Ekonom 18/2001
Česká republika si loni polepšila o další dva stupínky, ale v mezinárodní lize 47 zemí '
stále míří jen k hornímu okraji poslední třetiny.
Pod nevábným skórre je však velký potenciál růstu. Tak by se daly hodnotit závěry lausanneského institutu IMD ve velice sledované ročence, která právě přichází na stoly politiků, manažerů a investorů. Výsledky shrnuje expert poradenské firmy Deloitte & Touche.
Studie o světové konkurenceschopnosti (World Competitiveness Yearbook (WCY)) je vydávána od roku 1987. Mezinárodním institutem pro rozvoj řízení v Lausanne. (IMD. WCY určuje pořadí a analyzuje schopnost národů zajišťovat prostředí, v němž mohou podniky soutěžit. Pro porovnání je používán vzorek 47 zemí. Od roku 1994 používá WCY tutéž metodologii a výsledky jsou proto srovnatelné nejméně za 5 let. WCY má zásadní význam pro posouzení konkurenceschopnosti České republiky v globálním měřítku a pro srovnání výkonnosti naší ekonomiky s ostatními státy světa.
WCY analyzuje konkurenceschopnost jednotlivých zemí s použitím 290 statistik (charakteristik) s dobrou vypovídací schopností za 47 vyspělých a rostoucích ekonomik. Míra konkurenceschopnosti je vyjádřená pozicí dané země v rámci skupiny těchto 47 ekonomik, přičemž l. pozice znamená nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa, 47. pozice ekonomiku nejméně konkurenceschopnou.
Dvě třetiny charakteristik jsou získávány na základě výpočtu ukazatelů z podkladů mezinárodních, regionálních a národních organizací = objektivní ukazatele. Zbývající třetina je čerpána z Ročního průzkumu názorů vedoucích pracovníků (Annual Executive Survey) z databáze WCY = subjektivní charakteristiky.
Z hodnocení vyplývá postupné zhoršování pozice České republiky od rokú 1996 do roku 1999, kdy došlo k propadu ze 34. na 41. místo. Od roku 1999 dochází k obratu a pozice České republiky se v roce 2000 posílila na 37. místo. Podle právě zveřejněné zprávy se ČR posunula o další dvě příčky kupředu (graf 1).
Jednotlivé statistiky jsou seskupeny do osmi skupin tak, abý tvořily logické oblasti - vstupní faktory konkurenceschopnosti:
WCY zachycuje vývoj výkonnosti České republiky v uvedených vstupních faktorech konkurenceschopnosti od roku 1996. Proberme je postupně v uvedeném řadí.
DOMÁCÍ HOSPODÁŘSTVÍ
V oblasti domácího hospodářství došlo k obratu negativního trendu vývoje a konkurenceschopnost domácího hospodářství byla posílena (graf 2). Efektivnost podnikání vyjádřená tvorbou přidané hodnoty je nízká a důsledkem nízké efektivnosti podnikání je rovněž nízká úroveň domácích investic. Skutečnost, že celkové hodnocení Ćeské republiky v žebříčku 47 zemí je o 5 míst lepší než umístění podle tvorby přidané hodnoty, jasně indikuje, kde tkví největší problém domácího hospodá&127tví.
Umístění v žebříčku investic je lepší, což je způsobeno efektem přímých zahraničních investic. Żivotní náklady v &127eské republice jsou druhé nejnižší ze skupiny 47 států a tento faktor je provázán s nízkou tvorbou přidané hodnoty v národním hospodářství.
INTRNACIONALIZACE
Zapojení České republiky do mezinárodního obchodu bylo významným způsobem posíleno, což se projevilo růstem konkurenceschopnosti národní ekonomiky (graf 3). Další růst konkurenceschopnosti lze předpokládat v důsledku pozitivního vývoje zahraničních přímých investic a objemu exportu zboží a služeb. Z vývoje portfoliových investic je zřejmé, že investoři nemají dostatečnou důvěru v český trh. To se může měnit vlivem propadu na japonském a americkém kapitálovém trhu. Dalším omezujícím faktorem je nízká exportní diverzifikace, protože na českém exportním trhu mají výrazně dominantní postavení 3 odběratelské země. Pokud se prosadí nová proexportní opatření, může dojít k dalšímu posunu vpřed.
VLÁDA
liv vlády na vývoj konkurenceschopnosti národní ekonomiky je komplexní; zvrácení negativního trendu a zlepšení celkového postavení České republiky o 4 místa v soutěži se 46 nejvyspělejšími státy je výsledkem práce českých podnikatelských subjektů, ale i zásluhou vládní průmyslové politiky (graf 4).
V užším smyslu se vliv vlády na konkurenceschopnost ekonomiky posuzuje podle míry zadluženosti státu, státních výdajů, fiskální politiky a legislativní činnosti. Domácí i zahraniční zadluženost státu vyjádřená podílem k HDP v porovnání s ostatními státy nepředstavuje výraznou bariéru národní konkurenceschopnosti. Slabší stránkou je vysoký podíl deficitu státního rozpočtu na HDP, který představuje riziko budoucího prohlubování státní zadluženosti. Česká vláda relativně málo poskytuje přímé dotace (v objemu dotací vyjádřených jako % HDP jsme na 32. místě ze 47). Stávající fiskální politika není faktorem, který by posiloval předpoklady budoucí konkurenceschopnosti české ekonomikyje tu vysoké zatížení přímými i nepřímými daněmi (ale příznivá je úroveň zdanění kapitálu a majetku). Konkurenceschopnost podniků je omezena vyšším příspěvkem zaměstnavatelů na povinné sociální pojištění, af už je vyjádřen jako % z HDP vytvořeného na obyvatele nebo jako celkový objem vybraného pojistného k celkovému objemu HDP v porovnání s nejvýkonnějšími ekonomikami.
FINANCE
V oblasti financí dochází k postupnému snižování konkurenceschopnosti (graf 5). Akciový trh neposkytuje dostatečnou možnost financování společností, problémem je nedostatečné právní vymezení práv a povinností akcionářů. Nedostatečná efektivita kapitálového trhu je také jednou z příčin nedostatečné úrovně solventnosti společností, která potom omezuje jejich schopnost konkurence.
Významným omezujícím faktorem je v neposlední řadě nízká výkonnost bankovního sektoru. Právní regulace finančních institucí je nedostatečná s ohledem na požadovanou finanční stabilitu a finanćní instituce nejsou transparentní. Úvěrová činnost bank se od roku l997 zastavila s výjimkou hypotečních a spotřebitelských úvěrů a úvěrování podniků vlastněných zahraničními investory.
INFRASTRUKTURA
Současný vývoj v oblasti infrastruktury vytváří důležité předpoklady růstu konkurenceschopnosti domácí ekonomiky (graf 6).
Důležitý je stav rozvoje zejména v případě základní infrastruktury (distribuce elektrické energie a plynu, silnice), telekomunikací, kde investice v posledních letech byly enormní, a konečně i ekologické infrastruktury (např. čističky odpadních vod). V oblasti technologické infrastruktury není vyvinut elektronický obchod tak, aby dostatečně podporoval podnikatelské příležitosti. Při kvantifikaci hodnocení infrastruktury narážíme na nedostatek, kterým je vysoká energetická náročnost (míra poklesu spotřeby elektrické energie neodpovídá míře poklesu HDP, eventuálně míra růstu spotřeby energie je vyšší než míra růstu HDP).
MANAGEMENT
Firemní management je hodnocen nejen na základě objektivně měřitelných ukazatelů, ale jsou využívány i subjektivní charakteristiky získané průzkumem mínění reprezentativního vzorku vedoucích pracovníků (graf 7). Za relativně slušné postavení v žebříčku produktivity (počítané přes paritu kupní síly) vděčíme relativně dobrému hodnocení produktivity českého zemědělství a pozici v produktivitě průmyslu a službách. Konkurenční výhodou stále zůstává úroveň mzdových nákladů. Výsledkem vyhodnocení bylo, že české společnosti jsou nedůvěryhodné ve vztahu k veřejnosti, management nepředchází nekalým praktikám v podnikových záležitostech, společnosti nejsou řízeny na základě vytvořené hodnoty pro akcionáře, chybí dostatek zku."sených manažerů, zaměstnanci nejsou často ztotožněni s podnikovými cíli v důsledku nedostatečné motivace. Školení a vzdělávání manažerů i pracovníků nemá vysokou prioritu, management není dostatečně zaměřen na řízení procesů, vedení společností zanedbává odpovědnost vůči společnosti a podniky nemají dostatečně osvojeny etické zvyklosti EU.
Osobně jsem si jist, že v této oblasti bude docházet k největším změnám. Zatímco větší podniky a zahraniční investoři budou investovat mnohem více do této oblasti, malé a střední podniky budou potřebovat určitou podporu ve vzdělávání, aby se mohly stát kvalitním řídicím faktorem růstu ekonomiky.
VĚDA A TECHNOLOGIE
Faktor věda a technologie nepřispívá dostatečně k posílení konkurenceschopnosti České republiky, a to i přes vysoký objem výdajů na vědu a výzkum (graf 8). Bariérou tohoto faktoru konkurenceschopnosti je zejména úroveň rozvoje technologie. Slabá je technologická kooperace podniků, nedostatečný transfer technologie mezi podniky a vysokými školami, rozvoj a aplikace technologie jsou omezovány právním prostředím, odliv kapacit pro výzkum a vývoj je vnímán jako hrozba dalšího vývoje ekonomiky. Problémem je rovněž nedostatečná právní ochrana duševního vlastnictví.
LIDÉ
Česká pracovní síla jako faktor konkurenceschopnosti částečně ztratila svoje pevné postavení (propad o 8 míst od r. 1997 do 2000 - graf 9). Přesto tento faktor není závažnou bariérou konkurenceschopnosti české ekonomiky. Hlavní příležitostí je využití vzdělanostního potenciálu českých občanů, kde jsme vysoko v mezinárodním srovnání. Slabou stránkou jsou postoje a hodnoty občanů (slabá motivace tvrdě pracovat a inovovat). Lidé zatím nejsou dostatečně flexibilní v přizpůsobování novým požadavkům. Tyto poznatky výzkumu možná překvapí, je však třeba rozlišit mezi tím, jaký máme potenciál, a tím, jak jej využíváme.
Je zřejmé, že další postup ČR na žebříčku konkurenceschopnosti národních ekonomik je ovlivněn především růstem HDP a ten táhla průmyslová výroba. Potenciál pro růst jsme zjevně nevyčerpali, jak jsem v tomto rozboru naznačil. Polsko a Maďarsko mají vyšší růst a pokračují v něm. Máme výjimečnou možnost posílení nastartovaného růstu ekonomiky, pokud vláda i podniky využijí všech možností pro jeho podporu. Máme také možnost se jen pasivně svézt na vlně současného růstu a nebyli bychom Čechy, kdyby alespoň část národa nebyla přesvědčena, že to stačí. V řadě podniků a mezi politiky máme ale dost lídrů, kteří jsou schopni aktivně ovlivnit růst ekonomiky. i když jsou si jisti, že budou skákat přes překážky.
PAVEL STEHLÍK Partner Deloitte & Touche
