Sněmovna usnadnila tunelování, míní právníci
Poslanci změnili trestní řád tak, že umožňuje tunelování akciových společností vlastněných jednou rodinou. Upozorňují na to někteří právní experti.

HN, Praha, 15. 4. 2002

Poslanci změnili trestní řád tak, že umožňuje tunelování akciových společností vlastněných jednou rodinou. Upozorňují na to někteří právní experti.

"Může to výrazně ztížit postihování závažné trestné činnosti," řekl náměstek nejvyšší státní zástupkyně Jaroslav Fenyk. Podobně úpravu trestního řádu, která nyní čeká na projednání v Senátu, vnímá právník Oldřich Choděra. Změnu ve sněmovně nedoporučilo ani Ministerstvo spravedlnosti.

Předkladatel novely Marek Benda (ODS) řekl, že chtěl zabránit stíhání rodinných spolumajitelů firem kvůli vzájemným finančním sporům. Úprava podle něj vychází z návrhu, který dostal od exministra spravedlnosti, dnes advokáta Jiřího Nováka. Ten tvrdí, že návrh odráží jeho zkušenosti z praxe.

Fenyk však namítá, že by v konečném důsledku nebylo možné stíhat akcionáře rodinné firmy, který ji tuneloval, pokud by s tím nesouhlasili ostatní příbuzní.

Právník Choděra je méně kategorický - podle něj by mohli být stíháni zbylí akcionáři pro porušování povinností při správě majetku. "Podobně i člověk, který by peníze z firmy vyvedl. Otázkou je, jak by se k tomu postavil soud," dodal.

Rovněž Choděra však připouští, že by peníze mohly "tuneláři" zůstat a mohl by uniknout i trestu.

(hrb) hn 15 4 2002


Bendův návrh může umožnit tunelování

Nenápadný, ale důležitý zvrat v trestním právu prosadil poslanec ODS Marek Benda.

Zlodějny v rodinných firmách se mají řešit doma v kuchyni, nikoli před soudem. To je základní teze Bendovy novely trestního řádu, kterou po Sněmovně čeká schvalování v Senátu.

Cíl předlohy přiblížil Právu její autor takto: "Vezměte si třeba, že je sedm příbuzensky provázaných spoluvlastníků domu a jeden z nich vykrade fond oprav. Pokud se ostatní dohodnou, že se kvůli zachování dobrých rodinných vztahů složí a doplatí to, nevydají souhlas s jeho trestním stíháním a provinilec nepůjde před soud. Když by ale dotyčný ve stejném případě zpronevěřil bankovní úvěr, není zapotřebí žádného souhlasu spolumajitelů a šel by sedět." Dluhů se rodinní věřitelé budou moci podle Bendy domáhat netrestní cestou i nadále. Vláda ale Bendovu iniciativu považuje za kriminálně zneužitelnou a klade na první místo zachování firemního majetku před uchráněním společníků od případného stíhání.

Benda ale nesouhlasí a za odporem k novele vidí něco jiného: "Celá sociálnědemokratická garnitura hraje hru na to, že není důležité domoci se zpátky svých peněz, ale dotyčnou osobu zavřít."

Státní zástupci zděšeni

Předloha, která bez povšimnutí veřejnosti prošla v dolní komoře už minulý měsíc, však vyvolala zděšení mezi státními zástupci. Podle názoru odborníků z Nejvyššího státního zastupitelství jde o novelu zásadního významu a dopadu, neboť by mohla umožnit beztrestný odliv kapitálu z tzv. rodinných podniků, neoprávněné obohacování fyzických osob na úkor osob právnických, případně obtíže při splácení úvěrů.

Zástupci tvrdí, že pokud se stane součástí právního řádu, mohou se stát některé závažné hospodářské trestné činy nestíhatelnými. Státní zástupce František Fíla z odboru pro šetření závažné hospodářské a finanční kriminality při pražském Vrchním státním zastupitelství Právu dokonce řekl: "Jde o jasný pokus masívního přesouvání majetku mimo dosah společností, kterým ten majetek patří, čili o klasické tunelování firem rodinným managementem." Podle Bendy právnická osoba, tedy firma nebo družstvo či akciová společnost, v žádném případě nedisponuje majetkem, ale nakládají s ním jednotlivé fyzické osoby, které jsou podílníky ve společnosti.

Žalobce Fíla však namítá: "To je neznalost trestního práva. Právnická osoba má majetek a ten není majetkem jednotlivých akcionářů nebo společníků, to je majetek společnosti. Poslanecká předloha je novátorským činem, který nemá nic společného s trestním právem." Dosud platný trestní zákon a řád je založen na odpovědnosti fyzických osob za spáchání zločinu. Osoby blízké sice podle něho mohou odepřít svědeckou výpověď nebo dokonce zabránit trestnímu stíhání, ale jen proto, že jde o vnitřní subjektivní vztah mezi fyzickými osobami, který ale ve vztahu k právnické osobě nepřichází v úvahu. S dosavadní praxí a právními předpisy není také v souladu, aby za právnickou osobu jednali jednotliví akcionáři a rozhodovali, zda a jak má být uplatněn nárok na náhradu škody, aniž by o tom rozhodl statutární orgán.

Kateřina Perknerová, Pravo, 15 4 2002


Žalobce: Novela usnadní zneužití úvěru

Praha, 15. 4. 2002

Novela trestního řádu, která prošla nedávno Poslaneckou sněmovnou, umožní podle prvního náměstka Nejvyšší státní zástupkyně Jaroslava Fenyka vykrádání rodinných družstev a obchodních společností.

Fenyk to ilustroval na příkladu firmy, jejímiž jedinými vlastníky jsou otec se synem. "Syn převede peníze z úvěru pro akciovou společnost na firmu s ručením omezeným, které je jediným vlastníkem a jednatelem. Pro zjednodušení nepracuji s variantou spolupachatelství s otcem," nastínil Fenyk. Otec pak jako jediný akcionář nemusí vydat souhlas se stíháním syna a za závažný trestný čin nebude nikdo potrestán. Soud by však nesměl konstatovat, že akcionáři rodinné firmy banku podvedli.

"Novela pomíjí fakt, že akciová, obchodní, společnost či družstvo je samostatnou právnickou osobou a nelze směšovat majetek jednotlivých společníků s majetkem společnosti," považuje za jeden z nedostatků právní změny Fenyk.

Trestnímu stíhání by se tak vyhnuli členové rodin, kteří by za normálních podmínek čelili obvinění z hned několika závažných trestných činů. Fenyk zmínil například zneužívání informací v obchodním styku, krádež, zpronevěru, neoprávněné užívání cizí věci, podvod nebo porušování povinností při správě cizího majetku.

Tvůrce novely, někdejší poslanec a exministr spravedlnosti za ODS Jiří Novák s Fenykem nesouhlasí. "O tunelování nemůže být řeč. Když budeme, v uvozovkách, tunelovat vlastní rodinu, tak poškozená je jen rodina. K tomuto návrhu mě přivedl v podstatě život," sdělil Novák. On sám se již podobnou kauzou, kdy si problémy v rodinné firmě mohli vyřešit sami její členové a nemuseli čelit trestnímu stíhání, zabýval. "Soud v této kauze na můj názor přistoupil a obžalovaného člověka zprostil viny. Konstatoval, že to je nedostatek v zákoně," vysvětlil.

Podotkl, že jeho návrh sněmovně předkládali poslanec za Klausovu stranu Marek Benda a lidovec Miloslav Výborný. Benda jej doplnil, když připustil, že předlohu nedoporučilo při projednávání ve sněmovně schválit Ministerstvo spravedlnosti. Na dotazy zaslané ve čtvrtek ovšem představitelé ministerstva do včerejška neodpověděli.

Výborný kritizovanou předlohu prezentoval již jednou členům ústavně-právního výboru, ale neúspěšně. Novelu musí ještě projednat Senát a podepsat prezident.

(hrb)


Názor Vl. Špidly, předsedy ČSSD:
Špatných experimentů pravice už tu bylo dost

Pravicové vlády hlásaly povinnost bezpodmínečné, neustálé vyrovnanosti veřejných rozpočtů, kterou chtěly povýšit až na ústavní zákon. Ve skutečnosti však po sobě zanechaly rozpočty schodkové.

V roce 1993 činil přebytek 2,6 procenta (v poměru k hrubému domácímu produktu - HDP), kdežto v roce 1998 činil naopak schodek 1,5 procenta a podle analýzy Světové banky dosáhl včetně skrytého schodku dokonce zhruba pěti procent. Přitom skryté náklady založily potřebu dalšího zvyšování těchto schodků.

Sociálně demokratická vláda byla naopak předem cejchována jako rozhazovačná, která bude oživovat ekonomiku hlavně pumpováním poptávky - především zvyšováním sociálních výdajů. Ve skutečnosti však právě ona předá v polovině letošního roku veřejné rozpočty s předpokládaným přebytkem 1,6 procenta v poměru k HDP.

Takový pohled ovšem zahrnuje i dočasné prvky, vyplývající z ekonomické transformace: na jedné straně i příjmy z privatizace, na druhé straně i dotace k úhradě nákladů (nezvládnuté) transformace ekonomiky. "Očištěný" schodek (bez uvedených dočasných složek) byl v roce 1993 nulový, v roce 1998 činil 1,4 a letos má dosáhnout asi 4,4 procenta HDP.

Dvě základní příčiny jsou především dědictvím po předchozích pravicových vládách. Na jedné straně jsou to zejména poměrně nízké daňové příjmy. Ty se snížily z 38,5 (1993) na 35,5 procenta (1998) v poměru k HDP. Je to nejen důsledek nadměrného snižování sazeb daní předchozími vládami, ale i struktury daní, hlavně vysokého podílu nepřímých daní (daně z přidané hodnoty a spotřební daně), který vede k samovolnému snižování daňové kvóty.

V důsledku toho se i celková úroveň příjmů veřejných rozpočtů (bez příjmů z privatizace) v poměru k HDP snížila do roku 1998 asi o pět procentních bodů a zhruba na této úrovni ji udržuje i současná vláda. To je však asi o čtyři procentní body méně, než je průměr Evropské unie.

Na druhé straně se v dosavadním vývoji nejvíce zvýšil podíl veřejných výdajů transformačním institucím. Špatně návratné úvěry poskytnuté komerčními bankami dosahovaly v roce 1998 v poměru k HDP 8,6 procenta (po přepočtu mírou jejich rizikovosti). Současná vláda našla odvahu tuto situaci zásadně řešit. K tomu však musela, respektive ještě i musí, vynaložit 167 miliard korun převážně na vyvedení špatných úvěrů z komerčních bank do transformačních institucí. Schodky, které byly dříve skryté v bankách, se tak otevřeně přenesly do veřejných rozpočtů.

Růst výdajů na sociální a zdravotní ochranu (na sociální a zdravotní zabezpečení obyvatel) - navzdory setrvale hlásaným mýtům - je však v pořadí až třetí příčinou schodků veřejných rozpočtů. Podíl těchto výdajů se zvýšil pomaleji. Přitom od roku 1999 se jejich relativní růst již téměř zastavil. Proti průměru EU zůstává tento podíl asi o 6,5 procentních bodů nižší.

Převážná část růstu podílu těchto výdajů je způsobena zvýšením podílu dávek důchodového pojištění. Není to však převážně důsledkem stárnutí obyvatelstva, neboť to se začne výrazněji projevovat až koncem této dekády. Zatím je to především přirozeným následkem nevyhnutelného postupného obnovování předtransformační reálné úrovně průměrného starobního důchodu, která byla na počátku transformace výrazně stlačena: Teprve letos dosáhne reálně asi devadesátipětiprocentní úrovně roku 1989.

Zvýšení rozpočtových schodků tedy není důsledkem sociální marnotratnosti současné vlády. Je naopak důsledkem jednání vlád předchozích.

Náměty dalšího snižování daní u nás jsou výsměchem této realitě. Zvlášť lehkomyslným experimentem jsou přitom současné návrhy ODS na zavedení tzv. rovné daně. Podle publikovaných dílčích informací by měla činit 15 procent z příjmů i z přidané hodnoty. Výnos daní by se dále snížil a nůžky mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů by se dále rozevíraly. Sociálně slabší vrstvy by byly více postiženy, a to nejen daní z příjmu, ale i daňovým zatížením - tedy zdražením základního spotřebního zboží, zejména potravin.

Při hledání záplaty v okamžitých škrtech rozpočtových výdajů by účet zase zaplatili ti sociálně slabší: zdražením veřejné dopravy, platbami u lékaře či ve škole.

Zadluženost veřejných rozpočtů ani po zahrnutí odhadovaných zbývajících skrytých dluhů letos nepřesáhne třicet procent, a je tedy nadále méně než poloviční ve srovnání s průměrem EU. Tato skutečnost by neměla svádět k podceňování nutnosti postupného překonávání schodků a zadluženosti veřejných rozpočtů v ČR. Nemusíme a nemůžeme to však učinit ze dne na den. Zejména v podmínkách současného ochlazení světové ekonomiky by to i naši ekonomiku mohlo přivést znovu do recese jako v roce 1997. Konsolidaci veřejných rozpočtů musíme zvládnout ve střednědobém období. Řešení musí zahrnovat zejména racionalizaci daní, působící k jejich účinnějšímu výběru. Je potřeba i postupně omezovat dočasné transformační výdaje.

Přesto by uvedené účelové zamlžování nemělo svádět ani k podceňování nutnosti - v dlouhodobém horizontu - včas předcházet i důsledkům budoucího stárnutí obyvatelstva. Při nezměněných ostatních podmínkách by do roku 2030 došlo ke zvýšení podílu dávek důchodového pojištění asi o další čtyři procentní body v poměru k HDP.

Neoliberálové vidí dodatečný zdroj úhrady těchto zvýšených nákladů v kapitalizaci (úrokovém zhodnocení) soukromého spoření na budoucí důchod - v soukromém penzijním pojištění. To by platilo jen za předpokladu, že nejde o pouhý přesun jiného dosavadního spoření na penzijní spoření, ale že tím dojde ke zvýšení dosavadní míry úspor domácností a celé ekonomiky, tím ke zvýšení míry investování a k vytvoření dodatečného ekonomického potenciálu, který bude živit budoucí důchody. Tento předpoklad ale dosud nebyl prokázán.

Soukromé penzijní pojištění přináší naopak výrazné dodatečné náklady: Zatímco u veřejného solidárního pojištění nepřesahují režijní náklady dvě až tři procenta pojistného, u soukromých pojišťoven dosahují kolem 30 procent. Samotný přechod ke kapitálovému spoření vyvolává kromě toho nákladový šok. V přechodném období (40 až 50 let) musí produktivní generace platit dokonce dvojí pojistné: na úhradu dávek důchodcům v dosavadním systému a současně spořit na své budoucí důchody.

Nikdo nemůže odhadnout, natož garantovat míru inflace a úroků na období čtyřiceti let. Václav Klaus nabízí budoucím důchodcům tohoto "holuba na střeše" výměnou za snížení starobního důchodu ze solidárního veřejného pojištění. Ten u nás dosahuje 44 procent průměrné mzdy, v nabízeném systému by spadl v podstatě na úroveň chudinské péče ve výši dvaceti až třiceti procent průměrné mzdy. Pokud by se přitom snížilo i pojistné přibližně na Klausových 15 procent, pak by do roku 2030 vznikl i veřejným rozpočtům dodatečný schodek ve výši zhruba dvou biliónů korun. Jedna ze základních sociálních jistot má tak být obětována hazardním experimentům. Varovných příkladů jejich rizikovosti je víc než dost. Argentina je jen poslední v řadě.

Racionální přiměřená reforma by proto měla vycházet především z racionalizace historicky ověřeného veřejného, solidárního průběžného systému důchodového pojištění. Úloha jiných pilířů (připojištění) může být jen doplňková. To je i směr převažující v Evropské unii.

Východiskem je pokračování úspěšné hospodářské politiky současné vlády a naplňování této politiky každodenní spolehlivou "šedivou" prací, nikoli další oslňující hazardní experimenty: Ještě jsme nesplatili dluhy za ty předchozí včetně kupónové privatizace.

Autor je předseda ČSSD a místopředseda vlády

back