Narodil jsem se v Americe, kde jsem vystudoval medicínu a pracoval jako lékař. Do Prahy jsem přiletěl v roce 1990 na pozvání prvního šéfredaktora obnovených Lidových novin Jiřího Rumla; Lidovky pak pět let sídlily v jednom ze dvou domů na Národní třídě, které se mi - coby malou část původního rodinného majetku - podařilo vybojovat v restituční anabázi. V sousedním objektu - tzv. Topičově domě, kde spolu nyní sedíme - jsem si otevřel soukromou lékařskou praxi; ta se postupně rozrostla na kliniku s 25 lékaři. V roce 1995 jsem začal vydávat časopis Nová přítomnost ; nyní - po spojení s listem vydávaným skupinou Petra Pitharta a rovněž navazujícím na předválečnou Přítomnost Ferdinanda Peroutky - toto periodikum vychází pod původním názvem.
* Ještě zbývá dodat, že patříte k zakladatelům Impulsu 99.
Ano, devět měsíců jsem měl tu čest být jeho prvním administrativním ředitelem. Při téhle práci jsem se seznámil s řadou zajímavých lidí a snad jsem se také dozvěděl něco o tom, jak se tvoří občanská společnost v postkomunistické zemi.
* Jako politický publicista jste proslul zejména článkem Češi nechtějí demokracii , který vyšel nejprve v Přítomnosti a poté i v LN. Opravdu si myslíte, co tvrdíte v tom titulku?
Přiznám se, že jsem záměrně volil provokativní nadpis; chtěl jsem jím naznačit, že když člověk něco nezná, nemůže ani vědět, zda to skutečně chce. A Češi podle mne demokracii doopravdy neznají. Těch dvacet let první republiky nestačilo na to, aby v národě, který byl po dlouhá staletí válcován, zakořenilo demokratické myšlení, importované hrstkou intelektuálů především ze Spojených států. Jistě, vznikla nová demokratická elita..., jenže ta byla brzy zčásti vyvražděna a zčásti vyhnána ze země - nejprve nacisty a pak komunisty. A nakonec: V posledním období po listopadu 1989 byly sice obnoveny demokratické instituce , ale jejich fungování má často k demokratičnosti daleko; navíc instituce jsou jen forma , jíž je třeba dát obsah .
* Z vašich textů jsem se také dozvěděl, že problémy s demokracií máme hlavně proto, že jsme neznabozi. Cituji: "Je těžké zavést a udržet demokratický systém v převážně ateistickém prostředí, jaké panuje v dnešní České republice." Nebo z jiného článku: "Míra našeho ateismu dnes představuje nejpodstatnější zábranu vůči skutečně demokratickému myšlení a chování." Zeptám se stručně: Proč?
Já vám odpovím také stručně: Víte v Evropě o nějaké zemi, která má převážně ateistickou populaci a zároveň vyvinutou demokracii?
* Pokud se nemýlím, ve všech ostatních evropských zemích jsou bezvěrci v menšině. Takže není sčím srovnávat.
I to ale cosi naznačuje, ne? Podívejte se, já jsem v těch článcích nemluvil o institucionalizovaném náboženství, ale o tom, zda jsme jako národ zakotveni ve víře v nějaký morální řád, vyplývající z vědomí, že tady existuje cosi vyššího, než jsme my sami.
* Proč by morální kodex nemohl být stejně pevně ukotven v humanistickém přesvědčení? Ateista přece není totéž co nihilista.
To netvrdím - ani nikoho nenutím, aby se mnou souhlasil. Berte to prostě jako názor člověka, který vyrostl ve společnosti, jež si dala do vínku heslo Věříme v Boha . Najdete to na každé dolarové bankovce: In God We Trust.
* Dobře, odložme tohle téma na jindy a věnujme se tomu, kvůli čemu jsem vás požádal o rozhovor. Před několika dny jste v článku, publikovaném v Právu, napsal: "Půda je naprosto zralá pro vznik nového politického subjektu." Zase se ptám: Proč?
Především proto, že si to myslí národ. Podle posledních průzkumů je více než 80 procent občanů této země výrazně nespokojeno s nynější politikou; 50 procent by uvítalo vznik nové strany a 25 procent respondentů říká, že pokud by se jim její program líbil, dali by jí svůj hlas. To mi připadá jako docela slušný potenciál.
* V které části politického spektra ten potenciál vidíte?
Bezpochyby v jeho středu. Mocenský pakt, který mezi sebou uzavřely dvě největší strany, začíná praskat; s blížícími se volbami sílí tendence k polarizaci, sociální demokracie míří víc doleva, ODS víc doprava... Čtyřkoalice sice jako celek setrvává uprostřed, avšak její nesourodé složení a stupňující se vnitřní střety o pozice stále více budí dojem, že je jen jinou variantou opoziční smlouvy, navíc nefungující. Musím bohužel říct, že já osobně dnes nevidím na české politické scéně žádnou stranu, které by nešlo především o vlastní prospěch, ale o blaho občanů.
* Všechny to ale tvrdí.
To, co tvrdí, a to, co skutečně dělají, jsou dvě naprosto různé věci. Jejich každodenní chování je usvědčuje z pokrytectví. Tvrdím, že u nás nemáme jedinou stranu, která by se o občana doopravdy zajímala jindy, než když potřebuje jeho hlas.
* Takže jste se - skupina, k níž patříte - rozhodli, že takovou stranu konečně založíte... Mimochodem, když vznikl Impuls 99, doporučovali vám Václav Klaus a Miroslav Macek, abyste vstoupili do standardní politiky. Dali jste jim opožděně zapravdu?
Za prvé, zapravdu jsme jim nedali. Občan, který se aktivně zajímá o věci veřejné, je základním prvkem demokracie... a tam, kde standardní politický mechanismus škobrtá, jako je tomu u nás, je její pojistkou. Pohrdání občanskými iniciativami je proto nepřijatelné a pro mne samotného i nepochopitelné; ve všech vyspělých demokraciích se politici naopak perou o jejich přízeň. Za druhé: Když říkám, že zde existuje prostor a společenská objednávka pro novou stranu, neoznamuji tím, že bude určitě založena... a už vůbec ne, že se to stane zítra. Je pravda, že tu existuje skupina lidí, kteří se už asi rok a půl scházejí, diskutují o problémech této společnosti a hledají řešení. Založit stranu je jedno možné řešení.
* Domníval jsem se, že minulý týden v těch vašich diskusích došlo ke zlomu... Říkáte mi teď, že žádné rozhodnutí ještě nepadlo?
Padlo rozhodnutí, že se už brzy budeme muset rozhodnout; to, že volby budou už za rok a něco, znamená, že tu je určitý časový harmonogram, kterému - pokud do toho chceme jít - musíme dostát. Ten harmonogram se skládá z řady kroků, počínaje formální registrací... a já mohu potvrdit, že se na ty kroky seriozně připravujeme. Tím říkám, že pokud založíme stranu, bude to solidní podnik, nikoli sázka do loterie.
* Přesto -
Odpusťte, že vám skočím do řeči, ale mohl bych se na něco zeptat já vás? Vy se zajímáte, zda vznikne nová strana - a mně vrtá hlavou, jak je možné, že tady existuje jedna stará strana, která se stále nezřekla své zločinné minulosti. Strana, která přikazovala vojákům střílet na rodiny s malými dětmi, prchající přes hranice... Nemáte pocit, že debata o tomhle , co nám hnije pod kůží, by byla přinejmenším stejně důležitá?
* Námět rozhovoru zpravidla volí novinář, který ho vede - ale budiž, udělejme odbočku: Vy byste komunistickou stranu zakázal?
Zdůrazňuji, že teď mluvím jen a jen za sebe: Ano, kdybych měl tu možnost, tak bych komunistickou stranu okamžitě postavil mimo zákon. A ustavil bych něco podobného, jako jsou komise pro pravdu a usmíření v Jihoafrické republice: fórum, kde by každý předlistopadový komunista musel vyslechnout občana, který by chtěl proti němu vznést svou stížnost.
* Opravdu byste před ty komise povolával i řadové členy KSČ?
Pouze ty, jimž by chtěl někdo říct veřejně do očí, že mu ublížili. A oni by samozřejmě měli možnost se proti tomu obvinění veřejně hájit. Rozumějte mi, prosím, dobře: nemluvím o žádných trestech, ale o vyrovnání s minulostí. To tady stále chybí a podle mého názoru bez něj nemůžeme mít čistou budoucnost. Tohle by byla obrovská očistná lázeň.
* Pokud teď s vámi začnu polemizovat, vznikne z toho úplně jiný rozhovor... a já se nedozvím, co jsem doufal, že se dozvím. Takže tímto odbočku končím, vaše návrhy stran nynějších i bývalých komunistů ponechávám k posouzení čtenářům a vracím se k hlavnímu tématu: Řekl jste, že rozhodnutí o nové straně padne brzy. Jak brzy?
Domnívám se, že nejpozději do konce června... ale možná už do konce května.
* Kolik vás v té vaší skupině je? Řeknete mi nějaká jména?
Je tam Karel Schwarzenberg, Michael Kocáb, Jiří Lobkowicz, Monika Pajerová, také někteří studenti...
* Jan Švejnar? Slavomír Hubálek? David Rath?
Ano, tahle jména mohu potvrdit.
* Tomáš Halík?
Ten přišel snad jen jednou nebo dvakrát. Víte, ta skupina není nijak formálně uzavřená, někdy se nás sejde deset a někdy padesát... Scházeli jsme se zhruba jednou za měsíc, ale teď už třeba i za týden. Prostředí těch schůzek je velice inspirativní; přestože se v názorech na některé otázky rozcházíme, nemáme žádné problémy s komunikací.
* Jaké otázky řešíte?
Veškeré možné problémy, s nimiž se společnost potýká - myslím, že je zbytečné, abych je tu vyjmenovával. Ve všech případech se snažíme najít konkrétní řešení... a zároveň zkoumáme, nakolik se naše představy shodují. Snažíme se zkrátka zjistit, zda - a kdy - můžeme vystupovat navenek jako my . Vypracovali jsme si na to dokonce dotazník se 100 otázkami a možnými odpověďmi, jako v testu. S potěšením vám mohu sdělit, že ta shoda se pohybovala mezi 80-90 procenty.
* Diskuse intelektuálů ale nejsou totéž, co praktická politika, a v té jste většinou amatéři. Myslíte, že se budete umět prosadit proti politickým profesionálům?
Každý z nás pracuje v nějakém oboru - a myslím, že většinou jsme v té své práci určité schopnosti předvedli. Já netvrdím, že úspěšný podnikatel nebo muzikant bude automaticky i úspěšným politikem, ale tvrdím, že vlastnosti jako poctivost, píle a inteligence jsou dobrým základem pro úspěch v každé lidské činnosti. A dovolte mi ještě trochu uštěpačnosti: Myslím, že horší politiku, než kterou provozují mnozí z oněch dnešních "profesionálů", těžko někdo svede, i kdyby se o to snažil.
* Znamená to něco, že v té vaší skupině je řada lidí, kteří se vrátili z exilu?
Nevím, jak to myslíte..., ale žádné společnosti a žádné politice podle mne neuškodí, když jí někdo nabídne své zkušenosti odjinud, pohled z jiné perspektivy - a to jinde v našem případě znamená země s dlouhou demokratickou tradicí a s živou, každodenní demokratickou praxí. Takže v tomto smyslu to možná signifikantní je.
* Většina z vás žije v Praze. Jak chcete soutěžit se stranami, které mají vybudované struktury ve všech regionech, stabilní voličské zázemí, propracovanou metodiku volebních kampaní?
To je samozřejmě velice těžký úkol, s nímž se musí vypořádat každý nový politický subjekt. Pokud tu stranu založíme, budeme se všemu muset učit v běhu. Na druhé straně, tahle země není tak veliká... a když se na něco rok a půl připravujete, tak to pak už nemusí být tak těžké, jak vám to připadá. Pro mne je v tomhle zdrojem optimismu zkušenost z Impulsu 99: tam se mně a malé skupině lidí v podstatě za čtrnáct dnů podařilo založit po republice devět poboček a vytvořit čtyřtisícovou členskou základnu, zahájit s občany přímý dialog přes internet...
* Zavedené parlamentní strany dostávají miliónové příspěvky ze státního rozpočtu. Kde byste vzali potřebné finance vy?
Věřím, že jsme schopni nabídnout program, který zaujme nejen voliče, ale i sponzory. To financování by patrně muselo mít dvě fáze. V první bychom vystačili s rozběhovým kapitálem, který by nám umožnil se konstituovat a představit se lidem. Potom -
* Promiňte, ten rozběhový kapitál - odkud ho získáte? Vloží bohatí členové vaší skupiny do toho podniku své vlastní peníze?
Myslím, že kdyby došlo na lámání chleba, nějaké finanční zdroje na tu první fázi by se našly. Možná vás bude zajímat, že když jsem byl naposledy ve Spojených státech, mnozí krajané, s nimiž jsem tam mluvil, mi řekli, že by rádi finančně podpořili nějakou novou stranu, která by - teď cituji - "nastolila v České republice pořádek a korektní demokracii". Řada z nich také nabízela, že by nás mohli nakontaktovat na velké americké i mezinárodní firmy. To byl pro mne velice zajímavý signál.
* Čili tu možná budeme mít stranu, která bude financovaná hlavně ze zahraničí?
Kdyby to tak bylo, proč by vám to vadilo?
* Neřekl jsem, zda by mi to vadilo - ale ptám se.
Podle mne není podstatné, kdo dává, ale proč. Proto je naprosto nutné, aby všechny sponzorské dary byly zveřejňovány... a stejně tak transparentně, před tváří občanů, musí být zadávány veřejné zakázky. To je nejlepší obrana proti tomu, aby se politici na úkor občanů "revanšovali" svým sponzorům, ať už domácím, nebo zahraničním.
* Od lidí, jako je Karel Schwarzenberg nebo Jiří Lobkowicz, by se dalo čekat, že založí stranu, která bude hájit zájmy velkopodnikatelů. Vy jste ale řekl, že zamíříte do středu. Které vrstvy tedy chcete reprezentovat?
Chceme reprezentovat zájmy lidí, kteří jsou znechuceni politikou, protože cítí, že naše politika není o jejich problémech, nýbrž o moci. Možná nejvýraznější skupinu mezi nimi tvoří mladí lidé... a já osobně bych byl velice rád, kdybychom se soustředili právě na ně, na jejich problémy a perspektivy. Čímž samozřejmě nechci říct, že by nás neměli zajímat i všichni ostatní. Pokud jde o sociální orientaci... Myslím, že každou stranu je třeba posuzovat podle jejího programu a podle toho, jak ten program plní.
* Dobře - co mi řeknete o vašem programu?
Asi není únosné, abych každou odpověď začínal tou podmiňovací frází: pokud založíme stranu... Tak si to tam aspoň v duchu vždycky doplňte. Takže: Když mám být férový, musím říct, že s mnoha radikálními programovými novinkami asi nepřijdeme. Ne že bychom neměli nápady, ale těch možných řešení až tak moc není, což znamená, že zpravidla těžko navrhnete víc než variantu toho, co navrhuje iněkdo jiný. Určitě bychom měli vlastní akcenty, ale to jako důvod pro založení nové strany nestačí. Smysl má založit stranu, která se bude chovat jinak, než ty dosavadní. Stranu, která bude neustále komunikovat s občany, protože tu bude kvůli nim.
* Stranu, která přinese změnu, nový politický styl... Ach jo, pane doktore - po kolikáté už lidé v Česku uslyší tyhle sliby... a co myslíte, kolikrát ještě na ně naletí? Kde je záruka, že právě vy, ta vaše parta, jste jiní než ti, co totéž slibovali před vámi?
Teď žádná záruka samozřejmě není - a pokud nějaká přijde, pak ji občan pozná.
* Jak ji pozná? Podle čeho?
Hlavně podle toho, zda s ním opravdu povedeme trvalý dialog a zda budeme slušní . Slušnost totiž funguje, o tom jsem absolutně přesvědčen. Mimochodem, za největší hřích "smluvně-opozičních" partnerů považuji právě to, že ten jejich pakt slušný není.
* Nepřipadá vám v tom případě paradoxní, že svým vstupem na politické kolbiště neohrozíte příliš ty dva největší hříšníky, ale čtyřkoalici?
Myslím, že úvahy na toto téma jsou zatím předčasné, protože odpověď do velké míry závisí na tom, co všechny ty strany do voleb podniknou. S čím ještě vyrukují. Ony už přece předvedly, že dovedou téměř všechno, tak se nechme překvapit.
* To, že se o voliče budete přetahovat hlavně se "čtyřkou", je přece jasné už teď.
Podle mne to je jen spekulace. Napřed musí existovat program, pak musí přijít veřejná debata... a teprve potom, na základě seriózních průzkumů, můžete začít uvažovat o tom, kdo je váš konkurent a kdo potenciální spojenec. Já jsem si samozřejmě vědom, že většina dosavadních voličů KSČM a ODS patrně zůstane svým favoritům věrná; po mém soudu je to dáno tím, že obě ty strany jsou extrémní, i když každá jiným způsobem. Ale zbytek zůstává otevřený. Znovu připomínám průzkum, o kterém už byla řeč. Tam otázka nezněla: Byl byste ochoten volit novou pravicovou nebo levicovou stranu? Zněla: Byl byste ochoten volit novou stranu? Tečka. 25 procent občanů této země řeklo ano.
* Pane doktore, blížíme se k závěru. Zkusme čtenářům o té vaší potenciální straně říct přece jen něco trochu konkrétnějšího než to, že by byla slušná. Řekl jste, že nebude hýřit programovými novinkami. Nevadí; stačí, když řeknete, k jakým již známým variantám by se přikláněla. Co třeba daně? Byli byste pro jejich snížení?
Na to vám nemohu odpovědět, protože jste o tři kroky napřed. Nejdříve musíte vytvořit návrh programu, na kterém se všichni shodnou. Pak s tím návrhem musíte vyjít ven a podrobit ho zkoušce ve veřejné diskusi. Teprve pak, když v tom testu obstojí, můžete slíbit, že to a to budete prosazovat.
* Ale já se vás přece neptám na žádné podrobnosti, ty si můžete testovat a korigovat po libosti. Ptám se na principiální postoj: Byli byste spíše pro nízké nebo vysoké daně... a spíše plošné, nebo progresivní?
Musím opakovat: Tam ještě nejsme.
* Ani v takhle klíčové věci? Kdybych se vás zeptal, zda budete pro kapitalismus nebo socialismus, taky mi řeknete, že to ještě musíte prodiskutovat a otestovat?
Myslím, že to není srovnatelné.
* Tak zkusím jinou otázku: Mají rodiče platit za vzdělání svých dětí?
Podívejte se, já opravdu nejsem oprávněn mluvit za skupinu - maximálně vám mohu říct o škále názorů, které se tam vyskytují, popřípadě doplnit svůj vlastní. Takže daně: prakticky všichni se shodujeme v tom, že daňová reforma je nezbytná. Mám dojem, že většina z nás soudí, že daně by měly být spíše sníženy a že je třeba nalézt prostředky pro daňové kredity, které by pomohly investicím. Školství: při jeho reformě je třeba vycházet z principu tzv. paralelních systémů, umožňujících jak placené, tak bezplatné vzdělávání.
* Co zdravotní péče? Máme si na ni připlácet?
Tady mohu mluvit opravdu jen za sebe... a snad trochu i za kolegu Ratha. Jsem přesvědčen, že je třeba vytvořit tzv. střední sektor, ve kterém bude pacient mít možnost připlácet si na "nadstandardní léčbu".
* Jak by to mělo být s nájemným?
Nájemné, školství, zdravotnictví - ve všech těchto oblastech, i v řadě dalších, se členové naší skupiny stoprocentně shodují na dvou principech: decentralizace a deregulace. Myslím, že ty termíny mluví samy za sebe. Samozřejmě by musely být podpořeny dalším krokem: justiční reformou.
* Byl bych vám vděčný za jednoduchou odpověď: Budete prosazovat uvolnění nájemného bez jakéhokoli omezení?
To vám nemohu říct, protože to nevím.
* Budete se - jistě, pokud se konstituujete v politickou stranu - zasazovat o zvýšení hranice pro odchod do důchodu?
Stejná odpověď.
* Nepřipadá vám poněkud zvláštní zakládat stranu a teprve pak pro ni hledat program?
To by mi skutečně zvláštní připadalo, ale nic takového se neděje. Děje se to, že se rok a půl scházejí lidé, kteří mapují své názory, aby zjistili, zda patří do stejné krevní skupiny. A ti lidé zjistili, že do ní patří.
* Zjistili jste, že patříte do stejné krevní skupiny, pokud jde o slušnost. Ale nevíte, zda do ní patříte, pokud jde o nájemné, důchody, zdravotnictví...
To zjišťujeme, a dokud to nebudeme vědět najisto, nepůjdeme s tím ven, i kdyby na nás novináři sebevíc tlačili. Nechtějte po mně, abych si vůči vašim čtenářům počínal nezodpovědně. Kdybych jim teď začal sliboval věci, o nichž si nejsem stoprocentně jistý, že se na nich dohodneme, tak bych bezesporu nezodpovědný byl.
MUDr. Martin Jan STRÁNSKÝ, M.D., F.A.C.P., B.A., nar. 30. 10. 1956 v New Yorku. Na Columbijské univerzitě v New Yorku získal titul bakaláře dějin umění, poté na Grenadě, v USA a v Anglii vystudoval medicínu (interna, neurologie). Jako lékař působil v Albany Medical Center a na interním oddělení Coney Island Hospital, posléze v New Havenu. Do Prahy přesídlil začátkem 90. let. Je rozvedený, otec dvou synů (9, 7) a dcery (7).
