Nebudu-li zvolen, s úsměvem odjedu zpátky na Vysočinu

24.01.2003 - Alexandr Kramer

KANDIDÁT NA HRAD MILOŠ ZEMAN ŘEKL PRÁVU

* Pane inženýre, k čemu byla dobrá ta póza, kterou jste zaujímal skoro do poslední chvíle - všechny ty květnaté řeči o dědkovi s klestím, který rozhodně nemá v úmyslu vrátit se do politiky a který v tomto postoji určitě vytrvá, "i když se mne na to budete ptát za dva roky, za pět let, a pak se na to zeptejte mé rakve" ? Rakev tu naštěstí žádnou nevidím, vy jste zjevně velice živý a zjevně velice toužíte přestěhovat se na Pražský hrad.

Neřekl bych, že po tom toužím, ale nemluvme o póze, mluvme o faktech. Ta jsou následující: V roce 1999 jsem s dostatečným předstihem oznámil, že v roce 2001 nebudu kandidovat na funkci předsedy sociální demokracie. Tento slib jsem splnil. Současně jsem oznámil, že nebudu v roce 2002 pokračovat ve své premiérské funkci, a tento slib jsem rovněž splnil. Do třetice, v roce 2001 jsem ve své písemné zprávě sjezdu ČSSD oznámil, že se do politiky vrátím pouze v případě, že k tomu budu vyzván, a pouze v případě krizové situace. Onou krizovou situací, která nyní nastala, samozřejmě není prezident ská volba jako taková - je jí stav, kdy žádný z dosavadních kandidátů není průchozí. Já v této situaci prostě rozšiřuji nabídku kandidátů o další jméno.

* Pořád tomu vašemu postoji nerozumím. Ještě před pár dny jste řekl, že se vám uleví, jestli vás ČSSD do té druhé volby nepostaví. Proč do ní tedy jdete?

Zda tomu rozumíte nebo ne, to je váš osobní problém, pane Kramere. Já jsem vám jasně řekl, že jsem zvyklý plnit své sliby, a vyjmenoval jsem vám tři naprosto jasné sliby, které jsem dal a splnil. Výrokem, který citujete, jsem myslel to, že nepatřím k lidem, které by fascinovalo, že jim občas zahrají fanfáry z Libuše, a že na Vysočině jsem upřímně a nefalšovaně šťastný.

Na druhé straně, výsledky vnitrostranického referenda a koneckonců idrtivá většina na nedávném zasedání ÚVV ČSSD mě zavazují k určité zodpovědnosti. Nechci být někdy obviňován z toho, že jsem utekl na Vysočinu a nepomohl sociální demokracii, když mě o to požádala.

* Čili o tu funkci příliš nestojíte, ale co můžete dělat, když vás lidé chtějí… Nezlobte se, ale tohle vám nevěřím; vy přece vůbec nejste ten typ člověka, který by se dal vláčet okolnostmi a nechával za sebe rozhodovat jiné.

Pane Kramere, argumentujete svými subjektivními emocemi, které mě nezajímají. Přestaňte mě jimi obtěžovat a bavme se o faktech. Já jsem vám fakta uvedl.

* Dobře, fakta. V té zprávě 30. sjezdu ČSSD, o níž jste se zmínil, jste to řekl trochu jinak než teď. Cituji: "Nehodlám zasahovat do činnosti sociální demokracie s jedinou výjimkou: jestliže mě předseda sociální demokracie - a pouze on, protože nemíním podrývat jeho autoritu - požádá o pomoc v krizové situaci, pak tuto žádost neodmítnu." Vladimír Špidla dal jasně najevo, že vás jako prezidenta nechce, takže tenhle slib jste zjevně nedodržel.

Musím konstatovat, že to byl právě předseda ČSSD Vladimír Špidla, který mne loni v červenci na zasedání předsednictva vlády požádal, abych na prezidentský úřad kandidoval. Na tomto zasedání byli kromě nás dvou přítomni tehdejší místopředsedové vlády Grégr, Kavan a Rychetský a tehdejší ministr financí Rusnok. Já jsem tehdy Vladimíru Špidlovi řekl, že mám dvě podmínky: první - že bude vnitrostranické referendum, druhá - že v první volbě nebude žádný průchozí kandidát. Obě podmínky byly splněny, proto do toho jdu. Zanechme spekulací, zda s chutí nebo s nechutí. Já vám pouze říkám, že nejsem motivován touhou stát se za každou cenu prezidentem, což vůbec neznamená, že bych se tu funkci nesnažil vykonávat odpovědně.

* Tu podmínku, že do toho půjdete, pouze když v první volbě nikdo neprojde, pochopili vaši stoupenci zřejmě jako instrukci, aby takovou situaci vytvořili. Ale vy jste to tak jistě nemyslel a teď se za to na ně zlobíte?

Až do tohoto pondělí jsem byl na Vysočině, 150 km od Prahy - už z toho je jasné, že jsem těžko mohl organizovat nějakou akci v souvislosti s první prezidentskou volbou. Nemluvě o tom, že jsem na to neměl ani síly, ani prostředky. Výsledek prvního sociálnědemokratického kandidáta je pro mne prostě zprávou, že Jaroslav Bureš nebyl pro poslance a senátory dostatečně přitažlivý. Samozřejmě nevylučuji, že tentýž osud potká i mne - v tom případě v klidu a s úsměvem odjedu zpátky na Vysočinu. Ale nezapomeňte, pane redaktore, že volba je tajná a že podle ústavy je nutné respektovat svobodu svědomí každého hlasujícího.

* Pane inženýre, v prognostice, která je vaším oborem, existuje pojem samovyplňující se prognóza… Určitě je vám jasné, z čeho vás podezírám: že jste si vymyslel samovyplňující se podmínku, abyste do té volby prezidenta vstoupil ve výhodné pozici - jako spasitel.

Pane Kramere, profesionální novinář se kandidátů na prezidenta ptá na jejich názory. Vy jste zatím polovinu tohoto interview vyplnil svými názory. Obdivuji vaše sebevědomí, se kterým předpokládáte, že čtenáře vaše názory zajímají více než moje, ale byl bych rád, kdybyste se mě konečně začal ptát na moje názory.

* Jaký je váš názor na názor Vladimíra Špidly, že "kdyby se Miloš Zeman stal prezidentem, došlo by k vážnému oslabení pozice sociální demokracie" ? Před chvílí jsem naznačil, že nejste loajální vůči svému nástupci. Teď se ptám: jste loajální vůči své straně?

Já si myslím, že loajální ke své straně je ten, kdo respektuje rozhodnutí její členské základny a jejího nejvyššího orgánu mezi sjezdy, což je v případě ČSSD ústřední výkonný výbor. Tvrzení, že kdybych se stal prezidentem, dojde k rozkolu ve straně nebo k pádu vlády, pokládám za natolik nesmyslné, že mně nestojí za to ho komentovat. Od chvíle nominace pana Bureše, kterou jsem na zasedání ÚVV 7. prosince sám podpořil, jsem se zdržoval všech veřejných vystoupení právě proto, abych tomuto kandidátovi ijeho podporovatelům nekomplikoval situaci. Postupuje takto člověk, který je vůči své straně neloajální?

* Nepoškodilo sociální demokracii už to, že jste své stoupence nechal bojovat za svou kandidaturu? Neprojevil se tento vnitrostranický zápas v první prezidentské volbě jako jasné oslabení pozic ČSSD?

Máte zvláštní představu o demokracii, pane redaktore. Chcete říci, že jsem měl zakázat těm, kdo si mě přáli jako prezidentského kandidáta, aby o to usilovali?

* Pokud kladete zájem své strany nad své osobní ambice - a navíc o to prezidentování kdovíjak nestojíte - tak bych možná skutečně čekal, že svým stoupencům řeknete, aby se uklidnili.

Je třeba uvědomit si jednu věc: nebude-li proti Václavu Klausovi stát srovnatelně silný protikandidát, pak sociální demokracie ztratí historickou šanci mít poprvé v dějinách sociálnědemokratického prezidenta. Myslím, že toto není zájem Miloše Zemana, ale zájem České strany sociálně demokratické. Kdyby ve vnitrostranickém referendu zvítězil jiný kandidát, plně bych jeho vítězství respektoval.

* Ještě k těm obavám, které jste označil za nesmyslné: Vladimír Špidla na této stránce řekl, že "ná vrat Miloše Zemana z politického důchodu by oslabil tu politickou koncepci, která se prosadila po volbách". To přece určitou logiku má - vy se nijak netajíte tím, že se vám složení nynější vládní koalice nezamlouvá. Nesnažil byste se ji jako prezident rozbít? Přestal byste se na to téma vyjadřovat?

Za prvé, když si přečtete ústavu, seznáte, že vládu sice na základě výsledků voleb jmenuje prezident, nicméně že ta vláda vládne až do dalších voleb nebo do chvíle, kdy jí vysloví nedůvěru Poslanecká sněmovna. To znamená, že prostá znalost české ústavy vede ke zjištění, že prezident nemá žádnou možnost vládu svrhnout. Za druhé, pane redaktore, vy zřejmě chcete, aby v sociální demokracii byl na vše stejný názor. Konkrétně, aby nebyl vyslovován názor, že vedle varianty současné koalice 101 hlasů existuje také varianta menšinové vlády. Když si přečtete mé rozhovory, zjistíte, že jsem vždy říkal, že jsem stoupencem menšinové vlády a současně že plně respektuji rozhodnutí Vladimíra Špidly jako předsedy strany a premiéra vytvořit 101člennou koalici. Jestliže chcete v této zemi zavádět cenzuru, tak jste se zpozdil o třináct let.

* Já teď mluvím o váze, kterou má v naší politice slovo prezidenta. Ústava dává prezidentovi právo navštívit kteroukoli schůzi vlády a hovořit tam, kdy se mu zachce. Je lichá obava, že byste tohoto práva hojně využíval a vměšoval se vládě do její práce? Že byste ji tímto způsobem mohl vlastně paralyzovat?

Pane redaktore, pokud ústava říká, že prezident má právo navštěvovat schůze vlády, pak to znamená, že prezident těmito návštěvami vykonává svoji ústavní funkci. Jestliže v tom spatřujete něco špatného, tak tím jenom projevujete neúctu k české ústavě. Václav Havel bohužel za poslední čtyři roky navštívil vládu jen asi dvakrát nebo třikrát, a já to pokládám za špatné. Prezident by samozřejmě neměl být na každém zasedání vlády a frekvence jeho návštěv by neměla být příliš vysoká; ale když má názor na určitý důležitý problém - například na státní rozpočet - měl by se jejího zasedání zúčastnit, protože ústava v tomto smyslu hovoří a mně jde o naplňování ústavy, nic víc a nic méně.

* Skončí volbou prezidenta střet vašich příznivců a odpůrců v ČSSD? Odepřete těm prvním svou podporu v případě, že se na březnovém sjezdu pokusí svrhnout nynější stranické vedení?

Pane redaktore, je pravda, že jsem odmítl v případě svého zvolení pozastavit své členství v ČSSD, protože bych to nepovažoval za poctivé; to, že se hlásím k vlajce s růží neznamená, že bych chtěl sociální demokracii jakkoli upřednostňovat. Zůstanu řadovým členem ČSSD a řadoví členové o vedení nerozhodují - o tom rozhodují v tajných volbách delegáti sjezdu. Já budu výsledky těchto voleb plně respektovat.

* Pane inženýre, copak žijeme v nějaké pohádce? Oba dobře víme, že prezident republiky není řadový člen strany…, a také oba víme, jak veliký je váš vliv v sociální demokracii bez ohledu na to, jakou právě zastáváte funkci. Ptám se: budete ten vliv uplatňovat?

Já jsem vám na to odpověděl, ale vidím, že to musím říci ještě zřetelněji. Řeknu tedy všem členům sociální demokracie, že je pouze a výlučně záležitostí delegátů sjezdu a nikoli prezidenta republiky nebo kohokoli jiného, koho si zvolí za své vedoucí představitele. Je vám to teď konečně jasné, pane redaktore?

* Doufám, že to bude jasné sociálním demokratům, kteří to budou číst. Pojďme dál. Jakou máte představu o příznivém průběhu té volby? Souhlasíte s názorem analytiků, že uspět můžete jen tehdy, když Václava Klause porazíte už v prvním kole ve Sněmovně?

Každý prezidentský kandidát se samozřejmě musí ucházet o podporu všech parlamentních stran. Já chápu základní paradigma druhé prezidentské volby jako souboj dvou nesporně výrazných politiků, ať už si o nich myslíte cokoli, přičemž někteří lidé touží, aby se tito politici vzájemně anihilovali a aby mohli nastoupit politici, kteří nikomu nevadí a jejichž názory jsou často nečitelné.

* Neodpovídáte na mou konkrétní otázku. Chtěl bych vědět, zda sdílíte názor, že ze Senátu nepostoupí ani pan Klaus, ani vy… a že tedy k vašemu rozhodujícímu střetu dojde ve Sněmovně, a to už v prvním kole.

Ale ano. Já nechci mluvit o Senátu, protože Senát příliš dobře neznám, ale pokud jde o Poslaneckou sněmovnu, souhlasím s vámi v tom, že tam se ten střet odehraje mezi Václavem Klausem a mnou. Na jedné straně bude pevné jádro stoupenců Václava Klause, na druhé straně pevné jádro stoupenců Miloše Zemana, a pak tam budou ti, kteří budou ve třetím kole volit tak, aby ve druhé volbě nebyl zvolen nikdo a aby se musela konat volba třetí.

* Jestliže Klause v prvním kole vyřadíte, vaším soupeřem asi pak bude už jen matematika. Jak chcete ve třetím kole získat potřebnou nadpoloviční většinu, tedy 141 hlasů? I kdyby pro vás hlasovali všichni vaši spolustraníci - což je velmi nepravděpodobné - a všichni komunisté, tak to zdaleka nebude stačit. Lidovci a unionisté říkají, že vás volit nebudou…

Pane redaktore, náš rozhovor mně chvílemi připadá jako výklad elementárních politologických pravidel v prvním ročníku studia. Takže ještě jednou: Je samozřejmé, že každý prezidentský kandidát, který chce ve třetím kole, v němž se hlasy obou komor sčítají, získat 141 hlasů, musí komunikovat se všemi parlamentními stranami. Z toho vyplývá, že tento kandidát musí všem těmto stranám sdělit své představy o výkonu prezidentské funkce - že žádnou z nich nemůže preferovat ani diskriminovat. Pak už mu nezbývá než počkat na jejich reakci.

* Omlouvám se, že zopakuji svou přízemní otázku: Odkud doufáte, že ty chybějící hlasy přijdou? Přece jen od lidovců?

Respektujme silné osobnosti v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Myslím, že Václav Klaus i já bychom byli směšní, kdybychom ve svých vystoupeních v parlamentu popisovali své politické dráhy, ty jsou každému z těch hlasujících dostatečně známé. Čili: nebude to na kandidátech, ale na volitelích…, zda dají přednost politikovi více či méně vyhraněnému. To se netýká jedné konkrétní strany, týká se jich to všech, je to průřezový problém.

* Není ta vyhraněnost, kterou zjevně považujete za svou a Klausovu přednost, v tomto případě spíš handicapem? Všeobecně se soudí, že prezident má společnost spojovat, a vy dva jste ji vždy naopak rozdělovali.

Václav Klaus a já jsme našli odvahu k politickému dialogu ve formě smlouvy o politické stabilitě. Myslím, že když se prokázalo, že dvě nejsilnější parlamentní strany jsou schopné v určité míře spolupracovat, měli bychom v této tendenci pokračovat a snažit se o dialog všech parlamentních subjektů. Proto jsem naprosto jasně řekl všem předsedům parlamentních stran, že v případě svého zvolení bych považoval za svou povinnost pravidelně se s nimi scházet a konzultovat s nimi i ty otázky, které jsou formálně ve výlučné kompetenci prezidenta, tedy jmenování ústavních soudců, členů bankovní rady a podobně. Jinými slovy: domnívám se, že prezident by se měl zčásti vzdát svých až monarchistických kompetencí právě ve prospěch sjednocujícího politického dialogu.

* V nedávném rozhovoru v magazínu Práva jste se sám přirovnal k masožravé rostlině a dodal jste, že si nejste jist, že by to bylo dobré pro prezidenta. Zase se musím zeptat: proč tedy na ten úřad kandidujete?

Pane redaktore, správně jste si všiml, že jsem o sobě vyjádřil určitou pochybnost. Jedno latinské rčení říká: De omnibus est dubitandum. Já si ho dovolím přeložit trochu volněji: Jenom blbci o sobě nepochybují!

* Proč by měli poslanci a senátoři dát své hlasy spíš vám než Václavu Klausovi? V čem byste byl lepší prezident?

Víte, já vycházím z konkrétních čísel a z konkrétních kritérií. Na konci vlády Václava Klause začala klesat ekonomická výkonnost měřená hrubým domácím produktem, začala klesat životní úroveň měřená reálnou mzdou, nebyl příliš vysoký příliv zahraničních investic a inflace byla desetiprocentní. Za čtyři roky mé vlády -

* Promiňte, ale teď se přece nevolí premiér.

- se obnovila dynamika ekonomické výkonnosti, vzrostla životní úroveň, ztrojnásobil se objem zahraničních investic a inflace se snížila z deseti na dvě procenta. Ano, nevolí se premiér, ale já si myslím, že prezidentem by měl být spíše člověk, jehož ekonomická politika byla úspěšná, protože on je mimo jiné i jedním z partnerů v dialogu o ekonomické politice. Samozřejmě nejen o ní.

* Co byste považoval za svůj hlavní osobní přínos prezidentskému úřadu?

Místo vzletných frází řeknu, že bych považoval za správné podporovat tzv. ostrovy pozitivní deviace. Tohoto termínu jsem poprvé použil před 14 lety v jednom kacířském článku v Technickém magazínu. Ostrovy pozitivní deviace jsou, pane redaktore, ostrovy nadprůměrné výkonnosti v ekonomice, ve vědě, v umění, v kultuře a v dalších oblastech lidské činnosti. Smutnou skutečností je, že tyto ostrovy, místo aby byly obdivovány, jsou obklíčeny mořem závisti těch neschopných a podprůměrných. Já si myslím, že prezident by měl jezdit po republice, měl by se s reprezentanty těchto ostrovů pozitivní deviace setkávat a měl by se v rámci svých ústavních kompetencí snažit jim aspoň trochu pomoci. Čili, měl by dělat onu masarykovskou, drobnou každodenní práci. Na druhé straně by měl bojovat proti ostrovům negativní deviace - například proti skinheadskému hnutí a dalším jevům sociální patologie. A zejména proti lidské hlouposti včetně hlouposti vlastní. Protože ve společnosti není horšího zla, než je sebevědomý a závistivý hlupák.

* Ještě jednou se vrátím k nedokončenému tématu. Jak probíhají vaše jednání s představiteli politických stran? Dal vám pan Svoboda nějakou naději na podporu KDU-ČSL?

Moje jednání s předsedy parlamentních stran neprobíhají tak, že bych je žádal o podporu. Možná že jiní kandidáti o ni žádají, to nevím. Já při těch jednáních vysvětluji své představy o výkonu prezidentské funkce, odpovídám na otázky, které jsou mi kladeny, a říkám, že tuto představu formuluji jako občan Miloš Zeman, který by si přál, aby takto vykonával svoji funkci libovolný zvolený prezident. Jistě neočekáváte, že vám průběh těch schůzek budu popisovat podrobně, a naruším tak elementární princip jejich důvěrnosti.

* Především neočekávám, že by vám kterákoli strana poskytla svou podporu zadarmo. Co jste nabídl komunistům za jejich hlasy? Prohlášení o "vyhaslosti" bohumínského usnesení ČSSD?

Vidím, pane redaktore, že nečtete noviny, což vás sice obecně šlechtí, ale v tomto případě vám kvůli tomu uniklo, že jsem jasně řekl dvě věci: za prvé, že komunistům, jako kterékoli jiné parlamentní straně, nabízím rovnoprávné zacházení… a za druhé, že při mém setkání s panem předsedou Grebeníčkem jsme ani vteřinu nediskutovali o bohumínském usnesení.

* Počítáte s nějakými hlasy i od ODS, pokud Václav Klaus vypadne ze hry? Budete o tom s ní vyjednávat mezi jednotlivými koly volby?

Zhruba potřetí se vám snažím vysvětlit, že ve všech parlamentních stranách existují poslanci a senátoři, kteří by si přáli poněkud neutrálnějšího, méně vyhraněného kandidáta, a ve všech parlamentních stranách existují poslanci a senátoři, kteří by si přáli kandidáta vyhraněnějšího. To samozřejmě platí i o ODS.

* Určitě o ní ale platí i to, že nedá něco za nic. Snažím se představit si, o co by mohla mít zájem - o křesla v bankovní radě a u Ústavního soudu, o posty velvyslanců, o podporu kandidatury Václava Klause na evropského komisaře?

Vy si to, pane redaktore, představujete jako Hurvínek válku. Žádná diskuse tohoto typu nebyla. Diskuse se soustředila na dva podstatné fenomény, které jsem zde už oba uvedl: na rovnoprávný přístup prezidenta ke všem parlamentním stranám a na to, že prezident by se měl dobrovolně vzdát některých svých monarchistických kompetencí a konzultovat některé důležité otázky se všemi parlamentními subjekty.

* Mnozí lidé se obávají, že byste znevážil prezidentský úřad tím, co považují za hulvátský slovník. Změnil byste po příchodu na Hrad způsob svého vyjadřování?

Kdybyste si přečetl literaturu, která se zabývá vystupováním západních politiků, zjistil byste, že tzv. hulvátský slovník, když už to chcete takto označovat, se v jejich projevech občas vyskytuje. Moje brutální formulace jsou generovány primárně averzí vůči ctižádostivým hlupákům, o nichž jsem zde už mluvil, nikoli vůči názorovým oponentům. Oponenti, pane redaktore, vás mnohdy inspirují, ale lidé bez názoru, kteří si myslí, že rozumí všemu, píší o všem a ve skutečnosti neznají nic, vás inspirovat nemohou. Řekl bych, že tito lidé jsou přímým protikladem známého sokratovského bonmotu vím, že nic nevím. Oni nevědí, že nic nevědí, a domnívají se, že vědí všechno. Kritikem lidí tohoto typu bych samozřejmě zůstal i jako prezident.

* Řekl jste, že pokud v páteční volbě neuspějete, vrátíte se na Vysočinu. Znamená to, že do třetí volby byste už nešel?

Tuto možnost považuji za krajně nepravděpodobnou - uvažoval bych o tom jedině v případě, že počet hlasů, který by mi chyběl ke zvolení, by byl naprosto minimální. Zcela určitě bych nešel do přímé volby, což jsem řekl už mnohokrát - z toho prostého důvodu, že v přímé volbě je vždy někdo zvolen. Proto se jí nepotřebuji účastnit. Já jsem pouze rozšířil nabídku kandidátů o jeden prvek, a jestliže tato nabídka nezíská dostatečnou podporu, pak mám tu nesmírnou výhodu, že se mohu vrátit k životnímu stylu, který jsem s úspěchem aplikoval v uplynulých šesti měsících.

* Jak myslíte, že to dopadne?

Pane redaktore, já jsem prognostik, nikoli věštec. Jeden ze základních postulátů prognostiky říká, že individuální osudy nejsou predikabilní, predikabilní jsou pouze společenské tendence. Jsem si vědom toho, že jsem člověk, který jak uvnitř vlastní strany, tak mimo ni popudil některé lidi až k nepříčetnosti tím, že kritizoval jejich nízkou pracovní výkonnost. A že mám tím pádem velmi rozsáhlou plejádu oponentů. Když mě tito oponenti nebudou volit, rozhodně mě to nepřekvapí. Pochopitelně vám nemohu říci, s jakým programem vystoupím v pátek ve Španělském sále, protože bych tím projevil neúctu vůči poslancům a senátorům, k nimž tam budu hovořit -

* Tenhle rozhovor vyjde v pátek ráno… těch pár hodin to naši čtenáři snad už vydrží.

- ale mohu vám prozradit, že v jeho podtextu je prosté sdělení: Snažte se vyjít s lidmi, kteří mají jiné názory než vy, ale vždy kritizujte nízký výkon a podprůměrné schopnosti - zejména tehdy, jsou-li spojeny s ambicemi, které těmto schopnostem neodpovídají. Jedině tak dosáhnete toho, aby naše země byla silná a aby prosperovala. Opačný přístup vede k degeneraci.

Jak dnes víme, občané to vydrželi, Zeman nikoliv.