Bude volit KSČM Klause?

Když v roce 1958 doporučila Moskva francouzským soudruhům, aby ve volbách podporovali generála de Gaulla, vzepřeli se (tehdy snad vůbec poprvé) francouzští komunisté a vzkázali do Moskvy, že by to byla jejich politická sebevražda.

A to byl Charles de Gaulle stejně protiamerický jako komunisté. Ve Francii byl však symbolem kapitalismu.

Co vlastně spojuje KSČM a Václava Klause, o němž někteří její poslanci uvažují, že ho ve třetí volbě podpoří? Klaus přece nesymbolizuje jen tržní ekonomiku, nýbrž je otcem poměrů zbavených pověstné "šlehačky na dortu" - čímž střídavě myslel právní stát, lidská práva, trvale udržitelný rozvoj a občanskou společnost.

Je otevřeným odpůrcem sociálního státu, který přece dnes musí pro KSČM být programovým minimem. KSČM má četné zahraniční styky a dobře ví, že Klaus je ve světě smutně proslulý svým poučováním o správném kapitalismu. Má pověst technokrata, asociálního transformátora a také viníka hospodářských neúspěchů 90. let, pověst ještě horší, než jsou ideologické slepence ODS a realita, kterou po sobě Klaus zanechal.

A ať se to KSČM líbí nebo ne, ve světě je za hlavní protiváhu Klausova kapitalistického rychlokvašení považován Václav Havel, a pak Zemanova ČSSD. Protože česká veřejnost žije vlivem politické propagandy ODS a médií v bludu, že Klaus je ve světě vážen a ctěn, divím se už léta, proč KSČM nebo ČSSD nezveřejní reakce evropských politiků a jiných osobností na Klausovy zahraniční, ale i zdejší projevy.

Stačí to vytáhnout ze zahraničních novin za posledních jedenáct let. Do třetí prezidentské volby by se to dalo ještě stihnout.

Volit Klause znamená ztotožnit se s jeho dlouholetými postoji, ať už upřímnými či vynucenými jeho stranou či okolnostmi, nebo je přinejmenším tolerovat a prohlásit je za neškodné. To činí KSČM tou měrou, jíž se odchýlila nejen od komunistických ideálů, ale i od koncepce obrany sociálních zájmů většiny společnosti, která nekrade a neparazituje na systému prosazeném Klausovou ODS.

KSČM se postupně zbavuje těch původních komunistických a socialistických zásad, které jsou humanistické a které, přes zločiny a hrůzy stalinismu, jsou - jsem o tom přesvědčen - perspektivním vkladem do společenské syntézy. KSČM posiluje naopak své národovectví, což ji sbližuje s podobnými tendencemi v ODS a ČSSD. Přijímá otevřeně i měšťácké hodnoty.

Její místopředseda Miroslav Ransdorf kritizoval nyní Jana Sokola za to, že jako ministr chodil do práce pěšky. To měl jezdit vozem s majáčkem? Tyto tendence k ideovému a politickému úpadku zatěžují KSČM a ohrožují společnost víc než to, že se prý nedokázala "transformovat", tedy vyvodit jasné závěry ze stalinistické a normalizační minulosti.

Nemůže být útěchou, že KSČM nejede v xenofobii sama, že podobné postoje jsou i v ODS a ČSSD.

Neuvěřitelné byly poznámky poslanců ČSSD na schůzi jejich klubu, že příjmení tří vědců, mezi nimiž hledali prezidentského kandidáta, jsou nečeská, že se dva narodili na Slovensku, jeden dokonce za slovenského štátu.

Národovecké postoje českou společnost vážně ohrožují, a navíc znesnadňují její integraci do EU. Pochvalné mručení komunistů nad Klausovým obrácením se z antikomunisty v tolerantního, už nediskriminujícího státníka připomíná naivitu Červené karkulky u lože její babičky.

Jistě, Klaus jednal jen účelově, sám nebyl fundamentalistickým antikomunistou. Neudělal ale nic proti štvaní na komunisty a socialisty, jak jim říká.

Prezident republiky nemá žádné zvláštní pravomoce, a těch, kterých by mohl využívat svévolně, bude snad brzy zbaven. Je však nepopiratelnou politickou autoritou.

Stane-li se jím Václav Klaus, budeme žít v méně tolerantním, méně liberálním a méně demokratickém ovzduší než dnes. Doplatí na to celá společnost - ale komunisté především.

Dnes to vypadá, jako by ztratili pud sebezáchovy.

Petr Uhl, Právo 14.2.2003