Vytrvám, dokud neuspěji
GENERÁLNÍ ŘEDITELKA TRANSGAS ALENA
VITÁSKOVÁ:
Redaktor: * Vláda rozhodla o privatizaci plynárenství loni
na podzim. Nezbytným krokem pro zahájení procesu byla
přeměna státního podniku Transgas na akciovou společnost.
Jaký je váš názor na transformaci Transgasu?
A.V.: Tento nezbytný krok pochopí každý, kdo není
úředně zbaven svéprávnosti.
* Čím byla způsobena zdlouhavá přeměna Transgasu?
Nedokážu posoudit, zda to byl úmysl brzdit privatizaci, či
neznalost transformovat a řídit akciovou společnost. Důvody,
které vedly k prodlužování vzniku akciové společnosti., a
tím i k zahájení nového způsobu řízení společnosti se
dají odvodit - Čím hůře, tím lépe.
* Jak myslíte tu poslední větu?
Pragmaticky. Úmyslné snížení hodnoty firmy. Vždyť to
známe... Je pochopitelné, že určité skupiny by snížení
hodnoty společnosti přivítaly a možná s tím i počítaly.
Já chci připravit Transgas na privatizaci tak, aby měl co
nejvyšší hodnotu. Všichni ti, kteří jsou
"zdrceni" změnou ve vedení Transgasu, mají stejný
záměr jako já. A nebo byla připravena jiná režie?! Se
společností Transgas se neprodává jen majetek firmy, ale i
zaměstnanci. Transgasáci, jak se jim říká, jsou vysoce
kvalifikovaní odborníci. Já nepřipustím, aby elita
plynárenství byla prodána pod cenou. Proto jsem v čele firmy.
* Máte jasné cíle v oblasti přípravy společnosti na
privatizaci. Máte i jiné cíle?
Samozřejmě. Jedním z nich je prohloubení spolupráce s
distributorskými firmami, které mají významné postavení na
domácím trhu.
* Jste ve vedení gigantické firmy před její privatizací.
Musíte mít tedy i mnoho nepřátel. Domníváte se, že je to
práce pro ženu?
Ano, je to především práce pro ženu. Dle světových studií
je totiž žena podstatně odolnější vůči vnějším
vlivům.
* A co se týká nepřátel?
Úspěch se přece neodpouští. Takže mám i nepřátele. Já
se však držím hesla Jana Žižky: "Nepřátel se
nelekejme, na množství nehleďme!" Víte ale, co je pro
mne důležitější, že mám podstatně více přátel, a to
mezi slušnými lidmi.
* Říká se, že jste nakloněna přes osobní vztahy jedné
zahraniční firmě, která má zájem účastnit se privatizace
českého plynárenství?
Jsem profesionální manažerka. Mohu zodpovědně říci, že
jsem v této oblasti zcela bez zájmu. Navíc kdo v soutěži o
české plynárenství nakonec zvítězí, nebudu rozhodovat já,
ale vláda. Můj úkol je bezvadně připravit společnost na
privatizaci tak, aby mohla být prodána za maximální cenu.
Tím splním cíl současného akcionáře, kterým je Fond
národního majetku. Jelikož mám jasnou strategii, co se
společností po privatizaci, budu přínosem pro kteréhokoliv
budoucího akcionáře. A osobní vazba není k zahraniční
firmě, ale ke konkrétní osobě. A to je zásadní rozdíl! Jak
byste pak hodnotil všechny ty, kteří z významných funkcí
společnosti Transgas v posledních létech odešli a mají
hluboké vazby k firmám, které se rovněž v soutěži o
české plynárenství budou ucházet?! Já mám profesní
kariéru před sebou, tak si ji přece nezničím.
* Máte své životní krédo?
Ano. Vytrvám, dokud neuspěji.
Vlastimil Rádl, Právo
MF Dnes 11.8. 2001 Ekonomika - strana 1
Alena Vitásková, generální ředitelka státního gigantu Transgas, který je monopolním dovozcem plynu a patří k pětici největších firem v zemi, má se svěřeným podnikem - stojícím před privatizací - jasné plány.
"Chci, aby prodej Transgasu byl druhý nejúspěšnější v historii země. Tím prvním byl prodej Škody Auto," řekla v rozhovoru pro MF Dnes. Transgas, za nějž stát očekává kolem stovky miliard korun, podle Vitáskové musí mít co nejvyšší hodnotu nejen v penězích, ale i ve své organizaci, řízení či strategických plánech.
"Času je sice málo, ale já jsem už první kroky udělala," sdělila. Vitásková se stala předsedkyní představenstva a ředitelkou Transgasu před třemi týdny, po nečekaném "leteckém dni", kdy byli ministerstvem průmyslu a FNM odvoláni ředitel Tomáš Tichý a ekonomický náměstek Petr Klimeš.
Důvodem podle státních úředníků bylo, že zdržovali přípravy na privatizaci, především pak nevyřešením problému rozdělení majetku mezi nově založenou akciovou společností Transgas a zbytkovým státním podnikem. "Problém už neexistuje.
V tomto týdnu bylo rozdělení dokončeno a výrok auditora je bez výhrad," oznámila Vitásková. Potíže s převodem majetku spočívaly v tom, že Transgas letos ještě jako státní podnik, před založením akciové společnosti, zaplatil zákonné zálohy na daně.
Nyní mu měl finanční úřad vrátit přeplatky téměř za půl miliardy korun. Ty však musely putovat opět na státní podnik. "Akciová společnost by tedy přišla o značnou sumu, a to nejde. Oni to neuměli vyřešit a my jsme to vyřešili. Společnost poškozena nebyla," řekla Vitásková.
Bývalí manažeři však soudí, že šlo o záminku. "Právě proto, abychom nepoškodili novou firmu, jsme chtěli problém řešit. A to tak, že podepíšeme s vedením zbytkového podniku speciální právně podloženou smlouvu," reagoval Petr Klimeš.
Zbytkový podnik to však stejně jako zástupci ministerstva průmyslu odmítal. Podle smlouvy by se hodnota daňových přeplatků vyměnila se zbytkovým podnikem za majetek, jež do jeho rozvahy měla v podobné výši vložit akciová společnost. "Jinak by zbytkový podnik dostal dvojnásobně peněz. Takže my jsme poškození firmy bránili," uvedl Klimeš.
Po jeho odchodu ministerstvo vyměnilo i šéfa zbytkového podniku a podpis smlouvy byl požehnán. "My jsme se se všemi, jako je finanční úřad a ministerstvo, dohodli," řekla už bez dalších podrobností Vitásková. Další kroky nové ředitelky nyní směřují hlavně ke strategickým plánům.
"Mám zcela jasnou představu, jak by měl Transgas vypadat, o tom nyní ale ještě nechci mluvit. A mám připravené plány i pro nového strategického partnera, tedy na den poté. Myslím, že by to mohl přivítat," uvedla Vitásková, jejíž partnerství s ředitelem české pobočky německého Wintershallu, Arnoštem Thónem, už vzbudilo řadu mediálních diskusí.
Wintershall je totiž jedním z uchazečů o Transgas. "Na Transgasu jsou nejcennější plynovody a jeho kontrakty na plyn, které jsou pochopitelně tajné. Ten, kdo je uvidí, má sice výhodu v soutěži, na druhou stranu tím snižuje hodnotu firmy pro ostatní," obává se zmíněn ých osobních vztahů zástupce jednoho z dalších západoevropských uchazečů o Transgas.
Vitásková je však odhodlaná bránit se
všem pochybnostem, které se kolem ní rojí. Jedním z jejich
dalších kroků je tak podání několika trestních oznámení
na časopisy, které přinesly sdělení o její spolupráci se
Státní bezpečností. "Někdo mě chce zničit, ale bude
to tak, že já zničím je," říká ředitelka. Na
dotaz, zda tedy s StB spolupracovala či ne, sdělila, že
vyhovuje zákonům tak, jako "nikdo v této zemi".
A dva názory k roli přirozených monopolů, vyberte si:
Liberalizace
trhu přinese snížení cen elektřiny
Marta Heveryová hn 4.7.2001
Člen předsednictva Odborového svazu energetiků Adolf Tittko
prezentoval v článku Ke hrozbě stávkou je vážný důvod,
který Hospodářské noviny otiskly 2. července, názor
energetiků na budoucí vývoj odvětví. Soudí, že
"privatizace energetiky a liberalizace trhu s elektřinou
přináší negativní dopady pro celou společnost. Jde o
sníženou spolehlivost dodávek i ohrožení bezpečnosti
provozu a práce, což se nedávno projevilo i během
energetické krize v Kalifornii".
Zhruba pět miliónů velkoodběratelů a maloodběratelů
elektřiny však očekává pozitivnější scénář. Tím
spíš, že se v minulých letech uskutečnil v sousedních
zemích Evropské unie, které jsou přece jenom bližší našim
poměrům než vzdálená Kalifornie. Odběratelé očekávají,
že pro domácí zákazníky poklesne cena elektřiny. Ta klesla
v Německu o 40 procent pro velkoodběratele a minimálně o
desetinu pro domácnosti. Žádná státní instituce, nýbrž
trh a konkurence snížily ceny. Totéž očekávají od
liberalizace trhu čeští spotřebitelé.
Je z čeho zlevňovat. Jak i energetici nyní přiznávají, v
tomto odvětví panuje obrovská přezaměstnanost. Zahraniční
společnosti by prý zásobily český trh s desetinou
zaměstnanců. Teď už víme, proč se u nás na hodinu
svícení či žehlení pracuje pětkrát déle než v Německu.
Vysoká cena elektřiny, kromě zátěže rodinných rozpočtů,
má negativní vliv i na konkurenceschopnost českého
hospodářství. Je to daň za neefektivitu jednoho podniku,
jehož prozatím nic nenutilo, aby snižoval své náklady.
Je jasné, že elektrárenská společnost ČEZ po privatizaci
ztratí své výsadní postavení. Stát už pak nebude mít
důvod v její prospěch zkreslovat soutěžní podmínky na trhu
s elektřinou ani nutit spotřebitele, aby platili vysoké ceny
za elektřinu ve prospěch značných zisků dominantního
producenta. Právem očekávají, že soukromý vlastník bude
používat podnik k podnikání a ne k suplování sociální
role státu. Proto si energetici ještě na poslední chvíli
hrozbou stávky vynucují pokračování svých výhod.
Autorka je členka pražské pobočky Evropského fóra pro
efektivní využití energie
Ke hrozbě stávkou je vážný důvod
Adolf Tittko HN 2.7.2001
Rozhodnutí tří energetických odborových svazů vyhlásit
stávkovou pohotovost vyvolalo značné emoce. Podstata sporu
mezi vládou a odbory však byla ve sdělovacích prostředcích
zužována jen na výši platu a odstupného pro propouštěné,
což je nejspolehlivější způsob zneužití lidské závisti.
Privatizace energetiky a liberalizace trhu s elektřinou
přináší negativní dopady pro celou společnost. Jde o
sníženou spolehlivost dodávek i ohrožení bezpečnosti
provozu a práce, což se nedávno projevilo i během
energetické krize v Kalifornii. Odbory ve všech vyspělých
zemích proti tomu razantně vystupují. Podporu, jakou měla
doposud od nás vláda, v jiné zemi nedostala. Máme však
výhrady ke způsobu, postupu a metodám, jakými privatizaci a
liberalizaci prosazuje. Výhrady k amatérismu,
netransparentnosti v přístupech státních orgánů a
neřešení sociální problematiky propouštěných
zaměstnanců.
Je to vláda, kdo prodává energetiku, a tedy od ní
požadujeme, aby řešila sociální dopady, které tím
způsobí. Situace je o to horší, že do privatizované
energetiky nebude moci stát zasahovat a tím ovlivňovat trh,
spekulativní chování a zneužívání pozice na trhu spojené
s možností trvalého odstavení elektráren. Přesto odbory
liberalizaci nezpochybňují, ale vyžadují, aby státní
orgány stanovily pravidla trhu, což zatím hrubě
zanedbávají.
V materiálech připravených pro vládu jsou vědomě
zkreslovány informace o stavu zaměstnanců po dokončení
privatizace energetiky. Příkladem je studie zpracována na
objednávku Ministerstva průmyslu a obchodu Sociální a
ekonomické dopady otevíráni trhu v energetice. V závěrech
konstatuje, že je reálné snížení počtu zaměstnanců v
energetice o 21 500, z toho v elektroenergetice o 7500. To je
zváno optimistickou verzí. Pesimistická verze, při prodeji
elektroenergetiky renomovaným firmám, například E.ON, EdF
nebo RWE, uvádí úbytky až dvojnásobné. Ministerstvo však
vlastní studii bagatelizuje a vytváří ničím nepodložená
čísla - například má podle něj dojít ke snížení o 14
600 nebo dokonce jen o 7700 míst. Zároveň ministerstvo
uvádí, že přírůstek pracovních míst bude až 23 250,
například při budování dálnic, rekonstrukci bytů a v
malém a středním podnikání.
Problém tedy prý spíše bude v pokrytí nových míst. Dle
našich poznatků tyto představy postrádají reálný základ,
vždyť ve stavebních oborech se na trhu práce ocitá 5200
zaměstnanců - stavařů. A co statisíce ostatních
nezaměstnaných?
Nelze úplně vyloučit ani scénář, kdy investor vstoupí do
české energetiky i proto, aby tuzemskou výrobu elektřiny
omezil, a to přesto nebo právě proto, že výrobní náklady
jsou relativně nízké a tuzemská výroba tak představuje
nežádoucí konkurenci západním společnostem. Na evropském
trhu s elektřinou je přebytek a probíhá boj o rozdělení
trhu. Proto společnosti nabízejí elektřinu za cenu na úrovni
vlastních nákladů. Až ti nejsilnější získají trhy,
musejí ceny zvýšit pro vytváření zisku a náhradu ztrát z
cenové války. A nejlepší způsob, jak dosáhnout zvýšení
cen, je nedostatek elektřiny na trhu. To se dá docílit
nejrychleji tím, že se levně nakoupené zdroje uzavřou a
nedostatek se vytvoří uměle. Toto byl scénář v Kalifornii.
Energetickou krizi tam nezavinily odbory, ale špatně provedená
privatizace. Myslíte, že u nás to není možné?
Proto požadujeme, aby na vytváření nových pracovních míst
byla uvolněná část prostředků získaných privatizací
energetiky a aby z nich byly vytvořeny fondy, které by
spravoval nový vlastník spolu s odbory. Za každého
zaměstnance, který by skončil na Úřadu práce, by úřad
obdržel určitou částku na řešení aktivní politiky
zaměstnanosti. Chceme, aby se vláda zaručila, že tato
podmínka bude do kupní smlouvy s novým vlastníkem zakotvena.
Víme, že to jsou poslední peníze, které je možné získat.
A jsou to peníze, které budou k dispozici za jakékoliv vlády.
Vláda se usnesením ze 4. října 2000 zavázala, že
upřednostní zachování konkurenceschopnosti a přijatelné
ceny pro odběratele před ziskem z prodeje elektroenergetiky a
že zajistí i minimalizaci dopadů na zaměstnanost. Proto by se
občané neměli divit, že požadujeme, aby vláda své
proklamace naplnila skutky v návrhu prodejní smlouvy.
Odbory jsou napadány, že vyhlášením stávkové pohotovosti
ohrožují proces privatizace, odrazují investory a způsobují
snížení ceny za akcie energetických společností. Dva roky
jsme státní orgány varovali před podceněním problémů
souvisejících s privatizací elektroenergetiky, bohužel reakce
přišla až po vyhlášení stávkové pohotovosti, a to ještě
velmi neuspokojivá.
Není snad správné, že se odbory v energetice starají o své
členy a ostatní zaměstnance? Nemůžeme za to, že některé
odborové svazy před restrukturalizací jejich oborů vzdaly
vyjednávání s vládními orgány, čímž sice pomohly
vládě, ale vůbec ne propouštěným zaměstnancům. Nebudeme
přece říkat svým kolegům (vyjednáváme za všechny
zaměstnance energetiky), že když ostatní nezískali žádné
peníze z privatizace, tak my je také nechceme.
Chceme dále jednat, ale nevylučujeme ani stávku. Odpojovat
občany od elektrického proudu však nebudeme - plán
případné stávky počítá s jinými možnostmi.
Autor je člen předsednictva Odborového svazu energetiků