Benzín zdražil až o devět procent

Je zajímavé všimnout si, že velcí zahraniční prodejci, s předoklady vyšší efektivity, zražuji více než malí.
To je hospodářská soutěž a neviditelná ruka trhu (NRT&G) v podmínkách globalizace. Pokud někdo neví.

Pro zajímavost:

http://www.aba.cz/dizas/rpts/usr/pumps_by_area.php

http://www.aba.cz/dizas/rpts/usr/pumps_by_road.php

Právo 3.1.2004

Benzín u čerpacích stanic v České republice hned na počátku roku 2004 výrazně podražil. Zdražení u některých pump však bylo ještě podstatně vyšší, než by odpovídalo zvýšení sazby spotřební daně. Ta vzrostla u litru benzínu o 1,20 Kč a u nafty o 2,20 Kč. Někteří velcí prodejci přenesli do cen celé zdražení, menší firmy zatím buď podražily mírněji, většinou v řádu desítek haléřů, nebo zatím ceny neměnily. Alkohol, u něhož se rovněž spotřební daň zvedla, naopak zatím díky tomu, že se obchodníci před koncem roku předzásobili, většinou nepodražil. Vyšší ceny zatím nezaplatí ani kuřáci, zákon totiž umožňuje tabákovým firmám, aby až do konce ledna vyráběly cigarety se stejnými kolky. Kuřáci tak pocítí vyšší spotřební daň nejdříve v březnu. Objevily se ale i případy, kdy se ceny zvedly ještě výrazněji než jen o vyšší spotřební daň.

Podle vedoucího provozu čerpacích stanic OMV Jiřího Holovače zdražila tato společnost Natural o 1,30 koruny za litr, tedy ještě o deset haléřů více, než činí nárůst daně. Ceny na stojanech u OMV však někde rostly i více. "Od pátku máme naftu i natural 95 téměř o dvě koruny dražší. Litr nafty stojí 23,10 a naturalu 95 25,60," řekla Právu zaměstnankyně čerpací stanice OMV na českobudějovickém Vltavském nábřeží Ladislava Kocourková. "Natural jsme zdražili o korunu a padesát haléřů a naftu o dvě koruny a dvacet haléřů," potvrdil Právu pracovník benzinové čerpací stanice OMV v Berouně.

Benzina kopírovala nárůst spotřební daně

Největší síť čerpacích stanic v České republice společnosti Benzina od pátku do cen na čerpadlech plně promítla zvýšení spotřební daně z pohonných hmot. "Ropné produkty už nakupujeme se zvýšenou spotřební daní. Zvýšení nákupní ceny jsme v noci na pátek celoplošně promítli do cen na čerpadlech," řekla Právu mluvčí Benziny Lenka Svobodová. Plné promítnutí vyšší daně do konečné ceny potvrdily i některé čerpací stanice Esso, ke stejnému kroku přistoupila například čerpací stanice Pap Oil v Polešovicích na Uherskohradišťsku. Tuzemské čerpací stanice benzin i naftu od středy průměrně zdražily o zhruba dvacet haléřů na litr. Průměrná cena Naturalu 95 stoupla tak v pátek na zhruba 24 korun za litr, nafta na 21,11 koruny. Pokud firmy promítnou do cen celý nárůst daně, benzin by se mohl prodávat průměrně za zhruba 25 korun a nafta za 23 korun na litr. Za takové ceny Češi nakupovali pohonné hmoty naposledy koncem loňské zimy, před začátkem války v Iráku.

Výběrem pumpy lze ušetřit desítky korun

Pražanům zdražil benzín v průměru o více než 30 a nafta o 60 haléřů. Natural tak například u čerpací stanice Total na Jižní spojce stál 26,80 korun za litr. V Pardubicích kopírovalo vyšší spotřební daň zdražení u čerpací stanice Esso. Za litr naturalu tu řidiči zaplatili 24,20 koruny. V Libereckém kraji někteří prodejci pohonné hmoty zdražili, jiní dosud zachovali původní ceny. Rozdíly v ceně nafty a benzinu byly tak mnohem větší než dříve. Například u rychlostní komunikace z Liberce do Prahy Agip ponechal na čerpací stanici v Doubí staré ceny, zatímco Shell v Příšovicích již zdražil. U Agipu tak litr Naturalu 95 stál 23,90 koruny a litr nafty 20,30 koruny. U Shellu litr Naturalu 95 vyšel na 25,90 korun a litr nafty na 23,70 koruny. U čerpací stanice firmy Palace u Novákových garáží v centru Hradce Králové motoristé zaplatili za litr naturalu 23,80 koruny a za naftu 20,90 koruny. "Ještě máme staré zásoby za staré ceny, proto jsme zatím o zdražování neuvažovali," řekla jednatelka firmy Jaroslava Čechová. Většina pump ve Zlíně a okolí již zvýšila ceny. Většina pumpařů promítla zvýšení spotřební daně do cen v plné výši, ceny nafty se zvýšily až o 2,20 koruny. Cena naturalu se pohybovala v rozmezí 24,50 Kč až 24,70 Kč.

Pumpy se zdraženým benzínem měly včera o zákazníky nouzi.

Potřebujeme ještě soc. dem.?

Na stránkách Práva byly vysloveny vážné obavy (Mitrofanov, Keller, Hekrdla) ohledně role sociální demokracie v době globalizace.

Podstata problému zní: Jestliže tradiční soc. dem. projekt státu blahobytu počítal s legislativním rámcem národního státu, jak může být tento projekt ještě nosný v situaci, kdy ekonomická globalizace tradiční národní stát destruuje? A potřebujeme ještě soc. dem., která úsporami ve veřejných rozpočtech otevírá globalizaci dveře? Není třeba relativizovat současnou "novou" etapu rozvoje tržní ekonomiky, označovanou termínem globalizace, a s ní spojené problémy odkazy na Marxův Komunistický manifest z období raného kapitalismu, kde je tento proces v sugestivních pojmech popsán jako jeho závěrečné vývojové stadium.

Neboť v konkrétních ekonomických, technologických a kulturních souvislostech se jedná o problémy tak komplexní, že najít v nich onu průzračnou Marxovu dialektickou logiku vyúsťující v komunistickou utopii je zhola nemožné. Při pozorném pohledu na proces globalizace jsme svědky něčeho v historii skutečně čas od času nepřekvapivého a tím je nápadné předbíhání ekonomiky před politikou.

Vymaňuje-li se dnes tržní ekonomika z rámce národního státu, ve kterém byla sociálně a kulturně zkrocena, do nadnárodního prostoru, kde efektivní politické nástroje jejího zkrocení zatím absentují, pak se jedná o stejný proces předbíhání ekonomiky před politikou, jehož jsme byli svědky před vznikem a stabilizací národních (sociálních) států.

Není proto důvod k pesimismu, že potřebné legislativní rámce zkrocení ekonomiky se časem nepodaří vytvořit i v globálním nadnárodním prostoru, i když to jistě bude konfliktní proces. Nová legitimizující dějinná aktivita sociální demokracie se musí vydat, a také vydává, tímto směrem. Současný fakt předbíhání ekonomiky před politikou je však třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit a respektovat. Soc. dem. nesmí zaujmout pasívní postoj, hovět si v tradičních strukturách a pojmech sociálního státu a dělat, jako by se nic nestalo. Ani se nesmí nechat svádět hysterickými výkřiky antiglobalistů k boji proti globalizaci ve jménu nové vágní utopie. A na místě není ani poklonkování hyperglobalistům, opěvujícím globalizaci jako finální prosazení diktátu trhu.

Vývoj má i jinou, mnohem reálnější alternativu. Je jím opatrné otevírání národních ekonomik globalizované ekonomice a její postupné politické uzavírání v geograficky a kulturně blízkých nadnárodních prostorech. Na evropském kontinentně tomuto procesu odpovídá projekt transformace "suverénních" sociálních států v sociální Evropskou unii. Současné diskuse o podobě EU se nesou v tomto duchu a dvě nejmocnější síly - sociální a křesťanští demokraté - jsou si tohoto závazku vesměs vědomi. Jsou-li však první kroky k realizaci tohoto projektu vynucovány opatřeními na větší flexibilitu a otevřenost národních trhů či reformními kroky k ozdravení veřejných financí, nemusí se hned jednat o popření tohoto projektu, jak tvrdí někteří pozorovatelé na levici. Vytvářený legislativní evropský rámec neustupuje od tradičních sociálních práv, ale snaží se v prvém sledu nalézt nové zdroje jejich financování. Následovat však musí kroky politického uzavírání v oblasti sociální legislativy, jejímž cílem bude větší sociální začlenění občanů do aktivního tvořivého života se strategickým významem celoživotního vzdělávání, převzetí větší zodpovědnosti za vlastní osud a s více zdroji pro ty, kteří pomoc skutečně potřebují. Na všechny tyto věci myslela i navrhovaná evropská ústava, stvrzující všechna sociální práva samozřejmá v národním státě.

Kdo interpretuje proces evropského sjednocování jako pouhé ustupování ekonomické globalizaci na úkor sociálních práv, činí tak z neznalosti či slepé ideologické předpojatosti. A zařazuje se tak paradoxně do fronty pochybovačů o Evropské unii generovaných pravicí, která se právě s převzetím sociální legislativy tradičního národního státu do unijní legislativy nemíní smířit.

(Autor je sociolog-analytik)

Oto Novotný