Podíváme-li se na některá čísla o léčbě rakoviny podrobněji, zjistíme velmi zajímavou skutečnost. Podle statistických studií jsme po roce 1990 podstatně úspěšnější při léčbě nádorových chorob - rakoviny. To celkem výmluvně ukazují tři následující grafy.

Jenže čtvrtý graf říká něco zcela jiného: počet výskytů, respektive zaregistrování nádorů, také od roku 1990 velmi výrazně roste. Takový růst výskytu rakoviny je ovšem nesmysl a dosáhlo se toho tak, že do onkologických registrů jsou zanášeni „pacienti“ kteří chorobou vůbec netrpí, například při preventivních prohlídkách i ti, kteří mají negativní nález. Pak se samozřejmě i velmi špatný systém může jevit úplně jinak. Za úspěch je vydáváno - léčení zdravých!

Zcela drastickou výpověď poskytuje poslední graf, který zobrazuje neuveřtelný a zřejmě jedině korupcí motivovaný rozdíl mezi jednotlivými druhy léčby a souvisejícími náklady.

Zajímavé je, že se na tomto tunelování zdravotnictví po miliardách (tunelování je eufemizmus vymyšlený pro drzou zlodějnu) podílí od počátku transformace velmi malá skupina zdravotníků a dominantní je nepochybně neochota politiků se tímto stavem zabývat. Jak jinak.

Jména zhruba sotva stovky lékařů, kteří mají na tomto vývoji podíl by bylo možno zveřejnit. Jsou mezi odborníky velmi dobře známá. Nicméně by to měla a mohla udělat zdravotní pojišťovna, protože tyto informace lze vytáhnout z databáze jednoduchým filtrem stejně tak, jako třeba údaje o dislokaci a výtěžnosti investic.

Jména však nejsou tak důležitá, jak by se na první pohled zdálo. Je to věc systému, který takovýto stav připustil a samozřejmě, že ti, kteří korupcí získali majetek, získali také vliv a mohou zveřejnění a diskusi na tato témata účinně zabránit, jao všude jinde. A samozřejmě to dělají.

Levice prosazuje účinnější systém kontroly, pravice kontruje tím, že to není tržní a jedině privatizace a trh mohou sjednat pořádek. Ovšem neprivatizuje se. Kdyby se zdravotnické instituce pokládaly podobně jako banky (a privatizace bank nás stála ve skutečnosti stovky miliard) destabilizace společnosti by se urychlila. A pak, tok peněz z kapes poplatníků do kapes „soukromých podnikatelů“ by se výrazně ztenčil.

A na závěr? Ve vyspělých zemích dosáhla účinnost léčby rakoviny, podle uznávaných kriterií, téměř 50%. U nás se pohybuje okolo 20%. Ten rozdíl představuje, tak zhruba, - 10 000 lidí (mrtvých) - ročně.