Jak na "kšeft s doménami"

MF Dnes 25.5. 2001 Názory - strana 8

Petr Hajn

Autor je profesorem obchodního práva na Právnické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně

Právo prý má krátké nohy na ty, kdo si u nás nechali registrovat internetové adresy se jmény známých lidí a s těmito doménami obchodně podnikají.

Advokát Lžičař dokonce prohlásil: "Například svolení od některé ženy jménem Dagmar Havlová by pomohlo majiteli stejné domény k tomu, že by prezidentova manželka nemohla u soudu se žalobou uspět." (MF DNES, 21. května).

Nebyl bych k možnostem práva tak skeptický. Na problematice doménových jmen a vůbec internetu je nový především prostředek, který je využíván k šíření informací. Nijak nové nejsou parazitní pokusy zneužít čehokoli k nezaslouženým výhodám. Finty používané doménovými piráty nejsou projevem mimořádné perverzní tvořivosti a platí o nich ono známé "nic nového pod sluncem".

Již proto se jim lze bránit s využitím tradičnějších právních prostředků a není nutné se uchylovat k pohodlné výmluvě "chybí legislativa".

Pokud si někdo nechá registrovat desítky doménových adres se jmény známých osobností, a dokonce prohlašuje, že s nimi má další obchodní zájmy (jako podnikatel František Rigo), jde nepochybně o jednání v hospodářské soutěži.

Zároveň se dá dobře tvrdit, že takové jednání je v rozporu s dobrými soutěžními mravy. Bude také způsobilé přivodit újmu jak nositelům oněch jmen (mohou s nimi mít na internetu jiné záměry včetně záměrů obchodních), tak těm, kdo na internetu hledají určité informace a mohou být při jejich vyhledávání dezorientováni nebo jen zdržováni.

Suma sumárum půjde nejen o možný zásah do osobnostních práv, ale i o nekalou soutěž.

Při posouzení podle předpisů proti nekalé soutěži může málo vážit souhlas s použitím určitého jména v doméně, který poskytl ten, kdo se jmenuje stejně jako ta či ona osobnost veřejného zájmu. V soutěžním právu není rozhodující, jaký je tvrzený důvod určitého označení, výroku a podobně, ale co si adresáti takového soutěžního opatření s ním spojují.

Před válkou český soud řešil případ, v němž si obchodník s obuví našel na inzerát jakéhosi pana Baťu, založil s ním obchodní společnost, ve které mu poskytl nepatrné procento účasti, a tu společnost nazval Baťa a spol. Formálně se zdálo všechno v pořádku.

Český soud však (stejně jako soudy v cizích zemích v obdobných záležitostech) dospěl k závěru, že jméno Baťa tu nebylo užíváno v dobré víře, mohlo vést k záměně se známým zlínským podnikatelem, a že proto jde o nekalou soutěž. Nemám důvod pochybovat o tom, že i naši dnešní soudci a soudkyně specializovaní na otázky nekalé soutěže jsou schopni podobných rozhodnutí.

Prokázali to před časem v záležitostech známkového práva. Tehdy si někteří naši podnikavci také pospíšili a pro sebe si nechávali registrovat jako ochranné známky označení dosud u nás nezapsaná, leč příznačná pro známé podnikatelské subjekty.

Domnívali se, že dřívější zápis jim bez dalšího zajišťuje silnější právo. Soudci však poukázali na předválečná rozhodnutí, podle nichž

"zápis známky, byť i řádně nabytý, má jen formální ráz a i rozhodnutí o známkovém právu jest jen formální... takže ten, kdo jest oprávněný užívati známky, smí svého formálního práva v zájmu vyšší materiální spravedlnosti použíti jenom v mezích poctivé soutěže a dobrých mravů, nesmí však ho zneužíti k nekalému jednání... právo známkové musí být vykládáno tak, aby se nikdy neocitlo v rozporu s principem soutěžní slušnosti."

Jádro takové myšlenky platí i pro zápisy doménových adres, které tu máme na mysli. Pokud se takové adresy stanou předmětem obchodního styku, může vůči nim zasáhnout - podle norem proti nekalé soutěži - i ten, kdo není hospodářským soutěžitelem.

Zákon přiznává žalobní oprávnění každému, jehož práva byla jednáním nekalé soutěže porušena nebo jen ohrožena. Může pak uplatnit především nároky na zdržení se jednání a odstranění závadného stavu.

Vedle požadavku na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení je praktický zejména nárok na přiměřené zadostiučinění, jež může být požadováno a soudy také bývá přiznáváno i v penězích.

A tak by "doběhnuti" mohli být ti, kdo si nechali registrovat internetové adresy se jmény osobností veřejného zájmu, kdo předběhli s registrací přirozené nositele těchto jmen a mylně se domnívají, že v záležitostech internetových adres jednoznačně platí "kdo dřív přijde, ten dřív mele".