Dotace mizí, PCB zůstává

www.ihned.cz

8.2.2003

Co je vám do toho, vzkázala Česká inspekce životního prostředí starostovi, který se dozvěděl, že cizí firma uložila v jeho obci 50 tun vysoce toxického odpadu.

Dovnitř nesmíme, a asi bychom tam ani nevlezli. Jedovou chýši ohlásila polorozpadlá ruina bývalého cukrovaru v Mratíně u Prahy, před kterou se třepeme v lednovém větru. Firma FYTOZ je vzadu, na dvoře s několika přízemními baráčky, kde provozuje sklad zemědělských potřeb. Jedy jsou možná tady, mezi osivem a hnojivem.

Možná, možná, možná. Kdyby nešlo o život, můžeme se smířit s lehkou nejistotou. Jenže jde o život, a taky o budoucnost obce. Pokud by se naše prameny potvrdily, v Mratíně končí stopa po osudu sudů s 50 tunami vysoce toxických odpadů, které už dvanáctým rokem putují republikou. Jedná se o polychlorované bifenyly. Kdyby tahle látka přišla na pole, zemědělci by navždy ztratili možnost cokoli pěstovat.

Polychlorované bifenyly, krátce PCB, figurují na seznamu dvanácti nejstíhanějších jedů světa. Rozvracejí imunitní a hormonální systém organismu. I menší množství může způsobit mužskou neplodnost. Způsobují také poruchy dětského chování. Dokud se o jejich nebezpečných projevech nevědělo, byly široce používány do nátěrových hmot a do chladiva v transformátorech. Nakonec je však postupně zakázaly všechny země a v bývalém Československu se nesměly používat od roku 1985.

Likvidace PCB má dva nepříjemné rysy, je drahá a složitá. Česká cesta je jako obvykle vynalézavější - složitou likvidaci nahradila jednoduchým způsobem, jak stát připravit o peníze. Pravidelně se opakuje cyklus, že firma likvidaci slíbí, vyinkasuje dotaci, zkrachuje, zmizí, ale odpad zůstane a najdeme ho po čase někde jinde. Kdo ty firmy vybírá? Kdo je vyplácí? Proč to všem tak snadno prochází?

BLUDNÉ SUDY. Než se sudy s PCB dostaly do Mratína, měly už za sebou komplikovanou anabázi s mnoha zastávkami. První byla v Milovicích. Začátkem devadesátých let tam byly shromážděny bifenylové odpady z různých míst republiky. Měla je zlikvidovat firma PROEKO, posléze ALISA, ve spalovně nebezpečných odpadů. Projekt zkrachoval, dotace se rozplynula, sudy rezivěly a tekly. Trvalo to devět let.

V březnu 2000 vypsal Okresní úřad v Nymburku výběrové řízení na jejich uskladnění a likvidaci. Zvítězila a dotaci vyinkasovala firma EKOBO. Sportovní hodnotu jejího vítězství zvyšuje fakt, že - jak se ukázalo - dokonce neměla ani vhodný sklad pro uložení těchto látek. Postupně je přechovávala v pronajatých prostorách, také nebyly vhodné, až nakonec skončily - v rovněž nevyhovujícím - FYTOZ v Mratíně. Vypovídá o tom protokol České inspekce životního prostředí (ČIŽP) ze srpna 2000, který má Ekonom k dispozici.

Inspekce tehdy vytkla firmě EKOBO rozpory v množství skladovaných a převážených látek. Bifenylové odpady inspektoři našli pod jednou střechou s agrochemikáliemi. V protokolu stojí, že byly uloženy "v kóji, kterou od hnojiv a pesticidů dělila pouze příčka a provizorní neuzamykatelný vstup z drátěného pletiva. Chybělo označení, že jde o sklad nebezpečných odpadů. U vstupu do kóje byl mezi sloupy natažen provázek a na něm cedule vstup zakázán".

JEN KONZULTOVALA. Pozoruhodné je, že pracovnice firmy EKOBO, která v té době radila, jak s odpady zacházet, dnes zaujímá významné místo ve státní správě. Ivana Jirásková, která v srpnu 2000 zastupovala firmu na jednání s Českou inspekcí životního prostředí právě kvůli bifenylům v Mratíně, loni v září začala pracovat na Ministerstvu životního prostředí a stala se náměstkyní ministra. Ministerstvo se k záležitosti vyjádřilo alibistickým prohlášením:

"Paní náměstkyně Jirásková pracovala pro firmu EKOBO jako konzultant zhruba půl roku a od té doby s ní není v kontaktu. Nebyla v managementu firmy, a proto ani nemohla ovlivnit, zda firma její doporučení akceptuje, či nikoli."

Když nic jiného, aspoň víme, že bývalý zaměstnavatel nemá u nynější náměstkyně protekci.

ŠPATNÉ SCÉNÁŘE. Co se s bifenyly dělo dál a kde skončily? Informace, které Ekonom zjistil, jsou velmi rozporuplné.

"Odpady jsou stále v Mratíně," říká inspektorka ČIŽP Ivana Svobodová.

Jednatel firmy FYTOZ Stanislav Ohem však tvrdí, že zmiňovaný odpad v prostorách jeho firmy není.

Jednatel EKOBO Oto Fibich si na nic nemůže vzpomenout. Opakovaně slibuje informace až při dalším rozhovoru. Ale je to pořád stejné: "Skladujeme hodně odpadů na různých místech. Možná bifenyly v Mratíně máme, možná ne."

Ekologický aktivista ze sdružení Arnika Jindřich Petrlík, který případ mratínských odpadů dlouhodobě sleduje, podezírá inspekci, že situaci nemá pod kontrolou a firmy kryje. Sudy buď nadále zůstaly ve FYTOZ, anebo je EKOBO v tichosti převezla do jiného podnájmu, popřípadě je nechala pokoutně zlikvidovat. Každý ze scénářů je špatný.

"Odpady mohly například skončit ve spalovně REAN v Lysé nad Labem," uvažuje Petrlík. "V obchodním rejstříku jsme zjistili, že spalovnu i EKOBO vlastní titíž lidé."

PODEZŘELÝ POPEL. Pokud bifenyly skutečně vyletěly komínem v Lysé, je to průšvih. Tamní spalovna není na likvidaci PCB vybavena, takže by do vzduchu unikly rakovinotvorné dioxiny. Ty vznikají při nedokonalém hoření bifenylů a jsou ještě toxičtější. V Česku zatím existuje pouze jediné zařízení, které smí spalovat PCB. Je v Ostravě. Přesto se podle Petrlíka bifenyly pálí i v Lysé nad Labem.

Arnika získala dokument, z něhož vyplývá, že tato látka byla 4. ledna 2002 nalezena při rozboru odpadu z nádrže spalovny. "Jak se tam dostala, na to mi inspekce ani Ministerstvo životního prostředí dodnes neodpověděly," podotýká Petrlík.

Inspektorka ČIŽP Ivana Svobodová trvá na svém: "Bifenyly zůstaly v Mratíně, ale jsou už v jiném skladu."

Když inspekce místo jejich uložení tají, možná budou sdílnější občané Mratína.

"Cože, padesát tun jedů v naší vesnici? O tom bych přece musel něco vědět," kroutí nevěřícně hlavou starosta Jiří Falek.

Pro jistotu se přeptá kolegů. Ti ale také nevědí nic o tom, že by u nich někdo už třetím rokem přechovával nebezpečné odpady. Znejistělý starosta sahá po telefonu, ale na inspekci už ho nikdo nezvedá. Je pátek odpoledne.

"V pondělí jedu do Prahy," říká rezolutně Jiří Falek. "Jestli je to pravda, poškodí to pověst obce a nikdo se k nám nebude chtít přistěhovat," obává se. Další důsledky zatím raději nechce domýšlet.

NEPŘÍJEMNÁ JISTOTA. Tu získá starosta Falek hned po víkendu. Česká inspekce životního prostředí nepopírá sklad PCB v Mratíně, ale nechce starostovi prozradit, na kterém místě v obci jsou látky uloženy. Teď už starosta dostal strach. Už tu nejde o pověst obce, jde o zdraví a životy lidí. Kdyby ve skladu začalo hořet, nic netušící hasiči to odskáčou první. Při styku s kůží zanechává PCB ošklivé popáleniny, pověstné chlorakné. Prudce jedovaté dioxiny v ovzduší by Mratín i okolní obce proměnily v druhý Bhópál, kde při požáru chemičky zemřely stovky lidí.

OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ. Ani pod vlivem této okolnosti nechce inspekce prozradit místo potenciálního nebezpečí.

Mluvčí ČIŽP Eva Rolečková je neoblomná: "Neřekneme to starostovi, ani vám. Místo uložení je předmětem obchodního tajemství, sjednaného mezi dvěma firmami. Zatím vám mohu říci, že jsme pověřili právníky, aby k tomu zaujali stanovisko."

V pojetí České inspekce životního prostředí je zatím obchodní tajemství soukromých firem nad právem občanů na informace, a dokonce i nad lidské zdraví. ČIŽP tvrdí, že někde v Mratíně jsou nádoby s polychlorovanými bifenyly, ale nemůže říci kde, a proto je nikomu ani nemůže ukázat. Možná už skutečně neexistují a inspekce chce ututlat vlastní neschopnost ohlídat jedy.

Pokud bude inspekce i nadále obhajovat právo firem na obchodní tajemství, nabídne překupníkům s nebezpečnými odpady spolehlivý návod, jak si zajistit nevysychající tok peněz z grantů a dotací určených na ochranu životního prostředí.

OKOUKANÝ SCÉNÁŘ. Nebylo by to poprvé, co státem dotovaný projekt likvidace bifenylových odpadů skončil fiaskem. Ve Lhenicích na Prachaticku leží pět a půl tisíce tun otrávené hlíny, kterou tam z obalovny v Milevsku převezla firma Enviro Technology Today. (Bláto a zlato, Ekonom 44/2001.) Přesunem zeminy akce skončila, dál už se nedělo nic. Kde zmizela dotace FNM ve výši 24 milionů korun, vyšetřuje policie.

Přesto Ministerstvo životního prostředí později poskytlo bývalému spolumajiteli Envira Františku Kaštánkovi opakovaný grant ve výši nejméně milion korun. Firma v té době kvůli lhenickému debaklu už dávno figurovala na žebříčku tří nejvýše uložených pokut za znečišťování životního prostředí. Nedopídili jsme se, k jakým že pozoruhodným výsledkům František Kaštánek dospěl.

Sám Kaštánek své zkušenosti s likvidací PCB následně poskytl firmě IDOS Praha v Příbrami, která nechvalně proslula kauzou nemocničních odpadů. IDOS i po smrti podnikatele Lubomíra Kašáka usiluje o schválení likvidovat bifenyly nedostatečně prozkoumanou technologií. Žádost o EIA leží na Ministerstvu životního prostředí. Jeho pracovník Jaromír Manhart má k dokumentaci některé výhrady, ale, jak se nám přiznal, osobně v IDOS nikdy nebyl a zařízení neviděl.

ČAS TLAČÍ. Česko musí bifenyly zneškodnit do roku 2010. Zavazuje nás k tomu Stockholmská konvence. Zákon ukládá všem provozovatelům elektrotechnických a důlních a čerpacích zařízení zjistit do konce března, zda v nich nezůstalo PCB. Evidenci podléhá také kontaminovaný olej. Hranicí je už sotva patrných 50 ppm, tedy 50 gramů PCB na tunu oleje. ČEZ ústy mluvčího Ladislava Kříže uvedl, že provedené analýzy přítomnost PCB v jejich zařízeních neodhalily, avšak na rozbory dosud čeká 1700 vzorků. Jedna analýza stojí zhruba 1500 korun.

Energetici mají svá zařízení pod kontrolou, řada průmyslových podniků však již neexistuje. Evidencí by se měly zabývat okresy, ale ty také neexistují. Obce - viz Mratín - ani netuší, co se na jejich území děje. Statistika bude děravá, což Ministerstvo životního prostředí nepopírá.

Co bude s těmito látkami dál? Vyvážet je k likvidaci do zahraničí jako dřív už nesmíme. Máme vlastní spalovnu. Tou je Ecotechniek v Ostravě. V provozu je půldruhého roku, ale mezitím stačila změnit majitele. Už nepatří Aliachemu, ale ovládá ji belgická společnost SITA. Tatáž firma má likvidovat dioxiny ve Spolaně.

Potíž je v tom, že ne všechny odpady lze do Ostravy převážet, některé se musí zneškodnit přímo na místě. "V zahraničí to řeší mobilními dekontaminačními jednotkami, jedna přijde asi na milion dolarů," říká člen mezinárodní komise IEC pro likvidaci PCB v elektrotechnických zařízeních Jiří Brázdil z pražského Orgrezu. Když spočítáme známé kauzy promrhaných dotací a grantů, zjistíme, že by to stačilo na pořízení nejméně dvou takových jednotek.

NEDOPOČÍTÁME SE. I uznávaný expert Brázdil připouští, že přepočítat bifenyly v Česku se nikomu nepodaří. Řada firem, které za úplatu shromažďovaly odpady a slibovaly jejich zneškodnění v cizině, nebyla při kontrolách schopna doložit, zda tam bifenyly skutečně doputovaly.

"Ve skladech jsme nacházeli sudy, jejichž obsah už měl být dávno ve Francii. Také jsme zjistili, že kontaminované transformátorové oleje překupníci vydávali za topnou naftu."

PCB se pod obchodním názvem Delor vyrobilo na Slovensku ve Strážském asi 20 tisíc tun. Polovina šla do bývalé NDR, polovina do Čech. Nejvíce Deloru se spotřebovalo v ZEZ Žamberk do kondenzátorů, do transformátorů ho dávala pražská ČKD Elektrotechnika. V uherskohradištském Colorlaku se přidával do barev, používaly ho obalovny asfaltu. Otěru vzdorující látka se přidávala i do neslíbatelných rtěnek. Před bifenyly si nikdy nemůžeme být jisti. Loni po povodních zamořily zahrádkářskou kolonii na břehu Labe u Litoměřic.

ALICE OLBRICHOVÁ

A obchodní tajemství?

Hovoříme o rozmařilé sociální a jiné politice nabobtnalého sociálního státu.
Přitom existuje velmi jednoduchý návod, jak tomuto nabobtnalému sociálnímu státu zatnout tipec:

takovýto podnikatelský subjekt, organizace nebo osoby musí naprosto a bez výhrady a úplně otevřít a pravidelně zveřejňovat své účetnictví nebo musí poskytnou úplné majetkové přiznání, tak, aby jej každý občan mohl podrobit i zevrubné kontrole.

Zároveň pro aktivity takovýchto podnikatelských subjektů, organizací a osob nesmí existovat promlčecí lhůta pro hospodářské trestné činy a případy, které jsou otevřeny, nesmí být nikdy zastaveny.

Smutný příběh rozmařilého sociálního státu by skončil během několika hodin.

Proč ne?

back