Trestuhodná naivita při prodeji IPB může stát poplatníky miliardy

Právo 12.5.2001

Vláda má na stole časovanou bombu v podobě několika desítek miliard korun prodělaných kvůli neobratnosti či neschopnosti exministra financí Pavla Mertlíka a exguvernéra centrální banky Josefa Tošovského, hlavních aktérů operace vyvlastnění Investiční a Poštovní banky, jejího očištění od špatných úvěrů a následného prodeje Československé obchodní bance.

Tyto miliardy, které zoufale chybějí například ve školství, zdravotnictví a důchodovém systému, budou muset zaplatit daňoví poplatníci. Bomba tiká tiše, ale neúprosně, bez ohledu na to, že premiér a jeho tým se tváří, jakoby se nic nedělo. Až vybuchne, a je to otázka jen několika týdnů, bude se muset někdo zodpovídat. Kdo to bude? O odpověď se pokouší tento článek. Podstata aféry je poměrně jednoduchá. Centrální banka a stát, představovaní především guvernérem Josefem Tošovským, premiérem Zemanem a ministrem financí Mertlíkem, se loni v červnu rozhodli vyřešit vleklý problém špatných úvěrů IPB radikální cestou - zbavením majitelů IPB akcionářských práv a jejich převedením na Českou národní banku.

IPB měla být následně rychle prodána. Problémem však byly špatné úvěry v odhadované výši několika desítek miliard korun. Banku v tak rizikovém stavu by sotva někdo rychle koupil bez nějaké formy státních záruk za alespoň část nevymahatelných úvěrů. Vláda a ČNB se nakonec rozhodly pro jediného kupce - Československou obchodní banku, která patří belgické skupině KBC.

Smlouvy nebyly svázány

Ke zdaru oprace byly zapotřebí v zásadě dvě hlavní, vzájemně související smlouvy. V první by se stát zaručil za špatné úvěry, a tím banku očistil a druhou by nucený správce, vykonávající místo majitelů akcionářská práva, banku prodal. Přitom prodejní smlouva by musela nějakým způsobem vzít v úvahu skutečnost, že stát se v první smlouvě zavázal na své náklady banku očistit od špatných úvěrů.

To se však podle zjištění Práva nestalo, smlouvy nejsou provázány a výsledkem je hrozba, že desítky miliard státních peněz získá nezaslouženě jedna ze dvou stran - buď ČSOB nebo akcionáři IPB v čele s japonskou Nomurou. "Jestli je to opravdu tak, pak je to na zavření Mertlíka nebo Tošovského, nebo obou", řekl Právu významný český finanční expert. Poukázal na to, že i se státními penězi je třeba nakládat s péčí řádného hospodáře a měl by v tomto případě platit i paragraf trestního zákona o porušení povinností při správě cizího majetku.

Řádní hospodáři?

Jestliže ministr financí Mertlík podepsal 19. června brzy ráno státní záruku za všechny špatné úvěry IPB, měl se s péčí řádného hospodáře přesvědčit, že tato záruka bude vzata v úvahu při konstrukci smlouvy o prodeji IPB. Jinak by totiž mohla být tato krachující firma prodána za příliš nízkou, ne-li nulovou cenu, byť ji nový vlastník převezme jako zcela zdravou.

Zjevně to neučinil, neboť nucený správce nepochopitelně stanovil jako okamžik určený pro ocenění banky půlnoc 18. června 2000, což bylo několik hodin předtím, než se Mertlík zaručil za všechny špatné úvěry. Kdyby byly obě smlouvy svázány jen tím, že by za okamžik určený pro ocenění IPB stanovil nucený správce jednu minutu po podpisu smlouvy o státních zárukách, nemohlo být dnes pochybností o tom, za jakou cenu se má vlastně IPB prodat.

O tom, že je to reálný problém, svědčí už teď nebetyčné rozdíly v ohodnocení ceny IPB mezi znalci najatými na jedné straně nuceným správcem a na druhé ČSOB. Znalecká firma najatá Československou obchodní bankou minulý měsíc odhadla cenu IPB jako zápornou v řádu několika desítek miliard korun, což znamená podle kupní smlouvy podepsané týž den jako smlouva o státních zárukách za špatné úvěry IPB, že výsledná cena za IPB a všechny její dceřinné společnosti, nemovitosti a další majetek bude jedna koruna.

Znalec tedy zjevně nevzal v úvahu existenci smlouvy o státních zárukách, která zajišťuje, že ji nový vlastník dostane zcela očištěnou a tedy rozhodně ne bezcennou. O pozici znalce najatého nuceným správcem se můžeme jen dohadovat, ale zdá se, že ani on nepřihlédl ke státní záruce za špatné úvěry. Jím odhadnutá cena IPB totiž není záporná, ale podle dostupných informací je tak nízká, že rozhodně neodpovídá hodnotě za státní peníze zcela očištěné banky, která kontroluje plus minus třetinu bankovního trhu.

Profesionálové vs. amatéři

Jak k tomu všemu mohlo dojít? Tým ČSOB evidentně v hektických dnech a hodinách po uvalení nucené správy na IPB jednoznačně přehrál vyjednavače Zemanovy vlády a ČNB a díky jejich amaterismu, naivní důvěřivosti nebo neschopnosti může belgická skupina KBC nakonec získat celou Investiční a Poštovní banku za jednu korunu a ještě k tomu očištěnou za státní peníze ode všech úvěrů, které ČSOB označí za špatné.

ČSOB nedávno předběžnou částku špatných úvěrů, které chce od státu zaplatit, vyčíslila na neuvěřitelných 180 miliard korun. Premiér Zeman sice typicky fanfarónsky prohlásil, že tolik peněz od státu nikdy nedostane, ale finanční experti, kteří jsou zasvěceni do smluv mezi státem a ČSOB, Právu opakovaně potvrdili, že právní pozice ČSOB je mimořádně silná a že stát nakonec bude muset zaplatit to, o co si ČSOB řekne. Přitom to nebude muset mít, jak vyplývá z předchozích řádků, žádný vliv na konečnou cenu, kterou ČSOB za IPB zaplatí.

Na první pohled se to zdá jako naprostý nesmysl, jako něco, co by žádný odpovědný činitel vlády nebo centrální banky nemohl při smyslech sjednat a podepsat, ale je to tak. Hlavní chybou Mertlíka a Tošovského - k níž mohl nepřímo přispět svým tlakem na radikálnost a a rychlost řešení premiér Zeman - bylo, že nedokázali zkoordinovat dvě zmíněné klíčové smlouvy. Nucený správce Staněk, který IPB Belgičanům prodal, veřejně mlčí, ale podle informací Práva již v neoficiálních rozhovorech zdůrazňuje, že při podpisu kupní smlouvy ho eventuální existence státních záruk za špatné úvěry neměla co zajímat, protože ji on sám jako zástupce ČNB nepodepisoval, a tedy se ho ani netýkala. Jestli o ní věděl, nebo ne, se můžeme jen dohadovat.

Kdo o ní však zcela určitě věděl, je bývalý guvernér ČNB Tošovský, který byl u Staňkova jmenování a současně byl spoluautorem scénáře řešení krize kolem IPB, jehož součástí bylo její očištění a následný prodej nuceným správcem. I ten však v pohodlí basilejské finanční instituce mlčí.

Hloupost, nedbalost, záměr?

Dalo by se očekávat, že když jde o desítky miliard státních peněz, řekne ministr financí, který právě podepsal neomezené státní záruky za špatné úvěry IPB zmocněnci Staňkovi, který hodlá IPB rychle prodat, něco ve smyslu: "nezapomeňte v kupní smlouvě na to, že IPB bude za státní peníze očištěna!".

Nic takového se zřejmě nestalo a ani guvernér Tošovský zřejmě nepřišel na to, že by se o státních zárukách měl nucenému správci zmínit, neboť jejich existence klíčově ovlivňuje hodnotu banky. Hloupost, nedbalost, záměr? Nevíme, ale daňoví poplatníci, kteří to podle všeho nakonec zaplatí, mají právo vědět, jak to vlastně bylo. Tím spíše, že jestliže zvítězí mezi znalci názor, že státní záruky musejí být při konstrukci ceny za IPB vzaty v úvahu, bude konečná cena za banku řádově v desítkách miliard.

Zaplatit by je měla ČSOB, ale nedostane je stát, který banku za peníze daňových poplatníků očistil, ale akcionáři IPB v čele s Nomurou.Tedy ti, kteří měli být podle vládního scénáře potrestáni za to, že dopustili faktický krach této instituce.