Politická elita úzce spjatá a provázaná s podnikatelskou vrstvou nikdy nebude přijímat opatření nutná k zachování plnohodnotného konkurenčního prostředí a přistoupí, politik a podnikatel ruku v ruce, na vše co povede k upevnění osobního majetku a moci, odmítne vše, co by tomu mohlo bránit, za jakoukoliv cenu.

Na druhé straně je jen fair-play hospodářské soutěže to, co zajišťuje výrazný pokrok v posledních stoletích a nikoliv, jak prohlašuje s velkou vehemencí dosavadní česká pravice, samotný majetek. Pohádkové majetky tady byly i v dobách, na které se lidstvo snaží zapomenout.

Nedotknutelnost majetku a chápeme jej jen jako kapitál , vyplývá jen a pouze z nedotknutelnosti poctivého trhu. Bez tohoto přístupu neplatí ani ty nejjednodušší poučky ekonomických teorií (Friedman).

Dosavadní česká pravice, bez výjimky, dala přednost jinému výkladu, úmyslně, s plným vědomím důsledků. Dobrovolně a programové z těchto pozic nikdy neustoupí. Proč také! Zpět.

Ale bohužel si to uvědomují také politici. Těm ale nejde o poctivé řemeslo. Jak se ukazuje, jde jim o krk. Sociální demokracie svedla zatím (pokud vůbec něco) jen dvojí:

• Nadzvedla pokličku nad smrdutým hrncem transformačního guláše, morálky privatizace neuvěřitelným způsobem vyňaté z dosahu zákona. Poodkrývají se pravé cíle šmelinářských ideologií.
• A ještě jednu věc dokázala sociální demokracie. Přestala opakovat zastydlé poučky hokynářů z předminulého století. Výsledek se dostavil téměř okamžitě.

To co svedl zbytek politické kamarily jen těžko komentovat .... Zpět

Někteří publicisté tvrdí, že s tímto procesem katarze nemá ČSSD nic společného, kauzy byly rozpracovány přece již před lety. Nu, pak tedy socani přicházejí k prostřenému stolu a když sebou hodí, budou jejich protivníci u příštích voleb sice v celách hlasovat, těžko však kandidovat.

Brány Dvorany Slávy jsou otevřeny!   Zpět.

Je tady i šachový partner pana Ludvíka (Černého)- pan Kájínek. Utekl nejen z kartouzy Mírovské, ale i z cirkusu Buffalo Billa. Dokáže, jak se dovídáme, střílet nejen do všech, ale i ze všech světových stran najednou. Usměvavý malý muž, atletického habitu, vraždí na objednávku. Nikdo se však nedovídá čí. Kdosi je sice potrestán za vydírání a pokus o vydírání, ale napomáhání a navádění k vraždě? Kde nic tu nic. Kájínek plní novinové stránky sám. Prostě účet bez hostinského.

A navíc i zarážející ticho o nebohých obětech. Kdo byl vlastně onen plzeňský “podnikatel” cestující s vlastní ozbrojenou ochrankou za bílého dne (jako každý jiný obyčejný občan) a který obklíčen jediným mužem zahynul, spolu se svým bodyguardem (v krupobití Kajinkových střel)? Tragickým osudům obětí věnují obvykle novináři více pozornost!.

Klaus jistě nedržel trychtýř u otvoru orlického sudu, ale je to silnější. Je to jejich světový názor. Posvátnost majetku nabytého jakkoliv, a jeho nedotknutelnost v přímé úměře k jeho velikosti. Zpět.

Vždyť i prodej zařízení z vytunelovaných fabrik zahrnou ekonomové do položek exportu a náklady na stavbu skladů pro zahraniční zboží do ”strategických” zahraničních investic Kdo, že to napsal knihu ”Strategie budování banánových republik? Okolo měst vznikají oblasti s prapagandisickým názvem - Industrial area - půmyslová zóna. Jsou to velkosklady a a hypermarkety pro zahraniční zboží. Zkuste tam najít fabriku - třeba na výletě tuhle neděli. Banánová republika se pozná: a) podle banánů?, b)suity generálů v černých brejlích?

Ti kteří chtěli něco opravdu vytvářet, skončili mnohde v blázinci. Ne, pane prezidente, ono nebezpečné seskupení nikoho nezastiňuje, je jediné, co je ve skutečnosti vidět! Viktor Kožený není přízrak, omyl, kostlivec ve skříni, na kterého lépe zapomenout. Podle představ dosavadní čeké pravice je to stále vzor, idol, prostě to pravé, co lze chtít od zahraničních manažerů, strategických partnerů a investorů. Žádný pravicový (pořád hovoříme o české pravici) politik u vesla nikdy ani nenaznačil opak!

Mezi lidmi se vypráví historka od dvou bratrech provozujících benzinovou pumpu. Stanovili náklady, pak pevnou a nízkou marži a tento systém dodržují. Jejich ceny jsou nezvykle nízké. Někde u Plzně. Natankoval tam ovšem někdy někdo? Nevykládá se na Plzeňsku, že je to u Brna? V Brně, že je to na Ostravsku? Už z toho, že se tento příběh vůbec vypráví, ať je to pravda nebo ne, je jasné, že je to mýtus o Králi Ječmínkovi. Nikdy neexistoval, neexistuje a nikdy ani existovat nebude byznismen, který by od srdce fandil konkurenčnímu prostředí, regulérní hospodářské soutěži - vždyť by to byl blbec! Instituce na ochranu hospodářské soutěže jsou nákladné a pokud to chápeme, chápeme i z jakého pytle je volání po slabém státu. V chudé demokracii je poctivý obchodník marginální jev, pane presidente! Takto to chápe páter Halík, když tvrdí, že demokracie je pro bohaté?

Ať je to jakkoliv, prozatím je všechny, jako celek, coby národohospodáře, zastiňuje i Milouš Jakeš a jeho dvůr (jejich poslední HDP transformátoři nikdy nepřekonali, jak už víme) a že privatizace nemusí být všelék, ale pořádný průser, předvedli dokonce sami Američané s energetikou v Kalifornii.

Máme podniky, které z čestného postavení Držitele Rudého praporu vlítly rovnýma nohama do čestného postaveni Místního monopolu a vnesly do smyslu a chápání regulérnosti hospodářské soutěže a podnikání vůbec, pravicově český kolorit. Za který platíme, a budeme platit, jako mourovatí.

Nelze při této příležitosti nevzpomenout, již zesnulého, senátora, který v duchu doby, vlastního zjevu a intelektu, privatizoval české vodstvo a další v pořadí pak byly zřejmě větry, Staré pověsti české a státní hymna. Než ovšem nastaly deště. Když vody opadly tak se v tichosti zestátňovalo. Nejen tunelování, ale také krach podniku za účelem pohádkového zisku, je jev, který by neměl uniknout pozornosti Miltona Friedmana v jeho další učebnici ekonomie. Fredman dostal Nobelovu cenu za teoretický důkaz, že liberální ekonomika s plnohodnotným konkurenčním prostředím je dnes nejvýkonnější ekonomický systém. Klaus dokázal, že liberální ekonomika s neplnohodnotným konkurenčním prostředím je nejhorší a v praxi. Proč tedy ne také Nobelova cena!

Technologická zaostalost podniků a úroveň jejich organizace za minulého režimu byla otřesná. Ale dostalo se snad inovační podnikání a výroba vůbec, do popředí zájmu dnešních podnikatelů? Co bylo ve skutečnosti společnosti poskytnuto za pohádková bohatství (Wiess)? Podnikatelské aktivity měly, co do lukrativnosti, toto sestupující pořadí: od představy, že za úplatu do vlastní kapsy rozdám státní majetek komukoliv (např. machinace se státním dluhem Ruska), přes korupcí protlačované kšeftování všeho druhu, až po vlastní výrobu a produkci - opět na samém konci. Nebyla nalezena potřebná struktura dobrých vlastníků (Klaus)! Vždyť se o to nikdo ani nepokoušel a co to tedy byla - privatizace?.

Zpět

Představte si pět obyvatel ČR.

• Čtyři mají starou Škodovku před rozpadnutím, jeden Pajero Cooler Turbo a Jaguára. Jsou takoví.
• Anebo: čtyři mají Volvo GLX a jeden tu starou Škodovku.

V obou případech mají v průměru auto za milion.

V tom prvním případě ten bohatý pán může mít dokonce pocit, že těm ubožákům zvedl průměr a vlastně by mu měli být vděční. A oni snad dokonce, při pohledu na statistiku, budou!

 Jak na to?

•  Průměr je milion. V prvním případě, seřadíme-li těch pět do řady podle hodnoty auta, je ta hranice (hodnota průměru - tedy milion) hned za tím prvním řadě. Ve druhém případě před tím posledním. Umístění skutečné pozice průměru v řadě občanů (medián) vypoví více než průměr samotný anebo k němu rozhodně patří. Moc matematiky?
• Anebo, odečtěme z naší skupiny motoristů toho nejbohatšího (20 % nejbohatších) a na druhé straně nejchudšího (taky 20 %) z našeho počtu pěti občanů. Zůstane nám průměr středu - v prvním případě ta stará Škodovka, v druhém případě Volvo.

Stejný průměr, dvě zcela odlišné situace! To se snad dalo tušit.

Do průměru přijmů jsou započítávány i platy manažerů polostátních podniků (od 100 000 Kč - 1 500 000 Kč měsíčně). To s průměrem jaksepatří zacvičí. Skutečný průmět pro většinu obyvatel ( bez "horních" a "dolních" deseti procent) je asi o 30% nižší - 8 000 až 10 000 Kč měsíčně.Tohle by státní statistický úřad zveřejnil velmi nerad přesně!

A jsme doma! Jen jěstě jedna otázka. Kdo má z tohohle oblbování prospěch?  Zpět

V nevymahatelných úvěrech z IPB figuruje, mimo jiné samozřejmě, 300 položek převyšujících 100 milionů. Proč občané nejsou seznámeni se strukturou pohledávek převedených do Konsolidační banky a jinam, když je jasné, že právě oni tuto sekeru zaplatí. Občan už přece bude vědět jestli podnikatelé splakali, navzdory vší snaze, nad nepodařeným záměrem, nebo jestli jsou na jedné straně ztracené miliony a na druhé přepychové vily a stáje bavoráků. Je jasné, že Mertlík musel co nejrychleji odstavit Nomuru od vykrádané banky a ucpat kanál, kterým na Kajmanské ostrovy odtékaly poslední zbylé peníze a že je celkem jedno jestli dluhy přejdou na Pepu v ČSOB nebo Jardu KoB nebo Hanse někde jinde, protože je nakonec zaplatí on (občan) sám.

Kritika ODS se dnes soustředí na průběh vlastního aktu likvidace IPB a praská vzteky ve švech, že nebyla politická vůle zamést kauzu pod koberec. Což nebyla první dáma této strany, ex-senátorka Benešová, členkou dozorčí rady IPB v době kdy začal pád do propasti?.

Zdrcující bilance zahraniční obchodu vyvolává, chtě nechtě, reminiscenci na Havlův výrok o “pijavicích na těle národa” pronesenou na adresu státních podniků zahraničního obchodu někdy na počátku transformace. Jenže pézetky měly standardní marži okolo 30% a byly řízeny zásadou, za kolik jsi vyvezl – za tolik můžeš dovézt. Realizaci této direktivy napomáhala nesměnitelná koruna. Co by se stalo, kdyby dovozci dnes směli dovážet jen ve stanovené relaci k uplynulým vývozům. Co je dobré pro stát, mělo by být dobré i pro ně. Vzrostla by poptávka po tuzemském zboží a limitky těch, kteří více vyvážejí by se staly na trhu velmi žádaným artiklem. Evropská unie by řvala, že se nejedná o standardní normu, že zahraniční obchod není dostatečně otevřen. Odpověď by byla jednoduchá “Ale ne, zahraniční obchod je otevřen úplně, jen,..hm.., obchodníci jsou pozavíraní”. A kdyby byla platnost takovéhoto opatření omezena do doby připojení k EU - byli bychom v té unii zítra!

Co se stane, až začnou i občané vykládat zákony podle jejich smyslu (Kužílek) a až pochopí, že to není jen nástroj pro ty, kteří mají moc (Rupnik)? Zpět

Privatizační výtečník získá vlastnictví pod příslibem nevídaného rozvoje. Pak prodá obchodní teritorium německé firmě, stroje na Ukrajinu a propustí zaměstnance. To se zcela jistě příčí dobrým mravům a právní úkon rozvázání pracovního poměru lze tedy odmítnout. A samozřejmě lze požadovat po výtečníkovi doplacení mzdy k dnešku a náhradu za způsobené trauma - třeba 50 mil dolarů. Učme se od Ameriky!.

Kolik právních úkonů, kterými se tahají a vytahaly lidem z kapsy peníze, kterými jsou šikanováni, vše v rozporu s morálkou (dobrými mravy!), je takto neplatných? Je to návod k občanské neposlušnosti? Pan Motejl bude mít hodně práce!

Pouhopouhé problémy neschopných a nemajetných?

Není divu, že novináři chtějí mít volné ruce. Není divu, že politici, vzešlí z minulých voleb a z ve skutečnosti pečlivě promyšlených keců, tomu chtějí za každou cenu zabránit.

Volání po nápravě není věcí jen neschopných a nemajetných. Vždyť nakonec i podnikatel český (Jachnin) napíše ”Většina chce něco jiného, než ti, kteří většinu ovládají…”. Potlesk!

Potenciální nebezpečí z politické destabilizace by si měli uvědomit právě ti podnikatelé, které k úspěchu přivedla jejich vlastní šikovnost, schopnosti a tvrdá práce, bez korupce, obcházení zákonů, tunelování. Protože právě jim a hlavně jim, hrozí z případného společenského otřesu a sociální destabilizace největší nebezpečí.

Destabilizace? Neuvěřitelná a před nedávnem nemyslitelné rada generálního tajemníka NATO: "Nekupujte naše bitevní letadla, ve skutečnosti je teď nepotřebujete, ale dalších 100 miliard na jejich nákup by už mohlo u Vás vyvolat sociální nestabilitu." Jestliže toto prohlašují západní politici, jinak vždy ochotní kopat za zájmy zbrojních koncernů svých zemí, pak je jasné, že situace je nanejvýš kritická. Sociální nestabilita tady ovšem již dávno je, jen proboha, nesmí propuknou její projevy.

Doporučení, “pozor, nekupujte zbraně, vždyť vám to uškodí”, lze ve skutečnosti slýchat jen v souvislosti se zeměmi zmítanými etnickými nebo náboženskými nepokoji - Kosovo, Angola. Dokonce i prodej bitevních letadel Rudé Číně je, ve srovnání s námi, považován za bezproblémový. Souvislost s tím, že jsme se v indexu vnímání korupce posunuli k Dagestánu (před, nebo za?), není náhodná.

Bezhlavá víra v neomylnost dosavadní české pravice povede k tomu, že budeme v budoucnu jen zírat na hospodářské výsledky národní ekonomiky třeba - Albanie. Zpět.

Dnes je ale nade vši pochybu jasné, že potřeby těch, kteří přišli k pohádkovým majetkům, aniž by za to něco společnosti, demokracii cokoli přinesli, se svých představ nevzdají. Budou pokračovat naprosto stejným stylem a budou chtít stále víc.

Závěr?

Příslib lepšího zítřka byl odkložen, pro 80% obyvatel státu, někam za rok 2015, 2020 nebo ještě dále.Společenská elita čítající 10% občanů, která, aniž by za to musela cokoliv poskytnout, rychlým zbohatnutím dosáhla v podstatě svého jediného cíle. Přenechala klidně mocenské pozice zhruba stovce lídrů a nemá na progresivním vývoji společnosti naprosto žádný zájem. Naopak. Další vývoj, jak se ukazuje, povede k nevyhnutelnosti boje proti korupci, prověřování privatizačních projektů, podstatného zesílení úsilí za zachování regulérnosti hospodářské soutěže, pečlivé zvažování serióznosti zahraničního kapitálu vstupujícího do země, orientaci na maximální a efektivní využití vlastního potenciálu. Tedy přesný opak toho, co bylo dodnes zdrojem pohádkových majetků.

Konec špatný, všechno špatně – z toho není výjimky, ať se transformační ideologičtí politruci snaží občanům vsugerovat cokoliv.

Je špatná vláda, soudnictví, zákonodárné sbory, armáda, státní správa, policie, doprava, školství, zdravotnictví, kultura, v mezinárodních vztahy, v podnikatelská sféra a ekonomika vůbec? Pak je

• špatná práce státních úředníků, špatné jsou kontrolní funkce,
• byla špatná transformace a privatizace,
• je špatné chování podnikatelských subjektů ,
• jsou špatně nastaveny podmínky pro funkce trhu,
• je špatná politika vlády,
• jsou špatné ideologické předpoklady, ze kterých vycházel celý proces!

A každá koruna, investovaná občanem do tohoto procesu, byly vyhozené peníze Samozřejmě, že si skupina navýsost spokojených při těchto řádcích odplivne. Podstatné je, co si bude myslet většina u příštích voleb. Je to demokracie. Podstatné je, jak se většina v budoucnosti zachová. Zpět.

Odmítneme-li excesy privatizace a transformace, odmítneme modrý konec politického spektra najednou. A to se týká 80% voličů, kteří ve stále větším počtu chápou, že sliby “….. i Vy máte šanci, i Vy se jednou budete mít lépe...” nebyly dosud nikdy míněny vážně. Na politické scéně zůstane jen socdemačka, jako ošuntělá uklizečka a její, do sutany oblečená, sestra. Kardinál vysvětil pražský hypermartket! "Bůh žehnej tomu domu....! Fiat voluntas tua. Amen." Nic proti ničemu, ale je to málo.

Zajímavý je schizofrenní postoj soudobé elity ke komunistům. Toto rozpolcení má dvě tváře. Tato strana se dostatečně netransformovala, není s ní možná spolupráce v žádné podobě a měla by se zakázat, na jedné straně a měla by se transformovat, aby s ní spolupráce možná byla, na straně druhé.

Mezitím se její členská základna zvětšuje, stabilizuje a mládne, sen o sestěhování dědků do skanzenu se rozplynul a to bez velkého přičinění, samospádem, jen tím, že tato ideologie existuje. Komunisty neudržují ovšem pří životě nemakačenkové z hospod jak si myslí pan Stiegelwald a Benda, tam se na ně nadávají stejně jako pan Stiegelwald a Benda. Je-li provázanost souromého podnikání a politiky a z něj plynoucí masivní likvidace volné hospodářské soutěže příčinou problémů této etapy transformace, a konec konců globální ekonomiky vůbec, pak pochopíme proč jsou komunisté stále stranou s největší členskou základnou..

Dovedeme si představit, co by se stalo, kdyby komunisté provedli změny ve své rétorice, učinili gesto a před Grebeníčka vysunuli nějakou mladou charismatickou tvář, která by se v jejich řadách dnes už jistě našla? Stalo by pak se pouze to, že bychom politikům dnešní doby zamávali na rozloučenou rudým šátkem! Někde ho jěště máte. Vzpoměňte si! Když převážíte na přívěsu jachtu, přivazujete ho na stožár.

Fakt je, že poté, co by připustili soukromé vlastnictví výrobních prostředků, přestali by být komunisty. Ale kdyby řekli, že všelidové vlastnictví je i tehdy, když podnikatel nepopírá hospodářskou soutěž? Kdo by ovšem dráždil chřestýše bosou nohou?

Eskamotérský kousek spočívá také v tom, že komunisté reálný podíl na moci v současné době vůbec nechtějí! Jsou si vědomi toho, že naše současné pojetí demokracie a liberalizmu pracuje čím dál rychleji pro ně a že jakákoliv forma perzekuce tento proces posiluje. Komunisty nikdo nechce za partnera, ale při úrovni dnešní politické kultury se blíží den, kdy oni sami žádného potřebovat nebudou!

Čí je to zásluha je nasnadě.Současné politické strany ideologii nemají. Dokonce se toho slova bojí, 

Zpět.

Je nutno formulovat pragmatickou politiku srozumitelnou běžnému občanu ve všední den a každodenní praxi, a ne takovou, kterou mohlo použít jen ”nebezpečné seskupení nejslavnějších tunelářů, falešných podnikatelů, mafiánů, bankovních kejklířů či dokonce zločinců”.

Ideologii, kdy se za floskule neschovají lumpárna a ryze osobní prospěch politika a jeho kumpánů.

Stranu, která bude akceptovat, že jakýkoliv náznak fundamentalizmu náboženského, etnického, ideologického i majetkového je prvním příznakem útoku chystaného proti obyvatelům vlastní země. A to útokem, který může být horší než akce se zbraní v ruce!

Stranu, jejímž ideím je jasné k čemu vlastnictví na rozdíl od osobního majetku slouží, kdy je srozumitelná a pochopitelná nejen výše odměny, ale také odpovědnosti. Stranu, která prosadí, že sáhnout neregulérně na něčí vlastnictví v jakékoliv míře a jakoukoliv formou vede k definitivní ztrátě práva sám majetek držet a získat.

Stranu, která bude prosazovat stát natolik zodpovědný, že bude vykonávat v plném rozsahu a důsledně vlastnická práva na majetku, pro který dosud nenašel konkrétního vlastníka a pokud takového vlastníka najde, bude si nade vši pochybu jist, že bude toto valastnictví spravovat tak, jak slíbil.

Stranu jejíž myšlenkový systém rozpozná vlastnictví gaunera a bude umět chránit vlastnictví podnikatele, ale i vlastnictví občana, byť to byl jen myšlenkový potenciál hlavy či pracovitých rukou.

Stranu, která bude prosazovat stát dostatečně silný aby mohl tvrdě a nelítostně zasáhnout tam, kde je porušována regulérní hospodářská soutěž, kde je nakradený majetek vydáván za posvátný spolu s posvátným privilegiem si ho také po libosti uzmout.

Stranu, která bude prosazovat stát dostatečně silný, aby si troufl otevřít všechny pochybené privatizační nesmysly a kauzy a dostatečně rozumný, aby pochopil, že skutečný výsledek je důkazem skutečného úmyslu.

Stranu jejíž lídři pochopí, že jsou svým voličům odpovědní 24 hodin denně po celé funkční období a že je jedna a jen jedna povinnost - lidem sloužit.

Stranu, která si vynutí, aby každý veřejný činitel akceptoval, že je toliko sluha občanů a že povinen nejen každému poctivému podnikateli, ale také každé uklizečce, vyúčtovat každou korunu a to tehdy, kdy oni si zamanou!

Stranu, která oddělí politiku od podnikání byť by se jevilo sebeužitečnější, a sebepoctvější.  Zpět.