Korupce nás zbytečně zatěžuje

David Ondráčka HN, 3.4.2002


Při debatách o korupci dochází k několika nepochopením. Často je u nás chápána jenom jako drobné úplatkářství (pokuty bez bločků dopravní policii nebo všimné lékařům či úředníkům). Jedná se ale o širší jev, který má mnohem závažnější formy. Zahrnuje například zneužívání postavení a pravomocí, braní provize z veřejných zakázek, klientelismus a nepotismus (zvýhodňování známých a příbuzných), hledání možností pro vlastní obohacení na státu (rent seeking) či zpronevěru veřejných prostředků.

Kromě toho korupce nemusí být nutně jen poskytnutí peněz. Velmi často se jedná o nefinanční protislužby, úniky výhodných informací, rychlejší kariérní postup či využívání vlivu na důležitá rozhodování.

A třetí tematický okruh, kde dochází k nepochopení: Korupce je trestným činem, jehož formami jsou zneužívání pravomoci veřejného činitele, přijímání úplatku, podplácení, nepřímé úplatkářství či zneužití informací v obchodním styku. V určitých případech může být úplatkářství kvalifikováno také jako podvod. Ale jen u nepatrného procenta korupčních případů se jedná o naplnění skutkové podstaty některého trestného činu, které má trestně právní důsledky.

Korupce je celosvětovým problémem, ale v mnoha zemích existují strategie, které ji úspěšně omezují. Zásadou je nutnost přijmout komplexní protikorupční koncepci a nevytrhovat pouze jednotlivá opatření. Zemanova vláda přijala v roce 1999 svůj program, ale jeho plnění se daří pouze částečně. Velkou slabinou také je, že pokud jednotlivá opatření zaváděna jsou, téměř nikdo o nich neví.

Jako naprosto klíčovou vidím důslednou reformu veřejné správy, která zmodernizuje a zprofesionalizuje její fungování a významně zjednoduší její procedury. Znamená to zlepšit kontrolní mechanismy a monitorování činnosti úředníků, hodnotit jejich pracovní výstupy a předcházet střetům zájmů. Jednou z možných cest je pravidelná rotace vedoucích pracovníků.

Reforma ale nesmí korupční příležitosti pouze přesunout jinam a dnešní reformní kroky často bohužel takto končí. Důležité je také zefektivnění práce orgánů činných v trestním řízení, zavedení institutu finančního vyšetřování nebo třeba větší spolupráce finančních úřadů s policií při dohledávání majetků.

Efektivita protikorupčních opatření je závislá na množství finančních prostředků, které jsou na ně vyčleněny. Nemá smysl zastírat, že tato opatření stojí peníze a že bude nutné investovat do vytvoření lepšího personálního i technického vybavení úřadů, policie i soudů a do vyškolení pracovníků.

Blíží se volby a většina stran vyhlašuje korupci nekompromisní boj, což je samo o sobě důležité, protože bez podpory politických špiček tyto aktivity nemají smysl. Žádejme však po všech stranách odpovědi na to, zda chtějí na tuto oblast vyčlenit peníze a kde je chtějí vzít. Bez toho zůstane vše pouhou deklarací.

Tyto reformy jsou především úkolem vlády, ale celá společnost musí vzít "nulovou toleranci ke korupci" jako zásadní téma. Pokud tato podpora nebude, není možné s korupcí cokoli udělat. Velká část odpovědnosti leží na celé politické elitě, která by svým chováním měla vytvářet příklad hodný následování. Nemenší roli hrají média, která musí upozorňovat a "skandalizovat" všechny korupční případy (střety zájmů, získávání výhod klientským systémem atd.). Mám pocit, že se to některým začíná dařit.

Do kultivace etiky se musí zapojit také podnikatelé. Je mimořádně v zájmu podnikatelská veřejnosti začít na všech možných formách tlačit na omezování korupce a na transparentnější systém, protože se jim to vyplatí i z čistě ekonomického pohledu.

Podle odhadů Světové banky české firmy musejí vydávat v průměru 2,5 procenta svého ročního obratu na tzv. správní korupci - těmito penězi ovlivňují uplatňování existujících předpisů. Například zprůhlednění systému přidělování veřejných zakázek (tj. nezneužívání zákonných výjimek - především práva na vynechání soutěže, jasné vyhlašování a přesná stanovení kritérií soutěží) by jistě uvítala většina podnikatelů.

Jiné průzkumy ukazují, o kolik by bylo možné snížit daně, kdyby bylo prostředí transparentnější a nebylo potřeba nákladných dohlížecích prostředků. A proti snížení daní přece neprotestuje téměř nikdo. Mezi podnikateli musí začít fungovat přirozená "stavovská" samoregulace - kdo se nechová podle pravidel, nemá v dobré společnosti místo. To časem přinese změnu často velmi negativního pohledu veřejnosti na samotné podnikatele.

Pokud se nám podaří zkultivovat společenské prostředí, významně to ovlivní také výkonnost naší ekonomiky, protože vytvořením předvídatelného podnikatelské a společenského prostředí snížíme zbytečné transakční náklady. A korupce takovou zbytečnou zátěží bezpochyby je.

Autor pracuje v Transparency International, vede projekt Viva Etika

ondracka@transparency.cz