnější, ale všem se to prostě bude hodit.

* Právu jste v prosinci řekl, že "občané, kteří chtějí přímou volbu, by měli více naléhat na politické strany" . Jak? Měli by vyjít na Václavák?

Já myslím, že se to děje. V různých průzkumech se opakovaně ukazuje, že pro přímou volbu prezidenta je kolem 80 procent občanů. Takže o tom, co si přejí, nikdo pochybovat nemůže.

* Jenže občané o tom nerozhodnou...

My přece žijeme v parlamentní demokracii. A navíc jsme před volbami, což je chvíle, kdy má občan k prosazení své vůle tu hlavní příležitost. Je docela dobře možné, že pro řadu voličů bude jedním z významných faktorů při rozhodování mezi stranami právě to, jak ta která strana respektuje jejich volání po přímé volbě hlavy státu. Co chcete víc?

* Lidé by se také mohli domáhat referenda k téhle věci..., samozřejmě v případě, že zákon o referendu do té doby nabude platnosti.

Určitě. Pravidla referenda dávají občanům možnost, aby ho iniciovali a určili jeho téma. To je vlastně smysl referenda - aby občané měli možnost vynutit si splnění svých legitimních požadavků.

* Leč: Pan Šenkýř, šéf lidoveckého senátního klubu, oznámil, že řada jeho členů bude usilovat o vrácení toho zákona do Sněmovny k dopracování. Tomu nerozumím. Cožpak to nebyla KDU-ČSL, kdo jej spolu s komunisty v dolní komoře sociálním demokratům pomohl prosadit?

Pravda je, že se vyskytly určité pochybnosti. Někteří doporučují posečkat, jiní zvažují změny - ale zabít ten zákon nikdo z nás rozhodně nechce. V klubu jsme to zatím regulérně neprojednávali, nevěnovali jsme tomu ty potřebné hodiny diskuse, nenechali jsme se oslovit svými kolegy-poslanci... To všechno se teprve stane a k jakému rozhodnutí ten senátorský klub nakonec dojde, to vám v této chvíli nikdo s jistotou neřekne. Jisté je, že my pro referendum jsme a že ten zákon samozřejmě nezamítneme.

* V jednom rozhovoru jste řekl: "Mé okolí mi vytýká, že vynechávám řadu příležitostí, kdy bych mohl být viděn, že to mediálně dělám úplně špatně." Kdo vám radí s vaším mediálním vystupováním?

Já hodně dám na vlastní zkušenost a na svůj instinkt. Takže iv tomhle jsem si svým hlavním poradcem sám. Další lidé, s nimiž o tom mluvím, jsou Jaroslav Veis, který přišel z BBC, a Roman Prorok, který přišel z České televize. Oni oba ale věděli, ke komu jdou do služby, a proto je, myslím, ani nenapadlo radit mi, abych chodil do různých soutěží nebo do nováckého Kotle . To prostě není můj styl.

* Neradí vám ani to, abyste se při každé možné příležitosti prezentoval jako rozhodný politik? Že tohle je v očích veřejnosti vaše hlavní slabina?

Tohle mi nikdo nemusí říkat. Fakt, že mě veřejnost vnímala - a částečně možná stále vnímá - jako nerozhodného, zřejmě souvisí s mým způsobem vyjadřování, s tím, jak skládám věty, s mou volbou slov... Já jsem přesvědčen, že ten soud jde po povrchu, ale je mi jasné, že v této mediální době to, co je na povrchu, pro mnoho lidí platí. Uznávám, že to může být můj handicap, ale přesto sázím na ty, kteří jsou ochotni dívat se o něco hlouběji. Rozhodně se v 61 letech nebudu před zrcadlem učit ráznosti. To mě ani nenapadne.

* Všiml jsem si, že v poslední době často mluvíte o tom, že bychom se neměli podceňovat... Je to projev snahy vymezit se nějak vůči Václavu Havlovi?

To určitě ne. Je pravda, že jsem několikrát řekl, že naším - obecně českým - problémem je určitá nevyrovnanost v sebehodnocení. A opravdu jsem přesvědčen, že když se nám něco daří - a toho, co se nám daří, není zas tak málo - tak bychom se za to měli umět pochválit. Rozumějte, teď nemluvím o tom, co by měl říkat předseda Senátu nebo prezident, ale o tom, že trochu víc sebevědomí, oprávněného sebevědomí, by velice prospělo nám všem. Protože jinak nám hrozí, že se utopíme pod tíhou špatných zpráv, které na nás denně chrlí média - všech těch krizí, krachů, skandálů, podezření...

* O těch "jobovkách" přece nemluví jen novináři; na to, zda se nesnažíte získat jakýsi mírný "distanc" od současného prezidenta, se ptám proto, že on se přece ve svých veřejných vystoupeních také věnuje spíš tomu, co se mu v naší společnosti nelíbí, našim bolestem, nedostatkům, špatným vlastnostem...

Podívejte se, celé moje psaní za posledních 30 let svědčí o tom, že já se těmto polohám a problémům také naprosto nevyhýbám. Ale teď, kdy už jsme na otevřené scéně-

* -a když uvažujete o kandidatuře na prezidenta, tak neuškodí trošku se lidem podbízet?

Nezlobte se, ale to, co jste právě řekl, je absolutní nesmysl. A jestli máte pocit, že jsem tento tón nasadil až teď, tak se mýlíte. Vy si opravdu, pane Kramere, myslíte, že když si uznáme to, co se nám daří, když si za to budeme umět poděkovat, že to je podbízení?! Vždyť my se přece neustále jenom shazujeme! Ne že bychom všichni pořád ještě neměli dost špatných vlastností - ale cožpak jsme opravdu výlupkem všeho pokleslého ve světě, jak si někdy namlouváme? Tak to přece není.

* To netvrdím..., ale není pravda, že jsme byli nedávno vyhodnoceni jako jedna z nejzkorumpovanějších evropských zemí? Že Tomáš Masaryk by možná zaplakal nad tím, jak moc se u nás krade? Že až příliš mnoho z nás trpí xenofobií a že máme i dost rasistů? Že ke kulturnímu vyžití většině z nás stačí sledovat TV Nova? A tak dále. Za tohle všechno se přece nebudeme chválit?

To jistě ne. Ale my si teď spolu opravdu hodně nerozumíme. Možná, že ve všem, co jste řekl, máte pravdu, ale já říkám, že tady jsou dvě možnosti: buď budu ukazovat také to, co se daří, půjdu za tím, budu o tom mluvit a povzbuzovat to, i kdyby toho třeba byla menšina..., nebo se holt soustředím pouze na všechno to špatné. Dobrá, média to zřejmě jinak už ani neumějí, jedou na jakýsi negativní benzin, který je pohání a činí je atraktivními... Ale já si prostě nemyslím, že by tuhle optiku měli vzít za svou i politici. To je všechno.

Právo 23.02.2002 - Alexandr Kramer

Špidla na Hradě?

V českých politických vodách se nyní může objevit loď nejroztodivnějších tvarů, a pokud nemá na své vlajce třešničky, musíme v pokoře uznat, že možná dorazí do přístavu. Špidlovu cestu na Hrad si navíc nevymysleli novináři, ale přišel s tím jeden z vedoucích představitelů soc. demokracie. Nakonec sám šéf ČSSD před nedávnem prohlásil: "Nemohu předvídat, jaká bude budoucí geometrie.

Existují nejneuvěřitelnější projekty budoucího volebního výsledku." Hned na začátku je nutno říci, že se Špidla může skutečně stát prezidentem republiky. K tomu je zapotřebí, aby se sešlo několik následujících okolností. Volba hlavy státu musí být zachována v její současné podobě, kdy vítězný kandidát je dohodnut dávno před hlasováním špičkami zúčastněných politických stran způsobem něco za něco.

Na české politické moře už sice vyrazilo plavidlo přímé volby prezidenta všemi občany, ale zatím nemá příznivý vítr, takže do cíle před nejbližšími nominacemi na Hrad, který má být přeobsazen za pouhý rok, nejspíš nedopluje. Dalším předpokladem je, že volby do Sněmovny dopadnou tak, že vládu budou muset sestavit ČSSD a ODS. Ani to není nepravděpodobné.

Větší fantazii si žádá představa, že z negociací dvou stran budou vyřazeni Miloš Zeman a Václav Klaus. Tedy u toho prvního se to s přimhouřením očí čekat dá vzhledem k jeho trvalému ujišťování o slastech důchodcovského života. Ale (ne)dobrovolný odchod pana profesora? Zlá, nezodpovědná větička. Přesto onen vysoce postavený soc. dem. zdroj, který celou spekulaci o králi Vladimírovi před novináři rozvířil, se jen usmívá: "Revoluce v ODS? Stejně jednou musí přijít."

Nehloubejme do detailů, za jakých mimořádných okolností by vzplálo druhé Sarajevo a čí hlavy by byly na konci povstání veřejně napíchnuty na kůl. Sledujme tok mysli aktérů z Lidového domu a dostaneme se k verzi, v níž je premiérem buď Stanislav Gross, nebo Ivan Langer a na Hradě je Špidla.

Tady to v úvahách soc. demokrata, který o tom mluvil, trošku skřípe, nebo spíš se této kostře nedostává masa. Proč by chtěl Gross odsunout Špidlu do prezidentské funkce, za jakých okolností by v čele vlády stanul Langer, což je samo o sobě tak divoká vidina, že člověk pomalu ztrácí orientaci? Řešit to ovšem nebudou voliči ani publicisté, ale politici, kteří se v takových španělských vesnicích cítí jako doma na dvorku. A ti při vybírání prezidentského kandidáta budou podvědomě i vědomě chtít jinou podobu vztahu mezi Hradem a ústavním podhradím, než kterou je mučí Václav Havel. Kdyby se následkem výměnných obchodů stal takovým aspirantem Špidla, patrně by nikomu příliš nevadil.

Uzavřený, korektní, hlas nezvyšující a slovním průjmem netrpící - to je skvělá kvalifikace na prezidenta, který nemá příliš pravomocí a spíš reprezentuje. Takto pojatou úlohu hradního pána nenaruší ani nefalšované sociální cítění kandidáta. Naopak, ať se ve svých projevech zastane chudých, ponížených a uražených. Reálnou politiku stejně budou dělat jiní. Hrad by se za Špidly stal poutním místem odborářů a sociálních pracovníků. V půl páté za rozbřesku by se zpočátku nového vládnutí do hradních zahrad scházeli zevlouni, aby civěli na prezidenta klusajícího v rytmu svého ranního joggingu - bez ochranky, které se vzdá.

V šest ráno by proběhla první porada, ale je dost pravděpodobné, že časem by začal prezident Špidla z nedostatku opravdové práce stále rychleji běhat po dlouhých hradních chodbách. Vladimír Špidla patří po volbách do exekutivy, nebo do politického důchodu. Tuto krutou formuli si v podstatě sám vykolíkoval prohlášeními, že vede svou stranu k vítězství a jiný cíl neuznává. Trafika v podobě prezidentského úřadu by prověřila jeho charakter.

Právo 22.02.2002 - Alexandr Mitrofanov

Vedení soc. demokracie nejnověji zahrnuje do úvah o povolebním vývoji i variantu, že by na úřad prezidenta republiky kandidoval šéf ČSSD Vladimír Špidla. Stalo by se tak v případě, že by vládu sestavily soc. dem. a ODS, přičemž by jejím předsedou nebyl Václav Klaus, ale buď další člen ODS, nebo za soc. dem. někdo jiný než Špidla, řekl včera Právu významný představitel ČSSD, který je důvěrně obeznámen s prací nejužšího vedení strany. "Špidla se už vyjádřil, že by nešel do vlády premiéra Václava Klause.

Pak by ve vládě mohli zůstat místopředsedové ČSSD a Špidla by se mohl stát prezidentem," řekl Právu zdroj, který si nepřál být jmenován. Při současném způsobu volby prezidenta parlamentem, kdy se na kandidátovi dohodnou politické strany, je tato varianta teoreticky možná. Přímá volba prezidenta všemi občany je ve stadiu vyjednávání mezi ČSSD a dvojblokem, ale pravděpodobnost, že příslušný ústavní zákon bude schválen v termínu, který umožní volit prezidenta nově už v roce 2003, je nepatrná. Špidla se včera vyhnul otázce, zda by zamířil na Hrad, a řekl: "Nejdůležitější je přesvědčit voliče. Další úvahy neberu." Pak se smíchem poznamenal: "Nikdy mne ani nenapadlo, že bych kandidoval na prezidenta."

Jako svou osobní preferenci zdroj z ČSSD uvedl pro Právo takové povolební uspořádání, při němž by Klaus úplně vypadl ze hry, Špidla by obsadil Hrad a premiérem by se stal jeden ze dvojice mladých politiků - buď Stanislav Gross za ČSSD, nebo Ivan Langer za ODS. Na poznámku, že tato varianta je představitelná pouze po revoluci v ODS, která by svrhla Klause, činitel soc. dem. řekl: "Stejně to jednou musí přijít." Prioritou ČSSD však podle něj zůstává jednobarevná většinová vláda ČSSD, pak koalice s lidovci a až na třetím místě vláda s ODS.

Smlouva s ODS přítěží

Zmíněný zdroj uvedl, že v soc. dem. se také diskutuje, co s opoziční smlouvou. "Podle mého názoru bychom ji měli ještě před volbami vypovědět. Stejně už nám k ničemu není a stala se z ní přítěž," řekl tento vysoký činitel ČSSD. Opoziční smlouva totiž podle svého textu okamžikem nadcházejících voleb nekončí, ale má časově neomezenou platnost. Právo je informováno přinejmenším o jednom dalším členovi nejužšího vedení soc. dem., který zastává stejný názor. Rozhodující je ale Špidlova pozice a ten před deseti dny řekl, že předpokládá setrvání opoziční smlouvy.

Podle zdroje Práva Špidla váhá s otevřeným útokem na smlouvu, protože se obává, že by toto stanovisko neuhájil proti Miloši Zemanovi, s nímž už několikrát v minulých měsících na vládní a stranické půdě prohrál. Špidlovu pozici předsedy ČSSD by další porážka mohla oslabit. Ve svém postoji k opoziční smlouvě není vyhraněn ani formálně druhý, ve skutečnosti nejmocnější muž soc. dem. Stanislav Gross. Důsledně se drží zásady, že je třeba nechat všechny cesty otevřené až do okamžiku vyhlášení výsledků voleb, a pak začít jednat s vybraným partnerem. Jednostranné vypovězení opoziční smlouvy by tento status quo mohlo předčasně narušit. "Je absurdní, aby členové jedné politické strany dělali kádrovou politiku jiné politické strany," reagoval včera pro Právo na úvahy soc. dem. místopředseda ODS Ivan Langer. "ODS má svého předsedu, který je přirozeným kandidátem na post předsedy vlády," připomněl ambice Václava Klause, jenž se v minulosti vyjádřil, že je pro něj návrat do čela Strakovy akademie prioritou před případným křeslem na Pražském hradě. Langer současně nepředpokládá oficiální vypovězení opoziční smlouvy: "Nejsem příznivcem teatrálních gest typu čtrnáct dnů před volbami vypovídat opoziční smlouvu a tvářit se, že čtyři roky nic takového neexistovalo."

Právo 21.02.2002