Trápení zeleného Klausova ptáka. Barvy a poletování sleduje Keller a Mencl.

Občanská demokratická strana představila ve svém předvolebním agitačním cyklu nejnověji téma ekologické. Aby bylo představení co nejpůsobivější, přetřela pro tento účel obětavě svůj vlastní znak z barvy modré na brčálově zelenou. Pro emblematického ptáka Klausovy strany však bylo toto nečekané zacházení naprostým šokem.

Jeho vrcholná zmatenost poznamenala celý předvolební materiál, v jehož tónu nelze přeslechnout nekoordinované plácání uměle přibarvených křídel.

Zmatenost se projevuje už ve třídění občanů do dvou zvláštních kategorií. Pokud se svobodní občané ze své vlastní vůle aktivně angažují v nesčetných ekologických kauzách, jsou v dokumentu ODS posměšně nazýváni "ekologisty", kteří patří do "úzké skupinky osvícených", či jsou ocejchováni jako "samozvaní ochránci" (to zcela zřejmě po vzoru dřívějších chartistů).

Pokud se naopak občan o přírodu a věci veřejné raději příliš nestará a, aby se nespálil, pro jistotu si hledí jen svého, obrací se na něj ODS s důvěrou jako na někoho, kdo má dostatek soudnosti, uvážlivosti a zdravého rozumu. Nejmoudřejší z občanů jsou pak evidentně ti, kdo po vzoru univerzitního profesora Václava Klause nikdy neslyšeli o ekologii jako samostatné vědní disciplíně, nevěří v hrozbu klimatických změn a nevědí, co jsou to přírodní zdroje.

Zmíněný dokument s kuriózním názvem "ODS volí prostředí pro život" hned v úvodu chválí stát, který za vlády Václava Klause prý učinil maximum pro zlepšení našeho životního prostředí. Vzápětí je tentýž stát nakopnut coby vševědoucí instituce, která chce ovládat naše životy a vybírat od nás vysoké daně. ODS neprozrazuje, který dobrodinec za nás výdaje na životní prostředí zaplatí. Možná přiveze peníze v zelené igelitce zase Pepa z Hongkongu, který se o své přebytky tak rád a tak nezištně dělí.

Ekologičtí experti ODS, kteří zřejmě netuší, že ptáci se, na rozdíl od stromů a keřů, na jaře nezelenají, přivádějí svého erbovního opeřence do velice delikátní situace. To když předvádí jádro svého programu. Tvrdí, že trh spolehlivě ochrání ty části přírody, které mají své vlastníky. Je to stará historka o hodném soukromníkovi, který si střeží svůj palouček s bublajícím potůčkem. To tvrdila ODS už při svém vzniku. V průběhu 90. let si její analytici bystře povšimli, že řada pragmatických soukromníků klidně prodá svůj palouček i s bublajícím potůčkem třeba jako skládku toxického odpadu. Proto ke svému programu připojila větu, podle níž "nedotčené přírodní prostředí není jedinou prioritou lidí".

Abychom tedy programu ODS dobře rozuměli: V zájmu ochrany životního prostředí je třeba vytvořit "trh s obchodovatelnými povoleními k vypouštění škodlivin do ovzduší a do vody". V zájmu ochrany přírody je třeba přírodu privatizovat do soukromých rukou, a to i v těch případech, kdy to neslouží zájmům ochrany životního prostředí. Může si člověk vůbec dovolit tak rozumově rozšafnou stranu u volební urny přehlédnout?

I když má Klausova strana všechno, tak jako obvykle, parádně promyšleno, přetírat modré ptáky pár měsíců před volbami na zeleno není dobrý nápad. Je to jen zbytečné trápení zvířat.
(Autor je sociolog)

PRÁVO 22. března

Mrtvé haldy pneumatik

Pravo 22.3.2002

Všeobecně známá je situace se starými pneumatikami, které se k nám dovážejí hlavně z Německa pro účely recyklace. Tuny jich však většinou končí na opuštěných skládkách. Příkladem je obec Králíky na Královéhradecku, kde leží pod širým nebem sedm tisíc tun starých pneumatik.

V Rynholci na Rakovnicku se jich na opuštěné skládce nachází dokonce sedmkrát tolik. Byly dovezeny se souhlasem ministerstva životního prostředí. Němci za každou tunu vypláceli 65 marek a ještě pneumatiky přivezli až na místo.

Například do Rynholce na Rakovnicku si pneumatiky nechala v roce 1992 přivézt firma Tubeko. Zpočátku je používala k výrobě umělých povrchů pro sportovní stadiony, avšak na přelomu let 1995 a 1996 zkrachovala.

(zr)

7 x 7000 x 65 = 3 185 000 DM, tak co chcete, Rynholčania? Pánům z Tubeka sice přiteklo přes 60 mil. Kč, ale přesto zkrachovali. Tak to tam koukejte uklidit. Podnikání není žádná prdel, zeptejte se Klause! P.V.S.

Slapy: - zákon džungle

Vinou Schlingova resortu ovládly přehradu skútry

Se zahájením plavební sezóny 1. dubna se vodní plocha na Slapech změnila v eldorádo majitelů řvoucích vodních skútrů a člunů. Ministerstvo dopravy a spojů (MDS) sice stále ještě nevydalo vyhlášku, která má stanovit podmínky pro plavbu plavidel se spalovacími motory na domácích vodách, včetně některých přehradních nádrží, ale soukromí majitelé člunů se chovají, jako by jim přehrady už patřily. "Okamžitě po prvním dubnu zde začaly jezdit skútry, a protože je hladina řeky vyšší i v okolních ramenech a přítocích, neváhají zajíždět i do nich. Nemáme v rukou vůbec žádný nástroj, jak tomu zabránit," řekla starostka obce Štěchovice Miloslava Vlková (ČSSD). Ministr dopravy a spojů Jaromír Schling sliboval, že vyhláška spatří světlo světa do 1. dubna, aby se stihl začátek plavební sezóny. Na otázku Práva, proč se tak nestalo, odpověděla včera tisková mluvčí MDS Ludmila Roubcová: "S ministerstvem životního prostředí si ještě vyjasňujeme některé sporné otázky a vyhlášku dolaďujeme. Doufáme, že ji stihneme vydat do konce dubna." Podle MDS se zatím má provoz řídit přímo vodním zákonem. Ten stanoví jen obecné zásady. Konkretizovat je má právě vyhláška. Výsledkem je, že na přehradách zavládl zákon džungle, v tomto případě ho určují majitelé vodních skútrů a motorových člunů.

Kužvart: aspoň v létě je zakázat

Schling trvá na tom, aby na Slapech i Orlíku byl provoz rekreačních plavidel se spalovacími motory vyhláškou povolen.

Ministr životního prostředí Miloš Kužvart k tomu má ale vážné připomínky. Legislativní rada vlády vrátila v únoru MŽP vyhlášku k dopracování. Schlingovo ministerstvo v ní pak provedlo jen kosmetické úpravy a to se Kužvartovi nelíbí. "Kužvart nám na schůzce slíbil, že se zasadí, aby na Slapech i Orlíku byla plavba rekreačních plavidel se spalovacími motory zakázána alespoň od 15. června do poloviny září. To by problém řešilo," řekl Právu místopředseda Sdružení pro ochranu přírody a krajiny v oblasti Slapského jezera Pavel Filka. Ten se obává, že pokud bude provoz těchto člunů povolen i v letní rekreační sezóně, naruší to vážně životní prostředí iklid rekreantů. "Nechceme připustit, aby na přehradách zavládla anarchie a pár zbohatlíků si tady mohlo dělat, co chtělo. Zorganizovala jsem již petiční akci, ke které se mohou připojit všichni, jimž se současná situace nelíbí," podotkla štěchovická starostka Vlková. Podle ní jsou současné kroky ministerstva proti zdravému rozumu a čisté politikum.
"Nevzali ani v úvahu, že je potřeba prostor pro čluny přinejmenším vymezit. Vždyť v ramenech řeky jsou různé vzácné biotopy," dodala. "Prostě mě nepřestane mrzet, že se rozhodlo o nás bez nás," posteskla si Vlková.

"Chystá se blokáda"

Podle slapského sdružení by regulace měla vypadat asi takto: bez omezení provozovat na Slapech i Orlíku hromadnou dopravu osob a motorové čluny policejních a správních orgánů, povolit jasně označená vodní taxi o velmi omezeném počtu a rychlosti. Plachetnicím umožnit návrat s motorem za bezvětří, hausbotům jarní a podzimní přesun a neomezovat čluny s elektrickým pohonem. V letní sezóně však vyloučit provoz individuálních člunů se spalovacími motory, sloužících k zábavě. Na dotaz Práva, zda MDS na zákaz plavby v letní rekreační sezóně přistoupí, odpověděla Roubcová: "To nepřipadá v úvahu. Vodní zákon jasně stanoví, že plavba je povolena všude tam, kde je významná vodní cesta. A tou je i Vltava. Slapy nejsou dálnice a nelze je objet. Proto tam vodní dopravu nelze zakázat ani na krátký čas." Sdružení nespoléhá jen na Kužvartovy sliby a organizuje protestní akce. "Senátu jsme před několika měsíci zaslali petici se stovkami podpisů, ale nemělo to žádný efekt. Dohodli jsme se proto, že 6. července přehradíme loďkami přehradní jezero," sdělil Filka.

Marie Heřmánková, Jiří Novotný, Právo, březen 2002

ODS vyhlásila své další volební téma - životní prostředí. Protože je prozatím okázale ignorovala, vzbudila zmínka o této problematice na tiskové konferenci velké očekávání. Stále však čekáme marně, ODS zatím nenavrhla nic.

Nepočítáme-li letáček, který kromě několika prázdných ideologických frází obsahuje pouze jakousi infantilně stylizovanou malůvku. Klausův volební štáb se dopustil kouzla nechtěného. Nic totiž nemůže vyjádřit postoj ODS přesněji než právě obrázek zeleného stromu a hejna nepozemsky vyhlížejících modrých ptáků, kteří kolem něj zmateně poletují. Tento závěr vyplývá ze srovnání navenek hlásaných hesel s konkrétními výsledky parlamentních hlasování.

Poslanci ODS se například mnohokrát pokoušeli zbavit občany práva vyjadřovat se k tomu, zda v sousedství jejich obce bude stát cementárna nebo třeba dětské hřiště. ODS tedy prosazuje nikoli "méně regulace", ale naopak více moci byrokratům na úkor občanů.

Podobně zacházejí občanští demokraté s tezí o volném trhu. Úspěšně zabránili narovnání povinností v zacházení s odpadem mezi výrobci nápojů ve vratných a nevratných lahvích. Pokoušeli se také zrušit povinnost spaloven, hutí a elektráren platit za znečištění, které produkují. Náklady na likvidaci dopadů znečištění chtěla ODS přesunout na daňové poplatníky. Zůstala však osamocena.

Stejně jako při hlasování o zrušení ochrany zemědělského půdního fondu. To mělo uvolnit cestu jednomu typu podnikání (investiční stavebnictví), na úkor jiných (zemědělství, turistický ruch). V důsledku nasměrování výstavby skladišť a montážních hal do příměstské krajiny by ve městech zůstávalo více zbořenišť po zrušených fabrikách.

Již nyní přitom bývá problém přesvědčit investory, že tato místa potřebují nové využití především. "Nechceme stejná pravidla pro všechny - chceme zvýhodnit některé firmy," mělo by stát na transparentu zavěšeném na sídle ODS. Taková reklama je však zbytečná - příslušní manažeři už dávno dobře vědí kam zajít. Volání občanů po zdravém a kvalitním prostředí pro život má pramalou šanci uspět v konfliktu se zájmy "špinavé" části průmyslu, které zpravidla hájí právě ODS.

Na jedné straně se ODS tváří jako zastánce volného trhu a svobody, na druhé straně se ovšem chová jako bojovník za všemožné soukromé zájmy. Proto se nedivme, že ODS není schopna zveřejnit konkrétní představu své ekologické politiky, existujeli vůbec nějaká. Nepodceňujme ale Václava Klause, jistě má ještě nějaké eso v rukávu. Na konci své "ekologické" dekády by například mohl rozšířit svůj slavný výrok: "Ekologie není věda, a proto se ekologové zakazují." Alespoň uvnitř hranic České republiky po případném volebním vítězství ODS.

Libor Ambrozek (Autor je poslanec KDU-ČSL), Právo 30.3.2002

Trh a pravidla umí chránit lesy i půdu

RING VOLNÝ , Právo 1.4.2002

ODS zveřejnila další předvolební téma týkající se vztahu člověka a přírody pod názvem ODS volí prostředí pro život. O našich názorech a návrzích dostali čtenáři Práva nepřekvapivě snůšku dezinformací v komentáři od Jana Kellera.

O co nám jde?

Především jsme přesvědčeni, že pozitivní vývoj stavu životního prostředí je možný pouze ve svobodné demokratické společnosti s tržní ekonomikou. A máme pro to jednoznačné důkazy. V roce 1989 byl stav přírodního prostředí u nás alarmující - patřil k nejhorším v Evropě a v lecčem, například v emisích síry, dokonce k nejhorším na světě. Po dvanácti letech se již můžeme srovnávat s průměrem Evropské unie. Od roku 1989 jsme například snížili znečišťování ovzduší prachem na 9 procent a sírou na 14 procent, snížili znečišťování vod biologickým odpadem na 13 procent a nerozpustnými látkami na 15 procent. Prosím pana Kellera, aby si tato fakta podtrhl. Stálo to každého z nás hodně práce i peněz.

Na zlepšení přírodního prostředí jsme celkem vynaložili 300 miliard korun. Největší kus práce jsme udělali za vlád vedených Václavem Klausem, kdy investiční výdaje podniků, obcí a státu dosáhly 2,5 procenta HDP. Na rozdíl od socialismu se tedy svoboda, demokracie a trh prokazatelně osvědčily. Nevidíme důvod, proč by tomu tak nemělo být i v budoucnu. Rozhodně nás o opaku nepřesvědčí ekologičtí radikálové.

Ke zlepšení totiž nedošlo díky jejich přivazování se ke stromům, k branám Temelína či k buldozerům stavějícím dálniční obchvat. Ostatně to sami zřejmě dobře vědí, a proto se Brandýskou deklarací přivázali ke KDU-ČSL a Unii svobody.

Dobře fungující trh s pevnými pravidly hry umí ochránit ty části našeho přírodního prostředí, které mohou být vlastněny, což jsou lesy, půda a odpady.

Malebný obraz české a moravské krajiny vznikl interakcí člověka s přírodou. Je především dílem vlastníků polí a lesů - zemědělců a lesníků. Nejvíce ji poškodilo a v mnohých částech její půvab setřelo až znárodnění, kolektivizace, zkolchoznění. Jsme přesvědčeni - a dění okolo nás je toho důkazem - že ji mohou kultivovat opět jen konkrétní vlastníci, i když již bude mít zčásti jinou podobu, spojenou s novými funkcemi, danými našimi potřebami a možnostmi.

Jestliže budou možnosti využívání krajiny ve stále větším rozsahu omezovány, lidé tyto oblasti opustí a krajina zpustne. To však našim cílem není. Jsme naopak přesvědčeni, že je v lidských silách využívat krajinu k oboustrannému prospěchu. Především díky jasně definovaným vlastnickým vztahům, jejichž rychlejší nastolení považujeme za důležitý úkol příští vlády. Ostatně iobce mají dost rozumu, jak své přírodní prostředí využívat a rozvíjet. Odpady během jejich "životního" cyklu vždy někomu patří a ten se musí postarat o jejich likvidaci.

Lidé jsou racionální a jestliže musí za likvidaci svých odpadů platit podle jejich množství, sami dbají, aby jich bylo co nejméně. To současný stav "jednotné popelnice" popřel, a to je nutno změnit. Trh nemůže ochránit ty části přírodního prostředí, které nemohou být vlastněny, jako je vzduch a z větší části i voda. V těchto případech musí nastoupit stát prostřednictvím zákonů, stanovujících míru a tempo jejich dalšího

očištění.

ODS k tomu navrhuje využít metodu trhu s obchodovatelnými povolenkami - stát vydá znečišťovatelům obchodovatelná povolení k vypouštění stále se snižujícího množství škodlivin. Jejich vlastníci vytvoří trh povolenek a hledají tak nejefektivnější cestu ke snižování znečištění sami. Sami zváží, zda si pořídí novou technologii zajišťující snížení pod stanovenou hranici a své povolenky prodají, nebo zda je pro ně výhodnější nakoupit povolenky od podniku, který snížil své znečišťování rychleji, než stanovila pravidla hry. Jsme přesvědčeni, že člověk a příroda nestojí proti sobě, ale že k sobě patří.

Nechceme, aby se naše země rozdělila na rezervaci přírodní a rezervaci lidskou. Chceme přírodu chránit i využívat. Proto volíme prostředí pro život.

(Autor je stínovým ministrem životního prostředí ODS)

Václav Mencl

Jeden z oblíbených vtipů z dob reálného socialismu se tázal, zda je možno sednout si bez kalhot na ježka a přitom se nepopíchat. "Ano, pokud je to stranický úkol," zněla žertovná odpověď. Na krátkou dobu po listopadu pak zavládla velká radost, že stranické úkoly tohoto typu patří již definitivně minulosti. Jen o pár let později se začala šikovat nová fronta zájemců o jízdu na ježkovi.

Jaký stranický úkol připadl v této soutěži Václavu Menclovi, stínovému ministru životního prostředí za ODS? Jeden z nejtěžších, nejpichlavějších a nejožehavějších. Má za úkol alespoň do voleb veřejnost přesvědčovat, že právě Klausova strana je velkým ochráncem přírody. Má představovat v decentně nazelenalém odstínu stranu, jejíž poslanci dělali vždy maximum, aby učinili dokonale bezzubým jak zákon na ochranu přírody, tak zákon o posuzování dopadu lidských činností na přírodní prostředí.

Kuráž, s jakou si na ježka sedá, nelze panu stínovému ministrovi rozhodně upřít. Vyjmenovává, o kolik jsme za vlád vedených Václavem Klausem snížili zátěž ovzduší prachem a sírou. Dokonce mne žádá, abych si ta procenta podtrhl. Ta procenta znám stejně dobře jako pan architekt Mencl. Na rozdíl od něj si navíc ještě pamatuji, že ono snižování emisí bylo Klausově vládě uloženo zákonem o čistotě ovzduší z roku 1991. Tento zákon dokázal prosadit ministr Josef Vavroušek v době, kdy o existenci přátel přírody sdružených v klubu ODS nebylo vidu ani slechu. Někteří ptáci se prostě rádi chlubí cizím peřím.

Další stranický úkol ukládá Václavu Menclovi, aby nějak přijatelně zdůvodnil záměr své strany likvidovat poslední ostrůvky málo dotčené přírody v naší zemi. Václav Mencl, který si už nevzpomíná, kdo u nás uzákonil povinnost snížit emise, zapomněl dokonce i to, že režim chráněných krajinných oblastí je zónován způsobem, který v nich nezakazuje veškeré podnikatelské aktivity a nevyhání obyvatelstvo z těchto zón. Vynechávající paměť a nízké povědomí o institucionálním uspořádání ochrany přírody patří zřejmě k základním předpokladům každého, kdo se chce v ODS ucházet o místo ministra životního prostředí. Možná i toho ježka si pan architekt v atlase hmyzožravců s někým popletl. Jeho kuráž by šla vysvětlit také tímto způsobem.

Hlavním stranickým úkolem Václava Mencla je nějak zamluvit ochranu přírody, aby se nedotkla ideologie čistého trhu bez přívlastků. Je to úkol olbřímí, uvážíme-li, že zcela v souladu se zákony trhu a pod taktovkou neviditelné ruky zmizela za poslední století z povrchu planety polovina světových pralesů a polovina ekologicky nenahraditelných mokřadů. Takové detaily jsou ovšem hluboko pod rozlišovací schopností expertů ze Sněmovní ulice. Jako alibi prosazují tržní emisní poukázky, tedy opatření, které lze nastavit klidně i tak, že to umožní pěti procentům nejbohatších emitovat i nadále pětadvacet procent skleníkových plynů.

Na ekologickém volebním programu ODS má bezpochyby největší cenu papír, na němž byl vytištěn. Kdo však nesplní úkol, nedostane odměnu. Tak tedy příjemnou a hodně dlouhou předvolební jízdu, pane stínový ministře!

Trápení zeleného ptáka