Sněmovna usnadnila
tunelování, míní právníci
Poslanci změnili trestní řád tak, že umožňuje
tunelování akciových společností vlastněných jednou
rodinou. Upozorňují na to někteří právní experti.
HN, Praha, 15. 4. 2002
Poslanci změnili trestní řád tak, že umožňuje tunelování
akciových společností vlastněných jednou rodinou.
Upozorňují na to někteří právní experti.
"Může to výrazně ztížit postihování závažné
trestné činnosti," řekl náměstek nejvyšší státní
zástupkyně Jaroslav Fenyk. Podobně úpravu trestního řádu,
která nyní čeká na projednání v Senátu, vnímá právník
Oldřich Choděra. Změnu ve sněmovně nedoporučilo ani
Ministerstvo spravedlnosti.
Předkladatel novely Marek Benda (ODS) řekl, že chtěl
zabránit stíhání rodinných spolumajitelů firem kvůli
vzájemným finančním sporům. Úprava podle něj vychází z
návrhu, který dostal od exministra spravedlnosti, dnes
advokáta Jiřího Nováka. Ten tvrdí, že návrh odráží jeho
zkušenosti z praxe.
Fenyk však namítá, že by v konečném důsledku nebylo
možné stíhat akcionáře rodinné firmy, který ji tuneloval,
pokud by s tím nesouhlasili ostatní příbuzní.
Právník Choděra je méně kategorický - podle něj by mohli
být stíháni zbylí akcionáři pro porušování povinností
při správě majetku. "Podobně i člověk, který by
peníze z firmy vyvedl. Otázkou je, jak by se k tomu postavil
soud," dodal.
Rovněž Choděra však připouští, že by peníze mohly
"tuneláři" zůstat a mohl by uniknout i trestu.
(hrb) hn 15 4 2002
Bendův návrh může umožnit tunelování
Nenápadný, ale důležitý zvrat v trestním právu prosadil poslanec ODS Marek Benda.
Zlodějny v rodinných firmách se mají řešit doma v kuchyni, nikoli před soudem. To je základní teze Bendovy novely trestního řádu, kterou po Sněmovně čeká schvalování v Senátu.
Cíl předlohy přiblížil Právu její autor takto: "Vezměte si třeba, že je sedm příbuzensky provázaných spoluvlastníků domu a jeden z nich vykrade fond oprav. Pokud se ostatní dohodnou, že se kvůli zachování dobrých rodinných vztahů složí a doplatí to, nevydají souhlas s jeho trestním stíháním a provinilec nepůjde před soud. Když by ale dotyčný ve stejném případě zpronevěřil bankovní úvěr, není zapotřebí žádného souhlasu spolumajitelů a šel by sedět." Dluhů se rodinní věřitelé budou moci podle Bendy domáhat netrestní cestou i nadále. Vláda ale Bendovu iniciativu považuje za kriminálně zneužitelnou a klade na první místo zachování firemního majetku před uchráněním společníků od případného stíhání.
Benda ale nesouhlasí a za odporem k novele
vidí něco jiného: "Celá sociálnědemokratická
garnitura hraje hru na to, že není důležité domoci se
zpátky svých peněz, ale dotyčnou osobu zavřít."
Státní zástupci zděšeni
Předloha, která bez povšimnutí veřejnosti prošla v dolní
komoře už minulý měsíc, však vyvolala zděšení mezi
státními zástupci. Podle názoru odborníků z Nejvyššího
státního zastupitelství jde o novelu zásadního významu a
dopadu, neboť by mohla umožnit beztrestný odliv kapitálu z
tzv. rodinných podniků, neoprávněné obohacování fyzických
osob na úkor osob právnických, případně obtíže při
splácení úvěrů.
Zástupci tvrdí, že pokud se stane součástí právního řádu, mohou se stát některé závažné hospodářské trestné činy nestíhatelnými. Státní zástupce František Fíla z odboru pro šetření závažné hospodářské a finanční kriminality při pražském Vrchním státním zastupitelství Právu dokonce řekl: "Jde o jasný pokus masívního přesouvání majetku mimo dosah společností, kterým ten majetek patří, čili o klasické tunelování firem rodinným managementem." Podle Bendy právnická osoba, tedy firma nebo družstvo či akciová společnost, v žádném případě nedisponuje majetkem, ale nakládají s ním jednotlivé fyzické osoby, které jsou podílníky ve společnosti.
Žalobce Fíla však namítá: "To je
neznalost trestního práva. Právnická osoba má majetek a ten
není majetkem jednotlivých akcionářů nebo společníků, to
je majetek společnosti. Poslanecká předloha je novátorským
činem, který nemá nic společného s trestním právem."
Dosud platný trestní zákon a řád je založen na
odpovědnosti fyzických osob za spáchání zločinu. Osoby
blízké sice podle něho mohou odepřít svědeckou výpověď
nebo dokonce zabránit trestnímu stíhání, ale jen proto, že
jde o vnitřní subjektivní vztah mezi fyzickými osobami,
který ale ve vztahu k právnické osobě nepřichází v úvahu.
S dosavadní praxí a právními předpisy není také v souladu,
aby za právnickou osobu jednali jednotliví akcionáři a
rozhodovali, zda a jak má být uplatněn nárok na náhradu
škody, aniž by o tom rozhodl statutární orgán.
Kateřina Perknerová, Pravo, 15 4 2002
Žalobce: Novela usnadní
zneužití úvěru
Praha, 15. 4. 2002
Novela trestního řádu, která prošla nedávno Poslaneckou
sněmovnou, umožní podle prvního náměstka Nejvyšší
státní zástupkyně Jaroslava Fenyka vykrádání rodinných
družstev a obchodních společností.
Fenyk to ilustroval na příkladu firmy, jejímiž jedinými
vlastníky jsou otec se synem. "Syn převede peníze z
úvěru pro akciovou společnost na firmu s ručením omezeným,
které je jediným vlastníkem a jednatelem. Pro zjednodušení
nepracuji s variantou spolupachatelství s otcem," nastínil
Fenyk. Otec pak jako jediný akcionář nemusí vydat souhlas se
stíháním syna a za závažný trestný čin nebude nikdo
potrestán. Soud by však nesměl konstatovat, že akcionáři
rodinné firmy banku podvedli.
"Novela pomíjí fakt, že akciová, obchodní, společnost
či družstvo je samostatnou právnickou osobou a nelze
směšovat majetek jednotlivých společníků s majetkem
společnosti," považuje za jeden z nedostatků právní
změny Fenyk.
Trestnímu stíhání by se tak vyhnuli členové rodin, kteří
by za normálních podmínek čelili obvinění z hned několika
závažných trestných činů. Fenyk zmínil například
zneužívání informací v obchodním styku, krádež,
zpronevěru, neoprávněné užívání cizí věci, podvod nebo
porušování povinností při správě cizího majetku.
Tvůrce novely, někdejší poslanec a exministr spravedlnosti za
ODS Jiří Novák s Fenykem nesouhlasí. "O tunelování
nemůže být řeč. Když budeme, v uvozovkách, tunelovat
vlastní rodinu, tak poškozená je jen rodina. K tomuto návrhu
mě přivedl v podstatě život," sdělil Novák. On sám se
již podobnou kauzou, kdy si problémy v rodinné firmě mohli
vyřešit sami její členové a nemuseli čelit trestnímu
stíhání, zabýval. "Soud v této kauze na můj názor
přistoupil a obžalovaného člověka zprostil viny.
Konstatoval, že to je nedostatek v zákoně," vysvětlil.
Podotkl, že jeho návrh sněmovně předkládali poslanec za
Klausovu stranu Marek Benda a lidovec Miloslav Výborný. Benda
jej doplnil, když připustil, že předlohu nedoporučilo při
projednávání ve sněmovně schválit Ministerstvo
spravedlnosti. Na dotazy zaslané ve čtvrtek ovšem
představitelé ministerstva do včerejška neodpověděli.
Výborný kritizovanou předlohu prezentoval již jednou členům
ústavně-právního výboru, ale neúspěšně. Novelu musí
ještě projednat Senát a podepsat prezident.
(hrb)
| Názor Vl. Špidly,
předsedy ČSSD: Špatných experimentů pravice už tu bylo dost Pravicové vlády hlásaly povinnost bezpodmínečné, neustálé vyrovnanosti veřejných rozpočtů, kterou chtěly povýšit až na ústavní zákon. Ve skutečnosti však po sobě zanechaly rozpočty schodkové. V roce 1993 činil přebytek 2,6 procenta (v poměru k hrubému domácímu produktu - HDP), kdežto v roce 1998 činil naopak schodek 1,5 procenta a podle analýzy Světové banky dosáhl včetně skrytého schodku dokonce zhruba pěti procent. Přitom skryté náklady založily potřebu dalšího zvyšování těchto schodků. Sociálně demokratická vláda byla naopak předem cejchována jako rozhazovačná, která bude oživovat ekonomiku hlavně pumpováním poptávky - především zvyšováním sociálních výdajů. Ve skutečnosti však právě ona předá v polovině letošního roku veřejné rozpočty s předpokládaným přebytkem 1,6 procenta v poměru k HDP. Takový pohled ovšem zahrnuje i dočasné prvky, vyplývající z ekonomické transformace: na jedné straně i příjmy z privatizace, na druhé straně i dotace k úhradě nákladů (nezvládnuté) transformace ekonomiky. "Očištěný" schodek (bez uvedených dočasných složek) byl v roce 1993 nulový, v roce 1998 činil 1,4 a letos má dosáhnout asi 4,4 procenta HDP. Dvě základní příčiny jsou především dědictvím po předchozích pravicových vládách. Na jedné straně jsou to zejména poměrně nízké daňové příjmy. Ty se snížily z 38,5 (1993) na 35,5 procenta (1998) v poměru k HDP. Je to nejen důsledek nadměrného snižování sazeb daní předchozími vládami, ale i struktury daní, hlavně vysokého podílu nepřímých daní (daně z přidané hodnoty a spotřební daně), který vede k samovolnému snižování daňové kvóty. V důsledku toho se i celková úroveň příjmů veřejných rozpočtů (bez příjmů z privatizace) v poměru k HDP snížila do roku 1998 asi o pět procentních bodů a zhruba na této úrovni ji udržuje i současná vláda. To je však asi o čtyři procentní body méně, než je průměr Evropské unie. Na druhé straně se v dosavadním vývoji nejvíce zvýšil podíl veřejných výdajů transformačním institucím. Špatně návratné úvěry poskytnuté komerčními bankami dosahovaly v roce 1998 v poměru k HDP 8,6 procenta (po přepočtu mírou jejich rizikovosti). Současná vláda našla odvahu tuto situaci zásadně řešit. K tomu však musela, respektive ještě i musí, vynaložit 167 miliard korun převážně na vyvedení špatných úvěrů z komerčních bank do transformačních institucí. Schodky, které byly dříve skryté v bankách, se tak otevřeně přenesly do veřejných rozpočtů. Růst výdajů na sociální a zdravotní ochranu (na sociální a zdravotní zabezpečení obyvatel) - navzdory setrvale hlásaným mýtům - je však v pořadí až třetí příčinou schodků veřejných rozpočtů. Podíl těchto výdajů se zvýšil pomaleji. Přitom od roku 1999 se jejich relativní růst již téměř zastavil. Proti průměru EU zůstává tento podíl asi o 6,5 procentních bodů nižší. Převážná část růstu podílu těchto výdajů je způsobena zvýšením podílu dávek důchodového pojištění. Není to však převážně důsledkem stárnutí obyvatelstva, neboť to se začne výrazněji projevovat až koncem této dekády. Zatím je to především přirozeným následkem nevyhnutelného postupného obnovování předtransformační reálné úrovně průměrného starobního důchodu, která byla na počátku transformace výrazně stlačena: Teprve letos dosáhne reálně asi devadesátipětiprocentní úrovně roku 1989. Zvýšení rozpočtových schodků tedy není důsledkem sociální marnotratnosti současné vlády. Je naopak důsledkem jednání vlád předchozích. Náměty dalšího snižování daní u nás jsou výsměchem této realitě. Zvlášť lehkomyslným experimentem jsou přitom současné návrhy ODS na zavedení tzv. rovné daně. Podle publikovaných dílčích informací by měla činit 15 procent z příjmů i z přidané hodnoty. Výnos daní by se dále snížil a nůžky mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů by se dále rozevíraly. Sociálně slabší vrstvy by byly více postiženy, a to nejen daní z příjmu, ale i daňovým zatížením - tedy zdražením základního spotřebního zboží, zejména potravin. Při hledání záplaty v okamžitých škrtech rozpočtových výdajů by účet zase zaplatili ti sociálně slabší: zdražením veřejné dopravy, platbami u lékaře či ve škole. Zadluženost veřejných rozpočtů ani po zahrnutí odhadovaných zbývajících skrytých dluhů letos nepřesáhne třicet procent, a je tedy nadále méně než poloviční ve srovnání s průměrem EU. Tato skutečnost by neměla svádět k podceňování nutnosti postupného překonávání schodků a zadluženosti veřejných rozpočtů v ČR. Nemusíme a nemůžeme to však učinit ze dne na den. Zejména v podmínkách současného ochlazení světové ekonomiky by to i naši ekonomiku mohlo přivést znovu do recese jako v roce 1997. Konsolidaci veřejných rozpočtů musíme zvládnout ve střednědobém období. Řešení musí zahrnovat zejména racionalizaci daní, působící k jejich účinnějšímu výběru. Je potřeba i postupně omezovat dočasné transformační výdaje. Přesto by uvedené účelové zamlžování nemělo svádět ani k podceňování nutnosti - v dlouhodobém horizontu - včas předcházet i důsledkům budoucího stárnutí obyvatelstva. Při nezměněných ostatních podmínkách by do roku 2030 došlo ke zvýšení podílu dávek důchodového pojištění asi o další čtyři procentní body v poměru k HDP. Neoliberálové vidí dodatečný zdroj úhrady těchto zvýšených nákladů v kapitalizaci (úrokovém zhodnocení) soukromého spoření na budoucí důchod - v soukromém penzijním pojištění. To by platilo jen za předpokladu, že nejde o pouhý přesun jiného dosavadního spoření na penzijní spoření, ale že tím dojde ke zvýšení dosavadní míry úspor domácností a celé ekonomiky, tím ke zvýšení míry investování a k vytvoření dodatečného ekonomického potenciálu, který bude živit budoucí důchody. Tento předpoklad ale dosud nebyl prokázán. Soukromé penzijní pojištění přináší naopak výrazné dodatečné náklady: Zatímco u veřejného solidárního pojištění nepřesahují režijní náklady dvě až tři procenta pojistného, u soukromých pojišťoven dosahují kolem 30 procent. Samotný přechod ke kapitálovému spoření vyvolává kromě toho nákladový šok. V přechodném období (40 až 50 let) musí produktivní generace platit dokonce dvojí pojistné: na úhradu dávek důchodcům v dosavadním systému a současně spořit na své budoucí důchody. Nikdo nemůže odhadnout, natož garantovat míru inflace a úroků na období čtyřiceti let. Václav Klaus nabízí budoucím důchodcům tohoto "holuba na střeše" výměnou za snížení starobního důchodu ze solidárního veřejného pojištění. Ten u nás dosahuje 44 procent průměrné mzdy, v nabízeném systému by spadl v podstatě na úroveň chudinské péče ve výši dvaceti až třiceti procent průměrné mzdy. Pokud by se přitom snížilo i pojistné přibližně na Klausových 15 procent, pak by do roku 2030 vznikl i veřejným rozpočtům dodatečný schodek ve výši zhruba dvou biliónů korun. Jedna ze základních sociálních jistot má tak být obětována hazardním experimentům. Varovných příkladů jejich rizikovosti je víc než dost. Argentina je jen poslední v řadě. Racionální přiměřená reforma by proto měla vycházet především z racionalizace historicky ověřeného veřejného, solidárního průběžného systému důchodového pojištění. Úloha jiných pilířů (připojištění) může být jen doplňková. To je i směr převažující v Evropské unii. Východiskem je pokračování úspěšné hospodářské politiky současné vlády a naplňování této politiky každodenní spolehlivou "šedivou" prací, nikoli další oslňující hazardní experimenty: Ještě jsme nesplatili dluhy za ty předchozí včetně kupónové privatizace. Autor je předseda ČSSD a místopředseda vlády |