Druhořadé členství, nebo třeba nic

Komentář Jana Zahradila, poslance a stínového ministra zahraničí ODS: HN 23.4.2001

Můžeme zůstat i mimo unii. Evropské elity se snaží, aby je rozšíření EU politicky nepoškodilo.

PRAHA 23. dubna (HN) - Konečně víme, na čem jsme. Brzké rozšíření Evropské unie je možné pouze za cenu mnohaletého druhořadého členství pro nově přicházející. Jinak totiž nelze požadavek na přechodné lhůty (ať už v pětileté či sedmileté verzi) na volný pohyb pracovních sil interpretovat. Volný trh EU, který je jádrem a motorem celého integračního procesu, je založen na čtyřech základních svobodách: volném pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb. Jakákoliv suspenze, i dočasná, z jedné z těchto svobod, neznamená nic jiného, než neplnohodnotné postavení v EU.

I kdybychom se tedy formálně stali členy EU k 1. lednu 2004, jak je nám někdy slibováno, skutečnými, plnoprávnými členy budeme až někdy okolo roku 2009 či 2010. To ostatně čeští "eurorealisté" dlouhou dobu tvrdili a byli (a stále jsou) za to vysmíváni a peskováni za nedostatek historického optimismu.

K požadavku Evropské komise nejsou žádné racionální důvody a jde o neodůvodněný protekcionismus "pevnosti Evropa", tak charakteristický pro celou unii. Studie ukazují, že nedojde k masívnímu přílivu levné pracovní síly do příhraničních oblastí Německa a Rakouska. I kdyby to však hrozilo, co to znamená? Nic jiného, než že ze strany zaměstnavatelů v EU existuje poptávka po takové pracovní síle.

Evropští politici tedy rozhodli v rozporu se zájmy zaměstnavatelů a naopak vyšli vstříc lobbistickému tlaku zaměstnaneckých organizací. Jejich obavy jsou motivovány tím, že zvýšená konkurence na pracovním trhu by mohla vyústit v tlak na revizi rozbujelého sociálního státu. Ten prodražuje výrobu i mzdové náklady, tím znevýhodňuje Evropu v rámci globálního trhu a zpětně tlačí na další uzavírání evropského trhu, aby sociální výhody mohly být zachovány a odbory se nebouřily.

A to ještě není konec. Podobné opatření se připravuje i v zemědělství. Našim zemědělcům je stále zřetelněji naznačováno, že při našem brzkém vstupu do EU se s jejich plným zapojením do systému společné zemědělské politiky (CAP) nepočítá. Nejsou na to totiž peníze. To by paradoxně znamenalo, že se u nás i nadále bude vyrábět v zemědělství levněji, než v EU.

Pustí unie takové zboží na své trhy? Jistěže ne, protože by to opět znamenalo nevítanou konkurenci. Evropské zemědělské lobby si proto vynutí zachování restriktivních opatření, jako jsou množstevní kvóty, bude se dále pracovat s nástroji "antidumpingových" řízení či zneužívat veterinárních a fytosanitárních opatření, jako v případě neoprávněného zařazení ČR do třetí rizikové skupiny pro výskyt choroby BSE. Vývoz českých potravin a výrobků na evropské trhy bude nadále omezen, což neznamená nic jiného, než suspenzi z další ze základních svobod EU - volného pohybu zboží.

Jak se proti tomu bránit? Jedinou možnou cestou by bylo sjednocení všech kandidátů a rázné odmítnutí nedůstojných požadavků vstupu. K tomu však nedojde. EU už dávno vyjednávání proměnila ve vzájemný souboj kandidátských zemí o to, kdo bude první na pásce. Proto může nyní s klidem říci Berte nebo nechte být, protože ví, že se vždy najde někdo, kdo vezme členství v podstatě za jakýchkoliv podmínek.

Kvantita, tedy rychlost vstupu, se stala rozhodujícím, symbolickým faktorem před kvalitou, tedy podmínkami. Celá věc vzbuzuje ještě jeden otazník. Jak jsme právě poznali, evropské politické elity se chovají tak, aby je plánované rozšiřování EU politicky nepoškodilo. Z jejich pohledu je to logické. Co když ale podpora rozšíření poklesne časem v zemích EU na tak nízkou úroveň, že bude politicky neúnosné je dále prosazovat? Názory německé či rakouské veřejnosti jsou v tomto směru doslova varovné. Dojde potom vůbec k nějakému rozšíření, nebo bude pod různými záminkami znovu odloženo či dočasně zablokováno? A troufne si někdo dnes tuto variantu stoprocentně vyloučit?
Jan Zahradil