Klause jsme si zasloužili.

MFDnes 14.3.2003 Názory /Hyde Park

Jak vidí nového prezidenta... Jan Ruml

Klaus nepřijal odpovědnost za neúspěšnou část transformace

Prezident Klaus ve svém televizním projevu nabádal, abychom se přestali přít o interpretaci zejména posledních deseti let.

Ihned však nabídl svoji verzi. Rozdělil občany na aktivnější a činorodější, kteří jsou spokojeni, a pasivnější a pohodlnější nebo postrádající kousek štěstí, již projevují zklamání.

Zapomněl však na kategorii lidí aktivních a činorodých, přesto velmi kritických.

Jde o ty, kteří nepožívali různých neoprávněných výhod, neměli správné kontakty při výběrových řízeních, nedostali velkorysé úvěry od státních bank, nebyli státem oddluženi, neměli černé sponzory, televizi Nova nebo časopis Super. Jde o ty, kdo neúspěšně po léta vymáhají své pohledávky, platí daně a přitom jsou svědky obrovských daňových úniků, zkrátka a dobře o ty, kteří vzali život do vlastních rukou, avšak v pokroucené soutěži neměli příliš šancí.

Václav Klaus, a to byl také jeden z důvodů, proč jsem jej nevolil, nikdy ani náznakem nepřijal odpovědnost předsedy vlády a předsedy ODS za neúspěšnou část transformace, označovanou jako švindlkapitalismus nebo klientelismus.

Podílela se na ní jak pravice, tak opoziční smlouvou nesesaditelná levice, kdy propojení politiky a ekonomiky zřejmě dosáhlo vrcholu.

Prezident Klaus ve svém televizním projevu uvedl, že bude prezidentem i těch, kteří ho nevolili. Jde o výrazný posun oproti období po volbách 2002, kdy Klaus odmítl odpovědět na dotaz jednoho novináře s tím, že nejde o voliče ODS. Doufám jen, že později neřekne, že k tomu byl donucen jako v roce 1997, kdy údajně musel přečíst cizí text, oznamující přijetí úsporných balíčků.

Skepsi odpovídá fakt, že prezident Klaus v úterý 11. března přišel do Senátu, a aniž by vyrozuměl jeho předsedu, druhého muže ve státě, odebral se na klub ODS a pak zase odešel. Nevídaný vztah dvou ústavních institucí.

Nevadí mně tolik, že Klause volili prezidentem komunisté, jako to, že jim patrně něco slíbil, aniž by veřejně oznámil, co jim slíbil. Samy hlasy komunistů tolik nevadí, odporné je, po jakých slovech byly vhozeny. Předseda Grebeníček označil Klausova protikandidáta Sokola za exponenta šlechty, kléru a sudetských Němců. A tato slova padesátých let, neodmítnuta, usadila se za rozpačitého ticha v klenbě Španělského sálu.

Mlčeli jsme všichni, abychom nepohněvali? Ve sprostých anonymních dopisech mi spílají, že jsem nepovstal, když byl Václav Klaus zvolen. Není to pravda. Povstal jsem, ale netleskal. Tleskačů už je zase dost, soudě podle novin. Respektuji volbu a Klause jako prezidenta nezpochybňuji. Prezident však není nedotknutelný.

Václav Havel by o tom mohl mnoho vyprávět. Klause si nelze představovat v rouše beránčím příliš dlouho. Člověk se v jeho věku těžko změní a roucho navíc horkou jehlou spíchli poradci, které si vzal na Hrad s sebou. Důležité bývá, kým se kdo obklopuje a s jakými cíli bývá obklopován. Kromě rádců Klause již dlouhou dobu obklopují titíž podnikatelé, titíž novináři a tatáž finanční uskupení a člověk marně cituje známé stavovské rčení, ty jsi náš král, my tvoji páni.

Jestliže nový prezident nevpíše do praporu, že chyby člověka jsou pouhou souhrou okolností, a neudělá z Pražského hradu lyžařský areál, snad se zase tolik nestane. Opět se přesvědčíme, nakolik jsou po třinácti letech vyváženy jednotlivé složky státní moci.

A s těmi, kdo se s volbou těžko smiřují, mohu říci obecně: Nevážili jsme si Havla, tak máme Klause. O prezidentovi však rozhodly loňské parlamentní volby. Jednoduše řečeno, máme takového prezidenta, jakého si zasloužíme.
Autor je místopředsedou Senátu