Jak vnímají boj proti korupci hlavní politické strany
HN 12.4.2002

ČSSD

prověření všech případů privatizačních afér a tunelování bank a investičních společností tak, aby viníci byli po právu potrestáni. Soustavný zápas proti ekonomické kriminalitě a proti prorůstání korupce a zejména organizovaného zločinu do společenských struktur.

ODS

Efektivní práce orgánů činných v trestním řízení, úzká spolupráce mezi operativními útvary policie, kriminalisty a státními zástupci. Co největší omezení pravomocí státu a volného postupu úředníků - čím menší byrokracie, tím menší korupce. Jasný, přehledný systém zadávání veřejných zakázek metodou tendrů.

Koalice

Deset (jak jinak? P.V.S.)zásad boje proti korupci:

1. omezit zbytečnou byrokracii,
2. zrychlit rozhodování úřadů a soudů,
3. zjednodušit administrativní postupy,
4. méně úředníků,
5. ale lépe placených,
6. transparentnost a veřejnost rozhodování,
7. zpřísnit a důsledně dodržovat zákon o zadávání veřejných zakázek,
8. zpřísnit postih korupce a závažné hospodářské kriminality,
9. zpřísnit zákon o střetu zájmů,

zákonné záruky nezávislosti a plurality médií.

KSČM

Zajistit účinnější postih osob, které se na úkor společnosti nezákonně obohatily korupcí a závažnou trestnou činností. V zájmu účinnějšího postupu proti korupci a závažné hospodářské a finanční trestné činnosti zřídit ústavou předpokládaný Nejvyšší správní soud, Finanční prokuraturu a Finanční policii. Všestranně zlepšit práci policie a dalších orgánů činných v trestním řízení.

Korupce je opět o stupeň výš
Na úplatcích jsou podle studií existenčně závislí nejen podnikatelé.

HN, Praha, 12. 4. 2002

Úplatkářství v Česku se dostalo do stadia, kdy jsou na něm některé kategorie občanů - hlavně podnikatelé a lidé svobodných povolání - existenčně závislé.

K takovým závěrům dospěl Pavol Frič z Fakulty sociálních studií Univerzity Karlovy, který se jako přední expert na problém korupce účastní práce odborných mezinárodních týmů dlouhodobě analyzujících úplatkářství.

"Nedotažené korupční skandály spojené s privatizací, se státními zakázkami a s financováním politických stran jsou důkazem propojení politiků, podnikatelů a dalších elit. Pak se nelze divit, že většina obyvatelstva nevěří v upřímnost úmyslů vlády proti korupci bojovat," říká.

Peníze, které se točí v korupci, podle expertů podrývají nejen důvěru obyvatel, ale také výkonnost ekonomiky. "Když o rozdělení veřejných peněz rozhoduje i osobní motivace, jsou nejčastějším výsledkem vyšší náklady státu. Obvykle nevyhraje nejlepší nabídka. Provize za výhru se musí nějak zaplatit a projeví se v ceně účtované státu," soudí Jan Schiesser z Atlantik FT. Frič tvrdí, že jedním z protikorupčních receptů by bylo omezení nákladného života politických stran.

(ha)

Úplatkářství se zatím potírat nedaří

O korupci se veřejně mluví jen do chvíle, kdy je potřeba uvést jméno a pojmenovat konkrétní případ.

Jana Havligerová

Praha, 12. 4. 2002

Na dotaz, kde se bere korupce, jediná odpověď neexistuje, stejně jako na otázku čím škodí ekonomice. "Každopádně, zvyšují se transakční náklady celé ekonomiky, protože určité úkony jsou díky korupci zpoplatněny, přestože už je občan či firma platí jednou ze svých daní. Vyšší transakční náklady samozřejmě snižují výkonnost ekonomiky," konstatuje Jan Schieser z Atlantik FT.

Korupce podle něj samozřejmě pokřivuje a zhoršuje celkovou kvalitu podnikatelského prostředí, lidé jsou znechuceni a klesá jejich motivace. To se v konečném důsledku projeví opět na výkonnosti ekonomiky a celkové kvalitě života.

V Česku se zatím těžko prosazují řešení, která se v boji proti korupci osvědčila ve vyspělých zemích. Někteří ekonomové a sociologové jednoznačně tvrdí, že je to vina politiků. Důkazy pro toto tvrzení existují. I když spíše nepřímé. Ostatně jsou to právě politici a nejvyšší státní úředníci, kdo podrážděně až agresívně reagují na jakékoli upozornění, že korupce existuje i ve státní správě, a často jí nahrává i chování exekutivy.

Typickou reakcí v tomto smyslu byla odpověď ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše na stížnost cizích investorů, kteří si na poměry v České republice stěžovali u komisaře pro rozšíření EU Güntera Verheugena.

Byli to lidé, kteří v zemi podnikají a jejich kritika byla relativně přesná. Hovořila o zápisech do obchodního rejstříku, o neprůhlednosti veřejných zakázek a další záležitosti. "Je to neuvěřitelná nehoráznost, učinit takové paušální prohlášení. Ať mi řeknou, kdo z nich, když o tom tolik vědí, dosáhl nějakého zápisu do rejstříku tak, že se musel něčeho dopustit. Ať řeknou, kdo to učinil, vůči komu, proč a také proč o tom neučinil oznámení," reagoval Bureš.

"Moderní" úplatky však už nemají podobu obálky přesouvané z jedné hrany stolu na druhou. Představa, že je možné chytit za ruku aktéry takové transakce, je podle odborníků naivní. To samé platí o argumentu, že korupce se těžko dokazuje. Jelikož trestné je úplatky brát i dávat.

Korupce se podle analytiků už stala samostatným obchodem. Je započítána v konečné ceně mnoha stavebních firem, právních kanceláří, neoficiálně má každý úkon i svoji taxu.

"Společnosti se domnívají, že krátkodobé efekty jejich korupčního chování převyšují dlouhodobá negativa. Nemyslím si, že toto chování je úplně racionální. Zasetí sémě korupce je strašně riziková věc, která se obtížně eliminuje. Takové chování spíše připomíná podřezávání si větve pod sebou samým," upozorňuje Petr Zahradník z Conseq Finance.

Korupce se dnes zmiňuje v souvislosti se sponzoringem, při prodeji přímému zájemci, nebo po zadání veřejné zakázky bez výběrového řízení. Stranické pokladny plní firmy regionálního významu, k zadání vládních zakázek stačí doporučení. Mezi vysokými politiky dosud nebyl žádný případ korupce prokázán.

V "korupčním" žebříčku organizace Transparency International každopádně Česko rok co rok klesá. Politické strany zatím recept proti úplatkářství nedokázaly najít.

Úplatkářství byl věnován pořad Chapadla korupce II, odvysílaný včera ČT 1. Zaměří se na ni i dnešní beseda na internetovém serveru HN s místopředsedou vlády Pavlem Rychetským. Začíná ve 14.00 hodin.

Statistická čísla o korupci nejsou vycucaná z prstu

Úplatkářství v Česku se dostalo do další vývojové fáze - z korupce se stává organizovaná činnost. K takovým závěrům došel Pavol Frič, který se tímto fenoménem zabývá pět let. Jeho zkušenosti se opírají mimo jiné o výzkumy, na nichž se podílí v týmech mezinárodních odborníků.

Rozhovor HN o korupci:

Praha, 12. 4. 2002
hn: Korupce souvisí také s tím, jak je společnost bohatá. Česko nijak dramaticky nechudne, a přesto v "korupčních" žebříčcích stále klesá mezi nevyspělé země. Jak je to možné?

Samozřejmě, ekonomická vyspělost země má na úroveň korupce velký vliv. Stačí se jen podívat na míru úplatkářství v rozvojových zemích a vidíte propastný rozdíl mezi bohatými zeměmi a těmi rozvojovými. Nejmenší korupce je ve státech, v nichž je životní standard velmi vysoký - skandinávské země a Spojené státy.

Pozici České republiky komplikuje to, že si společnost teprve nyní postupně začíná uvědomovat, že problém korupce je vážný. Ještě donedávna ho politici trapně zlehčovali. Tvrdili, že uváděná čísla jsou smyšlená.

Najednou zjišťují, že tyto údaje vyplývají ze zjištění zahraničních podnikatelů a expertů. Nejsou vycucaná z prstu.

Čím víc úředníků, tím víc příležitostí uplácet

hn: Mezi politiky existují v podstatě dva tábory. První tvrdí, že za korupci mohou příliš liberální zákony, které se přijímaly po listopadu 1989. Druhá skupina naopak říká, že za všechno může přílišná dominance státu. Na čí straně je pravda?

V Česku existuje určitá závislost na historických kořenech. V socialistickém období stát skutečně dominoval, skutečně téměř totálně ovládl ekonomiku a korupce kvetla. Tehdejší "dodavatelsko-odběratelské vztahy" mezi podniky byly v podstatě postaveny jen na korupci.

Po roce 1989 volný trh zničil tisíce korupčních příležitostí v maloobchodě a službách. Takže v posledních deseti letech - možná překvapivě - korupce v této sféře rapidně ubylo...

hn: Na druhé straně podle dostupných informací narostla politická korupce...

Ano. Soutěží se o hlasy voličů, a kampaně jsou drahé. Navíc - vznikly kategorie lidí, kteří jsou na korupci - když to zjednoduším - existenčně závislí. Například někteří podnikatelé a lidé svobodných povolání.

Pro ně je korupce v podstatě pracovní metodou. S úplatky už vlastně kalkulují ve svých rozpočtech a započítávají tyto náklady do režie.

Takže liberalizace měla v podstatě dvojí účinek. Nicméně v žádném případě nemůže být liberalizace jako taková označována za příčinu růstu korupce.

hn: A může být považována za nástroj proti korupci?

Liberalizace, spojená s dobrou právní úpravou znamená, že se vztahy zjednodušují. Čím víc je nepřehledných předpisů a zákonů, které spoutávají život, tím víc je korupčních příležitostí, tím víc je úředníků. Liberalizace ve spojení s kvalitním právním zázemím je jednou z cest, jak proti korupci bojovat.

hn: Zákony tedy mají podle vás být postaveny na principu "Co není zakázáno, je povoleno"?

Ano, tak by to mělo být. Protože čím víc budete zakazovat, tím víc budete muset mít úředníků, kteří na to dohlížejí. A tím víc bude příležitostí uplácet.

hn: Hlavně politici ale tvrdí, že v Česku narozdíl od vyspělých evropských zemí chybí některé represívní instituce. Třeba Finanční policie.

Je dokázáno, že v zemích, kde uplatňují široké spektrum antikorupční strategie, jsou úspěšnější. V České republice je toto spektrum minimální. Máme několik alibistických opatření - například zákon o zadávání veřejných zakázek nebo zákon o střetu zájmů.

Jenže dnes se jim všichni korupčníci smějí, protože za jejich porušení neexistují sankce. Takže: Prvořadou podmínkou je, aby tu byla politická vůle něco s korupcí dělat.

Fungování stran zkrátka stojí velké peníze

hn: Dá se korupce v Česku přesněji definovat?

Jsou asi čtyři stadia. Prvním je období náhodné a výjimečné korupce, způsobené tím, že selže jeden člověk. Taková korupce se nedá stoprocentně odstranit. I ve Finsku, Norsku nebo Dánsku se prostě občas nějaká aféra vyskytne a nějakého korupčníka chytí. Ale je to skutečně velká výjimka.

My jsme na pomezí druhého a třetího stadia. Ve druhém stadiu se korupce objevuje v masovějším měřítku, je ovšem spontánní. Prostě není organizovaná. Většina lidí ví, že úplatky jsou tím správným klíčem. Ale ví se to jaksi neformálně.

V dalším stadiu korupce přechází v organizovanou činnost. Vznikají prostředníci, zapojeny jsou celé řetězce lidí. Tyto skupiny úplatky ošetřují, zabezpečují celý řetěz proti odhalení, mají nějaké řídící centrum. Případy tohoto druhu se už v Česku vyskytly.

hn: A čtvrté stadium?

To je fáze, kdy korupce skutečně začíná být principem, na kterém fungují instituce státní správy. Kdy se prodávají posty v institucích, kdy lidé kalkulují s tím, že na určitém místě si na úplatcích vydělají tolik a tolik. A kdyby úplatky přestaly, tak přestane fungovat i určitá instituce. Tohoto stadia do značné míry dosáhly socialistické společnosti, zejména v jižních republikách Sovětského svazu.

hn: Čím to, že politici takové charakteristiky nechtějí slyšet?

Z našich výzkumů vychází, že šedesát procent obyvatelstva si myslí, že politické strany by bez korupce nevyžily. Lidé jsou tedy přesvědčeni, že politici jsou na těchto špinavých penězích závislí.

Protože fungování stranických aparátů a volební kampaně skutečně stojí velmi velké peníze. Politici jsou závislí na sponzorech, na jakýchsi odvodech ze státních zakázek a podobně. Protože jinak by výdaje určené na své zviditelňování neunesli.

Takže jsou v zajetí korupční situace. Proto jsem přesvědčen, že první krok, který můžeme na cestě k řešení problému korupce udělat, je osvobodit naši politickou scénu z tohoto zajetí. To znamená omezit výdaje na volební kampaně zákonem. Tak jako je to v mnohých zemích.

Zakázat nebo omezit je možné i rozsah stranických aparátů. To jsou dvě opatření, kterými je možné zničit kupu korupčních příležitostí, a trochu jakoby uvolnit ruce politikům. Protože oni jsou také jen otroky situace, ve které se nacházejí. Oni mají být morálními lídry společnosti, ale nejsou. Místo toho se vymlouvají, že nemohou být jiní než zbytek společnosti.

hn: Na jak dlouho odhadujete nápravu současného stavu?

Je to dlouhodobá záležitost. K tomu, aby se protikorupční boj nastartoval, se musíme prokousat v průběhu takových deseti let. Pak už záleží na tom, jak účinná opatření se přijmou.

Jestli se Česká republika stane součástí Evropské unie, už nebude možné protikorupčnímu tlaku odolávat. Takže věřím tomu, že se v konečném důsledku prosadí.

hn: Bude to stačit - prostě jen vstup do Evropské unie?

Evropská unie ve spolupráci se Světovou bankou a dalšími mezinárodními institucemi neustále vyvíjí tlak na transparentnost podnikatelského prostředí, na transparentnost politického života.

A je to velmi účinné. Je vidět, že i naši politici jsou z toho dost nervózní. Unie je například tlačí do spolupráce s občanským sektorem. Právě občanská společnost, která zatím nefunguje tak, jak by měla, se postupně, dříve nebo později, prosadí.

Účinný boj proti korupci je vlastně takový obchvat ze dvou stran - z mezinárodního prostředí a pak zevnitř samotné společnosti, zjednodušeně řečeno "zezdola". Věřím, že pod tlakem z těchto dvou směrů snad politici nakonec budou muset dojít k tomu, že boj proti korupci je třeba brát vážně.

Jana Havligerová

Hurá na korupci

Korupce je v poslední době v Čechách a na Moravě často používaný pojem. Až to může budit dojem, že zde žijeme buď v úděsném prostředí, nebo jsme zase tak zásadoví a čestní, že prostě vymycujeme korupci, kam jen šlápneme. Otazníků, sporů a tahanic okolo korupce je v poslední době skutečně více než dost. A nejen proto, že se blíží volby a prakticky všechny politické strany s ní chtějí urputně bojovat. Zejména je trnem v oku Koalici, trnem tak velkým, že si logicky položíte otázku, proč tak razantně s ní nebojovala předcházející tři roky.

Společnost Transparency International pravidelně vydává žebříček korupčního prostředí, kde stejně tradičně zaujímáme nijak oslnivé zhruba čtyřicáté místo. Letos bylo pravidelné hodnocení doplněno navíc ale vznikem projektu Viva Etika, který měl shromáždit především firmy, které nejen že nebudou neetické, korupční prostředí podporovat, ale pustí se s ním tvrdě do boje. Závažné bylo, že představitelé pěti obchodních komor zemí EU si na korupční prostředí v Česku poprvé v historii stěžovali u příslušných komisařů Evropské unie. Německá průmyslová a obchodní komora zcela nezakrytě upozorňuje, že by si některé německé firmy, navíc pokud by ztratily výhodu nízkých mezd českých pracovníků, právě pro nečitelnost a korupčnost prostředí k podnikání mohly své investice v ČR i rozmyslet. Aby toho nebylo dost, vláda čelí řadě obvinění z neprůhlednosti svých veřejných zakázek.

Než se rozhodneme, zda jsme nebo nejsme korupčníci par excelence, neškodí si připomenout ještě několik údajů. K projektu Viva Etika se kupodivu zatím moc podniků a firem, včetně těch, co adresovaly pastýřský stěžovatelský list do Bruselu, nepřipojilo. Přitom to byla šance zasadit korupci ránu jak hrom. Že by trochu volnější prostředí mohlo občas řekněme i vyhovovat? Neobjevily se ani žádné konkrétní podněty ze strany firem, ač firmy k tomu vyzval jak předseda ČSSD Vladimír Špidla, tak ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. Boj proti korupci se objevil před volbami nejen proto, že je to oblíbené nekonkrétní heslo, ale i proto, že v té době mohou poskytovat různé firmy prostředky na volební kampaň. Když my moc sponzorů nemáme, ať je nemá nikdo, mohlo být rovněž u některých politických stran motem k razantnímu nástupu proti korupci. Kdo se pak odváží poskytnout i legálně příspěvek na volby, aby neriskoval okamžité obvinění?

V době, kdy se rozhoduje o privatizaci miliardových firem, může být jinak správný a nutný boj proti korupci ale i prostředkem konkurenčního boje. Zkuste, vládo, rozhodnout jinak, než jak by se nám líbilo, a skandál je na světě. Netvrdím, že se tak stává, ale tak záhadná kumulace boje proti tomuto nešvaru prostě automaticky vyvolává podobné otázky. Podobně za stížnostmi některých západoevropských firem může stát docela obyčejný nesouhlas s tím, že se do země v rámci přitahování investic dostávají stále více jejich konkurenti ze zámoří či Japonska a Koreje. Když je tak nutné bojovat proti rozbujelé korupci, proč poslanci pravicových stran, tedy těch, které stojí v čele současného tažení za čistotu podnikání, zamítly všechny zákony, které předložila vláda (majetkovými přiznáními počínaje a registračními pokladnami konče) a které měly podvody a korupci ztížit?

Proč ODS slibuje podnikatelům, že řadu už přijatých zákonů dokonce zruší, aby se údajně uvolnil prostor pro podnikání? Korupce, a zejména v podnikání, je náramné svinstvo a je třeba ji potírat. Samozřejmě existuje i u nás. Zatím to ale vypadá tak, že výsledkem záplavy slov o potřebě potírat korupci bude odhalení nějakého subalterního úředníka, který vezme láhev vína.

Zkušený korupčník omezí své aktivity, než se bouře přežene. Ví, že je bezpečný. Firmy, kromě stěžování si na nečinnost vlády (které zase některé aktivity blokuje opozice ve Sněmovně), samy nic nepodnikají a mlčí. Vláda oprávněnou kritiku na pomalost změn ve státních institucích odbývá poukazem, že je to jen politický útok proti ní, což je žel občas pravda. Všechny politické strany mají v programech nesmiřitelný boj proti korupci. V praxi se však jedna strana posmívá opatření strany jiné, jednoty při hlasování ve Sněmovně nevidět. Byla by škoda vidět další kolo zostřeného boje proti korupci zase až za čtyři roky.

Jiří Vavroň, Právo13.4.2002

A něco co už snad nemůže být míněno jinak než jako sranda:

Projekt Internet do škol zavání korupcí

Ministr školství Eduard Zeman se zpovídal před poslanci, ale nevěděl, zda vypsal tendr. Projekt nyní čeká kontrola.
HN Praha, 12. 4. 2002 Simona Holecová

Zakázkami, které v rámci projektu Internet do škol udělilo ministerstvo školství, se bude zabývat Nejvyšší kontrolní úřad.

NKÚ se o to rozhodli požádat poslanci školského výboru parlamentu poté, co včera zpovídali ministra školství Eduarda Zemana. Ten jim měl doložit, zda podle zákona vypisoval ke všem mnohamiliónovým zakázkám výběrové řízení. To však ministr nedokázal.

Poslance zajímalo zejména to, zda ministerstvo vypsalo řízení na dodávku balíčků počítačových programů, které si vloni na podzim mohly všechny tuzemské školy zdarma objednat.

"Ministerstvo na tyto balíčky vynaložilo dohromady sto šedesát osm miliónů korun," prohlásil iniciátor schůzky Walter Bartoš (ODS). Cena jednoho balíčku podle něj činila nejméně třicet tisíc korun.

"Pan ministr nám bohužel neuměl říci, zda na tuto zakázku v hodnotě několika miliónů vypsal výběrové řízení či nikoli," uvedl šéf školského výboru Parlamentu a místopředseda US Petr Mareš. "Nemohl si uvědomit dokonce ani to, z jakých peněz se za tyto balíčky platilo."

Nevědomost ministra vyvolala mezi poslanci obavy, že způsob, jakým Zemanův úřad s celým projektem zavádění internetu do škol nakládá, vede ke korupci. "Já tam žádné korupční prostředí, žádný tunel, nevidím," bránil se ministr Zeman.

Projekt, který zahrnuje vybavení škol počítači, softwarem, připojením na internet i vytvořením školského portálu, přijde stát na sedm a půl miliardy korun. Je to vůbec největší zakázka v historii resortu školství.

Informaci, kterou poslancům neuměl ministr dát, nedokázali včera poskytnout ani jeho úředníci. Ředitel sekce státní informační politiky ve vzdělávání Drahomír Fránek nechtěl včera reagovat. "Po dnešní poradě s panem ministrem mám zákaz odpovídat na otázky po telefonu. Budu s vámi komunikovat pouze písemně," odmítl večer dotaz.

Kromě zakázek včera školští experti sněmovny zpochybnili i záměr resortu, že by školský portál místo ministerstva spravovala nově vzniklá obecně prospěšná společnost.

"Portál má být na vnitřní síti - internetu. To znamená, že tato nestátní společnost by rozhodovala o tom, jaké informace a jaké služby školám pustit," tvrdí Bartoš.

Školští poslanci chtějí požádat sněmovnu, aby vyzvala vládu, že má tento záměr ministerstva zavrhnout. Sám Zeman včera uvedl, že neví, zda tedy návrh nakonec předloží.

Projekt se komplikuje od začátku

První problém nastal na podzim roku 2000, kdy ministerstvo odložilo vypsání výběrového řízení na generálního dodavatele akce. Tým expertů, které si resort najal, varoval, že je nutné vypsat zakázku do konce roku - jinak se nestihnou vyčerpat uvolněné peníze. Varování se následně vyplnilo.

Soutěž byla vypsaná s téměř půlročním zpožděním. Její podmínky, zveřejněné v půli dubna 2001 v Obchodním věstníku, označili právní experti za výrazně nevýhodné pro stát.

Mnohamiliardovou zakázku následně zpochybnil i ministr financí Jiří Rusnok. Podle něj se ministerstvo školství v zadávací dokumentaci dostalo do rozporu se zákony.

Do soutěže se přihlásilo šest zájemců. Kontrolní komise však po otevření obálek pět vyřadila. Jediným kandidátem zůstala firma AutoCont On-line, spolupracující s Českým Telecomem. Odmítnuté firmy se obrátily na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který zahájil celkem pět správních řízení. Poslední z nich uzavřel až na začátku října 2001. V půli října ministerstvo potvrdilo vítěze - AutoCont On-line a Český Telecom. (sim)

Chat s P. Rychteským na téma korupce ze serveru ihned