Jan Keller
Občanská demokratická strana představila ve svém předvolebním agitačním cyklu nejnověji téma ekologické. Aby bylo představení co nejpůsobivější, přetřela pro tento účel obětavě svůj vlastní znak z barvy modré na brčálově zelenou. Pro emblematického ptáka Klausovy strany však bylo toto nečekané zacházení naprostým šokem.
Jeho vrcholná zmatenost poznamenala celý předvolební
materiál, v jehož tónu nelze přeslechnout nekoordinované
plácání uměle přibarvených křídel.
Zmatenost se projevuje už ve třídění občanů do dvou
zvláštních kategorií. Pokud se svobodní občané ze své
vlastní vůle aktivně angažují v nesčetných ekologických
kauzách, jsou v dokumentu ODS posměšně nazýváni
"ekologisty", kteří patří do "úzké skupinky
osvícených", či jsou ocejchováni jako "samozvaní
ochránci" (to zcela zřejmě po vzoru dřívějších
chartistů).
Pokud se naopak občan o přírodu a věci veřejné raději
příliš nestará a, aby se nespálil, pro jistotu si hledí jen
svého, obrací se na něj ODS s důvěrou jako na někoho, kdo
má dostatek soudnosti, uvážlivosti a zdravého rozumu.
Nejmoudřejší z občanů jsou pak evidentně ti, kdo po vzoru
univerzitního profesora Václava Klause nikdy neslyšeli o
ekologii jako samostatné vědní disciplíně, nevěří v
hrozbu klimatických změn a nevědí, co jsou to přírodní
zdroje.
Zmíněný dokument s kuriózním názvem "ODS volí
prostředí pro život" hned v úvodu chválí stát, který
za vlády Václava Klause prý učinil maximum pro zlepšení
našeho životního prostředí. Vzápětí je tentýž stát
nakopnut coby vševědoucí instituce, která chce ovládat naše
životy a vybírat od nás vysoké daně. ODS neprozrazuje,
který dobrodinec za nás výdaje na životní prostředí
zaplatí. Možná přiveze peníze v zelené igelitce zase Pepa z
Hongkongu, který se o své přebytky tak rád a tak nezištně
dělí.
Ekologičtí experti ODS, kteří zřejmě netuší, že
ptáci se, na rozdíl od stromů a keřů, na jaře nezelenají,
přivádějí svého erbovního opeřence do velice delikátní
situace. To když předvádí jádro svého programu. Tvrdí, že
trh spolehlivě ochrání ty části přírody, které mají své
vlastníky. Je to stará historka o hodném
soukromníkovi, který si střeží svůj palouček s
bublajícím potůčkem. To tvrdila ODS už při svém vzniku. V
průběhu 90. let si její analytici bystře povšimli, že řada
pragmatických soukromníků klidně prodá svůj palouček i s
bublajícím potůčkem třeba jako skládku toxického odpadu.
Proto ke svému programu připojila větu, podle níž
"nedotčené přírodní prostředí není jedinou prioritou
lidí".
Abychom tedy programu ODS dobře rozuměli: V zájmu ochrany
životního prostředí je třeba vytvořit "trh s
obchodovatelnými povoleními k vypouštění škodlivin do
ovzduší a do vody". V zájmu ochrany přírody je třeba
přírodu privatizovat do soukromých rukou, a to i v těch
případech, kdy to neslouží zájmům ochrany životního
prostředí. Může si člověk vůbec dovolit tak rozumově
rozšafnou stranu u volební urny přehlédnout?
I když má Klausova strana všechno, tak jako obvykle, parádně
promyšleno, přetírat modré ptáky pár měsíců před
volbami na zeleno není dobrý nápad. Je to jen zbytečné
trápení zvířat.
(Autor je sociolog)
PRÁVO 22. března
| Mrtvé
haldy pneumatik Pravo 22.3.2002 Všeobecně známá je situace se starými pneumatikami, které se k nám dovážejí hlavně z Německa pro účely recyklace. Tuny jich však většinou končí na opuštěných skládkách. Příkladem je obec Králíky na Královéhradecku, kde leží pod širým nebem sedm tisíc tun starých pneumatik. V Rynholci na Rakovnicku se jich na opuštěné skládce nachází dokonce sedmkrát tolik. Byly dovezeny se souhlasem ministerstva životního prostředí. Němci za každou tunu vypláceli 65 marek a ještě pneumatiky přivezli až na místo. Například do Rynholce na
Rakovnicku si pneumatiky nechala v roce 1992 přivézt
firma Tubeko. Zpočátku je používala k výrobě
umělých povrchů pro sportovní stadiony, avšak na
přelomu let 1995 a 1996 zkrachovala. 7 x 7000 x 65 = 3 185 000 DM, tak co chcete, Rynholčania? Pánům z Tubeka sice přiteklo přes 60 mil. Kč, ale přesto zkrachovali. Tak to tam koukejte uklidit. Podnikání není žádná prdel, zeptejte se Klause! P.V.S. Slapy: - zákon džungle Vinou Schlingova resortu
ovládly přehradu skútry |
Modří ptáci hledají hnízdo
ODS vyhlásila své další volební téma - životní prostředí. Protože je prozatím okázale ignorovala, vzbudila zmínka o této problematice na tiskové konferenci velké očekávání. Stále však čekáme marně, ODS zatím nenavrhla nic.
Nepočítáme-li letáček, který kromě několika prázdných ideologických frází obsahuje pouze jakousi infantilně stylizovanou malůvku. Klausův volební štáb se dopustil kouzla nechtěného. Nic totiž nemůže vyjádřit postoj ODS přesněji než právě obrázek zeleného stromu a hejna nepozemsky vyhlížejících modrých ptáků, kteří kolem něj zmateně poletují. Tento závěr vyplývá ze srovnání navenek hlásaných hesel s konkrétními výsledky parlamentních hlasování.
Poslanci ODS se například mnohokrát pokoušeli zbavit občany práva vyjadřovat se k tomu, zda v sousedství jejich obce bude stát cementárna nebo třeba dětské hřiště. ODS tedy prosazuje nikoli "méně regulace", ale naopak více moci byrokratům na úkor občanů.
Podobně zacházejí občanští demokraté s tezí o volném trhu. Úspěšně zabránili narovnání povinností v zacházení s odpadem mezi výrobci nápojů ve vratných a nevratných lahvích. Pokoušeli se také zrušit povinnost spaloven, hutí a elektráren platit za znečištění, které produkují. Náklady na likvidaci dopadů znečištění chtěla ODS přesunout na daňové poplatníky. Zůstala však osamocena.
Stejně jako při hlasování o zrušení ochrany zemědělského půdního fondu. To mělo uvolnit cestu jednomu typu podnikání (investiční stavebnictví), na úkor jiných (zemědělství, turistický ruch). V důsledku nasměrování výstavby skladišť a montážních hal do příměstské krajiny by ve městech zůstávalo více zbořenišť po zrušených fabrikách.
Již nyní přitom bývá problém přesvědčit investory, že tato místa potřebují nové využití především. "Nechceme stejná pravidla pro všechny - chceme zvýhodnit některé firmy," mělo by stát na transparentu zavěšeném na sídle ODS. Taková reklama je však zbytečná - příslušní manažeři už dávno dobře vědí kam zajít. Volání občanů po zdravém a kvalitním prostředí pro život má pramalou šanci uspět v konfliktu se zájmy "špinavé" části průmyslu, které zpravidla hájí právě ODS.
Na jedné straně se ODS tváří jako
zastánce volného trhu a svobody, na druhé straně se ovšem
chová jako bojovník za všemožné soukromé zájmy. Proto se
nedivme, že ODS není schopna zveřejnit konkrétní představu
své ekologické politiky, existujeli vůbec nějaká.
Nepodceňujme ale Václava Klause, jistě má ještě nějaké
eso v rukávu. Na konci své "ekologické" dekády by
například mohl rozšířit svůj slavný výrok: "Ekologie
není věda, a proto se ekologové zakazují." Alespoň
uvnitř hranic České republiky po případném volebním
vítězství ODS.
Libor Ambrozek (Autor je poslanec KDU-ČSL), Právo 30.3.2002
| Trh
a pravidla umí chránit lesy i půdu RING VOLNÝ , Právo 1.4.2002 O co nám jde? Především jsme přesvědčeni, že pozitivní vývoj stavu životního prostředí je možný pouze ve svobodné demokratické společnosti s tržní ekonomikou. A máme pro to jednoznačné důkazy. V roce 1989 byl stav přírodního prostředí u nás alarmující - patřil k nejhorším v Evropě a v lecčem, například v emisích síry, dokonce k nejhorším na světě. Po dvanácti letech se již můžeme srovnávat s průměrem Evropské unie. Od roku 1989 jsme například snížili znečišťování ovzduší prachem na 9 procent a sírou na 14 procent, snížili znečišťování vod biologickým odpadem na 13 procent a nerozpustnými látkami na 15 procent. Prosím pana Kellera, aby si tato fakta podtrhl. Stálo to každého z nás hodně práce i peněz. Na zlepšení přírodního prostředí jsme celkem vynaložili 300 miliard korun. Největší kus práce jsme udělali za vlád vedených Václavem Klausem, kdy investiční výdaje podniků, obcí a státu dosáhly 2,5 procenta HDP. Na rozdíl od socialismu se tedy svoboda, demokracie a trh prokazatelně osvědčily. Nevidíme důvod, proč by tomu tak nemělo být i v budoucnu. Rozhodně nás o opaku nepřesvědčí ekologičtí radikálové. Ke zlepšení totiž nedošlo díky jejich přivazování se ke stromům, k branám Temelína či k buldozerům stavějícím dálniční obchvat. Ostatně to sami zřejmě dobře vědí, a proto se Brandýskou deklarací přivázali ke KDU-ČSL a Unii svobody. Dobře fungující trh s pevnými pravidly hry umí ochránit ty části našeho přírodního prostředí, které mohou být vlastněny, což jsou lesy, půda a odpady. Malebný obraz české a moravské krajiny vznikl interakcí člověka s přírodou. Je především dílem vlastníků polí a lesů - zemědělců a lesníků. Nejvíce ji poškodilo a v mnohých částech její půvab setřelo až znárodnění, kolektivizace, zkolchoznění. Jsme přesvědčeni - a dění okolo nás je toho důkazem - že ji mohou kultivovat opět jen konkrétní vlastníci, i když již bude mít zčásti jinou podobu, spojenou s novými funkcemi, danými našimi potřebami a možnostmi. Jestliže budou možnosti využívání krajiny ve stále větším rozsahu omezovány, lidé tyto oblasti opustí a krajina zpustne. To však našim cílem není. Jsme naopak přesvědčeni, že je v lidských silách využívat krajinu k oboustrannému prospěchu. Především díky jasně definovaným vlastnickým vztahům, jejichž rychlejší nastolení považujeme za důležitý úkol příští vlády. Ostatně iobce mají dost rozumu, jak své přírodní prostředí využívat a rozvíjet. Odpady během jejich "životního" cyklu vždy někomu patří a ten se musí postarat o jejich likvidaci. Lidé jsou racionální a jestliže musí za likvidaci svých odpadů platit podle jejich množství, sami dbají, aby jich bylo co nejméně. To současný stav "jednotné popelnice" popřel, a to je nutno změnit. Trh nemůže ochránit ty části přírodního prostředí, které nemohou být vlastněny, jako je vzduch a z větší části i voda. V těchto případech musí nastoupit stát prostřednictvím zákonů, stanovujících míru a tempo jejich dalšího očištění. ODS k tomu navrhuje využít metodu trhu s obchodovatelnými povolenkami - stát vydá znečišťovatelům obchodovatelná povolení k vypouštění stále se snižujícího množství škodlivin. Jejich vlastníci vytvoří trh povolenek a hledají tak nejefektivnější cestu ke snižování znečištění sami. Sami zváží, zda si pořídí novou technologii zajišťující snížení pod stanovenou hranici a své povolenky prodají, nebo zda je pro ně výhodnější nakoupit povolenky od podniku, který snížil své znečišťování rychleji, než stanovila pravidla hry. Jsme přesvědčeni, že člověk a příroda nestojí proti sobě, ale že k sobě patří. Nechceme, aby se naše země rozdělila
na rezervaci přírodní a rezervaci lidskou. Chceme
přírodu chránit i využívat. Proto volíme
prostředí pro život. |
Jízda na ježkovi
Jam Keller, Autor je sociolog PRÁVO 5. 4. 2002
Jeden z oblíbených vtipů z dob reálného socialismu se tázal, zda je možno sednout si bez kalhot na ježka a přitom se nepopíchat. "Ano, pokud je to stranický úkol," zněla žertovná odpověď. Na krátkou dobu po listopadu pak zavládla velká radost, že stranické úkoly tohoto typu patří již definitivně minulosti. Jen o pár let později se začala šikovat nová fronta zájemců o jízdu na ježkovi.
Jaký stranický úkol připadl v této soutěži
Václavu Menclovi, stínovému ministru životního prostředí
za ODS? Jeden z nejtěžších, nejpichlavějších a
nejožehavějších. Má za úkol alespoň do voleb veřejnost
přesvědčovat, že právě Klausova strana je velkým
ochráncem přírody. Má představovat v decentně nazelenalém
odstínu stranu, jejíž poslanci dělali vždy maximum, aby
učinili dokonale bezzubým jak zákon na ochranu přírody, tak
zákon o posuzování dopadu lidských činností na přírodní
prostředí.
Kuráž, s jakou si na ježka sedá, nelze panu stínovému
ministrovi rozhodně upřít. Vyjmenovává, o kolik jsme za
vlád vedených Václavem Klausem snížili zátěž ovzduší
prachem a sírou. Dokonce mne žádá, abych si ta procenta
podtrhl. Ta procenta znám stejně dobře jako pan architekt
Mencl. Na rozdíl od něj si navíc ještě pamatuji, že ono
snižování emisí bylo Klausově vládě uloženo zákonem o
čistotě ovzduší z roku 1991. Tento zákon dokázal prosadit
ministr Josef Vavroušek v době, kdy o existenci přátel
přírody sdružených v klubu ODS nebylo vidu ani slechu.
Někteří ptáci se prostě rádi chlubí cizím peřím.
Další stranický úkol ukládá Václavu Menclovi, aby nějak
přijatelně zdůvodnil záměr své strany likvidovat poslední
ostrůvky málo dotčené přírody v naší zemi. Václav Mencl,
který si už nevzpomíná, kdo u nás uzákonil povinnost
snížit emise, zapomněl dokonce i to, že režim chráněných
krajinných oblastí je zónován způsobem, který v nich
nezakazuje veškeré podnikatelské aktivity a nevyhání
obyvatelstvo z těchto zón. Vynechávající paměť a nízké
povědomí o institucionálním uspořádání ochrany přírody
patří zřejmě k základním předpokladům každého, kdo se
chce v ODS ucházet o místo ministra životního prostředí.
Možná i toho ježka si pan architekt v atlase hmyzožravců s
někým popletl. Jeho kuráž by šla vysvětlit také tímto
způsobem.
Hlavním stranickým úkolem Václava Mencla je nějak zamluvit
ochranu přírody, aby se nedotkla ideologie čistého trhu bez
přívlastků. Je to úkol olbřímí, uvážíme-li, že zcela v
souladu se zákony trhu a pod taktovkou neviditelné ruky zmizela
za poslední století z povrchu planety polovina světových
pralesů a polovina ekologicky nenahraditelných mokřadů.
Takové detaily jsou ovšem hluboko pod rozlišovací schopností
expertů ze Sněmovní ulice. Jako alibi prosazují tržní
emisní poukázky, tedy opatření, které lze nastavit klidně i
tak, že to umožní pěti procentům nejbohatších emitovat i
nadále pětadvacet procent skleníkových plynů.
Na ekologickém volebním programu ODS má bezpochyby největší
cenu papír, na němž byl vytištěn. Kdo však nesplní úkol,
nedostane odměnu. Tak tedy příjemnou a hodně dlouhou
předvolební jízdu, pane stínový ministře!