Otazníky za privatizací TRANSGASu ? A kolik dalších otazíků pana Grégra?.

Privatizaci Unipetrolu hrozí fiasko

Praha MF Dnes, 8.6.2002

Týden před parlamentními volbami utrpěl prodej Unipetrolu do rukou českého Agrofertu další rány. Hrozí tak, že zkrachuje celá privatizace české chemie. K pěti a půl měsícům, které uplynuly od okamžiku, kdy vláda rozhodla komu státní podíl v Unipetrolu prodá, nyní přibývají nejméně další dva, ve kterých se stát 12 miliard slíbených za Unipetrol nedočká.
V posledních dnech vycházejí najevo skutečnosti, z nichž naprosto jasně vyplývá, že dokončení prodeje Unipetrolu společnosti Agrofert se může táhnout ještě daleko déle, pokud se jej vůbec podaří dokončit. Ve hře je příliš mnoho podmínek, proměnných a kdyby. Agrofertu - a jeho majiteli Andreji Babišovi - v současné chvíli vyhovuje jediné: získávat další čas k dobru předtím, než bude definitivně připraven ke koupi Unipetrolu, nebo naopak definitivně oznámí, že kupovat nehodlá.

Včera se zadrhlo další kolečko složitého soukolí, které by mělo dovézt Unipetrol k novému majiteli. Vedení holdingu vůbec nerozhodlo, jak dále naloží se svým 51procentním podílem v České rafinérské. Zahraniční partneři rafinérské - olejářské firmy Conoco, Shell a Agip - se zřekli přednostního práva na koupi podílu. Schází jim totiž klíčová informace k tomu, aby mohli akceptovat cenu osm miliard, za niž Unipetrol rafinérie nabízí: nevědí, jak budou nastaveny předávací ceny za dodávky surovin mezi rafinérskou a další z dcer Unipetrolu - litvínovským Chemopetrolem. Proto ani nemohou vědět, jaké zisky budou rafinérie vytvářet, a tedy kolik za ně mohou zaplatit. O předávací ceny se rozhořel mezi Chemopetrolem a rafinérskou ostrý boj, který minulý víkend vyvrcholil přerušením dodávek a odstávkou v provozu Chemopetrolu. V příštím týdnu vyústí dokonce v odvolání ředitele rafinérií Ivana Ottise.

„Představenstvo jednalo o dalším postupu při prodeji České rafinérské. Jednání ale bylo přerušeno a firma k situaci zaujme stanovisko příští týden,“ řekl včera mluvčí Unipetrolu Tomáš Zikmund.

Jednání o předávacích cenách neposunou Chemopetrol s rafinérskou kupředu dříve, než za dva měsíce. Mezitím se Andrej Babiš může naplno věnovat shánění úvěru. Ovšem i financování nákupu Unipetrolu závisí na tom, zda se dohodnou ony sporné předávací ceny. Bez toho nelze finanční plán pro zaplacení za Unipetrolu sestavit. Kvůli neznámým cenám nelze spočítat, kolik Unipetrolu přinese prodej rafinérií a ani nelze odhadnout, jaké bude Chemopetrol přinášet výnosy a jak tedy bude nový majitel akviziční úvěr na Unipetrol splácet.

Podle informací MF DNES v tuto chvíli stojí také příprava úvěru pro Agrofert v Citibank. Další přední banky, které by se měly podílet na syndikovaném úvěru pro Babišův Agrofert, zatím Citibank oficiálně neoslovila. Potvrdila to například ČSOB.
Kromě částky na nákup státního podílu v Unipetrolu musí Andrej Babiš řešit palčivější problém. V pondělí má poslední termín k tomu, aby zaplatil za německého producenta čpavku SKW Piesteritz. Řádově musí dát dohromady desítky milionů eur, přesnou kupní cenu odmítl zveřejnit. I když je to suma menší, než kterou si musí připravit na nákup Unipetrolu a na jeho provozní financování (kromě kupní ceny musí sehnat i peníze na samotný chod firmy v řádech miliard), Agrofertu se neshání snadno.

Autor: PAVLA NOVÁKOVÁ, MAREK PRAŽÁK

Babiš jen předstíral, že většina Agrofertu patří švýcarské Ameropě

Praha

Kdo vlastnil a vlastní jednu z největších tuzemských podnikatelských skupin, Agrofert? To začíná být pěkně zamotaný příběh, kde je zřejmě poslední jistotou, že ústřední roli hraje podnikatel Andrej Babiš. Nové světlo do něj včera dala Komise pro cenné papíry. Té totiž švýcarská firma Ameropa, již Babiš loni v listopadu označil za nového majoritního majitele Agrofertu, odpověděla, že nikdy nevlastnila v tuzemské firmě nadpoloviční podíl. To je zásadní okolnost, která zcela mění příběh, který dosud o Agrofertu šířil podnikatel Babiš. „Sdělili nám, že nikdy neměli v Agrofertu majoritu,“ uvedla mluvčí komise Radka Procházková.

Loni v listopadu přitom Agrofert veřejně oznámil, že Ameropa ke svým tehdejším pěti procentům akcií Agrofertu přikoupila dalších padesát od Babišových kamarádů ze švýcarské střední školy, sdružených v neznámé firmě OFI.
Novou majetkovou strukturu v čele s Ameropou oficiálně představil Babiš v době, kdy se Agrofert začal u vlády ucházet o koupi druhé největší české firmy, Unipetrol. Udělal tak proto, aby Zemanovu kabinetu a pochybovačům jasně ukázal, že jeho uskupení je transparentní a má v kolonce hlavní akcionář vyryto jméno tradiční západoevropské firmy se stoletou tradicí.
„Samozřejmě byli i ti, kteří nám nepřáli, a proto alespoň nekorektně a nepravdivě vytvářeli mlžné spekulace kolem akcionářské struktury. Síla a renomé Ameropy již nedává k podobným spekulacím prostor nikomu,“ řekl loni v listopadu Hospodářským novinám Andrej Babiš.

Vysvětlit zprávu komise včera Babiš odmítl. „Bez komentáře, to je vše, co k tomu můžu říct,“ reagoval na dotaz, jak je možné, že osm měsíců uvádí jako majoritního vlastníka Ameropu, a ta přitom popírá, že by kdy nadpoloviční podíl v Agrofertu držela. Nepromluvil ani spolumajitel Ameropy Anrdrew Zivy, ačkoli původně reakci přislíbil.
Blízcí Babišovi spolupracovníci přišli s následujícím vysvětlením: Ameropa měla skutečně s neznámou OFI uzavřenu smlouvu na koupi jejího podílu. Nechala si však udělat právní analýzu a zjistila, že by musela v tuzemsku v dceřiných firmách Agrofertu s veřejně obchodovatelnými akciemi po nabytí majority organizovat veřejný odkup akcií. „Nakonec se smlouva nenaplnila, OFI si ponechala 15 procent a Ameropa měla 40 procent,“ uvedl zdroj.
Ještě minulý týden o této zásadní skutečnosti při oznamování dalších akcionářských změn šéf Agrofertu pomlčel. „Byla dosažena předběžná dohoda, na jejímž základě se majoritním vlastníkem s 55 procenty podílu na firmě Agrofert stane Andrej Babiš,“ napsal Agrofert minulý týden v tiskové zprávě. Když noviny přidaly ke zprávě vlastní přídavek, že akcie kupuje od Ameropy, Babiš se nijak neohradil.

Celý příběh má další rozměr. Podle novely obchodního zákoníku platné od začátku loňského roku totiž při ovládnutí firmy vzniká povinnost organizovat výkup akcií ovládaných firem. V případě převzetí Agrofertu to znamená, že majoritní akcionář by měl minoritním podílníkům zaplatit za akcie firem milionové částky. Zákon také říká, že když někdo po ovládnutí firmy odkup nevyhlásí do šedesáti dnů, pozbývá hlasovacích práv k akciím.

Zatím není zřejmé, zda Zemanovi ministři, kteří loni v prosinci rozhodli, že Babišově firmě prodají Unipetrol, znali opravdovou akcionářskou strukturu Agrofertu. „Nejsou žádné důvody k tomu, aby vláda jakkoliv měnila své rozhodnutí o prodeji Unipetrolu,“ vzkázal včera ministr průmyslu Miroslav Grégr.

A kdo je to Babiš? Oblibenec Zamanův, Klausův, nebo náš?

Babiš - nový magnát č. 1, Jeho impérium loni utržilo téměř třicet miliard korun

MF Dnes 19.12. 2001

Takové impérium jako Andrej Babiš nevlastní žádný člověk v České republice. Firma Agrofert Holding, ve které má 45 procent akcií, byla v roce 2000 s téměř třiceti miliardami korun tržeb a dvouapůlmiliardovým ziskem osmá v žebříčku největších českých podniků. A teď zamíří ještě mnohem výš. Kabinet Miloše Zemana rozhodl, že Agrofertu prodá společnost Unipetrol

Spojí se tak dvě největší firmy v české chemii, které dohromady budou mít podstatně více majetku než někdejší impérium Chemapol Václava Junka.

Donedávna na veřejnosti neznámý Babiš je mužem s obrovským vlivem, má blízko ke špičkám ODS i ČSSD. "Umí komunikovat hlavně s ministrem vnitra Stanislavem Grossem a osobně se zná i s premiérem Milošem Zemanem," říká jeden z vlivných členů sociální demokracie.

Blíže má podle profesionálních lobbistů k ODS a je spojován zejména s dobrým známým Václava Klause Milanem Velkem nebo poslancem Martinem Kocourkem.
Když Babišově firmě Agrofert v pondělí 17. prosince vláda rozhodla prodat Unipetrol, šlo na první pohled o překvapení. Nejvyšší cenu totiž nabídla velká britská realitní firma Rotch. Obálka Agrofertu s nabídkou 11,75 miliardy korun byla skoro o tři miliardy korun nižší.

Ještě v neděli 16. prosince, kdy se obálky s cenami otevíraly, se zdálo, že Andrej Babiš odejde poražen. Firma, která státu radila, jak Unipetrol prodat, dokonce Britům sdělila, že vyhráli a budou doporučeni vládě jako kupci. "Jdu spát, už o tom dnes nechci mluvit," řekl Andrej Babiš v neděli kolem půl jedenácté večer.

Ráno bylo vše jinak. Vláda na doporučení privatizační komise složené ze státních úředníků rozhodla, že kupcem bude Agrofert. "Na základě jednomyslného doporučení privatizační komise, zástupců obou předkladatelských ministerstev a předsedkyně FNM se vláda přiklonila ke společnosti Agrofert," oznámil premiér Miloš Zeman. Avšak neřekl už, že tři ministři takový postup neschválili.

Andrej Babiš se narodil v Bratislavě v roce 1954. Jeho otec byl v 50. letech reprezentantem československých podniků například v Etiopii a Francii. Sám Andrej Babiš chodil na gymnázium ve Švýcarsku a je absolventem Vysoké školy ekonomické v Bratislavě.

Start jeho kariéry je spjat se slovenským podnikem zahraničního obchodu Petrimex, jako obchodní delegát zastupoval v druhé polovině 90. let tuzemské podniky v Maroku. Byl členem KSČ a je veden v Cibulkových seznamech jako spolupracovník Státní bezpečnosti. Sám však tvrdí, že s StB nikdy nespolupracoval.

Po revoluci se vrátil do Petrimexu, který před rozpadem federace založil zastoupení v Čechách. Těsně po rozdělení země vznikla firma Agrofert. V roce 1995 tato firma navyšovala své jmění a vyvázala se z vazby na někdejší slovenský podnik zahraničního obchodu.

Ovládla ji švýcarská firma OFI, kterou vlastnili Babišovi spolužáci ze střední školy. To se stalo nedlouho poté, co Petrimex Babiše propustil. Slovenská firma se později pokusila převzetí Agrofertu právně napadnout s tím, že Petrimex měl zůstat majitelem firmy, ale bez úspěchu.

A tady začíná Babišova postupná cesta vzhůru. Agrofert nakupuje tuzemské chemičky a zemědělské podniky. Postupně ovládá chemičky Lovochemie, Precheza a Deza, firmy zabývající se obchodováním s obilím a masokombináty. Loni koupil i přes odpor někdejšího ministra financí za osm set milionů korun třetí největší chemický konglomerát v zemi - AliaChem s pěti výrobními podniky.

Mertlík chtěl, aby zbankrotovaný AliaChem koupil stát. Ale narazil na odpor ministra průmyslu Miroslava Grégra. Tento muž, který jindy horuje pro státní cestu oživování podniků, stál za rozhodnutím, že státní Konsolidační banka se do soutěže o podnik nezapojí.

Babiš bude kromě rafinerií a čerpacích stanic ovládat prakticky celou českou chemii. Tak mocného muže, který by vládl celému jednomu oboru, neměla země ani v devadesátých letech v době manažerských cest privatizace. Rozdíl mezi Andrejem Babišem na straně jedné a Václavem Junkem či Lubomírem Soudkem na druhé straně je ten, že jeho firma dokáže vytvářet velký zisk a není přeúvěrovaná. S jedinou výjimkou - koupě zadluženého AliaChemu - dokáže totiž Babiš nakupovat nové firmy velmi levně, často poté, co levně skoupí jejich dluhy, a pak je ovládne.

Jeho podnikatelské začátky, kromě starého obchodního sporu o ovládnutí AliaChemu, provází ještě jedna otevřená otázka. Policie nyní po letech dostala za úkol prošetřit postup Andreje Babiše při tři roky starém případu ovládnutí společnosti Lovochemie. Tento případ otevřel někdejší akcionář firmy a nynější Babišův konkurent - firma BAGS a státní zástupkyně policii napsala, že při majetkových změnách v Lovochemii mohlo být spácháno několik trestných činů.
Případ se na stůl vyšetřovatelů dostane již podruhé.

V příběhu jde o to, že jedna firma, která měla majoritní podíl v Lovochemii a na niž bylo vázáno mnoho dluhů, se neúčastnila navyšování kapitálu chemičky a později byla poslána do likvidace. Druhý akcionář kapitál posílil a Lovochemii ovládl. Problém je v tom, že v té době byl Andrej Babiš předsedou představenstva všech tří klíčových firem - Lovochemie i obou akcionářů.

"Jelikož jak v představenstvu společnosti Proferta, tak v představenstvu společnosti Agrobohemie byly v rozhodné době zastoupeny stejné osoby, mohlo by se jednat v tomto případě o naplnění skutkové podstaty trestného činu zneužití informací v obchodním styku nebo případně trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku," stojí v dopise státní zástupkyně policistům.
Andrej Babiš odmítá, že by postupoval v rozporu s právem.

Říká, že to nebyl on, kdo původního akcionáře zatížil dluhy, ale do firmy přišel později, a proto, že mu šlo o koupi chemičky a jinou cestu neměl. "Za mě mluví hlavně čísla, to že dokážu vést firmy k prosperitě," řekl v minulých dnech.

Nyní bude své impérium znovu rozšiřovat. Z Unipetrolu ho zajímají hlavně ty podniky, které zásobují surovinami jeho výrobce hnojiv - především litvínovský Unipetrol. Naopak zájem nemá o rafinerie vyrábějící benzin a síť čerpacích stanic Benzina. Ty převezme mamutí petrolejářská firma Conoco, která Babišovu privatizaci podpořila. V Unipetrolu ovládne firmu, s jejímiž výrobky nyní již obchoduje.

Andrej Babiš má české občanství od loňského roku. Tvrdí, že ze Slovenska byl vyhnán lidmi z okruhu HZDS a na něj napojených ekonomických struktur.

Jeho impérium utržilo téměř třicet miliard korun
Třiaosmdesát podniků čítá oficiální seznam, v němž jsou záznamy o vlastnictví firmou Agrofert Holding. Firmou, kterou kontroluje Andrej Babiš a švýcarská společnosti Ameropa, známá například výrobou rakouské minerálky Romerquelle.

V roce 2000 dokázalo Babišovo impérium utržit téměř 30 miliard korun. A když získá velkou část Unipetrolu, vyhoupne se zhruba na sedmdesátimiliardovou hranici a bude mezi třemi až čtyřmi největšími podniky v zemi. Hned za mladoboleslavskou automobilkou a vedle elektrárenské firmy ČEZ a Českého Telecomu. Jako podnikatel se stane jednoznačně číslem jedna v zemi.

Největší firmy, které impérium Agrofert ovládá, jsou chemičky Lovochemie, Precheza, Precolor a DEZA. Ale to není všechno. Babiš zcela ovládne i firmu Aliachem, která vlastní další čtyři výrobní podniky: Synthesii, Fatru, Moravské chemické závody a Technoplast.

Celá tato skupina představuje uskupení výrobců hnojiv, plastů a dalších chemikálií.
V Unipetrolu získá především Chemopetrol Litvínov, který zásobuje jeho současné podniky, dále Kaučuk Kralupy a Spolanu Neratovice. Svému privatizačnímu partnerovi - firmě Conoco - přenechá rafinerie a síť čerpacích stanic Benzina.

Babiš je i jedničkou v obchodování se zemědělskými produkty, a to prostřednictvím firmy AGF Trading. Vlastní i skupinu podniků zemědělského zásobování a nákupu, kterou v těchto dnech rozšiřuje o dalších sedm firem, jež kupuje od zkrachovalé skupiny Tchecomalt.

Ovládá i několik masokombinátů - Maso Planá, Masokombinát Klatovy a Masnu Studená. Má tak ucelený řetězec od výroby hnojiv přes obchod se zemědělským a potravinářským zbožím až po nákup zemědělských produktů.

Marek Pražák, MF Dnes

Prodej energetik je sporný

18.12. 2001 MFDnes, Marek Pražák, Jiří Nádoba

Na prvním místě nebyla cena

Největší privatizaci v České republice provázejí velké pochybnosti. Vláda v pondělí rozhodla prodat tuzemské plynárenství německé společnosti RWE za 133 miliard korun a chemický holding Unipetrol tuzemskému Agrofertu. V prvním případě zvítězil investor, který nabídl nejvyšší cenu, která předčí i nejoptimističtější odhady, českou chemii však ovládne až druhý z pořadí.

Agrofert totiž nabídl 11,75 miliardy korun, zatímco první nabídka od britské společnosti Rotch zněla na 14,5 miliardy. Po letech se tak opakuje situace z období vlád Václava Klause, kdy při prodejích velkých majetků nebyla cena vždy na prvním místě, jako v případě Českého Telecomu nebo Becherovky.

Až dosud vláda zdůrazňovala, že cena je vždy rozhodující. To uvedl premiér Miloš Zeman i na své nedávné cestě po USA. Nyní ale členové vlády tvrdí, že tato slova platila jen pro dvě ze tří současných privatizací - pro prodej elektroenergetiky a plynárenství.

"U Unipetrolu byla situace jiná, tam jsme nikdy neřekli, že naším jediným a hlavním kritériem je cena," oponoval v pondělí ministr průmyslu Miroslav Grégr.

Zeman zdůvodnil odmítnutí nejvyšší nabídky slovy: "Česká vláda rozhodovala mezi dvěma nabídkami společnosti, která se jmenovala Rotch nebo tak nějak a společnosti Agrofert. Agrofert nabízel 12 a Rotch 14 a vláda zvažovala, k čemu se přikloní. Na základě jednomyslného doporučení privatizační komise, zástupců ministerstev a předsedkyně FNM se přiklonila ke společnosti Agrofert, protože nechceme opakovat neblahou zkušenost s privatizací Nomury."

Firma Rotch, která je největší společností na trhu nemovitostí ve Velké Británii a v jejíž budovách sídlí několik vládních úřadů, je rozhodnutím velmi rozladěna. "Zařadili nás bez výhrad mezi poslední uchazeče a privatizační poradce nám v neděli večer blahopřál, že budeme vládě navrženi za kupce. Budeme žádat vysvětlení, proč vláda rozhodla jinak," uvedl Jiří Šmíd z firmy Rotch.

Ještě větší rozladění panuje v největší privatizaci - prodeji tuzemské elektroenergetiky. Stát stanovil investorům tvrdé podmínky, zakázal jim například prodávat podíly v koupených firmách, slučovat je nebo přivést do útlumu.

Kdo měl k tomu připomínky, měl být v neděli ze soutěže vyřazen. Dva ze tří zájemců - francouzská firma EdF a britský International Power - omezení odmítli a zbyla jediná nabídka italské firmy Enel za 135 miliard korun. Vláda rozhodla, že privatizaci prodlouží a kromě Enelu dá novou šanci i Francouzům.

Můžete nabízet nejvyšší cenu a česká vláda vás nevybere jako vítěze prodeje miliardového majetku. Takové poselství dal kabinet investorům.

Způsob, jakým vláda rozhodla o miliardových prodejích strategických odvětví elektroenergetiky a petrochemie, vzbuzuje velké rozpaky.

Kabinet udělal hned dva neočekávané kroky. Za prvé odmítl nejvyšší nabízenou částku při privatizaci rafinersko-petrochemického holdingu Unipetrol a prodal firmu až druhému zájemci v pořadí. Za druhé odsunul historicky největší prodej majetku v dějinách země, v němž jde o elektrárenskou společnost ČEZ, šest distributorů elektřiny a přenosovou soustavu.

V tomto případě očekával ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, že státní pokladna získá mezi 250 a 300 miliardami korun.

Soutěž plná rozsáhlých omezení nakonec vyústila v mnohem nižší nabídku. Jediný investor, který neměl připomínky k omezením vyplývajícím ze státem nadiktované kupní smlouvy a jehož cenovou nabídku otevřela privatizační komise, totiž chtěl zaplatit pouze 135 miliard korun. Tak málo nečekal ani největší pesimista v řadách ekonomických analytiků, natož pak členové vládního ekonomického týmu.

Stát v kupní smlouvě pod velkými sankcemi nadiktoval, že po dobu osmi let nesmí investor žádnou z koupených firem prodat či přivést do likvidace. Chtěl po něm také, aby prodával velké množství elektřiny a nakupoval patnáct let od uhelných společností více uhlí než před plným rozjetím Temelína.

Pravidla stanovila, že investoři, kteří by k tomu měli připomínky, budou ze soutěže vyřazeni a jejich cenová nabídka se vůbec neotevře.

V neděli, kdy se na Fondu národního majetku o privatizaci rozhodovalo, pak hned na začátku vypadli dva ze tří zájemců. Původní favorit privatizace - francouzská elektrárenská firma Electricité de France - měl tolik připomínek, že jeho nabídka byla odmítnuta.

Francouzi navíc podali cenovou nabídku deset minut po termínu, což v jiných prodejích majetku znamenalo pro uchazeče automatické vyřazení. Námitky měl i britský International Power, který nadto nechtěl koupit akcie, ale jen vybranou část majetku elektroenergetiky.

Privatizační komise jednala o nečekané situaci až do pondělního rána. Pak doporučila vládě, aby dál jednala s Enelem a EdF. Kabinet to nakonec udělal. "Vláda není žádné ořezávátko, jemuž lze předkládat podhodnocené cenové nabídky. Z tohoto důvodu vyzvala dvě společnosti, které jsou ochotny koupit akcie ČEZ včetně distribučních společností, aby do sedmého ledna příštího roku předložily nové nabídky, jejichž minimální hodnota musí dosáhnout dvou set miliard korun.

Pokud aspoň jedna z těchto dvou společností takovou nabídku nepředloží, pak vláda tuto obchodní soutěž ukončí," uvedl premiér Zeman.

International Power podle něho nebyl osloven, protože nesplnil základní zadání - totiž usilovat o akcie firmy. Naopak francouzská EdF nebyla ze hry vyřazena i přes své velké výhrady ke smlouvě. Všechny ostatní firmy v privatizaci plynu, energetiky a petrochemie, které se takto zachovaly, však vyřazeny byly.

EdF přitom podle členů komise měla výhrad tolik, že je poradce pro privatizaci četl celou půlhodinu. "Rozporovali skoro všechna omezení," uvedl zdroj. Ministr Grégr na dotaz MF DNES uvedl: "EdF žádal určité garance, mimo jiné třeba také za nějakou případnou jadernou havárii. Byly požadovány i některé další garance. Ale chci jednoznačně prohlásit a zdůraznit, že zásadní podmínky nebudou měněny, platí podmínky, které byly na počátku soutěže," uvedl Grégr.

Některé pro Grégra méně důležité body se však měnit mohou. Jaké? To neřekl.

Místopředseda vlády Vladimír Špidla jakékoli ústupky odmítá. "Žádat mohou cokoliv, ale kritéria jsou jasně daná a nic se měnit nebude." Ekonomové však upozorňují, že snaha získat vyšší výnos při stávajících omezeních je iluzorní a 200 miliard lze stěží očekávat.

Diskusi vyvolal i prodej Unipetrolu. Na stole se sešly dvě nabídky. Velká britská realitní firma Rotch, která začíná podnikat i v petrochemii, nabídla 14,5 miliardy korun, tuzemský Agrofert 11,75 miliardy. "Společnost Rotch není strategickým investorem, ale pouze překupníkem," řekl premiér.

Zástupce firmy Jiří Šmíd namítá: "Proč nás tedy vybírali mezi poslední uchazeče? Čekal jsem, že bude rozhodovat výše nabídky. Jsme zklamáni."

Visí nad prodejem Trasgasu otazníky?

Prodej společného balíku akcií Transgas a osmi distributorů plynu německé RWE Gas? Jak bude sát hlídat dodržování hospodářské soutěže a regulérnost chování na trhu, když je to při naší legislativě a chápání hospodářské soutěže u monopolů téměř vyloučeno. Že mají distribuční společnosti monopolní postavení je zřejmé, jsou to přirozené monopoly a navíc prodávají všechny jednomu vlastníkovi?

Podle dalšího smluvního ustanovení nesmí RWE žádnou z koupených společností přivést ke krachu a musí zachovat plynulé zásobování odběratelů plynem? Podle jakých pravidel bude ceny stanovovat německý monopol v ČR?

Předseda představenstva firmy Manfred Scholle pouze uvedl, že "RWE Gas a Transgas se navzájem znamenitě doplňují a získáním českého plynárenství vzroste zákaznická základna naší společnosti na 4,4 miliónu konečných spotřebitelů."? Jak byla velká společnost RWE gas před vstupem do českého plynárenství? 4.4 milionu konečných spotřebitelů představuje snad přece skoro samotná ČR?

Druhé omezení zakazuje RWE nabýt podíly v elektroenergetických a teplárenských distribučních firmách nebo budovat nové až do doby ukončení privatizace elektroenergetiky, nejdéle po dobu pěti let. Dvě omezení se podle ekonomů RWE nebudou příliš zamlouvat. "Přibrzdí to její expanzi na českém energetickém trhu," Nesouvisí poslední odprodeje státních majetkových podílů v energetických distribučních splečnostech se snahou v budoucnu snáze a nenápadně obejít podmínky Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže?

Podle mluvčího firmy (Transgas) Jiřího Wrobela vykázala společnost v tranzitní přepravě zemního plynu zisk, v obchodu s plynem v ČR však měla ztrátu? Prodej plynu vzrostl v roce 2001 o sedm procent, hospodářský výsledek se zvýšil o 250 procent? Jak jsou stanoveny tranzitní poplatky plynu přes ČR? Inkasuje poplatky přes český stát skutečně - český stát? Bude to tak, že zisky bude inkasovat vlastník a management, do budoucna německý, a konečný spotřebitel bude hradit vykazovanou ztrátu?

Akciovou společností se Transgas stal 2. května 2001, když stát rozdělil plynárenský podnik na akciovou společnost a zbytkový státní podnik. Nastoupila jste do státního podniku, za vašeho vedení se přeměnil v akciovku, teď by se měl Transgas stát v rámci privatizace součástí nadnárodní mezinárodně uznávané společnosti RWE? Tedy cesta prakticky od minulosti do vrcholného kapitalismu, a to vše prakticky za půl roku? Privatizace některých podniků se táhnou celá léta a tady dochází k privatizaci strategického odvětví, monopolních distribučních společnosti a tranzitních práv a prakticky současnému převodu do rukou německého vlastníka během jediného roku?

Společnost Transgas dosáhla loni od svého vzniku v květnu zisku 3,49 miliardy korun po zdanění. Plynárenský podnik získala loni německá RWE Gas s nabídkou 4,1 miliardy eur (nyní asi 127 miliard korun). Je zvláštní, jak ztrátový podnik najednou dosáhne zisk 15%. tj 5.03 miliardy před zdaněním za cca půl roku? Znamená to nicméně, že při investici 127 mld. přistoupí RWE Gas na návratnost asi tak 18 let? O čem ta čísla vypovídají?

RWE zatím neoznámila podrobné záměry, které má s českým plynárenstvím, a to i navzdory tomu, že její pracovníci v jednotlivých společnostech již aktivně působí. "Během čtrnácti dnů až tří týdnů firma oznámí podrobné podnikatelské plány, budoucí organizační strukturu plynárenství...?.Prodáváme strategické odvětví národní ekonomiky a teprve týdny po prodeji se dozvíme (možná) jaké jsou záměry nového majitele? Co se skrývá za vytříbenou arogancí současné ředitelky Transgasu?

Co všechno mohlo například ovlivnit prodej českého plynárenství?

Nebude prodej Transgasu pro ČSSD stejnou černou můrou jako byl prodej České námořní plavby Viktoru Koženému pro ODS?

Visí nad prodejem Trasgasu otazníky?

Prodeji českého plynárenství již nic nebrání

Německá firma do tří týdnů oznámí, jaké má podnikatelské záměry s českým plynárenstvím.

Vadim Fojtík , www.ihned.cz/fojtik , HN 6. 5. 2002

Další podmínka, za kterou je stát ochoten prodat společný balík plynárenských akcií, je splněna. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže totiž koncem minulého týdne schválil prodej společného balíku akcií Transgas a osmi distributorů plynu německé RWE Gas. Instituce však podmínila svůj souhlas třemi omezeními, které německý investor při vstupu do českého plynárenství musí dodržet.

Podle rozhodnutí ÚHOS tak RWE nesmí jakýmkoli způsobem ovládnout Moravské naftové doly Hodonín, svého jediného konkurenta na českém trhu. Němci rovněž nesmějí prostřednictvím svého podílu v dolech blokovat jejich obchodní rozhodnutí. Co vedlo Český antimonopolní úřad k takovému rozhodnutí? Obával se zejména možného omezení dodávek konkurenčního plynu od MND nebo omezení služeb při skladování plynu na českém území.

Druhé omezení zakazuje RWE nabýt podíly v elektroenergetických a teplárenských distribučních firmách nebo budovat nové až do doby ukončení privatizace elektroenergetiky, nejdéle po dobu pěti let. Dvě omezení se podle ekonomů RWE nebudou příliš zamlouvat. "Přibrzdí to její expanzi na českém energetickém trhu," shodují se. Němci totiž před časem deklarovali svůj zájem budovat v tuzemsku nové paroplynové elektrárny. Společnost navíc patřila k několika zájemcům o privatizaci české elektroenergetiky, kterou vláda počátkem letošního roku zrušila. V případě vypsání nového tendru tak REW vypadává ze hry.

"Splnění těchto odkládacích podmínek spouští celou transakci privatizace plynárenství," informoval šéf úřadu Josef Bednář. Zároveň dodal, že rozhodnutí není zatím pravomocné.

Podmínky Antimonopolního úřadu budou pro německou společnost zřejmě přijatelné. "Neměly by být zásadní překážkou pro naše obchodní záměry v České republice," řekl Andreas Brabeck z tiskového oddělení společnosti. Předseda představenstva firmy Manfred Scholle pouze uvedl, že "RWE Gas a Transgas se navzájem znamenitě doplňují a získáním českého plynárenství vzroste zákaznická základna naší společnosti na 4,4 miliónu konečných spotřebitelů."

Stát podmínil obchod souhlasem jak německého, tak i českého antimonopolního úřadu. Německý Spolkový kartelový úřad povolil fúzi 14. února. Stát tedy v nejbližším možném termínu převede na REW akcie plynárenských subjektů, za ně pak ve stejný okamžik přijdou na účet FNM peníze.

RWE zatím neoznámila podrobné záměry, které má s českým plynárenstvím, a to i navzdory tomu, že její pracovníci v jednotlivých společnostech již aktivně působí. "Během čtrnácti dnů až tří týdnů firma oznámí podrobné podnikatelské plány, budoucí organizační strukturu plynárenství a nový management společnosti Transgas," informoval zdroj blízký německé RWE.

Vláda určila německou společnost jako vítěze tendru na státní podíly v plynárenských firmách loni 17. prosince. Investor za 4,1 miliardy eur, které státu zaplatí, ovládne 96,99 procenta akcií Transgasu a od 46 do 58 akcií v osmi regionálních distributorech plynu.

Letos 29. ledna pak zástupci společnosti a Fondu národního majetku podepsali kupní smlouvu. Od stejného termínu začala platit pro RWE i některá omezení obsažená v ratifikovaném dokumentu. Investor nesmí mimo jiné bez písemného souhlasu FNM převádět nabyté akcie plynárenských firem na třetí osobu. Podle dalšího smluvního ustanovení nesmí RWE žádnou z koupených společností přivést ke krachu a musí zachovat plynulé zásobování odběratelů plynem.

České plynárenství vstupuje do Evropy

GENERÁLNÍ ŘEDITELKA TRANSGAS ALENA VITÁSKOVÁ

* Nastoupila jste do státního podniku, za vašeho vedení se přeměnil v akciovku, teď by se měl Transgas stát v rámci privatizace součástí nadnárodní mezinárodně uznávané společnosti RWE. Tedy cesta prakticky od minulosti do vrcholného kapitalismu, a to vše prakticky za půl roku. Který krok byl nejtěžší?

Přesvědčit všechny okolo, že privatizace není jen formální změna vlastníka. Tedy abychom si rozuměli, hovoříme o úspěšné privatizaci. Že byla úspěšná, potvrzuje i 133 miliard, za které se plynárenství prodává.

* Nemůžete se zase tak divit rozšířenému názoru, že privatizace znamená prostě jen jiného majitele. Tento názor vychází ze zkušenosti občanů, kdy privatizace spočívala v tom, že se nápis státní podnik jen přemaloval písmeny a. s. Co podle vás mluví pro to, že vaše působení a tedy privatizace byla úspěšná? Jako generální ředitelka logicky nemůžete tvrdit nic jiného.

To, že Transgas koupil za velmi solidní cenu přední hráč na mezinárodním trhu, je podle mého měřítko úspěšnosti privatizace. Cena je důležitá, ale až na druhém místě. Rozhodující je, kdo je strategický partner. RWE je podle mne jako nadnárodní společnost zaměřena zákaznicky, což je důležité hlavně pro budoucnost. Budoucností je totiž v moderní, sjednocující se Evropě, třeba poměřovat všechny rozhodnutí a kroky, které tady učiníme. RWE umí zvládat trendy, které sleduje svět iEvropa. Tady se ještě nevžila teze, že zahraniční vlastník za slušnou cenu nekoupí žádný šmejd. Ke koupi jej nic nenutí. Něco se musí nabídnout. Ne fikce, ale realita. Ne záměr, ale stav.

Cena byla proto koneckonců i oceněním managementu, protože kdyby byla společnost špatně řízena, nedostala by tak příznivou cenu. Vstoupili jsme do RWE jako rovnocenný partner, nikoli jako chudý příbuzný. Prodej plynu vzrostl v roce 2001 o sedm procent, hospodářský výsledek se zvýšil o 250 procent. To jsou čísla, která zajímají zahraniční investory, a podle toho hodnotí podnik imanažery.

* Nepomohlo při transformaci podniku také to, že Transgas byl vždy vnímán jako firma evropského významu?

Privatizací a změnami, kterými firma prošla před vstupem zahraničního vlastníka, se výrazně zhodnotila a stane se součástí nadnárodní společnosti. Zlepšila se tak i pozice českého plynárenství. Dřívější postavení společnosti ale mělo i druhou, trochu problematičtější stránku. Moc se nebere v potaz skutečnost, že společnost byla státním podnikem ještě v první polovině loňského roku. Byla to společnost, která vydělávala peníze, zaměstnanci měli svá místa a výplaty jisté. Energetická společnost si žila v poklidu, jako by se okolo nic nedělo. Lidé byli zvyklí na to, že zde něco existuje, má to tradici a prostě to bude existovat i nadále. To se muselo změnit.

* Konkrétně - co se změnilo?

Když měníte státní podnik na akciovku, je jiná již samotná struktura řízení. Mění se organizace podniku, musíte vytvořit akceschopný tým. Dojde k profesní změně. Společnost se poprvé začíná starat o zákazníky. Tedy muselo se přejít na firmu zákaznicky orientovanou, protože nikde a nikdy již nebudou zákazníci dáni nebo předepsáni. Naopak, liberalizace prostředí nám zákazníky může vzít.

* Co bylo těžší změnit - lidi, nebo podmínky?

Těžší je získat lidi. Bez schopných lidí totiž firma nic neznamená. Zaměstnanci ale podle mého mínění smysl všech změn pochopili a do procesu, který odstartovalo vedení, se plně zapojili.

* Kdo se zapojil lépe - mladší, nebo starší zaměstnanci?

Já pracovníky rozděluji pouze na schopné a neschopné. Najdete je v každé věkové kategorii. Nejlepší je, když se vám podaří získat schopné jak mezi mladými, tak mezi staršími - spojit zkušenosti s dynamikou. Úspěšný manažer nemůže ve významné firmě, která se chce dlouhodobě udržet, vsadit jen na jednu skupinu.

* Neznervóznil vás prodej slovenské energetiky konsorciu firem, které jsou vlastně konkurenty budoucího vlastníka Transgasu, společnosti RWE? Nehrozí třeba, že vypukne konkurenční boj, na který by mohl Transgas doplatit například tím, že by se plyn přepravoval jinudy, třeba přes Rakousko?

Každá změna vlastníka má v tom kterém období určitý dopad. Předpokládám ale, že výsledkem tohoto prodeje bude pokračující spolupráce. Protože se SPP přepravujeme plyn do západní Evropy již třicet let na základě dlouhodobých kontraktů bude spolupráce pokračovat, byť pod taktovkou nových vlastníků. A mimochodem, ani velké firmy nemohou bez vzájemné spolupráce existovat.

* Projevilo se nějak, že majoritním vlastníkem se stane právě RWE?

Když se vlastníkem stane tak významný hráč, jako je RWE, má to pro nás samozřejmě velký význam. Rázem jsme se již alespoň v plynárenství dostali do Evropy.

* Přinese to něco pro spotřebitele?

Vstup RWE jako multiutilitní společnosti, tedy firmy, která poskytuje služby zákazníkům v celém sortimentu, musí být výhodný i pro zákazníka.

* Ale co budoucnost plynu jako média. Neohrozí zájem zákazníků například nástup elektřiny?

Elektrická energie je sekundární energie. Plyn je primární. Z toho bych vycházela v názoru, že plyn bude vždy jako produkt, přestože se dováží, zajímavý. Elektrická energie musí z něčeho vznikat, což není zadarmo.

* Takže firma roste, prošla transformací, kterou uznal tak renomovaný podnik, jako je RWE, a firmu koupil. Samá pozitiva. Teď jinak, co se nepovedlo?

Nepovedlo se mi zcela odhalit původce některých mediálních útoků proti mé osobě. Vzhledem k tomu, že jsem důsledná, předpokládám, že se mi to brzy podaří.

* To jste si ještě nezvykla na to, že mezi národní zvyky patří "neodpouštět úspěch"? Obdobné zkušenosti má celá řada úspěšných lidí.

Něco budovat, tvořit, zlepšovat je těžší než něco bořit, působit destruktivně, znehodnotit. Proč zlu ulehčovat pozici?

* Je pravda, že vedete spor se dvěma týdeníky?

Je to pravda.

* Proč se soudíte?

Spor je o ochranu osobnosti, protože si myslím, že nelze přejít, že se někdo jen tak škrtem pera pokouší znehodnotit váš život, život vašich blízkých, přátel.

* To jste musela složit ale pěkných pár set tisíc korun soudních poplatků. Není to riziko?

Já si věřím, protože mám pravdu. Věřím i v české soudy. Kdybych nebyla přesvědčena o pravdě, která je na mojí straně, neměla důvěru v české soudnictví, tak bych tak vysoké poplatky nesložila.

* Když spor vyhrajete, co s penězi uděláte?

Dám je na transplantaci mozku těch, kteří závidí a nemohou pro svoji neschopnost přežít něčí úspěch.

rozhovor: Martin Procházka, Jiří Vavroň, Právo 5.4.2002

Transgas se ziskem 3,5 miliardy
Společnost Transgas dosáhla loni od svého vzniku v květnu zisku 3,49 miliardy korun. Zisk před zdaněním dosáhl 5,03 miliardy korun, kumulovaný zisk za celý rok po započítání ztráty dřívějšího státního podniku činil 4,79 miliardy korun. Na tiskové konferenci to včera oznámila generální ředitelka podniku Alena Vitásková.

Tržby Transgasu byly od loňského května 32,4 miliardy korun. Předloni hospodařil tehdejší státní podnik se ziskem 1,82 miliardy a tržbami 42 miliard korun. Akciovou společností se Transgas stal 2. května 2001, když stát rozdělil plynárenský podnik na akciovou společnost a zbytkový státní podnik.

Podle mluvčího firmy Jiřího Wrobela vykázala společnost v tranzitní přepravě zemního plynu zisk, v obchodu s plynem v ČR však měla ztrátu.

Loni prodal Transgas rekordní množství 9,8 miliardy metrů krychlových plynu. Vitásková se neobává toho, že potom, co slovenského přepravce plynu získalo konsorcium Ruhrgas/Gazprom/Gas de France, by mohl ruský plyn do západní Evropy putovat mimo ČR.

Podle některých spekulací by totiž po případné neshodě mezi RWE Gas a novým majitelem slovenského plynárenství mohl plyn proudit přes rakouský nebo polský plynovod. "Emoce nemohou převýšit ekonomické důvody, nepředpokládám proto, že by mohlo dojít ke změně trasy," uvedla ředitelka a dodala, že Transgas má s Gazexportem, dceřinou společností Gazpromu, uzavřeny dlouhodobé smlouvy.

Plynárenský podnik získala loni německá RWE Gas s nabídkou 4,1 miliardy eur (nyní asi 127 miliard korun).

05.04.2002 - (ČTK, pro)

Zástupci Fondu brali miliony

MAREK PRAŽÁK, JANA KLÍMOVÁ - MF Dnes 08.04.2002

Příjmy státních úředníků teď půjdou kvůli novele zákona o střetu zájmů výrazně dolů

Praha - Donedávna se počítali mezi nejlépe placené zaměstnance v zemi, obdobné špičkovým manažerům. Jejich roční příjmy se pohybovaly v řádech milionů korun; spousta z nich se vozila ve služebních Oplech Astra a Vectra a těšila se z až mnohamilionových životních pojistek. Ve skutečnosti se však jednalo o státní úředníky, o úzkou skupinu pracovníků Fondu národního majetku. Malá parta vyvolených na FNM si ročně přišla na pět milionů korun a několik desítek dalších zaměstnanců mělo příjmy v řádech statisíců. Získávat odměny v dozorčích radách a představenstvech polostátních firem jim umožňovala dosavadní úprava zákona o střetu zájmů, podle něhož na rozdíl od ministerských úředníků mohli od společností pobírat finanční odměny a brát desetiaž statisícové částky jako podíl na zisku firem. To vše platilo do konce března. Od té doby se zákon o střetu zájmů začal vztahovat i na zaměstnance FNM a na poslance (v orgánech firem však působí poslední dva za ODS - Oldřich Vojíř v ČEZ a Zdeněk Š vrček v Českém Telecomu). Nejvíc asi pocítí nový zákon sama předsedkyně FNM Zdeňka Němcová, a to vzhledem ke svým četným funkcím: sedí v dozorčích radách Transgasu, ČEZ a Unipetrolu. Pak následuje místopředseda Jan Juchelka, nominovaný do Českého Telecomu, Komerční banky a Severočeské energetiky, poradce předsedkyně Luboš Vaněk, zasedající v Telecomu, Transgasu, firmě Mero a Severomoravské energetice, a právnička Olga Horáková, působící v Severočeských dolech, Transgasu a ČEZ. K nim je třeba přičíst poradce ministra Rusnoka Jaroslava Ungermanna, který má na FNM částečný úvazek a zastupuje jej v Sokolovské uhelné a Unipetrolu. Ani jeden z těchto lidí se nechtěl o svých příjmech za působení ve firmách bavit. "Nezlobte se, je to soukromá záležitost, nebudu se k tomu vyjadřovat," řekl například Luboš Vaněk. Příjmy všech těchto lidí se nyní výrazně sníží.

Miliony od ČEZ

Největší firmy vyplácejí členům dozorčích rad a představenstev i výrazně přes milion korun ročně. MF DNES získala detailní rozpis odměn v elektrárenské společnosti ČEZ, která patří mezi nejštědřejší. Dvanáct členů dozorčí rady, v níž zastupuje stát polovina (z toho dva z FNM), si loni na odměnách rozdělilo 4,5 milionu korun. Za jejich životní pojistky, které si mohou po skončení funkce vybrat, firma zaplatila 10,5 milionu korun. Dalších 7,5 milionu šlo na tantiémy, tedy podíly na zisku firmy. Dohromady jde o 22,5 milionu, tedy na jednoho člověka připadá v průměru 1,9 milionu korun. K tomu je ještě třeba přičíst možnost jezdit automobilem Opel Astra a právo používat firemní počítač a mobilní telefon. ČEZ také nabízel program prodeje akcií, ten však není využíván, protože tržní cena je nižší, než za kolik mají právo získat podíl ve firmě členové dozorčí rady a představenstva. V Transgasu a dalších podnicích většinově vlastněných státem, jako je Český Telecom a Čepro, jsou odměny obdobné. V Čepru získal poradce ministra Radek Šnábl kromě notebooku i služební vůz Opel Vectra. "Nabízeli mu dokonce, zda nechce mercedes," říká jeho blízký spolupracovník. Zhruba poloviční příjmy měli dosud zástupci státu v uhelných společnostech a regionálních distributorech elektřiny či Unipetrolu. I jeho zástupci odmítli odměny komentovat. "Měsíční odměny se pohybují mezi dvaceti až třiceti tisíci korunami, roční tantiéma je kolem čtvrt milionu," říká zástupce soukromého investora v jednom z polostátních distributorů elektřiny.

Radši peníze než služba

Ze zhruba dvou stovek zaměstnanců delegoval FNM do polostátních firem podle mluvčí Jany Víškové asi 90 lidí. Na fondu se teď obávají, že jim klíčoví zaměstnanci, pro které členství ve firmách znamenalo hlavní část příjmů, odejdou. To již potvrdil Vladimír Menšík, který zastupuje fond v těžební firmě OKD. Právě ta přitom těsně před platností nového zákona vyplatila mimořádné odměny členům dozorčí rady: každému přes milion korun. "U nejvyšších šéfů takový problém nebude, stále jim zůstane velmi slušný plat. Moje příjmy se sníží na třetinu. Horší bude udržet úředníky, kteří budou brát třeba dvacet až třicet tisíc korun hrubého měsíčně," říká čelný představitel FNM. Podle novely zákona nebudou státní úředníci smět odměny pobírat, zároveň však nebudou ručit svým majetkem za škody vzniklé špatnými rozhodnutími.

Sporná novela?

Platnost novely zákona o střetu zájmů by nicméně mohl zastavit Ústavní soud. Bývalý předseda dozorčí rady ČEZ a zároveň bývalý zaměstnanec ministerstva průmyslu Jiří Marek, který odměny za svou činnost v kontrolním orgánu firmy nesměl dostávat, totiž napadl tuto praxi sérií žalob a nyní se chystá právě k Ústavnímu soudu. "Jsem přesvědčen, že výsledek bude pro mě kladný. Opírám se o Listinu práv a svobod v tom smyslu, že za práci náleží odměna. Dalším faktem podle mě je, že když jsem já za odvedenou práci nedostal peníze, tak se neoprávněně obohatila společnost," uvedl Marek. To je také podle něj meritum věci, kterým se doposud soudy, které Markovy žaloby projednávají již zhruba sedm let, nezabývaly. Kladným výsledkem doposud skončila pouze žaloba, kterou podal po dohodě s dalším členem dozorčí rady ČEZ před šesti lety. Jejím výsledkem bylo, že má úředníkům vyplatit tantiémy, ale kvůli dalším sporům se tak dosud nestalo.

Šťastní externí poradci

Všichni ale kvůli novele zkrátka nepřijdou. Zbývá totiž skupina několika málo desítek "externích" spolupracovníků ministerstev a FNM, na něž se zákon nevztahuje. Mezi nimi je například poradce Václava Klause Jiří Weigel, který byl ministerstvem financí nominován do Sokolovské uhelné, nebo poradce ministra financí Jiřího Rusnoka Radek Šnábl v představenstvu Čepra. Podle odhadů se jejich příjem pohybuje od statisíců po milion korun ročně. Konkrétní jména externích spolupracovníků však FNM ani ministerstva nechtějí sdělit.

Lidé z FNM, kteří měli nejvyšší výdělky za členství ve firmách

funkce na FNM firmy, do kterých odhad ročních příjmů
je nominoval stát (včetně pojistek a naturálií)

Zdeňka Němcová předsedkyně Transgas, ČEZ,
Unipetrol 2,5-5 milionů korun

Jan Juchelka místopředseda Český Telecom,
Severočeská energetika,
Komerční banka* 2,5-5 milionů korun

Olga Horáková šéfka právní sekce Severočeské doly,
Transgas, ČEZ 2-4 miliony korun

Luboš Vaněk vedoucí kanceláře Mero, Český telecom,
předsedkyně Severomoravská energetika,
Transgas 2,5-5 milionů korun

Radek Mička šéf odboru Mero, Severočeské doly,
kontroly Pražská energetika 1-2,5 milionu korun

Milan Wagner pracovník Vítkovice, Osinek,
pobočky Severomoravská
v Ostravě plynárenská 1-2 miliony korun

Anna Richtrová poradkyně OKD, Nová huť,Osinek
předsedkyně 2-4 miliony korun

* poznámka: Jana Juchelku v dozorčí radě KB ponechala francouzská Société Genéralé

Pramen: ČTK

a zavzpomínejme si,jak to začínalo.