Saddám Husajn Al Betsur.

Tento hrůzostrašný vládce mohl ještě do poslední chvíle vážně ohrozit lidstvo, mohl kdekoliv odpálit jadernou zbraň, řecký oheň, použít tabun, sarin, soman, Variable X, nebo nasadit biologické zbraně, antrax, choleru nebo myší a kočičí mor. Vše skončilo!

Lidstvo ani Iráčané se již nemají čeho bát. Hrůza je za nimi i za námi!

Irácký lid bude konečně spravovat bohatství své země sám, jen je otízkou pro koho!

Skutečností je, že Irák ani Sadám Husajn zbraně hromadného ničení nevlastnil, jaderné a biologické vůbec a chemické rozhodně ne ve strategickém rozsahu. Taktické nosiče komisionelně zničil pod dohledem OSN ještě před vypuknutím války. Standardní vojenská technika byla zastaralá a neudržovaná.

Je pravděpodobné, že Irák nevyvinul ani zbraně založené na použití neobvyklých fyzikálních principů, jako je například použití antihmoty, vyvolání distorze gravitačního pole Země, inicializace jaderných zbraní protivníka úzce směrovaným intenzivním tokem subementárních částic. Irák pravděpodobně nedisponuje ani výkonnými laserovými děly na vzdálených oběžných drahách ani polymorfními auto-destruktivními inteligentními mikrostrukturami. Ekonomika země na to nevypadala.

Nikdy se neprokázalo propojení režimu Sadáma Husajna na organizace typu Al Kaidá nebo Mladí konzervativci v rozsahu signifikantně větším, než jaké měla před 11. zářím 2001 samotná CIA.

Brutální Sadámova diktatura, zprvu výrazně podporovaná právě USA, byla účinnou překážkou šíření militantního náboženského fundamentalizmu.

USA podporovaly v minulosti, bez nejmenších skrupulí, daleko zhovadilejší a brutálnější Latinskoamerické diktatury a dodnes považují tuto svoji tehdejší politiku za správnou.

Kdyby byl Sadám Husajn al Tikrítí Sadámem Husajnem al Betsur bylo by to srozumitelnější.
Dokonce velmi srozumitelné.
[PVS]

Proces se Saddámem může odhalit i viny dnešních žalobců

Od chystaného procesu se Saddámem a činnosti nedávno ustaveného iráckého tribunálu pro zločiny svrženého režimu se očekává, že vynese na světlo zvěrstva páchané ve jménu baasitické socialistické strany i jednotlivců z řad svrženého mocenského aparátu. Pozornost se ale může paradoxně stočit i na minulé skutky mnoha dnešních žalobců.

BAGDÁD - Íránský prezident Mohammad Chátamí ve středu uvedl, že Saddámovi se musí dostat spravedlivého procesu, jedním dechem však dodal pochybnost, zda je to vůbec možné.

"To proto, že Saddám bezesporu vznese témata, jež nebudou po chuti mnoha lidem, kteří dnes stojí proti němu," řekl Chátamí. "Doufáme, že se ukáže, které zločiny Saddám spáchal, na které země byl napojen a jakou podporu dostával."

Zbraně dodával Iráčanům kdekdo

Chátamího země se stala v roce 1980 cílem irácké invaze a války, během níž byl Bagdád podporován většinou arabských zemí, Západem i Sovětským svazem a jeho satelity.

"Počátkem roku 1984 se Iráku dostalo výrazné pomoci od USA a dalších průmyslových zemí, zejména SSSR a Francie, které se obávaly destabilizujících dopadů případného íránského vítězství," uvádí americký expert na Blízký východ David McDowall.

Proto když v roce 1990 - po irácké vpádu do Kuvajtu - zahraniční stratégové zjišťovali, jaké síle bude mezinárodní koalice čelit při "trestné" válce.

V iráckých silách registrovali americká a britská obrněná vozidla, sovětské tanky a stíhačky, hypermoderní francouzské letouny Mirage (část už jich Paříž nestačila kvůli sankcí Iráčanům dopravit) i rakety a další munici dodávanou Saddámovu režimu všemi zmíněnými státy a navíc například Čínou a Itálií.

Zločinů se dopouštěli i Kurdové

Již od 70. let Saddám (stejně jako Turecko) prokazatelně podněcoval nevraživost mezi povstaleckými frakcemi iráckých Kurdů, což několikrát vyústilo v otevřené boje s tisíci mrtvých.

Obhajoba svrženého prezidenta však může poukázat i na jiný aspekt gerilových aktivit v severním Iráku: páchání válečných zločinů samotnými Kurdy. Zdokumentováno je např. několik masakrů zajatých kurdských bojovníků nepřátelskými oddíly.

Do kurdského establishmentu se také počátkem 90. let zařadili vůdci tzv. džašů - kurdských milicí, které v 80. letech bojovali na straně iráckých vládních sil proti povstalcům.

V roce 1988 také Bagdád rozpoutal protikurdskou kampaň Anfál, která v mnoha ohledech nesla rysy genocidy. McDowall v knize A Modern History of The Kurds píše, že džašové sice často nechali při zátahu uniknout ženy a děti, "obecně však byli přičinlivými služebníky Anfálu, patrně nevědouc, že zátahy nevedly k pouhému věznění, ale k masovému vraždění".

Přeběhlíci dříve sloužili Saddámovi

Zkraje roku 1991, krátce po porážce Iráku ve válce v Perském zálivu, sice povstalecké vedení Kurdů nabídlo džašům v rámci "národního usmíření" amnestii a možnost přejít do protivládního tábora, přesto se jejich zločiny mohu v procesu se Saddámem znovu dostat z pod koberce.

Podobně mohou dopadnou i generálové Vafík Sámarráí a Nizár Chazradží - někdejší čelní důstojníci iráckých ozbrojených sil. Oba sice v 90. letech uprchli do zahraničí a dali se do služeb exilové opozice a Washingtonu.

Zejména Chazradžího minulost však nenechávají usnout mnohé kurdské organizace, které tvrdí, že měl osobní podíl na nasazení chemických zbraní v severním Iráku na konci 80. let.

tur, Právo, 20.12. 10:59
Saddám nebyl chycen minulou sobotu, jak oznámil Washington, ale již o několik měsíců dříve. Takový je rozšířený názor mnoha obyvatel arabského světa a jako jeden z argumentů pro tuto teorii jsou zmiňovány záběry pořízené Američany i na místě, kde byl diktátor dopaden.

BAGDÁD - Například saúdskoarabský deník Ukáz si povšiml, že na záznamu visí na stromech trsy žlutých datlí - ačkoliv v polovině prosince, kdy měl být Saddám zadržen, už tyto plody bývají dávno sklizeny.

S další konspirační teorií přišel izraelský server debka.com. Ten tvrdí, že zubožený a týdny neholený a nemytý Saddám se v podzemní kobce nedaleko Tikrítu neskrýval, ale byl tam vězněn Iráčany, kteří jej chtěli Američanům prodat za slíbenou odměnu 25 miliónů dolarů.

Svědčí prý o tom i Američany uváděná skutečnost, že víko skrýše bylo zatíženo cihlami a Saddám se tedy nemohl dostat ven bez cizí pomoci.

Podle řady lidí, kteří ho znali, byl také omámený a Američany navíc přijal odevzdaně, což prý svědčí o tom, že v jeho postavení tj. rukojmího zločineckého gangu mohl příchod vojáků vítat jako své vysvobození.

Americký demokratický kongresman Jim McDermott obvinil prezidenta George W. Bushe, že okamžik dopadení iráckého exdiktátora u Tikrítu úmyslně vnitropoliticky načasoval na minulou sobotu večer.

WASHINGTON - "Saddáma mohli vojáci dopadnout už dávno, kdyby k tomu měli rozkaz," prohlásil McDermott.

Na otázku, zda šlo o Bushův záměr, odpověděl známý kritik americké zahraniční politiky jednoznačně: "Ano, to tedy šlo."

Záběry Husajna připravené?

Podobné názory se již od počátku týdne objevují i v arabských a íránských médiích. Američané podle nich buďto svrženého diktátora již dávno lokalizovali a odkládali jeho zatčení, anebo jej dopadli mnohem dříve, než v neděli oznámili veřejnosti.

Záběry lékařského vyšetřování dopadeného a znaveného Saddáma, které oblétly svět, nebyly dílem náhody, ale pečlivého mediálního plánu.

Listu New York Times to v úterý potvrdil ředitel pro komunikace okupační správy v Bagdádu Gary Thatcher. "Nechtěli jsme žádné záběry, na kterých by Saddám vypadal jako mučedník nebo hrdina," uvedl.

Memento těl Kusaje a Udaje

Američané se především chtěli vyvarovat červencového pochybení, kdy novinářům ukázali zmrzačená těla Saddámových synů. Fotografie mrtvol Udaje a Kusaje tehdy vyvolaly odpor a zděšení.

Během 18 hodin, kdy byla zpráva o exdiktátorově dopadení držena v tajnosti, vybrali mediální poradci právě záběry lékařské prohlídky. "Nebyly to v žádném případě typické scény fotografování válečných zajatců. Zároveň byly nezbytné pro prokázání skutečné identity dopadeného," napsal list Washington Post.

"Saddám s pouty na rukou nebo se zbraní namířenou na zátylek by vyvolal silně negativní reakce. Tomu jsme se chtěli vyhnout," dodal Thatcher.

Saddám tvrdí, že ozbrojený odpor neřídil

Při prvních výsleších, vedených americkými vyšetřovateli, Saddám Husajn popřel jakoukoliv řídicí roli v ozbrojeném poválečném odporu. S odvoláním na zdroje z americké správy v Iráku to uvedl deník New York Times.
"Říká, že on osobně se na útocích ani jejich přípravách nepodílel," citoval deník jednoho z vyšetřovatelů. Husajn rovněž říká to, co už si předtím Američané vyslechli od dalších zadržených představitelů bývalého režimu: že Irák už neměl žádné zbraně hromadného ničení a žádné zakázané látky či technologie na svém území neskrýval.
Jeden z vyšetřovatelů řekl, že první výslech začal krátce po zadržení s cílem dostat informace ze Saddáma ještě oslabeného a zaskočeného zadržením. Podle něj je však možné, že exprezident začne vypovídat za několik týdnů či měsíců, až si uvědomí beznadějnost své situace.
Vojáci nenašli u Saddáma mobil ani jiné komunikační prostředky. Podle vyšetřovatelů však mohl předávat rozkazy svým podřízeným prostřednictvím kurýra, protože se bál, že používání mobilu by Američany mohlo přivést na jeho stopu.
Německý internetový server Focus Online přinesl jiným zdrojem zatím neověřenou informaci, že to byl možná právě mobil, který přispěl k úspěšnému zátahu. Saddám podle serveru občas volal své druhé manželce Samiře, která před začátkem války uprchla do Bejrútu. A její telefon byl odposloucháván patrně Izraelci, napsal Focus Online.

Začátek soudu: nikoli týdny, ale měsíce
Jeden z hlavních tvůrců iráckého tribunálu pro zločiny představitelů bývalé vládnoucí strany Baas včera řekl iráckým novinářům, že proces nezačne dříve než za několik měsíců a je velmi pravděpodobné, že se ho zúčastní i soudci ze zahraničí.
Bývalý disident Dara Núraldín, který byl za Saddámova režimu vězněn, odmítl tvrzení, že v Iráku není dostatek kvalifikovaných soudců.
"Saddám páchal zločiny v Iráku, soud bude jednat v zájmu Iráčanů a o věcech, týkajících se této země. Tribunál musí být irácký," řekl Núraldín agentuře Reuters.
K možnému trestu smrti pro diktátora řekl, že bude záležet na rozhodnutí irácké vlády, která by měla na konci června převzít moc z rukou americké správy. Nová vláda určí, zda zákoník bude či nebude obsahovat trest smrti.
Zatímco americký prezident George Bush naznačil, že by mu nejvyšší trest pro Saddáma nevadil, britský premiér Tony Blair zastává opačný názor. Proti rozsudku smrti se včera vyslovil i generální tajemník OSN Kofi Annan.
Saddámova dcera Ragda v telefonickém rozhovoru pro dubajskou televizi al-Arabíja uvedla, že jejího otce by měl soudit mezinárodní tribunál. "Soud, ustavený současnou vládou, je soudem lidí, které dosadili k moci okupanti," prohlásila Ragda, která je v exilu v Jordánsku.
Uvedla rovněž, že chce poskytnout otci advokáta, který ho bude obhajovat.
Bývalý velvyslanec Vatikánu u OSN kardinál Renato Martino včera ostře kritizoval způsob, jakým Spojené státy prezentují zatčení Saddáma Husajna světové veřejnosti.
"Měl jsem soucit se zničeným mužem, kterému prohlíželi zuby jako kdyby byl dobytek. Těchto záběrů jsme mohli být ušetřeni," prohlásil kardinál. Přesto podle jeho názoru Vatikán věří, že zatčení Saddáma pomůže k dosažení míru a stability na Blízkém východě.

Další násilné střety
Američtí vojáci i včera čelili útokům iráckých ozbrojenců. Při střetu ve Fallúdži zastřelili jedenáct Iráčanů, kteří stříleli na jejich konvoj z automatických zbraní. V Tikrítu byli tři Američané zraněni při výbuchu nálože

Američany dosazené irácké vedení oznámilo, že má v úmyslu zřídit zvláštní tribunál pro vrchní představitele režimu bývalého diktátora Saddáma Husajna. Vysoko na seznamu možných obžalovaných stojí ti, které Spojené státy označují za "55 nejhledanějších," napsala agentura BBC.
Alího Hasana Madžída, Saddámova bratrance a bývalého vojenského velitele, přezdívaného kvůli plynovým útokům proti Kurdům v roce 1988 "chemický Alí", zajali Američané 21. srpna. Jenže o jeho dalším osudu, stejně jako o osudu dalších "zabitých nebo zajatých", se toho mnoho neví.
Když Američané polapí některého z hledaných Iráčanů, vrchní velení armády o úspěchu informuje novináře. Pak se ale po zatčeném slehne zem. Nikdo neví, co se se zajatcem stalo, nebo kde jej Američané vězní. Jedinou jistotou zůstává osud Saddámových synů Udaje a Kusaje, kteří byli zabiti při přestřelce s americkými vojáky a později spáleni v rodné vesnici jejich otce nedaleko Tikrítu.
Představitelé armády řekli BBC, že Saddámovi věrní z výše zmiňovaného seznamu jsou zadržováni v Iráku. Ještě během války se však objevily spekulace, že zajatci jsou vyslýcháni na americké vojenské základně Bagram v Afghánistánu, kde jsou pro tyto případy Američané vybaveni.
Výslech Iráčanů podle vojenských zdrojů pokračuje. Jeden z důstojníků z vrchního velitelství řekl BBC, že koalice využívá jako vězení pro prominentní činitele Saddámova režimu "několik míst".
Spojené státy zřídily několik táborů, kde irácké činitele zadržují. Nejedná se přitom jen o osoby z "top seznamu", ale i o obyčejné kriminálníky nebo ozbrojence, kteří útočili na koaliční jednotky.
Jeden z největších táborů, Camp Cropper, armáda postavila na okraji bagdádského mezinárodního letiště. Vězni zde bydleli ve velkých stanech.
Propuštění vězni uvádějí, že v táboře spatřili někdejšího iráckého vicepremiéra Tárika Azíze nebo Hudu Sálih Mahdí Ammašovou, americkou Ústřední zpravodajskou službou přezdívanou Paní Antrax, a další irácké činitele.
Camp Croppes byl nedávno uzavřen, ale v zemi fungují další vojenská zařízení, například Camp Vigilant, který leží taktéž poblíž letiště.
Koaliční síly současně znovu otevřely vězení Abú Ghraíb západně od metropole Bagdádu. Abú Ghraíb proslulo jako peklo, kde byli vězněni, mučeni a popravováni Saddámovi odpůrci. Patrně největší věznice na Blízkém východě se zaplnila, když se Američané blížili k Bagdádu. Předpokládá se, že vězni byli zabiti, přesunuti nebo propuštěni.
Na jihu Iráku, který kontrolují Britové, založila americká armáda poblíž přístavu Umm Kasr základnu Camp Bucca, kterou také využívá jako vězení.
Tárik Azíz a další podle médií odpovídají vyšetřovatelům na otázky. Někteří představitelé tajných služeb však tvrdí, že Azíz zdaleka nespolupracuje tak, jak informují média, a že ohledně jeho důvěryhodnosti panují pochybnosti. Azíz stál totiž mimo tvrdé jádro režimu, říkají tajné služby.
BBC s odvoláním na vojenské zdroje napsala, že vojáci se zadrženými vysokými iráckými představiteli zacházejí lidsky a Iráčané jsou "dobře zaopatřeni". Podle některých zpráv ale vojáci s osobami ze seznamu nejhledanějších zacházejí lépe než s ostatními vězni - zvlášť pokud dotyční spolupracují s vyšetřovateli.

Právo 17.12.2003

Nepůsobilo dobře, když Spojené státy ze soutěže o zakázky na rekonstrukci Iráku vyřadily firmy zemí, které zůstaly mimo koalici. Člověka muselo napadnout: šla koalice vyhnat Saddáma, nebo dělat byznys?

Pokrytecky však vypadala reakce oněch vyřazených: proti válce jsme byli, v poválečném byznysu bychom si však rádi zobák smočili. Že by o tom měla rozhodovat administrativa irácká, to nikoho ani nenapadlo. Kdo bude rozhodovat o budoucnosti lapeného diktátora? Na jednu stranu jeho zločiny přesahují Irák. Rozpoutal válku proti Íránu (Spojené státy k němu tehdy měly velmi přátelský vztah) a pokusil se anektovat sousední Kuvajt.

Do poslední chvíle svého vládnutí finančně podporoval vraždění Izraelců palestinskými atentátníky. Spojení s al-Kajdá či vlastnictví biologických zbraní Saddámovi nikdo nijak neprokázal, taky však definitivně nevyvrátil. Až potud se na diktátora můžeme dívat jako na podezřelého ze zločinů přesahujících Irák. Pravda ovšem je, že nejvíce se provinil proti vlastní zemi. Těžko kdo spočítá, kolik vlastních spoluobčanů připravil o život: ve válkách, v hromadných popravách svých politických odpůrců, v protikurdských etnických čistkách, prováděných jedovatými plyny. Včerejšího diktátora by měl soudit irácký soud a žádný jiný. Zdá se to jasné, ale dosud není.

Z Washingtonu se ozývají hlasy, že Saddám bude souzen "za irácké účasti". To mi nezní nejlépe: bylo-li smyslem koaličního tažení osvobodit Iráčany od Saddáma (poté, co Saddám jako mezinárodní hrozba ustoupil vývojem do pozadí), bylo by popřením onoho smyslu, kdyby diktátora nesoudil irácký soud. Připouštím, že to může mít háček. Máme-li brát vážně úsilí koalice o demokratizaci země, musí to být soud řádný, objektivní, při němž obžalovaný musí mít možnost do krajnosti využívat svých práv. Nevím, zda rodící se irácká administrativa je dnes s to požadavky na takový soud splnit. Americká okupační správa v Iráku moudře pozastavila výkon trestu smrti v zemi.

Platí však jen do konce června. Z Iráku už jsme zaslechli "tak si Saddáma popravíme prvního července". To předjímání není dobré, i kdyby si diktátor smrt zasloužil desetkrát. Ostatně, nevylepšil by si tím Saddám svoji pověst u svých věrných, pošramocenou nedůstojným způsobem svého lapení? Dopadení Saddáma Husajna jistě koalici vyřešilo několik problémů. Je však možné, že nemálo jich současně přineslo.

JIŘÍ HANÁK