Zač je Habsburkův segedínský guláš
, Jan Kovařík

Otto Habsburský - příznačně v Segedínu - v pondělí nasadil Edvardu Benešovi psí hlavu slovy o "géniu zla".

Až takto peprný guláš z historie navařil Habsburk v Maďarsku kvůli prezidentovým dekretům. Možná by nestálo za větší pozornost mudrovat nad nehorázností vůči hlavě čs. státu - ausgerechnet od stařičkého potomka vyšumělého rodu, který v závěru panování v Evropě co mohl, to zbabral, a jenž právě vůči českým zemím věru za oněch smutně známých tři sta let přílišným dobrem neproslul.

Nicméně házení bláta po Benešovi i tlak vyvíjený na ČR, aby "zrušila" jeho prezidentské dekrety, za uplynulé týdny zesílily tak mohutně, že už to vypadá na jakousi frontální ofenzívu, jejíž je Habsburk aspoň jedinou trochu obveselující součástí. Jinak se dějí věci znepokojivé, neboť Praze se tu vyhrožuje, tu bez skrupulí nadává. Pak pro změnu rakouský kancléř zase hlasem laskavým doporučuje, abychom dobrovolně odškodnili odsunuté Němce. Vše rámováno poměřováním rozsahu napáchaného "českého bezpráví" a "genocidy" na sudetských Němcích, ve světle starosti o skutečné parametry našeho evropanství.

K tradičním obhájcům landsmanšaftu Otto Habsburskému a Edmundu Stoiberovi či Haiderovu týmu se do této evropské právní hlídky zařadili na vládní úrovni již zmíněný kancléř Schüssel a též maďarský premiér Orbán.

Vypadá to tedy již na frontální snahu využít jisté situace i jisté atmosféry, a vyřídit si přes "zkoušku z evropanství" s Čechy staré účty. Popravdě řečeno, některé kroky českých politiků toto vše usnadnily. Mám na mysli zejména loňské zářijové prohlášení prezidenta Václava Havla ve Vídni, při němž označil odsun za nespravedlnost a akt msty.

Přitom Havel by mohl už být podle mého v podobných prohlášeních diplomaticky obezřetnější, ví-li, že za celá léta po jeho někdejší omluvě odsunutým právě z jejich řad nezazněl ani náznak podobného gesta vůči Praze. Nikoho přitom nezaráží, že Sudetoněmecký landsmanšaft nepřišel jménem odsunutých za celá dlouhá léta ani s tou nejmenší omluvou za to, že jeho historické členstvo ve své převážné většině pod vedením Henleina (a fakticky řízeno Hitlerem) spáchalo na Československu předválečnou zradu.

Že tragicky ublížilo demokratické zemi a že rozbitím české státnosti spoluotevřelo dveře k rozpoutání nebývalého bezpráví na lidu ČSR. Připomeňme nepamětníkům Henleinova slova z března1941. Ve Vídni hrdě prohlásil: "Během několika let se sudetoněmeckému živlu podařilo tak důkladně otřást vnitřní stabilitou Československé republiky a její vnitřní poměry uvést do zmatku takovým způsobem, že se stala zralou pro likvidaci."

Henlein pak shrnul: " To vše se mohlo uskutečnit jen proto, že celé sudetské Německo se stalo nacionálně socialistickým." A vyzval: "Nechť dějiny jednou vynesou rozsudek: sudetští Němci vykonali věrně a pohotově svoji povinnost."

Rozebírají-li se tedy nyní odsouzeníhodné činy některých Čechů napáchané po válce během divokého odsunu na tehdy již bezbranných Němcích, je namístě nepouštět zároveň ze zřetele fakt, že ještě před Mnichovem obdobný divoký odsun zažily tisíce českých rodin vyhnaných sudetskými ordnery ze svých domovů v pohraničí, aniž se jim dodnes dostalo za toto evidentní bezpráví jakékoliv omluvy. O vyhánění a bezpráví po okupaci, pro niž Henlein se svými věrnými obstaral předehru, už ani nemluvě.

V Mnichově, ve Vídni a nyní iv Budapešti se ozývá údiv nad českou zatvrzelostí, proč Praha tak urputně odmítá hodit do koše dekrety i se "zločincem" Benešem. Ta divná hra kolem dekretů má neméně divná "pravidla". Zločiny henleinovců - k nimž se přihlásilo na 90 procent všech sudetských Němců - v českém pohraničí i nacistické bezpráví a krvavé zločiny jsou "dávnou minulostí", zatímco odsun jako poválečný následek je z čísi vůle tak "živý", že je třeba ho odpreparovat od předchozího kontextu a mávat jím vůči Praze jako klackem, aby už snad "diese Tschechen" konečně byli přivedeni k rozumu, chtějí-li do Evropy.

Ten rozum ale velí zkoumat příčiny a následky. Jak v kritickém pohledu na dějiny, tak v pohledu do budoucna: celá hlučná válka proti dekretům má totiž svou tichou frontu. Urputně se na ní útočí na historickou pravdu. O nehmatných příčinách i možných hmatatelných následcích stojí za to bedlivě přemýšlet.

06.03.2002 - Právo

Činy a slova landsmanšaftu

Luboš Palata

Sudetští Němci chtějí, aby Česká republika byla v Evropské unii. Tuto větu, na kterou Češi čekají už dvanáct let, konečně vyslovil jejich vrcholný představitel, předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt. V atmosféře, v níž se Česko v posledních dnech nachází, však při přečtení těchto slov mnoho Čechů zpozorní.

Když chtějí, abychom byli v unii, znamená to, že doufají, že po našem vstupu prosadí své nároky vůči České republice. A z toho vyplývá, že bychom se do unie neměli hrnout bezhlavě, jinak hrozí, že znovu přijdeme o třetinu státu.

Posselt ujišťuje, že tomu tak není. Stejně jako celý landsmanšaft žádá, aby byly zrušeny Benešovy dekrety. Na rozdíl od většiny sudetských Němců by osobně nevznášel vůči České republice majetkové nároky, zároveň však jedním dechem dodává, že pozice krajanského sdružení je stále stejná.

Na rozdíl od většiny funkcionářů landsmanšaftu si uvědomuje, že právě obavy z majetkových nároků sudetských Němců blokují případné úvahy o omluvě, či alespoň distancování se většiny Čechů od vyhnání a principu kolektivní viny. Posselt je však politik a ví, že nemůže jít hlavou proti zdi názorů drtivé většiny sudetských Němců.

Jenže Posselt i další z "osvícených" činitelů landsmanšaftu dělají velmi málo pro to, aby se nálada uvnitř společenství našich bývalých krajanů změnila. Česká společnost prodělala v pohledu na odsun a vyhnání sudetských Němců za posledních dvanáct let jen malou změnu a většina Čechů stále pokládá v hloubi duše tento akt za správný. Sudetští Němci také žijí ve svých dějinných mýtech a Mnichov roku 1938 berou jako spravedlivou věc, o jejíž správnosti nepochybují. K omluvě za podíl na zločinech nacismu, za zničení československé demokracie a příklon k třetí říši mají ještě mnohem dál než Češi k distancování se od odsunu a vyhnání.

Landsmanšaftu se za dvanáct let nepodařilo jako celku udělat vůči Čechům jediné vstřícné gesto, které by nabouralo klasický obraz sudetských Němců jako hlavní hrozby a nepřítele českých národních zájmů. Celá ta léta slýchávají Češi z Mnichova pouze požadavky a obvinění, bez pokory a slov smíření.

Náznaky přátelství, které je možné slyšet od Posselta a několika jemu podobných, jsou navíc negovány jejich skutečnými kroky. Posselt říká, že Češi a sudetští Němci by si měli problémy vyřešit mezi sebou. Na druhé straně ale právě on úspěšně prosazuje v Evropském parlamentu protičeské rezoluce.

Rozpor mezi přijatelnými slovy a nepřijatelnými skutky pomáhá udržovat atmosféru do extrému vybičované nedůvěry, která v Česku vůči sudetským Němcům panuje.

Napětí, byť jakoby uměle vytvořené nedomyšlenými vyjádřeními premiéra Zemana, není náhodné a bude se s blížícím se vstupem do unie zvyšovat. Sudetští Němci, jejichž první generaci hlasitě tikají biologické hodiny, cítí šanci na minimálně morální dějinné vítězství. Posselt a týmy německých právníků usilovně hledají munici, která Prahu donutí aspoň zrušit dekrety. Osudovou chybou je, že tak činí znovu proti Čechům, ne v dohodě s nimi, v dohodě, která by hledala vzájemně přijatelný kompromis.

Tlak, který se tímto jednostranným postupem vytváří, připomíná diktát, byť už ne mnichovský, ale bruselsko-sudetoněmecký. Landsmanšaft tím sice může dosáhnout po padesáti letech opětovného pokoření českého národa, mosty k bývalé vlasti však definitivně spálí.

Pokud o jejich opětovné vybudování sudetští Němci skutečně stojí, a Posselt to naznačuje, měli by pokorou a vstřícným přístupem Čechy přesvědčit, že to, co se stalo v roce 1945, bylo chybou a tragickým omylem. Distancování se od Jörga Haidera a jemu podobných, jak to šéf landsmanšaftu udělal, je prvním krokem. Krokem k novému začátku přátelských vztahů mezi Čechy a sudetskými Němci.

lubos.palata@economia.cz HN 15.3.2002

K omluvě za podíl na zločinech nacismu a za zničení československé demokracie mají sudetští Němci ještě mnohem dál než Češi k distancování se od odsunu a vyhnání.

Svobodní už chtějí zpět veškerý majetek odsunutých

Rakouští krajně pravicoví Svobodní (FPÖ), kteří tvoří se Schüsselovými lidovci (ÖVP) vládní koalici, včera přitvrdili postoj k dekretům prezidenta Beneše a vznesli požadavek, aby ČR vrátila odsunutým veškerý majetek, který jim byl po válce na základě čs. dekretů zkonfiskován.Poslanec a mluvčí FPÖ pro otázky odsunutých Martin Graf ve Vídni prohlásil, že jeho strana požaduje, aby odsunutým byl majetek vrácen "v plném rozsahu" s tím, že jeho strana bude usilovat o "plnou restituci v majetkových otázkách, všude tam, kde je to ještě možné". FPÖ podle jeho slov nechce z ČR slyšet přísliby, ale očekává konkrétní kroky. "Symbolické odškodnění, o němž mluvil kancléř Schüssel, je pro nás příliš málo," upozornil Graf a dodal, že Svobodní navíc budou požadovat odškodnění za újmy, které byly Němcům způsobeny při odsunu. Pro tyto požadavky se budou snažit získat i lidovce.

Odsun Graf označil za "genocidu", "etnickou čistku" a "vyvražďování národa" a přirovnal ho ke "klasickému případu loupeže". Byla to podle něj jediná genocida v evropských dějinách posledního století, která se stala v období míru. "Beneš to programově připravoval od roku 1918," tvrdil mluvčí a dodal, že po válce tak "tento diktátor" dokonal to, co se mu nepodařilo v letech 1918 a 1919. Zopakoval, že FPÖ bude požadovat případné veto českému vstupu do EU jako "poslední kartu".

Schůzka Zeman - Schüssel nebude

Rakouský kancléř Wolfgang Schüssel včera ve Vídni na dotazy novinářů oznámil, že na nadcházejícím summitu EU v Barceloně se s českým premiérem Milošem Zemanem nesejde. "Bilaterální schůzku nemám v úmyslu, a kromě toho nám nebylo ani žádné takové přání tlumočeno," řekl kancléř. Zeman se setkání s německým a rakouským kancléřem nevyhýbá, ale dodal, že taková setkání se neplánují. Včera v Londýně řekl, že se nedomnívá, že náročná agenda summitu umožní podrobnější jednání o dvoustranných vztazích. Podotkl, že zaznamenal zprávu rakouské agentury APA, že se chystá jeho schůzka se Schüsselem. "Mohu pouze konstatovat, že o takovém plánu sice nevím, a nikdo mně nic takového ani nesdělil, ale samozřejmě já jsem se nikdy nevyhýbal jakékoli schůzce a jakémukoli jednání." "Pan Haider v Rakousku ztrácí popularitu a snaží se ji obnovit tu temelínskou peticí, tu diskusemi o Benešových dekretech. V Maďarsku budou volby 7. dubna a situace je tam alespoň podle volebních preferencí velmi vyrovnaná. Nu, a úsilí pana Stoibera stát se německým kancléřem je obecně známo," řekl. Schüssel ve Vídni vyjádřil uspokojení nad diskusí v EU o slučitelnosti dekretů s evropským právem. "Našim argumentům, které byly dlouho shazovány ze stolu, je teď konečně nasloucháno," poznamenal. Připomněl, že jde jen o sedm z těchto "nouzových nařízení", která jsou stále ještě platná, a že je dobře, že Evropský parlament i Evropská komise se nyní přezkoumáním zabývají, jak to potvrdilo středeční vystoupení komisaře Verheugena. "Pokud ještě dnes existují výnosy, v nichž jsou činěny rozdíly mezi českými, maďarskými a německy mluvícími občany, pak jsou diskriminační," prohlásil kancléř. Přezkoumávání této otázky však není tématem pro volební boj, řekl dále Schüssel, podle něhož je třeba vést právnickou diskusi. "Pan Schüssel v prohlášení pana Verheugena hledá věci, které tam prostě nejsou," reagoval včera vicepremiér Pavel Rychetský na dotaz Práva.

(kov, gö, ČTK), Právo 15.3.2002

Schüssel žádá zrušit dekrety ještě před vstupem

VÍDEŇ - Rakouský kancléř a předseda lidové strany (ÖVP) Wolfgang Schüssel opět žádá, aby ČR zrušila dekrety čs. prezidenta Edvarda Beneše ještě před svým vstupem do EU. "Benešovy dekrety nemají místo v evropském právu, a musí se ještě před vstupem ČR do Unie stát minulostí," zdůraznil kancléř v pozdravném dopise účastníkům sobotního zasedání Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Rakousku (SLÖ) ve Vídni. Podle dopisu Schüssel ví o vztahu odsunutých Němců k Rakousku i o jejich odporu proti nacismu a obsazení ČSR. Bezpráví spáchané na odsunutých "nemůže být akceptováno jako základ evropské budoucnosti", napsal kancléř. Jde o zostření kancléřova přístupu k dekretům - podle pozorovatelů ještě je v živé paměti jeho tvrdá reakce na pokus krajně pravicových Svobodných učinit koncem ledna po protitemelínském referendu z dekretů překážku vstupu ČR do Unie.

Potleskem odměnili odsunutí projev vicekancléřky a šéfky krajně pravicových Svobodných (FPÖ) Susanne Passerové, která rovněž zdůraznila, že "ještě před přijetím ČR musí být zajištěno, aby dekrety, případně ty jejich části, které jsou v rozporu s lidskými právy, přestaly být součástí českého právního řádu, a to v jakékoli formě". Českou republiku přirovnala k Turecku, které se rovněž nemůže stát členem patnáctky, dokud neodstraní nedostatky a nesplní politická kritéria potřebná pro vstup. Kritizovala premiéra Zemana a bývalého prezidenta Edvarda Beneše označila za "génia zla" a nacionalistu. Šéf landsmanšaftu Gerhard Zeihsel poděkoval současným vládním politikům, že se postavili proti "rasistickým Benešovým dekretům". Případné rakouské veto rozšíření patnáctky o ČR označil za poslední možnost, jak "zabránit pokračování bezpráví". Velký potlesk si vysloužil také dopis korutanského hejtmana Jörga Haidera, který se rovněž vyslovil pro zrušení dekretů. Účastníci ze všech rakouských spolkových zemí se setkali, aby si připomněli 83. výročí českého zásahu proti německým demonstrantům v čs. pohraničí, při němž v roce 1919 "padlo za právo na sebeurčení a Rakousko" 54 lidí. Minutou ticha si také připomněli údajných 241 tisíc obětí "nelidského odsunu", ačkoliv česko-německá komise historiků hovoří o 20 až 25 tisících.

Gruša pro konkrétní úkol historiků

Česko-rakouská komise historiků by měla dostat konkrétní zadání, řekl agentuře APA český velvyslanec v Rakousku Jiří Gruša s tím, že podle něj by bylo třeba shromáždit v jedné studii všechna fakta, která se vztahují k dekretům. K práci této komise by bylo dobré přizvat zástupce z dalších států, které vznikly z rakousko-uherské monarchie. Hans Winkler, vedoucí sekce mezinárodního práva na vídeňském ministerstvu zahraničí, řekl, že v rakousko-českých vztazích pokračují "konference o dialogu", které začaly loni a nyní se konají jednou za šest až osm měsíců. Winkler uvedl, že při nich se o dekretech jedná ze zorného úhlu vědecko-politického. Na otázku, zda rakouská debata o dekretech negativně ovlivnila klima rozhovorů na úrovni úředníků, Winkler odpověděl, že jim nepomohla. Nepomohly ale ani výroky Zemana o odsunutých, dodal.

Většina odmítá podmiňování vstupu

Většina Rakušanů si myslí, že vstup ČR do EU by neměl ztroskotat na dekretech. Vyplynulo to z výsledků ankety, kterou si dala vypracovat Rakouská společnost pro evropskou politiku dotazy na tisíc Rakušanů. Na otázku, zda by "Rakousko mělo souhlasit s přistoupením ČR pouze tehdy, kdyby ČR hmotně odškodnila sudetské Němce, kteří byli vyhnáni na základě Benešových dekretů", odpovědělo kladně 29 procent respondentů, 58 procent řeklo ne a 13 procent nevědělo nebo neodpovědělo. Generální tajemník společnosti Gerhard H. Bauer řekl, že se v odpovědích projevily značné rozdíly, závislé na úrovni vzdělání respondentů a na jejich politických sympatiích.

(ČTK, kov)