Bory šumí po skalinách-Keller

Bory šumí po skalinách

Datum: 12.02.2003
Autor: Jan Keller
Zdroj: Právo

Právě si připomínáme třinácté výročí zahájení řečí o nutnosti nastartovat trvale udržitelný vývoj v naší zemi.

Když se na samém počátku 90. let začalo o trvalé udržitelnosti mluvit, bylo u nás mnoho optimistů. Podařilo se tehdy za ministrů Vavrouška, Dejmala a Moldána využít přechodného mocenského vakua a prosadit řadu důležitých zákonů a opatření na ochranu přírody.

Vzniklo samostatné ministerstvo životního prostředí, které bylo do života vybaveno celkem slušnými kompetencemi. Ani poté, co vládu ovládla ODS, nebylo ministerstvo zrušeno, pouze paralyzováno. Během dlouhých let ministrování Františka Bendy však byla řada jeho kompetencí očesána a přesunuta na nejrůznější hospodářská ministerstva. Za vlády ODS se slova o trvalé udržitelnosti z vládního programu vytratila a politici za tuto stranu iniciovali řadu návrhů ke změkčení zákonů, o něž se ochrana přírody mohla opírat.

Zdálo se, že po pádu Klausova kabinetu chytne u nás ochrana přírody druhý dech. O udržitelnosti se začalo hovořit velmi intenzívně a v roce 2000 byla dokonce pro potřeby Zemanovy vlády vypracována vize udržitelného vývoje ČR do roku 2015. Vláda její ekologickou kapitolu sice nikdy v původní verzi neschválila, už zájem o toto téma však byl lichotivý. Úvahy o udržitelném vývoji (jen vloni jich bylo vypracováno hned několik a tou nejkrotší jsme se pochlubili i v Johannesburgu) mají jednoho společného jmenovatele.

Požaduje se v nich, aby péče o přírodu nebyla omezena pouze na jedno jediné ministerstvo, ale aby se promítla do činnosti všech rezortů. Vývoj za posledních deset let je bohužel spíše opačný. Ostatní ministerstva se příliš nezazelenala, naopak, pokračuje se v taktice ekologického banditismu, kdy ministerstvo životního prostředí je od svých kompetencí postupně očesáváno jako vánoční stromeček. Nejnověji má dojít na lesy.

Už v roce 1995 přišlo MŽP ve vztahu k lesům o některé své kompetence. Zbylo mu však právo vrchního dozoru nad lesním hospodařením. Nyní má přijít buď přímo o své dozorové kompetence, anebo aspoň o orgán, který je schopen je vykonávat. Stěží si lze představit, že někdo jiný než ministerstvo životního prostředí bude mít zájem prosazovat přírodě blízké formy obhospodařování lesů, ocení životodárné funkce lesa či se bude zasazovat o pracnou regeneraci lesů poškozených.

Lesní hospodaření se podílí na našem hrubém domácím produktu necelým jedním procentem. I toto pouhé procento však může někomu stát za to, aby oslabil kontrolu ze strany institucí pověřených ochranou přírody. Lze namítnout, že po odstranění státního dozoru budou bory šumět po skalinách ještě volněji a svobodněji. Proti tomu existuje obava, aby se podnik "české lesy" netransformoval ve firmu "české holiny".

Oslabení či přímo zrušení státního dozoru ze strany MŽP by mohlo být prvým krokem na české cestě k holým skalinám.

(Autor je sociolog)