Velké finanční kauzy konečně na stolech soudců

Právo 11.2.2002

Jako by se pohnuly ledy - řada z nejkřiklavějších případů hospodářské kriminality se konečně dostala před soud nebo se tak brzo stane. Není to ale zase jen předvolební karta ze známé hry na čisté ruce? Opozice leccos takového naznačuje, strážci zákona však jakékoli politické souvislosti vylučují.

Zrychlené tempo vyšetřování má podle policistů hlavně dva důvody. Jednak prý hrozí u některých případů promlčení, za druhé se ale policie naučila chápat i nejsložitější hospodářské kauzy. Vznikly speciální policejní útvary, z nichž největší obavy u podezřelých vzbuzuje Úřad finanční kriminality a ochrany státu, jemuž se prý mezi zasvěcenými začíná říkat ministrova malá FBI.

Největší případy

Z prominentů hospodářské sféry devadesátých let už například stojí před soudem Lubomír Soudek, někdejší šéf plzeňské Škody. Pokud jde o velké finanční kauzy, rozpracovala policie za loňský rok šest desítek takových případů. Připočítáme-li k nim třicet dalších, na nichž se začalo pracovat v druhé polovině roku 2000, zjistíme, že je v nich stíháno kolem stovky lidí, z nichž zhruba desetina putovala do vazby.

Celková škoda z těchto případů dosahuje výše 22 miliard korun, zajištěny z nich byly téměř 2 miliardy. Podat obžalobu navrhla policie státnímu zástupci v kauze bývalého předsedy Českomoravského fotbalového svazu Františka Chvalovského, jehož spolu s pěti společníky a sedmi bývalými úředníky KB podezřívá z téměř 1,5miliardových podvodů.

Podle policejního zdroje Práva má brzy skončit vyšetřování kauzy ztrátových obchodů Komerční banky (KB) s rakouskou firmou B.C.L. Trading, kde škody dosahují výše téměř 8 miliard korun a stíháno je 17 bývalých pracovníků KB pro trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku, porušování závazných pravidel hospodářského styku či podvodu. Soud se již zabývá stamiliónovými podvody v Moraviabance, První slezské bance či obdobným případem Bankovního domu Skala.

Obžaloba padne co nevidět také v kauze bývalého ministra financí Ivo Svobody (ČSSD) a jeho poradkyně Barbory Snopkové, které policie v souvislosti s krachem mělnického podniku Liberta obvinila ze zpronevěry 6,5 miliónu korun.

K případům, na nichž policie stále pracuje, patří např. kauza Vladimíra Železného a několika jeho právníků, obviněných buď z poškozování věřitele, či z pokusu o tento trestný čin, kvůli téměř miliardovému dluhu americké společnosti CME.

Podobně je na tom případ Investiční a poštovní banky, tzv. kauza České pivo, kde čelí obvinění z úvěrového podvodu osm osob kvůli prodeji akcií Plzeňského Prazdroje společnosti Nomura. Vyčíslená škoda v tomto případě přesahuje 7 miliard korun. Jedenáct a půl miliardy je škoda, kterou policie vyčíslila v kauze finančníka Viktora Koženého. Ten je spolu s bývalým předsedou představenstva a likvidátorem Harvardského průmyslového holdingu Borisem Vostrým obviněn od loňského září pro podvod.

Jaké jsou lhůty

"Problém s promlčecími lhůtami není u těch případů, kde byli ti lidé již obviněni nebo dokonce obžalováni, či dokonce již stojí před soudem," řekl Právu advokát Tomáš Sokol. Problémem mohou být podle jeho slov případy, eré se buď dosud nevyšetřují, nebo se sice vyšetřují, ale nebylo sděleno obvinění konkrétním lidem. Promlčecí lhůta je stanovena podle toho, jak vysoký trest za uvedený čin pachateli podle zákona hrozí. U závažné hospodářské kriminality s velkou škodou, kde je horní hranice trestní sazby deset let a víc, je promlčecí lhůta dvanáct let. "To znamená, že po dvanácti letech budou promlčeny takové trestné činy, jako je zpronevěra, podvod, úvěrový podvod či zneužívání informací v obchodním styku, při kterých pachatel získal více než pět miliónů korun," řekl Sokol Pouze u jediného majetkového trestného činu, a to u činu, spáchaného při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu, je promlčecí doba dvacetiletá, u méně závažných trestných činů, kde je horní hranice trestní sazby od tří do deseti let, je promlčecí doba jen pět let. Smůlu má ten, kdo by si na promlčení svého činu chtěl počkat někde v zahraničí. Do promlčecí doby se totiž podle zákona nezapočítává doba, po kterou se pachatel zdržoval v cizině. Promlčecí doba se přerušuje také tím, spáchal-li pachatel v té době nový trestný čin, na který zákon stanoví stejný nebo přísnější trest.

Miliarda promlčena

Jedním z velkých finančních případů, kde již začaly hrát roli i promlčecí lhůty, je kauza Hsystému. Policie nemohla začít stíhat bývalé úředníky Komerční banky (KB), kteří poskytovali úvěry zkrachované stavební společnosti H-systém. Dopustili se sice podle policie porušování povinností při správě cizího majetku, čímž měla KB přijít téměř o miliardu korun, ale trestní oznámení dostala policie pozdě. Jejich trestná činnost z let 1993 a 1994 je tak podle zákona již promlčena, a nemohou proto být stíháni ani potrestáni. Kauza zkrachovalého H-systému je přitom jednou z těch, které již má na stole soud. Kvůli poškozování věřitele, podvodům a zpronevěrám je v tomto případě obžalováno šest představitelů zkrachovalé společnosti. Mezi nimi též bývalý předseda představenstva Petr Smetka.

Shoda s termínem voleb je pouhá náhoda

ŘEDITEL ÚŘADU FINANČNÍ KRIMINALITY A OCHRANY STÁTU MARTIN PAVLÍK:

Právo 11.2.2002

* Někteří opoziční politici tvrdí, že policie vyšetřuje jen menší část závažné hospodářské kriminality a že zbylé kauzy budou dříve či později promlčeny. Co na to říkáte?

Policie ze zákona vyšetřuje všechny trestné činy, které jsou jí známy, a to buď na základě oznámení nebo vlastní činnosti. Může dojít i k tomu, že police věc odhalí nebo je jí oznámena až po uplynutí promlčecí doby a poté opravdu nezbude, než podle zákona takovou věc odložit. V tom případě ale, kdy promlčecí doba ještě neuplynula a jsou konkrétní důvody, je trestní stíhání zahajováno. Domnívám se, že u nejzávažnějších trestních věcí hospodářského charakteru promlčecí doba ještě marně neuplynula.

* Bývalí úředníci Komerční banky, kteří poskytovali zkrachovalé stavební společnosti Hsystém úvěry, byli za porušování povinností při správě cizího majetku obviněni až po uplynutí promlčecí lhůty a jejich stíhání pak muselo být zastaveno. Došlo k takové situaci i v nějaké jiné známé kauze?

Kauza H-systém, která byla naším úřadem vyšetřována, byla předána s návrhem na podání obžaloby již vloni na Vrchní státní zastupitelství v Praze. Státní zástupce pak věc předal soudu. Je ale pravda, že trestní oznámení na úředníky Komerční banky, související s tímto případem bylo opravdu zasláno již po uplynutí promlčecí doby, a tudíž nezbylo než věc po vyhodnocení odložit. V žádném jiném případě, který je vyšetřován naším úřadem, ale k promlčení nedošlo.

* Čím to, že právě v této době končí vyšetřování řady kauz, jako je například kauza Chvalovský či případ bývalého ministra financí Iva Svobody a jeho poradkyně Barbory Snopkové? Je to kvůli blížícím se volbám, jak tvrdí někteří politici z ODS, nebo to má jiné důvody?

To, že se v současné době ukončuje několik nejzávažnějších trestních věcí hospodářského charakteru, je zcela logický odraz toho, že v září roku 2000 byl ministrem vnitra zřízen speciální odbor při tehdejším Úřadu vyšetřování pro Českou republiku (od letošního 1. ledna nese název Úřad finanční kriminality a ochrany státu), který se zabývá vyšetřováním nejzávažnějších hospodářských trestných činů. Tento krok samozřejmě musel přinést své výsledky. A že jsou kauzy ukončovány zrovna teď, v době, kdy se blíží volby, je náhoda. V žádném případě policie nemůže jednat na základě předvolební politiky žádné ze stran. Jsem přesvědčen o tom, že rychlost vyšetřování tohoto druhu trestné činnosti bude do budoucna ještě větší a politické dění ve státě na ně nemůže mít žádný vliv.

Ivana Cihlářová

Politici: aspoň první vlaštovky

Právo 11.2.2002

Někteří čeští politici se staví ke zvýšené aktivitě soudů u "velkých ryb" diplomaticky, jako například Miloslav Výborný (KDU-ČSL): "To, že se případy jakékoli hospodářské kriminality vyšetřují a dostávají před soud, je správné. Mají se vyšetřovat před volbami nebo po volbách, ať je u vlády ten nebo onen. Od toho máme vyšetřovací orgány a soudy."

Razantnější byla předsedkyně US-DEU Hana Marvanová: " Jde o vlaštovky, které jsou mediálně zajímavé. Obecně se ale dá říci, že závažná hospodářská kriminalita se nevyšetřuje. Během posledních několik let bylo uskutečněno mnoho bankovních podvodů a špatných úvěrů, které, podle posudků Světové banky, stály naši republiku 100 miliard korun. Většina kauz zůstala nevyšetřena. V těchto případech, které nejsou viditelné a o kterých se nepsalo a nehovořilo, hrozí promlčení. Já jsem podávala trestní oznámení v případě transakcí mezi Komerční bankou a H-Systémem. Ztráty jsou v současnosti vyčíslené na 1,5 miliardy korun. Kauza byla vyšetřovateli odložená z důvodu promlčení, ale je zjevné, že za celý případ nese vinu H-Systém i Komerční banka. Po mém odvolání je celá věc stále ještě v prověřování. Těchto případů je mnoho a hrozí, že nejpozději do roku 2005 budou promlčeny."

Vlastimil Tlustý (ODS) si myslí, že v současnosti jde o snahu odpoutat pozornost od vážných věcí, s nimiž se vláda potýká, jako je například problém ruského dluhu nebo stíhaček. Že by šlo prostě jen o upřímnou snahu ukončit vyšetřování některých případů, Tlustý vylučuje: "Když si vezmete, že nejdříve je někdo s velkou popularitou vzat do vazby a následně je z ní v tichosti propuštěn…"

Předsedkyně ústavně-právního výboru Sněmovny Jitka Kupčová (ČSSD) naopak soudí, že nejde o žádnou náhlou aktivitu soudů. "Jde totiž vždy o velmi složité případy a nějakou dobu trvá, než se vyšetří, než potom orgány činné v trestním řízení přistoupí k podání obžaloby Je to dlouhodobá záležitost. Nedomnívám se, že by měla souvislost s blížícím se termínem voleb."

Také předseda poslaneckého klubu KSČM Vojtěch Filip si myslí, že lze těžko efekt, pokud má být trvalý, svazovat pouze s volbami. "Promlčení velkých kauz nehrozí," tvrdí Filip. Domnívá se, že je čas zahájit trestní stíhání ještě i po volbách.

(maj, vu, zde)

Stále miliardové dopady

Právo 11.2.2002

Policii se sice daří téměř stoprocentně objasňovat závažnou hospodářskou kriminalitu, o čemž svědčí i statistiky, zajištění napáchaných škod však stále ještě pokulhává. Přesto i v této oblasti se již policie výrazně zdokonalila a od pachatelů se zpět nevracejí jen promile jejich zločinného zisku, jako tomu bylo ještě v roce 2000, nýbrž procenta.

Jak nedávno uvedl při prezentaci policejních statistik ministr vnitra Stanislav Gross, "zajištěné škody proti předchozím obdobím výrazně vzrostly. V roce 2001 se již jednalo o částku vyšší než 2 miliardy korun, což je téměř sedmisetpadesátiprocentní nárůst". Přesto ale, jak dokládá naše tabulka, zůstávají dosud za nehty podvodníků mnohamiliardové částky.

Otevírat ložnice lidí je nesmysl

PŘEDSEDA ÚŘADU NA OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJŮ KAREL NEUWIRT:  

* Sněmovna schválila nový zákon o zpřístupnění dokumentů bývalé Státní bezpečnosti. Váš úřad už od začátku k němu měl připomínky. O co šlo?

Zásadní byla naše obava, že při zpřístupnění agenturních svazků se mohou rozkrýt i údaje o zcela nevinných osobách a jejich soukromí. Žádali jsme úpravy tak, aby se tomu zabránilo. Ale už tvůrci předlohy v Senátu naše připomínky většinou nevzali v potaz.

* Podle vás nestačí ustanovení, že osobní údaje o dalších osobách ve svazcích budou začerněny?

Ministerstvo vnitra má sice tyto údaje znečitelnit, ale není to dobře upraveno, protože to představuje velmi široký pojem. Znamená to, že ministerstvo - než poskytne nějaký dokument veřejnosti - musí projít celý text, a ty osoby, které nebyly agenty, z textu odstranit. Máme obavu, že se sice některé údaje začerní nebo jinak znečitelní, ale zůstanou tam jiné, jež umožní tzv. nepřímou identifikaci. Pokud se totiž bude vyhledávat podle jmen nějakým softwarem, pak systém nemusí odchytit nepřímou identifikaci. Tam může být napsáno "soused ve čtvrtém patře", a to nezmizí. Tak se člověk dozví i věci, které by v textu být neměly. A to přesto, že zákon bude de facto dodržen.

* Autoři a obhájci zákona ale tvrdí, že tento systém umožní nahlížet jen do materiálů o estébácích a agentech, ale údaje o lidech poškozených minulým režimem nebudou veřejnosti k dispozici.

V těch dokumentech jsou ale i údaje např. o lidech, jež nebyli agenty, na které se shromažďovaly jakési dehonestující údaje, aby se časem na ně mohl vyvíjet nátlak. O tom zákon vůbec nehovoří - a to mohou být poškození lidé. StB často shromažďovala nepravdivé údaje, a získávala tak argumenty, aby lidi donutila ke spolupráci. Zveřejnění těchto informací může vyvolat polemiky. Co když tam někdo bude popisován jako amorální člověk, třeba jako pedofil jen proto, že vodil děti za ručičku do školy? Pokud to vyjde na veřejnost, pak se může uvažovat: Není šprochu, aby nebylo pravdy trochu, a ten člověk je ve společnosti znemožněn. Mám obavu, aby se s vaničkou nevylilo i dítě.

* Domníváte se, že to povede k žalobám?

Možná i tak, minimálně se otevřou nové křivdy. Jestliže se totiž lživé informace, které StB shromažďovala, budou propírat na veřejnosti a bude se pátrat po jejich pravdivosti, bude to lidem přinejmenším nepříjemné. A budou se chtít bránit. Přitom prokazovat, že jde o lži, co si o nich navymýšlel nějaký agent, bude muset právě poctivý člověk.

* Co říkáte názoru některých odpůrců, že vlastně tímto zákonem vzniká skupina, jejíž veškeré osobní údaje se prostřednictvím odhalení kádrových spisů dávají všanc?

V tomto případě jde o archiválie a měl na to pamatovat zákon o archívnictví. Aktuální zaměstnanecké spisy se tím nerozkrývají. Zveřejnění informací o prokázaných agentech, o kterých se řeklo, že nemají právo na ochranu soukromí takovou, jako mají poctiví lidé, je politické rozhodnutí. K tomu ale měl být udělán dobrý zákon, a to tento není.

* V čem je jeho slabina?

Soukromí lidí by mělo být přes jejich osobní údaje chráněno. A ty skupiny lidí, které se mají vyjmout z této přísné ochrany, musí být přesně specifikovány. Ať se jasně řekne, do jaké míry se do soukromí občana může a kam už ne. Protože otevřít vše až do ložnice lidí je nesmysl. Alespoň pro společnost, která si říká demokratická. Zákon měl jednoznačně stanovit, že se budou začerňovat identifikační údaje, a to i nepřímé. Pak tam mohla zůstat všechna ostatní data, včetně zdravotního stavu, protože by nebylo možné přesně určit osobu, o které je řeč.

* Měli se tvůrci kde inspirovat?

Měli, ale asi to neudělali. V Polsku mají zákon, v němž se postupovalo právě cestou likvidace všech identifikačních údajů.

* Může se tedy i přes začerňování člověk dostat až k údajům o sledovaných osobách?

Samozřejmě, pokud nebude zlikvidována identifikace důsledně. Navíc kdo bude posuzovat, kam až sahá soukromý život? Poslanci? Ministerstvo vnitra, pro které to bude okrajová záležitost? To nebudou specialisté, kteří by byli schopni se tím zabývat. Vždyť v Německu to dělá úřad o 2500 vycvičených lidech.

* Z vašich výhrad jako by plynulo, že by bylo lépe archívy tak široce neotvírat…

Zákon vychází z toho, že lidé mají právo vědět o tom, kdo byl agentem. Ale do určité míry by stačilo potvrdit, že dotyčný agentem byl a donášel na lidi. Nevím, proč se ještě hrabat v jeho soukromém životě, který mohl být naprosto v pořádku. Jeho pracovní činnost s ním nesouvisela, rodiny to často ani nevěděly. A teď se s ním spláchnou i jeho rodinní příslušníci. I proto se obávám, že může nastat skandalizace inevinných. Argumenty proti tomuto zákonu se berou, jako že chceme chránit agenty. Obdobně jsme dopadli, když jsme se postavili proti otevření databází dopravcům. Podle některých lidí jsme chtěli chránit černé pasažéry. Když jsme zkritizovali bankovní zákon, obvinili nás, že chceme chránit neplatiče. Překvapuje mě, kolik lidí a i politiků, po padesátileté zkušenosti, kdy soukromí neznamenalo nic, nechápe ochranu osobních údajů jako součást ochrany soukromí. Očekával bych, že tento národ, poznamenaný svou historií, si bude soukromí chránit. A když vidím, jak se neustále prolamuje náš zákon o ochraně osobních údajů, je mi z toho smutno.

* Je podle vás naše společnost tedy vůbec schopna přijmout odhalení, která nový zákon o archívech StB a KSČ přinese?

To nemohu posoudit, ale domnívám se, že bychom měli naši aktivitu soustředit na vstup do EU, hledět dopředu, abychom byli demokratickou společností. Po 12 letech a ještě tímto způsobem se vracet, otevírat, hrabat se … obávám se, že energie lidí bude soustředěna na zcela něco jiného než na vizi do budoucna.

* Zákon na ochranu osobních údajů je dost přísný, a přesto - zdá se - poslanci nyní chtějí rozdávat osobní data na potkání. Začalo to zpravodajskými službami, pak přišli zmínění dopravci, městská policie, banky… A teď by měla pětičlenná skupina poslanců rozhodovat v případě pochybností, zda zveřejnit některé dokumenty z archívů StB. Otevírání databáze občanů se přitom často zdůvodňuje bojem proti terorismu. Sdílíte tento názor?

Ne tak docela, proto jsme iniciovali diskusi v Radě Evropy a její expertní výbor pro ochranu osobních dat poté vydal prohlášení, že v zájmu boje proti terorismu není nutné snižovat úroveň ochrany dat. Snaha politiků obětovat soukromý život lidí ve prospěch jakéhosi imaginárního boje proti terorismu je něco neuvěřitelného. Nikdo v ČR mi zatím neodpověděl na otázku, v čem prolamování soukromí člověka napomáhá boji proti terorismu.

Naďa Adamičková, Marie Königová

Svazky bývalé StB vyjdou na světlo

Poslanci se nemohou shodnout, kdo je oprávněn nahlížet do záznamů o sledovaných lidech.

Ivana Dvořáková , Pravo11-2-2002

Praha, 11. 2. 2002 - Teprve dvanáct let po pádu komunistického režimu se většina dokumentů bývalé Státní bezpečnosti dostane na veřejnost. Poslanci totiž stvrdili návrh Senátu, podle nějž by se archívy tehdejších bezpečnostních složek měly už brzy otevřít. Proti současnému stavu jde o velmi významný průlom - dnes může do svazků nahlížet jen omezený okruh lidí, na které byly vedeny. "Minulost je součástí našeho života..., a pokud nechceme, aby se některé špatné věci z minulosti vracely, tak si myslím, že jediná cesta je být otevřený," řekl jeden z hlavních autorů návrhu, senátor ODS Jiří Liška.

Nyní budou čeští občané moci požádat o nahlédnutí do zatím tajných dokumentů o spolupracovnících StB a kádrových materiálů jejích někdejších příslušníků. Zpřístupněny budou i dokumenty zpravodajských a bezpečnostních služeb, s nimiž StB spolupracovala nebo je řídila. Lidé budou o nahlédnutí do svazků žádat Ministerstvo vnitra. Některé dokumenty, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit životy konkrétních osob nebo poškodit zájmy státu, zůstanou tajné i dál. O tom, co bude nepřístupné, má rozhodovat orgán složený z pěti poslanců.

Řadu zákonodárců mrzí, že zákon přichází příliš pozdě. Potvrzují to i názory odborníků, kteří se zabývají veřejným míněním. Otázku vyrovnání se s komunistickou minulostí podle nich Češi vnímali jako aktuální na začátku 90. let. Teď už ale zajímá jen ty, kteří perzekuci pocítili na vlastní kůži. "Pro pětinu to má možná nějaký osobní smysl, pro zbytek je to pasé," řekl analytik společnosti TNS Factum Stanislav Hampl.

Přestože zákon začne platit až poté, co ho projedná Senát a podepíše prezident, mezi zákonodárci už vyvolal první dohady. Přou se zejména o to, co vlastně lidé ve svazcích najdou. Zatímco zastánci zákona z řad pravice argumentují poznáním minulosti a práce tajné policie, jeho levicoví odpůrci varují, že svazky jsou více než čím jiným snůškou pomluv a lží. Při hlasování ale zákon podpořilo i osm sociálních demokratů, ač jejich šéf Vladimír Špidla byl proti.

Poslanci se nemohou shodnout ani na tom, kdo bude moci nahlížet do svazků sledovaných lidí. Někteří jsou přesvědčeni, že to budou právě jen oni a že všem budou přístupné jen dokumenty, které se týkají pracovníků, agentů a pomahačů StB. Naopak jiní poslanci tvrdí, že i ve svazcích o sledovaných lidech si bude moci číst kdokoli.

Zákon by měl začít platit do několika měsíců. Do roka poté mají resorty vnitra a obrany vydat seznamy spolupracovníků nebo agentů StB. Podle některých poslanců to bude legální obdoba známých Cibulkových seznamů. Někdejší brněnský disident Petr Cibulka je vydal v roce 1992 v Necenzurovaných novinách, jejich autentičnost ale nebyla nikdy potvrzena.

Sám Cibulka považuje rozhodnutí o otevření archívů za podvod. "Ty nejdůležitější svazky totiž otevřeny nebudou," řekl ČTK. Domnívá se, že pokud by byly opravdu zveřejněny všechny archívy komunistické strany, tajné policie i lidových milicí, objevila by se v nich jména lidí, kteří nyní ve státě zastávají vysoké funkce.

A názor nejpovolanější

Akta StB zpřístupnit, ne zveřejnit!

Petr Uhl, Pravo 11.2.2002

Od roku 1996 platí zákon o zpřístupnění svazků vzniklých činností bývalé StB. Okruh oprávněných osob, jimž se materiály uchovávané StB k jejich osobě zpřístupňují, omezuje na české a slovenské občany.

Cizincům, kteří usilovali o změnu poměrů v ČSSR nebo kteří se stali obětí represí StB, zákon přístup k údajům o nich neumožňuje. Je to nespravedlivé, a navíc to porušuje ústavní zásadu rovnosti před zákonem; ta totiž při přístupu k informacím platí neomezeně.

Zákon také zužuje zpřístupňované materiály StB na osobní svazek žadatele a na údaje ze svazků institucí či určitého prostředí. Údaje o žadateli z osobních svazků jiných osob a z dalších záznamů se nezpřístupňují. Žalostný stav archívu vnitra, které o materiály StB "pečuje", často nedovoluje ani předložit to, co zákon ukládá a co tam zůstalo.

Třetí vadou zákona bylo, že ze zpřístupnění vyloučil materiály první, tedy rozvědné správy ministerstva vnitra. Pavel Kohout není sám, koho zajímá, kdo a co na něj donášel a kdo mu léta působil ve Vídni újmy a škody. K těmto vadám se řadily další nedostatky. Cena za kopii stránky spisu je nyní 15, dříve 50 korun, spis však mívá i několik tisíc stran.

Mně například ředitel archívní služby vůbec nepředložil údaje o evidenčním záznamu o existenci mých, údajně zničených svazků, jak mu zákon ukládal, a zničení mi zatajil. Kritika postupu ministerstva, kterou léta vyjadřovali jak lidé poškození StB, tak badatelé a dokumentaristé včetně pracovníků Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, byla podle mých zkušeností oprávněná.

Pak přišla, zřejmě před volbami, společenská objednávka. Zpřístupnění se rozšířilo o zveřejnění. Vyrovnat se s minulostí prý můžeme jen veřejným odhalením a potrestáním všech komunistických nepravostí. Novelu zákona přijala nyní, na návrh Senátu, Poslanecká sněmovna. Schválí-li ji nyní Senát znovu a podepíše-li ji prezident, který však, jak známo, má k plošným štvanicím na skupiny lidí často výhrady, budeme mít úpravu, obávám se, ještě horší, než je úprava dosavadní.

Odstraňuje se totiž jen jedna vada, rozšiřuje se okruh předkládaných materiálů StB. Doufejme, že budou přístupny i mikrofiše, na nichž bývají uloženy i texty ze skartovaných nebo zašantročených svazků. Okruh oprávněných osob na cizince novela nerozšířila, naopak jej omezila, neboť vypustila slovenské občany.

Je to na žaloby do Štrasburku či později v Lucemburku. O materiálech rozvědky má nyní rozhodovat pětičlenná komise Sněmovny, aby nebyly poškozeny zájmy ČR!

Fakt, že česká rozvědka využívá služeb stejných lidí jako StB, není dobrou vizitkou státu. Nejhorší ale je, že zákon už nemá sloužit jen ke zpřístupnění údajů osobě, o níž se záznamy vedly, ale ke zveřejnění - a to prostřednictvím osobních svazků tajných spolupracovníků - všech hlášení, lží, polopravd, účelových tvrzení a hodnocení StB.

Nejen bulvárním deníkům, ale i ve volebním boji tyto informace dobře poslouží. Nepoučený občan je vděčným příjemcem všech informací o stycích s StB. Polechtají nervy a s fakty je možno dobře manipulovat. Chyba je, že se o tom více neučí ve školách, že represe minulosti a chování estébáků, zlomených i statečných lidí nejsou předmětem odpovědného a neskandalizujícího zájmu společnosti.

Denunciantská novela (tedy v principu Stébácká. pozn V.P.S) rozšiřující zpřístupnění směrem ke zveřejnění a tím ke zneužívání údajů zločinecké Státní bezpečnosti k vyrovnání se s minulostí nepřispěje.

Opět nebyla zachována osobnostní práva osob, o nichž se píše ve lživých nebo účelově vytvářených materiálech StB. Meze ochrany osobních údajů nejsou jasné - budou se utajovat jen jména milenek, nebo i fakt, že "objekt" nějaké milenky měl? Je to ještě osobní údaj ve smyslu zákona? Zatím si to nikdo nedovede představit.

Práva každého jsou v ČR pod soudní ochranou. Je smutné, že se přijal zákon, který zjevně do osobnostních práv zasahuje, a neurčily se jím podmínky soudní ochrany. Kdyby bylo zveřejnění tehdy odposlechnutých názorů pana X na postoje pana Y nebo na církev třeba vázáno po protestu pana X na soudní rozhodnutí, muselo by se se zveřejněním počkat.

Účelem zákona je ale diskreditovat veřejně činné osoby, proto soudní ochrana do zákona zahrnuta nebyla. Zákon je tím protiústavní. To je ovšem při složení dnešního Ústavního soudu platonické konstatování. Zákon nelze ani provádět - například přijatý pozměňovací zákon na vydání registračních protokolů svazků, obdoby tzv. Cibulkových seznamů, je z hlediska srozumitelnosti zmetkem.

Většina poslanců ani neví, s čím souhlasila, jak ukázaly spory po přijetí zákona. Nu, hlavně že ministr Stanislav Gross nemá s přijatým zákonem problém. Jeho přece zdiskreditovat nemůže, vzhledem k jeho věku

.