Otto Jelínek - předseda Deloitte&Touche v ČR a kanadský exministr financí

Vláda nemůže začít šetřit škrtáním sociálních výdajů

* Opozice trvá na tom, že vláda ČSSD musí začít šetřit a že je třeba začít u sociálních výdajů!

Šetřit se musí, ale začít u sociálních výdajů nejde. A nejenom proto, že by to vyvolalo velký odpor. Solidní sociální síť zde musí zůstat. Ale iv sociální oblasti jsou poměrně vysoké náklady na organizaci a zajišťování sociální sítě, systém je tak nákladný, že se v něm zbytečně ztrácejí peníze.

* Ministr průmyslu a obchodu předložil nedávno projekt na masivní investice do ekonomiky jdoucí do stovek miliard. Ty by měly nastartovat rychlejší hospodářský růst. Přineslo by to předpokládaný efekt, není to jen další doklad, jak říká opozice, rozhazovačnosti vlády?

Každá velká iniciativa může být kritizována. Evropská unie by asi s tímto projektem také nesouhlasila. Jenže podstatné je, že my v Evropské unii ještě nejsme. My jsme před vstupem, a proto potřebujeme v ekonomice, jak se říká, našlápnout plyn. Ne všechno je v tom plánu perfektní, ale všeobecně to pomůže v současné době právě povzbudit, nastartovat ekonomiku lépe než dosud. Ve stručnosti, je to investice do spolehlivější budoucí ekonomiky.

* Jenže na to je třeba hodně peněz!

Peníze nejsou jediným kritériem, zvláště když návrhy směřují ke zlepšení konkurenceschopnosti ekonomiky. To není jenom o tom, aby se vzaly desítky miliard a napumpovaly se do ekonomiky. Projekt například hovoří o potřebě výraznější podpory malých a středních firem. Ty přece tvoří v západních ekonomikách páteř tamního hospodářství. Bylo velkou chybou, že v předcházejících letech tady hodně ekonomů ipolitiků vidělo hlavní směr v rozvoji velkých firem, ale nikdo se současně nepodíval, z čeho žijeme. My žijeme z malých a středních firem. Ty totiž platí nejvíce daní a jsou základem pro vytvoření silné a spolehlivé ekonomické budoucnosti.

* V reakci na projekt Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO) převládl názor, že k zajištění tohoto projektu je nutný konsenzus politiků. Protože pokud se uskuteční, bude to trvat déle než jedno volební období. Kromě vládní strany ho ale ty ostatní tvrdě odsoudily.

To je normální reakce na celém světě. Když jsem byl členem kanadské vlády, jednali jsme s Amerikou o zóně volného obchodu. Taky byly proti všechny ostatní strany. Všichni se shodovali, že to není úkol jen pro tehdejší vládu. My jsme ale říkali - ano, ale je potřeba začít již dnes, aby to mohlo přinést výsledky za pár let, třeba i pro jinou vládu. Výsledkem toho je, že Kanada dnes nemá žádné dluhy a její ekonomika prosperuje. Politici budou vždy kritizovat něco nového, na co nejsou zvyklí. Kdyby politické strany věnovaly tolik času, co dávají diskusím, kdo s kým bude vládnout, do pozitivních věcí, byla by situace podstatně lepší. Samozřejmě, program MPO zahrnuje řadu problémů. Je však třeba diskutovat o pozitivních návrzích. Já ale slyším spíše nadávky než konstruktivní, byť kritický názor.

* Nejste pro jen proto, že Deloitte & Touche se na projektu podílela?

Tak za prvé - ministerstvo průmyslu vypsalo tendr, kterého se zúčastniIa řada našich konkurentů. Deloitte tendr vyhrál. Jenže tendr nebyl na to, aby se studie napsala. Uvedenou studii jsme nepsali, ani ji neiniciovali. Ta vždy byla a je studií a iniciativou ministerstva průmyslu. My jsme pouze všechny nápady a informace ministerstva shromáždili a dali do určité podoby podle osvědčené mezinárodní metodologie a doplnili jsme je také příklady podobných ekonomických programů, které byly úspěšné v zahraničí.

* Když se vám nelíbí kritici domácí, tak vezměme zahraniční. Evropská unie např. kritizuje pobídky, které vláda dává zahraničním investorům...

Česka republika by nejdříve měla dělat vše, co pomůže oživení ekonomiky. Pobídky pro investory jsou jedním ze zdrojů oživení i signálem pro zahraničí, že Česká republika chce a potřebuje zahraniční investory. Až přijde čas, a my se přiblížíme k integraci, musí se změnit podmínky. Do té doby je ale podstatné dělat to, co je dobré pro českou ekonomiku, než přednostně dělat to, co je dobré pro Evropskou unii či co Unie vyžaduje.

* Existují obdobné pobídky v zahraničí?

Využívali jsme je i v Kanadě: konkrétně na konci osmdesátých a začátku devadesátých let jsme rovněž potřebovali investice. A tak jsme také zavedli investiční pobídky pro zahraniční investory. Ovšem samotné zahraniční investice problémy ekonomiky nevyřeší. Stát nesmí do ekonomiky příliš "strkat prsty". Dobrá vláda musí především vytvořit podmínky pro to, aby mohla ekonomika dobře a sama fungovat.

* Zvyšuje se ale zadlužení země. Vláda říká, že je používá pro posílení konkurenceschopnosti. A opět sklízí kritiku - jak od ekonomických institucí typu Světové banky, tak od domácí politické opozice. Je možné stále větší zadlužování akceptovat?

Aby se globálně staly firmy konkurenceschopné, efektivní, musí někdy země investovat do budoucna. Postavit solidní, konkurenceschopnou ekonomickou základnu - to je nejdůležitější. Pak začne klesat i dluh. Více než zadlužení je důležité, aby se vybudovala stabilní a konkurenceschopná ekonomická základna. Pokud se týká kritiky ze strany Evropské unie - nakonec důležitější při posuzování vstupu do EU bude schopnost české ekonomiky obstát v konkurenci a nedělat Evropě problémy, než výše dluhu. Ten pochopitelně nesmí být astronomický, musí se jednou zastavit a musí být využit právě na získání konkurenceschopnosti, což umožní ho také splatit. Jak jsem již řekl, dělejme to, co je dnes nejlepší pro českou ekonomiku, to je priorita. Samozřejmě bychom se ale měli snažit být kompatibilní s EU. Protože dnes už není otázka, zda se ČR stane součástí evropských struktur. Otázka je, kdy to bude. V každém případě - přibližujme se EU tak, jak to vyhovuje nám.

* Ale je snad lepší být v Evropské unii brzo.

Jestli to bude za dva či čtyři roky, nehraje roli. Podstatné je, abychom měli silnou hospodářskou základnu a dobré ekonomické strategie, které nám umožní nebýt v EU chudým a trpěným příbuzným.

* Takže dělá vláda vše dobře?

To jsem neřekl. Například dostatečně rychle neomezuje vládní výdaje, nesnižuje státní byrokracii a náklady na ni. Jako ministr kanadské vlády jsem se také podílel na redukci velkých vládních dluhů. Začali jsme šetřit především na byrokracii, snížili jsme vládní výdaje. Vláda nesmí říci - vy musíte šetřit, ale my nebudeme. Ten proces musí začít vláda. Vůle, aby se vládní výdaje a byrokracie snižovaly, je tady stále ještě slabá. A fakt, že byrokracii máme velkou, ale s nízkou efektivitou, dokazuje například skutečnost, že se špatně vybírají daně.

Rozhovor Jiří Vavroň, Právo 29.03.2001

Český systém daní je totálně neúčinný a navíc nespravedlivý

(Zbyněk Fiala, rozhovor 12.7.1999)

Byl jste dlouhá léta ministrem kanadské vlády s odpovědností za systém daní. Připomínají vám některé naše problémy něco co jste kdysi musel sám řešit?

Daňové systémy vyspělých zemí se liší od systémů v transformačních zemích které se stále ještě dost intenzívně vyvíjejí. Přesto si neodpustím základní poznámku že největší chybou ať už za vlády Václava Klause nebo teď za vlády sociálních demokratů bylo budovat systém z izolovaných zásahů podle okamžité potřeby případ od případu ad hoc. Támhle mi to hoří zvednu zdanění služeb tady na mě tlačí snížím daně z příjmů.

Jak tedy má daňový systém vznikat?

Jsou dvě věci. Zvažujete vzájemné uspořádání daní -jakou roli může hrát daň z přidané hodnoty jakou spotřební daně jakou daně z příjmu osob či organizací. Druhou věcí pak je Jak účinně jsou daně vybírány. V České republice tvoři podle mého názoru největší mezeru ve státním rozpočtu fakt že tu máme totálně neúčinný systém daní který je navíc nespravedlivý. Nespravedlivý je proto že daně platí právě ti lidé kteří si to mohou nejméně ze všech dovolit. Ti kteří si mohou dovolit více než jiní obyčejně daně neplatí.

To se snadno řekne že český systém daní je neúčinný a nespravedlivý. Ale co s tím?

Porozhlédňete se po ve světě skutečně to lze napravit. Budu mluvit o Kanadě protože jsem tam byl a musel jsem se reformou zabývat. Ale daňové reformy proběhly v mnoha zemích někdy dopadly lépe jindy hůř. V Kanadě to myslím funguje.

Kdy jste se do reformy pouštěli a proč jste to dělali?

Bylo to na konci 80. a na začátku 90. let. Hospodářství bylo v poklesu v rozpočtu narůstal schodek a nabaloval se na obrovitý státní dluh. Předtím jsme byli tvrdě postiženi šokovým růstem cen ropy na konci 70. let a pak recesí ve Spojených státech v 80. létech. Tenkrát jsme se rozhodli pro celkovou změnu která měla tři pilíře daňovou reformu privatizaci a restrukturalizaci průmyslu a vytvoření zóny volného obchodu s USA.

Dost podobné problémy řešíme i tady jen jich je možná trochu víc a taky se víc hádáme.

My jsme to také neměli lehké. Základem daňové reformy bylo zavedení daně z přidané hodnoty které u nás říkáme daň ze zboží a služeb a je mimochodem jen sedmiprocentní. Byla to daň proti které se zvedl snad největší politický odpor v kanadské historii. Lidé to pochopili tak že všechno bude o 7 procent dražší. Možná jsme věnovali málo pozornosti vysvětlování změny. Přitom tato daň vnáší do systému mnohem větší spravedlnost a zbavila průmysl tíživé 30 procentní daně z prodeje což zvedlo jeho konkurenceschopnost.

Ale ve stejné době jsme zavedli také nový systém vybírání daní. Zapojili jsme moderní technologii Předtím činily náklady státu na vybrání každého dolaru daní zhruba deset centů. Po změně už to byl jen cent nebo dva a podstatně se snížila celková byrokracie. Brzy začal rozpočtový schodek mizet a teď' už po něm není ani památka.

Kdo novou technologii používal? Stát? Nebo společnosti?

Všichni. Systémy jsou různé jedním z nich je například elektronická výměna dat (EDI). Elektronický systém vás propojuje s dodavateli bankami jednotlivci vládou a jejími finančními úřady takže data jsou pro všechny.stejná a v případě potřeby okamžitě k dispozici. Je to cesta jak odstranit spoustu papírové práce a také zredukovat počty lidí kteří by se tím museli zabývat.

Takový systém je jistě pěkně drahý.

Úspory jsou však nepoměrně větší. Po celém světě existuje spousta firem které jsou ochotny podniknout počáteční investici systém zavést a čerpat pak úhradu pět či deset let z úspor které to státu přinese. Česká vláda by tak mohla zavést systém který podstatně zvýší účinnost výběru daní a nebude přitom daňové poplatníky stát ani korunu. Podobné reformy proběhy i v. západní Evropě. Když se podíváte na systémy které používají na jejich daňové reformy když si vyberete .nástroje které odpovídají vaší hospodářské situaci a přizpůsobíte jejich skladbu vašim problémům nemyslím že by to mělo znamenat nějaké vyšší náklady.

Jak jste využili příjmy z privatizace?

Část peněz byla použita na restrukturalizaci a byly znovu investovány do určitých částí privatizovaných podniků. Druhá část byla využita na vyrovnání rozpočtového schodku. Privatizace a přímé zahraniční investice byly vždycky provázeny pobídkami například daňovými aby byl usnadněn nástup nových technologii. Nešlo přitom jen o hrstku velkých podniků. Páteří demokratické ekonomiky jsou právě malé a střední podniky. To není Jelínkova teorie to je fakt.

Platí to i v době globalizace?

Platí to i v době globalizace a vytváření gigantických spojení. V Kanadě přinášejí malé a střední podniky více než 80 procent hrubého domácího produktu a nemenší podíl z celkového počtu pracovních příležitostí. Zdá se mi že v České republice je každý soustředěn jen na pět šest velkých obrů kteří přežili z komunistických.časů a ztratili spoustu miliard korun. Nejdůležitější částí české ekonomiky jsou malé a střední podniky kterým se tu věnuje málo pozornosti. Já vím že ministerstvo průmyslu má nějaké programy ale ty mají malý efekt.

Měli jste zvláštní programy pro podporu malého a středního podnikání?

Nepotřebují finanční podporu. Stačí když jim umožníte žít a nabídnete investiční podněty. Měli jsme daňové podněty. Pokud například podnik zavedl technologii u které se prokázalo zlepšení efektivity hospodaření dostal daňové prázdniny. Podobně pokud se podílel na exportu a pomohl tak podepřít

v jeden z reformních cílů kterým byl volný zahraniční obchod. Vytvořili jsme banku státních garancí která malým podnikům splňujícím určité podmínky půjčovala peníze za nižší úrokové sazby. Byla tu samozřejmě kritéria nelze slepě rozdávat jako se to dělalo v ČR kde velké podniky dostaly miliardy korun plynoucí kamsi do černé díry.

Proč jste se rozhodli úplně otevřít kanadský trh americkému obru?

Trh byl otevřen oběma směry. Ale politický odpor byl nesmírný. Dnes je Kanada považována za místo s vynikajícími obchodními příležitostmi a toto postavení výrazně pomohlo k dnešnímu hospodářskému růstu.

Vím; že v ČR máte spoustu euroskeptiků lidí kteří nechtějí být součásti Evropské unie. Myslím si však že v příštím století už nebude možné izolovat kteroukoliv zemi zejména takovou která má jen 10 miliónů obyvatel. Musíte být součástí regionálních a globálních ekonomických klubů. Členství ČR v Evropské unii je pouze otázkou času a z vývoje mezinárodní situace je zřejmé že čím dřív se připojíte tím lépe. Pokud se ČR nepřipojí k Evropské unii ekonomicky zahyne.

Kolik času v Kanadě uplynulo mezi zavedením reforem a obnovou růstu?

Reformy proběhly na konci 80. a na začátku 90. let. Hospodářský vzestup přišel v polovině 90. let a pokračuje i nyní. Mezitím se vystřídala řada vlád. Opozice vládu vždycky kritizuje to je přirozené u nás jako u vás: Když jsme přišli s reformami s daní z přidané hodnoty se zónou volného obchodu s USA s restrukturalizací průmyslu byli jsme pochopitelně pod palbou opozičních argumentů. Ale roku 1993 přišla opozice k moci a pokračovala v našem programu. Rozvíjela ho takže zóna volného obchodu byla rozšířena i na Mexiko produktivita roste . schodek rozpočtu zmizel daně jsou účinně vybírány běží to dobře. Musím je pochválit.